Sedm knih "pro mladé", které mě nadchly

Se štítkem YA (= young adult, tedy knihy pro dospívající) je to těžké. Nerada říkám, že jsem milovníkem knih v této kategorii, protože velká většina těch titulů mě absolutně nezajímá a číst bych je nechtěla. Na druhou stranu, sem tam se najde knížka, která mě upoutá a po přečtení mám pocit, že jsem zase o něco úplnější. A někdy mě mile překvapí, že ačkoliv má kniha označení YA, postavy v ní řeší něco složitého nebo jiným způsobem zajímavého. To je případ těchto sedmi knih, které bych vám dnes ráda představila (pokud jste o nich ještě neslyšeli).

Na obrázku je knih pět, protože zbylé dvě doma nemám. :)
1. Dcera sněhu - Eowyn Ivey
Začněme knihou, která byla opravdu povedená, i když se mi nečetla úplně snadno a ve výsledku jsem jí ani nedala pět hvězdiček. Četla jsem ji v únoru 2015 na horách v Itálii, to si pamatuji. Byla to spíš náhoda, že se mi do rukou dostala v zimním období, ale ono na tom tolik nezáleží, protože se odehrává ve všech ročních obdobích. 

Popisuje totiž život na Aljašce. Život velmi těžký a zároveň svým způsobem krásný. Manželé Jack a Mabel se sem vypravili, aby začali nový život. Touží po dětech, ale stále žádné nemají. Až jednoho dne se kolem jejich chalupy začne motat blonďatá holčička. Kniha je psána střídavě pohledem Mabel a Jacka (teď už nevím, jestli v ich- nebo er-formě, ale to až tak nehraje roli). Oba holčičku vídají, ale nechtějí si o tom navzájem říct, protože se bojí, že se jim to jen zdá, že se v nekonečné a trochu osamělé krajině už zbláznili. Nakonec se ale dítě stane nedílnou součástí jejich života - jenže nikdo neví, na jak dlouho. Pamatuji si, že pro mě kniha byla hodně smutná. Ale zároveň místy taková příjemně pohádková a nadějeplná, takže výsledný dojem z ní jsem neměla špatný. Překlad je podle mě povedený a Aljaška popsána opravdu tak, že máte chuť se tam taky odstěhovat a začít nový život. Jen člověk musí počítat s tím, že některé problémy změna bydliště nevyřeší... 

2. Hostitel - Stephenie Meyer
Stephenii Meyer jsem měla vždycky ráda. Měla jsem ráda i sérii Stmívání, četla jsem ji několikrát a byla jsem strašně smutná, že autorka nedopsala první díl z pohledu Edwarda, protože jsem tohohle zdánlivě dokonalého upíra měla vždycky ráda. Ani nevím, jak se ke mně dostal Hostitel, možná mi ho koupila mamka, když viděla autorčino jméno. Dlouho ležela kniha v knihovně bez povšimnutí a pak byl Den nepřečtených knih 2015 a já si ji vybrala jako cíl svého čtecího dne. Což vzhledem k rozsahu knihy byla docela výzva. 

Příběh je dost odlišný od Stmívání, hlavní hrdinka Melanie si s Bellou moc podobná není. Na náš svět pronikly vesmírní tvorové - duše, které si hledají hostitelská těla, v nichž mohou žít. Takhle už přemohli vesměs celé lidstvo a civilizace je dost podobná socialismu, neboť duše nejsou zlé, jen možná trochu parazitují na člověku. Melanie už má v sobě taky duši - Poutnici (Wanderer). Křehká duše se ale neustále potýká s Melaniinými vzpomínkami, emocemi a projevy nelibosti a nakonec se rozhodne ji poslechnout a vydá se s ní (jsou jedna osoba, takže je těžké to takhle psát) hledat úkryt lidí, kteří ještě nebyli napadeni. 

Někdo si stěžoval, že je kniha zdlouhavá, mně se však líbí, kolik emocí je v ní vloženo. Melanie, respektive Wanda (Poutnice=Wanderer, tak jí dali jméno), představuje dvě odlišné povahy v jedné bytosti. Zatímco Melanie se setkává se svým dávným přítelem a snaží se ovládnout své tělo natolik, aby ho přesvědčila o tom, že stále existuje, Poutnice bojuje s pocitem vyřazenosti ze společnosti, s tím, že jí nikdo nedůvěřuje a že je odlišná. Jediný její problém (a celé vesmírné civilizace duší) je ale ten, že nemají vlastní tělo, a tak přežívají v kamenech, ve zvířatech nebo v současnosti v lidech, kteří jsou jim tak podobní. 

Kniha mě tehdy opravdu dostala, nakonec jsem ji dočetla až na začátku září, ale i tak bych mohla prohlásit, že jsem ji zhltla. Později jsem si pustila i film a ten se mi také moc líbil, ačkoliv samozřejmě nebyl stoprocentně podle knižní předlohy. Jestli máte chuť na sci-fi a zároveň na něco, co vás donutí přemýšlet o sobě samých i ostatních, sáhněte po Hostiteli. 

3. If I Stay - Gayle Forman 
Tahle kniha pro mě byla od začátku velice zajímavá. Jak by ne - vypráví ji totiž Mia, dívka, která je vlastně v kómatu. Mia je výjimečná a přesto docela obyčejná slečna. Právě ji přijali na její vysněnou školu, jenže to znamená, že musí opustit svou rodinu a přítele, zkrátka všechno, co je jí blízké. A pak jednoho dne všechno rozhodne za ni autonehoda, při níž přijdou její rodiče a mladší sestra o život. Mia se ocitá v kómatu, ale jakoby se její duch probudil a bloumá nemocnicí. Mia vzpomíná na svůj život před nehodou a zároveň popisuje, co se děje v nemocnici. Jak je její přítel Adam u jejího těla, jak příbuzenstvo truchlí nad tragédií. A Mia má tak nějak pocit, že závisí jen na ní, jestli bude bojovat o svůj život, jestli zůstane mezi živými, nebo jestli se prostě už nikdy neprobudí... 

Zároveň je to jedna z prvních knih, které jsem četla v angličtině - k mému překvapení se četla velmi dobře. Původně jsem ji četla proto, abych se pak také mohla podívat na film, který byl zrovna v kinech, ale nakonec jsem na něj nějak nenašla čas a dodnes jsem ho neviděla. Kniha však ve mně pořád rezonuje, byť s odstupem několika let slabě. Myslím si, že je to zajímavé čtení pro ty, kteří nevědí, jakým směrem se v životě vydat. Čemu dát přednost. Co opustit. Jestli zůstávat, nebo odejít. A to vůbec nesouvisí se smrtí.

4. Zmizelé dívky - Lauren Oliver
CooBoo vydává snad jen YA knihy. Tahle patří mezi ně - a přesto se vymyká. Je o dvou sestrách, Nick a Daře. Jejich sesterské pouto přetrhla nejprve aféra s kamarádem Parkerem a potom autonehoda. Teď se Nick snaží se s Darou zase usmířit, ta ale v den svých narozenin zmizí. A tak ji hledá. Najde ji? A najde samu sebe? 

Je hodně těžké o knize psát cokoliv navíc, protože to nejdůležitější se odehrává až v posledních kapitolách. To, kvůli čemu je kniha tak výjimečná, tak nepochopitelně smysl dávající. Ale nebojte, v knize toho je hodně na všech místech příběhu. Pro mě to bylo obzvlášť silné, protože mám se svou sestrou podobný věkový odstup a podobné problémy. Aspoň v době čtení knihy mi to tak připadalo. Možná není tahle knížka pro každého, možná je právě jen pro ty náctileté, kteří hledají sami sebe. Ale mně dala hodně.

5. Návrat z temnoty - Liz Coley
Tuhle knížku jsem četla opravdu dávno. Navíc ji ani nemám doma, myslím, že jsem ji někomu dala. Ale pamatuji si ji dodnes. Byla o dívce, která se ztratila, když jí bylo třináct a najednou, po třech letech, se zase objevila. Nejenže už ji svět dávno považoval za zesnulou, ale Angie nedokáže ani říct, kde celou tu dobu byla. Traumatické vzpomínky jako by její mysl vytěsnila. A tak chodí na terapii. Psycholog zjistí, že si vytvořila několik alternativních osobností sebe samé, které jí pomáhaly vypořádat se s těžkými životními situacemi, kterými si ve svém mládí už stihla projít. Je těžké přimět je mluvit. Je těžké vzpomínat na něco, z čeho jste se pravděpodobně zbláznili. A ještě těžší je přitom snažit se zapadnout mezi ostatní šestnáctileté a najít znovu své místo ve světě. 

Zaprvé - knížka je hodně silná a rozbrečela mě. Zadruhé - hlavní hrdinka prožila neuvěřitelné věci, které nejspíš ale místy nejsou tak neobvyklé. Je to trochu thriller a samozřejmě se jedná o fikci, má ale reálné kořeny. Jestli někdy budu mít děti, budu se o ně bát. Já sama už asi v podobné situaci nebudu, ale tehdy, když jsem to četla, mi připadalo, že bych klidně mohla. Koneckonců na tábory jsem jezdila a ztrácela jsem se v jednom kuse... 

6. Pět dní - Julie Lawson-Timmer
K téhle knize mám zvláštní vztah. Jednak proto, že se mi opravdu líbila, měla všechno, co má kniha mít, trochu smutna i vesela, ale také proto, že jsem s její autorkou kdysi navázala kontakt. Julie je skvělá a přes mail na mě působila vážně moc mile. Tehdy jsem ji oslovila v rámci projektu, který probíhal napříč knižními blogy. Nikdo jiný než ona mi neodpověděl - a s ní jsem si rovnou i psala docela četně. Říkala, že má vazby na Ostravu, že by se do Česka někdy zase ráda podívala a že by byla ráda, kdyby jí v českém překladu vyšla i kniha Untethered. 


Ale teď už k Pěti dnům. Právnička Mara má v životě snad všechno, co společnost považuje za krok ke štěstí - je úspěšná právnička, milující matka a manželka, všechno je, jak má být. Jenže pak se dozví, že trpí nevyléčitelnou chorobou. Protože nedokáže snést představu, že by byla pro svou rodinu přítěží a sama sebe by si nemohla vážit (protože přesně do takového stádia ta nemoc jednou dojde), rozhodne se, že svůj osud včas uchopí do vlastních rukou a ukončí to všechno. A teď to přišlo, už nezvládá kontrolovat své tělo a své myšlenky - je na čase odejít. Do jejích narozenin zbývá pět dní a Mara se rozhodne právě pro tento den, aby na ni nemuseli její blízcí vzpomínat vícekrát do roka. Příběh je navíc proložen osudem učitele Scotta, který s Marou naváže internetové přátelství. Scott stojí před jinou, pro něj neméně osudovou událostí - chlapec, který mu přirostl během let opatrovnictví k srdci, se má vrátit ke své matce, kterou propustili z vězení. 

7. Všechny malé zázraky - Jennifer Niven
Zázračná kniha, která mě rozplakala. Někdo ji nemá rád, protože je hodně smutná a depresivní a nekončí dobře a nic není tak, jak má být. Ale možná právě proto ji já ráda mám. Mluví se tu o problémech, které prostě nemají řešení. O nemocech, s nimiž se musíte naučit žít - nebo jim prostě podlehnete. 

Theodor je chytrý, ale docela problémový kluk. Za všechno může obsedantně kompulzivní porucha, která ovlivňuje jeho život tak, jak si to jeho okolí nedokáže představit. S Violet, které zemřela sestra a ona se cítí za její smrt zodpovědná, se setká na střeše školní budovy. Ani jeden neví, jestli chce skočit, nakonec si podají ruku a spřátelí se. Tedy jestli se tomu dá říkat přátelství, protože oba mají spoustu svých tajemství a starostí a jen obtížně se o ně dělí s tím druhým. A pocity štěstí střídají tak silné pocity beznaděje, že se tomu snad ani nedá říkat ideální vztah. Přesto spolu tihle dva stihnout prožít pár výjimečných věcí, které si uchovají na celý život - nebo odnesou do hrobu. 

Četli jste nějakou z těchto knih? Jak se vám líbily? A jaké další YA knihy byste doporučili ostatním, i když třeba tenhle žánr moc nečtou (a vy sami ho třeba tolik nečtete)? Za sebe mohu doporučit ještě třeba Esej o tragédii, Dopisy na konec světa, The Perks of Being a Wallflower nebo Sůl moře. A jaký žánr vlastně čtete nejraději? (Já sama to třeba neumím úplně určit, jsem dost nenáročná a zároveň vybíravá. :))

Užijte si zbytek srpna a nezoufejte, že je brzy tma a pozdě světlo. Bude to horší. :D 

Komentáře

  1. Ty jo, Všechny malé zázraky bylo utrpení! Ale If I Stay mám moc ráda. Osobně bych z tohohle žánru doporučila cokoliv od Ruty Sepetys, The Perks of Being a Wallflower nebo Uvnitř mé hlavy :-)

    A nejradši čtu současnou českou prózu!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jak to, že se ti to tak nelíbilo? :D
      Uvnitř mé hlavy neznám a na Rutu Sepetys se chystám už celou věčnost. :D :)

      Vymazat
    2. Psala jsem to v recenzi na GR ;) Hodně mě štvalo, že mi nepřišla věrohodná ta Finchova BP... A nějak mě to celkově nebavilo. Ale Uvnitř mé hlavy zkus, to by se ti mohlo líbit ;)

      Vymazat
    3. Je pravda, že já se s popisem téhle poruchy setkala v téhle knize asi poprvé. Tedy, kamarádka tím prý trpí, ale nikdy mi o tom nevyprávěla, takže jsem tohle považovala za něco, co by mohlo být. I když třeba dost extrémní. :) A díky za tip!

      Vymazat
  2. Z knížek, které jsi tu představila, jsem četla jenom Pět dní, a popravdě mě asi právě zařazení téhle knihy mezi young-adult literaturu přivedlo ke zjištění, že nevím, co je vlastně young-adult literatura. Zrovna Pět dní bych tam nikdy nezařadila. A pak jsem četla ještě Sůl moře a Esej o tragédii, které zmiňuješ v posledním odstavci.
    Na knížku Všechny malé zázraky jsem četla pár recenzí a byly buď extrémně kladné, nebo extrémně záporné. Momentálně nemám vůbec tu správnou YA náladu, ale až jednou zas budu mít, možná bych si to mohla přečíst, abych si taky udělala názor, zvlášť pokud se děj týká obsedantně kompulzivní poruchy, mohl by můj názor být aspoň trošku objektivní.
    K young-adult literatuře mám trochu nevyjasněný vztah, četla jsem pár YA knih, které se mi líbily (třeba knihy od Ruty Sepetys, nebo Řekni vlkům, že jsem doma, což je ale způsobeno spíš podivnou osobní vazbou k příběhu než tím, že by to byl nějaký nevídaný skvost), ale pak jsem taky četla pár těch, které mě zklamaly, byly klišé a/nebo hrozně špatně napsané, a i když se takové případy vyskytují i v jiných žánrech (a navíc je to trochu subjektivní), zdá se mi, že YA knížky k tomu mají větší sklon.
    Charakterizovat můj oblíbený žánr je těžké, a párkrát jsem se o to pokoušela, ale moc mi to nešlo. Vím jen, že nemám ráda fantasy, a detektivky mě taky moc nebaví. Obvykle tíhnu spíš k historickým románům, ale taky ne ke všem. Většina mých oblíbených knížek má společné to, že jsou to příběhy o více dějových liniích. Ale to už tady rozebírám něco zcela nepodstatného.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, Fortuna Libra vydává (nebo vydávala alespoň) v young adult knihy, proto jsem to tak vždycky asi brala. :)
      Taky nemám nějaký jeden oblíbený žánr a víc dějových linií mi dělá radost napříč různými knihami. :)

      Vymazat
  3. Zmizelé dívky jsou naprosto skvělé! Poslední kapitoly mi úplně vyrazily dech, ona Oliverová umí psát a tohle je snad její nejlepší kniha, stejně tak bych od ní doporučila Chvíle před koncem, která je také vlastně YA, ale zpracovává hodně zajímavé téma a rozhodně mi jako typická YA nepřišla.
    Hostitel mě hodně bavil, přečetla jsem ho na dovolené za asi tři dny až mě překvapilo jak moc čtivé a zajímavé to bylo. Řeší zajímavá dilemata a etické otázky, což jsem od té knížky fakt nečekala.
    Parádní článek a zajímavý výběr!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak, vůbec jsem ten konec nečekala a podle mě ten, kdo tvrdí, že to bylo jasné, kecá! :D Chvíli před koncem mám taky jednou v plánu. :) A přesně ta hloubka Hostitele mě na něm tak zaujala a proto mám tu knížku tolik ráda. :)
      Díky za komentář!

      Vymazat
  4. Všechny malé zázraky jsou asi moje nejoblíbenější YA kniha. Vždycky, když se mě někdo zeptá na knihu, která mě hodně zasáhla, tak mi jako první vyskočí právě tahle (a jako druhá Řekni vlkům, že jsem doma - pokud si ji nečetla, tak doporučuju!). Z dalších uvedených knih jsem ještě četla Návrat z temnoty, což byl teda taky pekný masakr. Tu jsem četla zrovna den po Vánocích na chalupě a úplně si to pamatuju, jak kdyby to bylo včera. Pět dní jsem četla taky, ale asi jsem na ni zrovna neměla rozpoložení. Mara mi byla hrozně nesympatická. Jinak jsem teda koukala, že jsi ji zařadila mezi YA.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jů, tak to jsem ráda, že se ti Všechny malé zázraky taky líbily. Četla jsi i Tíhu vesmíru? Ta mě třeba tak moc nebavila, i když se mě ty problémy týkaly mnohem víc. :)
      Díky za komentář. :)

      Vymazat
    2. Tíhu vesmíru jsem četla loni a popravdě byla jsem docela zklamaná. Jako kniha pěkná, ale taková průměrná. Obávám se, že Zázraky už nic nepřekoná :)

      Vymazat
    3. Taky jsem od toho čekala asi něco trochu jiného. Ale zase není to špatná kniha, jen prostě Zázraky nastavily laťku moc vysoko. :D :)

      Vymazat
  5. Tak ta poslední věta mě opravdu dostala :D. Ještě bych přidala zmínku o sedmi stupních ráno :D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jo, začíná přituhovat. Dneska už jsem si musela vzít pletené ponožky. :D

      Vymazat
  6. Já jsem četla Hostitele a je to úžasná kniha. Jinak, s YA to mám podobně jako ty. Nevyhledávám je, ale sem tam si nějakou přečtu. Teď jsem třeba četla nedávno Jedna želva za druhou a za mě je to nejlepší Greenova kniha :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já od Greena četla Hvězdy nám nepřály, ty se mi líbily a četla jsem je pak ještě jednou. A pak jsem četla Papírová města a ta pro mě byla strašným zklamáním, takže teď už mě Green vůbec neláká. :/ :D

      Vymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky