Vybarvování #22

Nebojte, nezapomněla jsem, že se prázdniny přehouply do své druhé poloviny a že změna měsíce s sebou nese také "povinnost" napsat další měsíční shrnutí. Přiznám se, že včera se mi do psaní vůbec nechtělo - ráno jsem měla špatnou náladu, pak jsem byla celý den rozptylována vším možným, kvečeru jsem se zasekla v Bohušovicích v rozpáleném vlaku a doma jsem pak byla moc unavená na naprosto cokoliv, co nezahrnovalo meloun a kartáček na zuby. Tak tedy s mírným zpožděním ohlédnutí za červencem. :)

Knížky
Červenec byl na počet přečtených titulů docela bohatý. Dala jsem si poměrně dost vysoké cíle, prostě jsem se zbláznila, ale nakonec jsem ráda, že jsem se do všech těch knížek pustila. 

Německými knížkami to začíná i končí. Na začátku měsíce jsem dočetla Im Westen Nichts Neues od Remarqua, to jsem chtěla přečíst už v červnu, ale nepovedlo se. Pak jsem si během pár dnů u bazénu dopřála Harry Potter und der Stein der Weisen (první díl, protože nerada začínám od jiného než od prvního dílu :D), pak jsem zhltla Gut Gegen Nordwind. To všechno byly v podstatě re-readingy. Na konci měsíce jsem si ale řekla, že to chce trochu přitvrdit, tak jsem konečně vytáhla Tolkiena. Der Hobbit. Mám ho doma už od roku 2015, ale bála jsem se toho. Teď nechápu proč, bylo to čtivé, skvělé, vůbec ne náročné. Naopak se trochu bojím pustit se do Pána prstenů v angličtině, protože bych taky mohla zjistit, že s angličtinou na tom nejsem zdaleka tak ideálně. :D
Druhou výzvou bylo přečíst čtyři díly ze série Hraničářův učeň. Ráda bych ji totiž někdy dočetla. Jenže tahle výzva se neukázala jako úplně moudrá, protože už u třetího dílu jsem byla místy trochu otrávená. Hraničářův učeň je pěkná, moc pěkná série, ale holt není pro náročné čtenáře. Takže si teď asi dám od dalšího dílu trochu pauzu. Přečetla jsem tedy díly Čaroděj na severu, Obléhání Macindawu, Králové Clonmelu a Halt v nebezpečí.


Oddechovky jsem se snažila prokládat něčím žánrově odlišným. Tak jsem se dostala k Bezručovým Slezským písním (má to své kouzlo, ale asi nejsem schopna Ostravsko úplně pochopit) a k souboru povídek Sobí hora. Popravdě jsem nevěděla, co si o nich mám myslet. Většinou jsem po dočtení měla jen takový ten výraz "Co to sakra bylo?!", ale neříkám, že je to špatné čtení. Jen hodně nezvyklé a místy trochu divné.
Taky jsem si krátila čas (dobře, trošku jsem prokrastinovala) u poslechu audio záznamu My děti ze stanice ZOO, který je na Youtube. Oproti Mementu to bylo mnohem víc šokující, děsivější a všechno, ale na takový lidský osud asi ani má představivost nestačí. Hlavní hrdinka je ve čtrnácti letech závislá na píchání heroinu a vydělává si na něj prostitucí. Možná to na mě bylo moc. 
Na Goodreads jsem si za přečtenou označila knížku Dramata od Karla Čapka. V červenci jsem četla Věc Makropulos a Bílou nemoc, další tři hry z knihy jsem četla už dříve. S Čapkovými hrami je ale ten problém, že si občas nejsem jistá, jestli jsem je četla, nebo jestli jsme je prostě jen detailně probírali ve škole a já si to tak dobře pamatuju. :D 
Dočetla jsem pdf knížku Not For Profit: Why Democracy Needs The Humanities? a napsala o ní článek na Zaujatým pohledem, trochu se tam pak rozpoutala diskuze v komentářích. Přes všechno si ale stojím za svými slovy... a ano, asi i svými ideály, které zjevně nemůžu popírat, ale které rozhodně nehodlám zradit.

Velkou událostí bylo dočtení Harry Potter and the Order of the Phoenix. Měli jsme z toho s Modrým už docela radost, protože je to vážně dlouhý díl a nám to trvalo skoro rok, než jsme došli nakonec. Navíc se tam Harry prostě chová místy fakt jak blbec. Naproti tomu jsme se oba moc těšili na šestý díl a k našemu zděšení už máme přečtenou čtvrtinu. :D 
I v červenci jsem pokračovala ve čtení Harry Potter and the Methods of Rationality a s trochou štěstí a píle tohle rozsáhlé fanfiction v srpnu dokončím. (Taky skoro po roce.)

Na konci měsíce jsme s Modrým navštívili Budget Books, nově otevřenou pobočku Levných knih v Praze. Odnesli jsme si například Stopařova průvodce galaxií. Jinak jsem se během července poměrně držela, co se nákupů týká. 

Jazyky
Ani o prázdninách jsem svou novou výzvu každý den přečíst určitý počet článků v cizích jazycích nepřerušila. Na Spiegelu a Guardianu jsem už jako doma. Dále jsem se snažila vypracovat co nejvíc přípravných testů z němčiny, oficiální zkoušky bych chtěla skládat někdy v listopadu. Popravdě trochu nevím, jakou úroveň vlastně mám po sobě požadovat, protože každá univerzita v Německu to chce trochu jinak, když už akceptuje výsledky těchto testů. Víc to snad prozatím pitvat nemusím. :)
Na duolingu jsem nicméně objevila funkci přeskakování jednotlivých "levelů", takže jsem si ozlatila docela dost lekcí v němčině, italštině, polštině i švédštině. Jo a taky češtině, protože mě strašně baví výuka češtiny v angličtině. Strašně často se tam opakují jména František a Julie. :D

Tvorba
Začněme dvěma články, které jsem napsala na Zaujatým pohledem. Nejprve jsem napsala o knize Osudové okamžiky Československa, pak o již zmíněné studii Why Democracy Needs the Humanities. Oba články jsem se spíš než jako recenzi snažila pojmout jako úvahu. Tady na blogu jsem moc aktivní nebyla, kromě článku o Cestě dějinami čar a kouzel a haiku-foto-článku tu nic nepřibylo. Ráda bych to v srpnu změnila, ale nechci se do ničeho nutit. 
Nicméně fotek jsem za červenec nacvakala docela dost. Koneckonců jsem podnikla pár výletů, takže to šlo skoro samo. 

Deník
Hmm, popravdě nevím, jak červenec shrnout. Jako každý jiný měsíc, i tenhle utekl jako voda (dobře, moc vody teď není, třeba Labe v Ústí se dá přejít úplně v pohodě). Byla jsem například s Jadernou knihomolkou (která už teď bloguje pod jiným jménem, tak nevím, jak o ní psát :D) v Děčíně plavat a pak v literární kavárně. S ní, jejím přítelem a Modrým jsem o pár dní později podnikla ještě návštěvu Sommerfestivalu, byli jsme ve Stromovce v letním kině na filmu Pozdravy z Fukušimy. 
Teď na konci měsíce jsem si koupila jízdenku na léto, což znamenalo, že jsme s Modrým jezdili na všemožné výlety. Byli jsme v Kutné Hoře, Poděbradech, Mělníku, Staré Boleslavi-Brandýse nad Labem a v Praze na Vítkově. Jako malý bonus jsem se s Modrým svezla, když byl v práci, takže už konečně vím, jak ubíhají koleje, když na ně koukáte zpříma. 
No a samozřejmě jsem strávila měsíc tak půl napůl v Ústí s Modrým a doma s rodinou a psem. V první polovině července Modrý přijel k nám, protože rodiče byli s Betty na Slovensku. Jen jsme moc klidu neměli, protože se na něj na chudáka sletěli všichni příbuzní jako supi. Oběd u jedněch prarodičů, večeře u druhých a pak ještě oběd u strejdy. Do toho jsme společně kromě čtení jezdili (i když jen trošku) na kole a koukali na Divadlo Járy Cimrmana. Taky jsem hrála poker a Factorio (Modrého oblíbená hra. Jenže má nahráno asi 300 hodin a nemohl vydržet mé pomalé seznamování se s neznámým prostředím. :D)

Červenec byl kromě knížek také plný koupání se v bazénu, pojídání melounů, meruněk a okurek ze zahrádky. Taky jsem si byla vybrat své maturitní šaty - sice jsem nechtěla, ale sestra mě přinutila. Budu mít takové obyčejné tmavě modré, nic extra, ale hádám, že takový nenápadný styl se ke mně hodí stejné asi nejvíc. Sestra bude zářit v rudo-stříbrné a kamarádka, která tam s námi byla, si vybrala světle modrý vílí styl. 

Předsevzetí
Má předsevzetí byla samozřejmě velkolepá, protože jsem spoléhala na to, že budu mít mraky času. Jenže ty dny vždycky utekly tak rychle a já nestíhala už druhého července. Tak například jsem měla v plánu začít si zpracovávat maturitní otázky na dějepis, ale k tomu jsem se vůbec nedostala, akorát jsem si udělala bordel v sešitech. Také k italštině jsem se vůbec nedostala, měla jsem v plánu projet si pár lekcí z učebnice. Nezvládla jsem pořídit jeden rozhovor ze dvou, které mám na starost do našeho projektu z Česko-německého fóra, ale to bylo také nedostatkem času na straně dotazovaného. Trochu mě štve, že jsem nebyla důslednější a nevěnovala němčině mnohem víc času, ale pokud se nakonec na univerzitu nedostanu, aspoň budu vědět, že je to jen a jen moje chyba. 
Včera jsem byla hrozně pesimistická a měla jsem pocit, že jsem vůůbec nic nezvládla a že to se mnou jde z kopce. Dokonce i Modrý se mě zeptal, proč jsem tak naštvaná a ukňouraná a to on obvykle nevyzdvihuje. Tak abych tuhle svou stránku trochu popřela - povedlo se mi například patnáctkrát odcvičit Jillian Michaels, psala jsem hodně do deníku, hrála jsem na lesní roh a taky jsem něco málo nachodila. (Jen jsem neshodila, což by byl kýžený efekt, ale z nějakého důvodu jsem přibrala tři kila...)

A plány na srpen? Dočtu HPMoR, budu se víc věnovat němčině, nepolevím ve cvičení, i když mám pocit, že je to trochu zbytečné, budu psát na blog aspoň o trochu víc, zase budu výletit, číst a tentokrát se k těm maturitním tématům dostanu. 

Písnička
Dneska něco německého. Max Giesinger nazpíval písničku o tom, kolik je na světě lidí (dobře, v Německu) a jak je to krásné, když mezi nimi najdete nějakou spřízněnou duši. ♥ 

(Šance, že se potkáme, je nulová - a přesto stojíme tady.)

A jaký byl váš červenec, kromě toho, že horký? Taky si někdy nadáváte za to, jak jste občas negativní, když byste se měli radovat z toho, co máte? Čtete série naráz, jednou za čas jeden díl nebo třeba napřeskáčku? Navštívili jste Kutnou Horu, Mělník, Poděbrady nebo Starou Boleslav? Co byste mi doporučili, kam jet na výlet (pokud možno vlakem)? Jak zvládáte neúspěchy? A co je pro vás neúspěch?

Mějte se krásně a přeji vám co nejvíc deště a větru. ^^

Komentáře

  1. Ono to s tím mým novým blogem tak horké nebude. Asi ani on nebude. Nevím, jsem zase ve fázi, kdy se mi nějak nechce rvat čas do něčeho, co stejně nebudu stíhat. A vlastně mi to ani nepůjde.
    Jinak červenec - ráda jsem tě zase viděla a třeba snad uvidím znovu v srpnu. ^^ Dodělala jsem poslední zkoušku, byla víc na brigádě, odjela na soustředění, kde jsem i teď. Lehce čtu, těším se domů na kreslení do diáře - chci se to naučit, i nějaké pěkné písmo a třeba za rok už budu se sebou natolik spokojená, abych si udělala Bullet journal. Těším se do Anglie, přemýšlím, jak se nejlépe připravit na druhák, jestli psát a třeba kam, co je špatně na mém Instagramu, jestli konečně nezajit k psychiatrovi/psychologovi a jestli by to mělo cenu. Aneb mám takové přemýšlivé období a k tomu trpím z vedra. Snad se tobě daří lépe. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No vidíš - a já si tady říkám, že být jako ty, určitě bych byla šťastná a spokojená. A ty mezitím přemýšlíš o psychologovi. Je to fakt hrozný, to srovnávání se, musím s tím přestat. Taky mám teď přemýšlivé období, do toho oněch pár dní v měsíci a do toho tohle vedro. Místy zabiják dobré nálady, co si budeme povídat.
      Taky bych se chtěla naučit kreslit a být schopná vést si své diáře a deníky barevně a fotogenicky, ale moc si nevěřím. :D :) Držím palce a ahoj! ^^

      Vymazat
  2. Tak si me docela namotivovala s tou knížkou Not for profit, kouknu na to na tvem (vasem) druhém blogu.
    .
    Jinak se budu zase opakovat, ale obdivuju, kolik jsi toho stihla. Ja uz u sebe nejakou produktivitu asi vzdala. Mozna bych si ale podobne evidence taky mohla vest, abych zjistila, ze tk se mnou neni tak spatne.
    .
    Muj červenec vypadal zhruba tak, že jsem vstala v 5, jela do práce a vrátila se kolem 8, najedla se a šla brzo spat. Byla jsem ale na týden v Bosně a to mě dost namotivovalo jak ke studiu, tak k odpočinku. A dneska odjizdim zas na mesic do Nemecka, tak doufam, ze trosku zrelaxuju a naberu sily tam.
    .
    Preju, at si uzijes i krasny srpen a nebud na sebe tak prisna. Co ja bych dala za to, kdybych v tvem veku byla jako ty :-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Není to popravdě moc knížka, je to taková dlouhá studie, ale je to moc zajímavé čtení. :)
      Prosímtě - jezdíš po Evropě, stíháš studovat i pracovat a ještě žít. Taky bych si přála být měsíc v Německu. :D ♥ Užij si to a díky moc za komentář! ♥

      Vymazat
  3. Jsi dobrá, vážně! Mě stačil Harry Potter v češtině, klukům jsem ho četla vždycky před spaním a pak jsem se, když jsme došli třeba do čtvrtiny knížky, podívali na tu samou část filmovou. První díl se četl super, druhý ještě taky, ale Vězně z Azkabanu jsme dali asi do čtvrtiny a pak už koukali jen na ty filmy. To se fakt nedá číst a těm dětem se ani nedivím, že se to nedá ani poslouchat. První díl byl fakt skvělý, žádný okecávačky okolo a s filmem téměř identický. žádné šíleně rozvité věty, tam například stačilo napsat jen, že "prší". Ve Vězni z Azkabanu ale pojem "prší" Rowllingová rozvedla na pět řádků a to se opravdu nedalo... Takže fakt smekám! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je zvláštní - mně se právě to, jak jsou postupně ty díly trochu náročnější, jak postavy vyspívají a jak se řeší mnoho problémů najednou, vždycky líbilo. :) Ale chápu, že na předčítání dětem už to nemusí být tak ideální. Jsou i jiné knížky. :)

      Vymazat
  4. Ne mě, mně! Ostuda, ostuda! :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Stává se to nám všem. :D Za to může to vedro. :D

      Vymazat
  5. Znovu nabitý měsíc. Máš obrovskou spoustu aktivit a očividně ti svědčí. Hraješ, plaveš, cvičíš, cestuješ, miluješ, píšeš, fotíš, čteš a dokonce v originále. HP v posledních dílech? Taky mi připadal občas kapku natrvdlý, oproti tomu, jak chápavý byl v prvních dílech. Inu, buď mu tu roli přisoudila autorka, aby z něj nedělala Mirka Dušína (tedy ideálního chlapce, který všechno dělá absolutně správně), nebo je Harryho schopnost úsudku přebíjena hormony a prvními citovými problémy :-)
    K zmíněnému článku na Zaujatém pohledu - komentáře jsou dobré i proto, že se člověk dozví něco jiného. Někdy. A asi lepší komentáře, které třeba nesouzní s článkem, a jsou odlišné, než žádná odezva...
    K sériím - pokud možno je ráda čtu na jeden zátah, to samé u filmů. Když je ta klika a knihy jsou už všechny vyšlé, je to paráda. U HP jsem zažila možnost zakoupení minimálně čtyř dílů, čekankou jsem se stávala až od pátého, a popravedě mě to čekání dopalovalo. I když zase, na jedné potterovské stránce (dnes je bohužel zrušena) byly fantastické teorie, jak by to mohlo být s Harrym, s Ronem, s Hermionou, ale taky s Brumbálem, a Snape tam byl opravdu nejvíc propíraná a nejvíc záhadná postava.
    Pamatuji si, že postupné vydávání knih jsem zažila u Sapkowského Zaklínače. To bylo o nervy hlavně u posledních dílů, protože ten úplně poslední se protáhl o dva roky, díky operaci očí, které Sapkowski podstoupil. Možná bys mohla tuhle sérii zkusit, třeba by tě zaujala, a pokud jo, doporučuji začít souborem povídek Zaklínač I. a II., protože jsou to sice jednotlivé povídky, ale jakoby v nich načrtával nejen zaklínačský svět, ale dával pomalu do souvislostí další vztahy. On má vážně dobrý stil, svižné dialogy a je tady i výborný překlad.
    K pesimismu - ono je to možná i tím počasím, vedra jsou už fakt ubíjející, a to nepíšu jako frázi. Jak s pesimismem bojovat? Boj s pesimismem jsem vzdala, většinou musel prostě projít a až ho bylo dost, tak zmizel nějak sám od sebe. Někdy je dobré pesimismu nepodléhat, ale zase jindy je lepší, nechat věcem volný průběh, tělo i mysl se zřejmě musí s něčím vypořádat.
    Však ono zas bude dobře. Tohle je věc, která se mi osvědčila, že vždycky zase bylo dobře, nebo aspoň přijatelně.
    K cestování, rozhodně jsem tolik necestovala jako ty, i když ta vlaková jízdenka dvoutýdenní je fakt cenově hodně velké lákadlo. Ale to vedro mě moří víc než je zdrávo, navíc dovču budu mít možná až koncem srpna a to budu asi spíš něco šantit na zahrádce nebo se dokopu k vymalování komůrky. Což je v podstatě bordelová místnost, kde je všechno možné, od odložených vysavačů, přes solné sáčky na výrobu soli, zásobu vůní na výrobu soli, barvy na batikování, aromaolejíčky, odložení videokazety, knihovna, prázdné rámy na obrazy skládací hliníkové schůdky, a tak podobně. :-)
    Tip, kam na výlet? Možná by se šiklo prohédnout si několik Toulavých kamer, tam jsem občas viděla místa, kam bych se ráda podívala. Kutná Hora je nádherná, možná by se vám líbil nějaký jarmark, a co třeba nějaká farma s koňmi? Nebavilo by tě, zajezdit si na koni?
    Přeji ti hezké léto, ještě máš před sebou dost dní a určitě stihneš spostu věcí.
    A když si mezitím dáš trochu pohov a budeš prostě jen relaxovat, ani to není k zahození.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za tradičně dlouhý komentář. :) Zaklínače jsem si dřív chtěla přečíst, ale docela váhám. Někteří říkají, že je to super, jiní, že jim nesedl ten styl slovanského fantasy. Ale někdy mu určitě šanci dám, dřív nebo později. :)
      Také ti přeji hezké letní dny plné pohody. :)

      Vymazat
  6. Tolik knížek! Já jsem ráda, že jsem dneska dočetla jednu detektivku od Agathy Christie, od té doby, co jsem začala chodit do práce, čtu každou volnou chvilku, v metru nebo o pauzách. Taky někdy na sebe mám velké nároky a jsem zklamaná, když se mi to nedaří. Oproti tobě jsem ale hrozný lenochod :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Agatha Christie je moc fajn a rozhodně bych si zase někdy brzy nějakou knížku od ní chtěla přečíst. Je to hrozné, jak chci číst všechno a nemám čas to zvládnout všechno během léta... :D
      Nejsi lenochod! A díky za komentář! ♥

      Vymazat
  7. No konečně se dostávám k tomu, že sem píšu komentář (snad si ho ještě všimneš). Jednou jsem se o to pokoušela, ale nějak mi došla slova, a pak se mi rozbil ten kabel k počítači. Ale teď je už všechno dobrý, takže jsem tady.
    Můj červenec byl celkem dobrý. Kupodivu docela akční, a plný podnětů k přemýšlení (psala jsem ti už někdy o tzv. butterfly efektu? Jestli ne, tak si najdi, co to je - nechci, aby byl tenhle komentář dlouhý). Horko mi nevadí, i když uznávám, že mě možná chvílemi trochu omezuje. Jenže zároveň ho mám ráda, rozhodně milionkrát radši než zimu a sníh.
    Za negativitu si nenadávám. To by byla další negativita, ne? A série naráz nečtu. Buď čekám, až vyjde další díl, nebo si dávám pauzu sama od sebe. Akorát mám teď doma pár nedočtených sérií.
    Byla jsem v Kutné Hoře, dokonce několikrát, a na Mělníce, podívat se na soutok Vltavy a Labe. Nevím proč, ale tenkrát, když mi bylo asi deset, jsem z toho soutoku byla úplně nadšená, jako bych viděla něco světově důležitého, a pak jsem skoro každému říkala, že v místě soutoku je Vltava širší než Labe, takže by to vlastně mělo pokračovat jako Vltava.
    Vlakem můžeš projet jižní Čechy, ale to jsem ti doporučovala už hodněkrát. Mohla by ses jet podívat do Milevska na klášter. Milevsko je sice taková, řekněme, trochu díra, ale ten klášter je důležitá budova. Anebo můžeš vlakem dojet do Zittau, ale tam jsi asi byla. Jiné výlety vlakem mě nenapadají.
    "Jak zvládáte neúspěchy? A co je pro vás neúspěch?" je dotaz, na který bych mohla odpovídat klidně pětistránkovou esejí, takže to tady radši utnu. A déšť a vítr mi moc nepřej, to nechci. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za komentář! Všimla jsem si, sice později, ale přece. :D
      O butterfly efektu nevím zhola nic, hádám, že to nesouvisí s údajnými motýly v břiše. :D Tak si to vyhledám. :)
      Já mám právě pocit, že letos tak nějak putuju po Labi. Byla jsem u jeho pramene, pak v Poděbradech, Mělníku, samozřejmě v Ústí... A určitě bych jednou chtěla i do Hamburku. Vážně by mě zajímalo, proč přes Německo neteče Vltava. :)
      V Žitavě jsem nebyla. :)
      Pětistránkovou esej bych si klidně přečetla. Není dlouhý komentář jako dlouhý komentář. Díky za tenhle, ještě jednou. ♥

      Vymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky