Vybarvování #21

Přiznejte se, kdo z vás si ještě pamatuje úplně první vybarvování na tomhle blogu? Nebo to, co jsem psala přesně před rokem? Dost možná jsem jediná, na druhou stranu - kdo jiný než já by si měl pamatovat, co se v mém životě dělo a nedělo. Jsem ale ráda, že se toho děje tolik, že už mám tendence zapomínat - a že si můžu čas od času vzpomínky oživit právě čtením starých článků. :) Dnešní vybarvování asi nebude tak akční a plné nového, jak byste si třeba mohli myslet - koneckonců když jsem vydala fotočlánek a haiku-článek, řekla jsem vám téměř všechno. Ale jen téměř. :)

Knížky
Sama jsem překvapená, že mi Goodreads říká, že za červen jsem "přečetla" 15 knížek. Dávám to ale do uvozovek, protože jsem se věnovala spíš divadelním hrám. Obecně v červnu došlo nějak na ty kratší tituly, ale to nevadí, hlavně, že mě to bavilo. 

Začneme ale od konce. Jako již tradičně jsem přečetla 10 % z Harry Potter and the Methods of Rationality. Myslím, že v létě už to konečně dočtu. Jsem na osmdesáti procentech a musím se přiznat, že je to docela bláznivé. Ale čtivé, to zase jo. 

Těch divadelních her byla spousta. Začalo to hrou R.U.R. od Čapka, kterou jsem měla zpracovat jako referát. Šla jsem si půjčit nějaké vydání do knihovny a odnesla jsem si devět nebo deset dalších dílek ze seznamu maturitní četby. Kromě Rossumových univerzálních robotů jsem od Čapka přečetla ještě Matku a Loupežníka. Zrovna tyhle tři hry představují zajímavý vzorek vývoje Čapkových dramat, řekla bych. Loupežník je první. Matka poslední. Někdy bych ráda napsala nějaký článek věnovaný tvorbě Karla Čapka, takže teď tu své názory na hry nebudu rozpitvávat. Je ale jasné, že se mi líbily a že jsem v nich našla víc, než jsem doufala, že tam bude. 

U dramatu zůstaneme. Přečetla jsem si Višňový sad od Čechova a Strakonického dudáka od Tyla. Višňový sad jsem znala přímo z divadla, hrála tam tuším Sabina Laurinová. Ten příběh se mi líbí, i když se rozhodně nedá tvrdit, že bych se s někým úplně ztotožňovala nebo že bych tomu, co se ve hře odehrává, stoprocentně rozuměla. Ke Strakonickému dudákovi se podle mě musí přistupovat trochu s odstupem, protože jo - je to trochu povrchní hra, dneska v její zápletce nevidíme nic zamotaného a ještě k tomu jsou tam nesympatické postavy. Ale přesto se mi to svým způsobem líbilo. Asi tu hrálo roli i to, že jsem jednak nic moc neočekávala a že jsem ten den měla náladu speciálně na něco takového.

Pak je tu dávka poezie v podobě Bieblovy poetistické sbírky S lodí, jež dováží čaj a kávu (omlouvám se, ale tu čárku tam prostě psát musím). Některé její části jsem znala ze školy. Nejvíc se mi ale líbily závěrečné verše. Myslím, že poezie se nedá úplně komentovat stylem "bylo to dobré/špatné". Prostě to existuje a je to dobře a nikomu neublíží, když si pár veršů přečte a nechá se jimi trochu pohladit. :) 

Po dlouhé době mi domů přišly recenzáky. Předobrý život a Cesta dějinami čar a kouzel. O obojím bych ráda napsala, nevím jestli přímo sem, nebo jen na Databázi knih. Co si budeme povídat, pořád mi vydání projevu Rowlingové připadá trochu plýtvání papírem, ale čte se to hezky. A Cesta dějinami čar a kouzel je nádherná publikace, kde mě nejvíc bavily právě původní texty nebo vymazané části, nákresy postav, tabulka kapitol z Fénixova řádu atd. Ale to nechme na jindy.

Z knihovny jsem si odnesla také novelu O myších a lidech od Steinbecka. Četla jsem ji jednou o víkendu u snídaně a ke konci jsem se popravdě málem zakuckala jablkem. Nicméně v klasické literatuře to má své místo. Chtěla jsem na to psát recenzi na angličtinu, poslední písemka byla slohovka "book review", ale nakonec jsme dostali zadáno, že máme psát o románu, tak jsem raději psala o něčem jiném. :D 

Důležité je zmínit tři audioknihy, které jsem si poslechla. P.S. od Ani Geislerové, o němž jsem prohlašovala, že si to nikdy nepustím. A vida! Jako nenadchlo mě to, ale nebylo to tak hrozné a nesnesitelné, jak jsem si vždycky myslela. Pak tu byla Jarmilka od Hrabala namluvená Oldřichem Kaiserem. Na té je speciální (pro mě) hlavně to, že se odehrává na Kladensku. A že je právě o té Jarmilce. A před pár dny jsem uklízela a pustila jsem si na Youtube Memento namluvené Richardem Krajčem z Kryštofa. Byla to síla. Jakože fakt. Věděla jsem, o čem to je a že je to dost náročné, vydržet číst to do konce, ale stejně. Čtyři hodiny hrůzy. Hrůzy z toho, že závislost dokáže člověka úplně zničit. Že závislost na drogách je fakt nechutná a hrozná, ale že to není jediný druh závislosti, který zabíjí. Pěkně mě to nahlodalo, to vám povím.

Zapomněla jsem zmínit, že jedním z přečtených titulů byl pátý díl Hraničářova učně: Výkupné za Eraka. Tam se mi líbilo, jak je to prostě krásně inspirované naším světem a různými civilizacemi a zeměpisnými podmínkami. Pořád mě tahle série baví, ale zároveň pořád lituji, že jsem ji neobjevila jako dvanáctiletá. A rovněž jsem zapomněla na zmínku o dočtení úlovku ze Světa knihy. Ryba jménem Ian je fakt boží čtení, když máte dlouhou chvíli. Dejte tomu šanci, jestli se vám to dostane do ruky. :D 

Nebojte, už finišujeme! Na závěr pouze zmíním, že jsem si přečetla sbírku povídek Der Feind od Remarqua. Měla jsem v plánu dočíst i Im Westen Nichts Neues, ale začala jsem to číst teprve předevčírem a nějak mi nezbyl dostatek času, protože se nabízela spousta jiných věcí, co se daly dělat. Nicméně myslím, že se mi s klidem povede dočíst to dneska. Remarque je silné čtení, o tom není pochyb. I o něm bych někdy ráda ztratila někde na blogu pár slov. :)

Rozečetla jsem také studii Why Democracy Needs The Humanities, ale je to spíš příležitostné čtení na mobilu. S Modrým čteme poslední kapitoly Harry Potter and the Order of the Phoenix. A na červenec mám samozřejmě velkolepé čtecí plány. Kromě několika recenzních výtisků jsem si nepořídila žádnou knížku.

Jazyky
Že jsem četla v němčině a angličtině, to není nic převratného. Důležité v červnu bylo, že jsem si nastavila docela náročné osobní cíle, mezi nimiž bylo i to, že jsem každý den četla tři články v němčině a tři články v angličtině. Většinou na Spieglu, Deutsche Welle, BBC nebo jiných anglických zpravodajských webech. Náročné to bylo především časově, ale mám pocit, že se to vyplatilo. Možná mě to neobohatilo ani tak o novou slovní zásobu nebo gramatiku, ale byla jsem "svědkem" několika důležitých červnových momentů a to byl pěkný zážitek. A právě také obohacující. 

Na OČJ jsem se navíc seznámila s klukem ze Zlína, který jde studovat němčinu buď do Prahy, Olomouci nebo Brna. Byla jsem fakt nadšená, že jsem poznala někoho, kdo si němčinu zamiloval taky spíš náhodou a kdo sice není nějak extrémně talentovaný, ale baví ho to a to je hlavní. :) 

Tvorba
Haiku, fotky, spousta fotek z cest. Slohovky na OČJ, jedna "na vodě" a druhá na téma "Betlémy v létě" - ano, měli jsme psát o expozici dřevěných a všelijakých jiných betlémů v Třešti. Psala jsem úvahu na téma, jak je pro betlém důležitá hudba, protože o oživlých postavičkách psali všichni. Na webu Zaujatým pohledem jsem publikovala svou seminární práci ze společenskovědního semináře na téma Oligarchismus v české společnosti. Ne celou - jen první a druhou kapitolu. Modrý k tomu napsal nový, snad trochu aktuálnější úvod, a závěr zatím chybí, třeba se naskytne příležitost napsat nějaký. Taky jsem si zauvažovala nad tím, jak se chováme na památných místech a trochu jsem tím urazila jednoho blogera, který mi pak psal na instagramu, že by byl rád, kdybych to smazala. :D 

Deník
Kde začít? Je toho hodně, co stojí za to zmínit. Červen měl jen třicet dní, ale byly to dny nabité snad vším, co si dovedu představit. Naštěstí neobsahovaly až tak moc stresu. Hned prvního jsem měla už několikrát zmiňovaný koncert s orchestrem v rámci výroční akademie našeho gymnázia. Druhého června jsme s Modrým vyrazili na výlet do pražské botanické zahrady.
Šestého jsem měla absolventský koncert, který nakonec prý nebyl absolventský. Věc se má tak - v minulosti jsem přeskočila jeden ročník, vedení školy bylo u mých zkoušek a schválilo mi to, že si to jakože můžu dovolit. Letos jsem chtěla končit. Jenže s novým učitelem mě holt hraní začalo víc bavit, i v rámci orchestru to nakonec nebylo tak hrozné. Takže jsem si řekla, že příští půlrok ještě budu pokračovat. Absolvenťák jsem už ale chtěla mít z krku, přeci jen to není žádná sranda. Jenže asi tak deset minut předtím, než jsem šla hrát, mi zástupce ředitele základní umělecké školy oznámil, že budu absolvovat až příští rok, ale jestli chci, ať si to teda na tomhle koncertě zahraju. Hmm... No co si budeme, byla jsem naštvaná. A můj učitel taky. Druhý Mozartův koncert pro lesní roh jsem zahrála úplně nejlíp za celou dobu, co jsem ho cvičila. Bylo to patnáct minut třesoucích se kolen, ale vlastně mě bavilo i to, protože jsem si byla docela jistá, že se některé věci prostě musí povést. Ale absolventem ZUŠky pořád ještě nejsem, bohužel. :)
Devátého jsme se sestrou šly pomáhat na dětský den do místního lesa. Měly jsme druhé stanoviště nazvané "zámky". Děti musely odemknout asi pět zámků, přičemž měly k dispozici deset klíčů. Doplňkový úkol, když byl nával lidí, bylo rozmotávání provazů. I to občas představovalo pro nějaké caparty problém. Ale bavilo mě to - překvapivě. Navíc jsme dostaly velké modré tričko se znakem vesnice, tak mám aspoň v čem spát a jezdit na kole. :D :)
Druhý den večer jsem se na tajňačku vydala za Modrým a když v noci (měl přijet večer, ale ujel mu poslední autobus) přijel, měl naštěstí radost a já tak byla ráda, že jsem ten svůj bláznivý čin udělala. Pak jsme s ním a jeho sestrou a jeho kamarádkou byli v restauraci, na nákupu a hráli jsme Overcooked a Slova.
Ve čtvrtek čtrnáctého jsem odjela na finále Olympiády z českého jazyka do Želiva. Tam jsem sice trochu psala a četla, ale hlavně se bavila s lidmi, ponocovala a rozhodně nemyslela na hrozící čtyřku z matiky nebo starosti s tím, co ze mě bude, "až vyrostu". Navštívili jsme Třešť, Třebíč a Petrkov. Ve středu 20. jsme se vrátili zpět do Prahy a kamarádky táta mě odvezl domů.
Pak zbývaly poslední dny školy - v pátek se uzavíraly známky. Ještě jsem si dopsala pár písemek, ale už měla jasno, jak dopadnu. Nebudu vás napínat - mám tři dvojky (chemie, biologie, fyzika) a jednu čtyřku z matiky. Matikářka mi ji nechtěla dát, i když jsem na ni měla průměr, ale já už chtěla mít pokoj a nechtěla jsem se dusit u tabule s kulovými vrchlíky, odchylkami a jinými úchylkami, takže jsem čtvrtletku tak trochu záměrně pokazila. Doma mi sice vyhubovali - ne kvůli té známce, ale proto, že jsem vzdala snahu, pokud jsem na tu trojku měla -, ale já si vlastně nic nevyčítám. Jasně, čtyřka není pěkná známka. Ale průměr mých známek je jeden z nejlepších ve třídě a důležité pro mě jsou spíš znalosti než ty známky. Kdo se na ně kdy bude ptát? :) (Navíc jsem si vzpomněla, jak jsem v prváku poprvé měla trojku a tím pádem neměla vyznamenání a jak jsem se z toho hroutila. Ale teď? Co by to znamenalo?)
V sobotu 23. jsme se s Modrým po dvou týdnech viděli - na letišti. Není to úplně naše prostředí, tak to bylo takové nervózní. Pak jsme doletěli do Amsterdamu a všechno bylo v pořádku a krásné a ideální. My, svět na dlani a starosti konečně na pár týdnů za hlavou. V pondělí večer jsme zase přiletěli domů a já byla trochu smutná, protože těžko říct, jestli se teď v létě ještě někam takhle daleko podíváme. Ne že by na tom tolik záleželo, všude je krásně, ale tyhle výlety nás vždycky motivují... víc se snažit. Ve všem. :)
Posledních pár dní ve škole nestojí za zmínku. Bylo to fajn, prostě takový ten pohodový konec. A pak pátek. Vysvědčení. Jeden kluk od nás nedal matiku, tak bude dělat reparát. Vyznamenání má jen moje spolusedící. A to prosím máme třídu plnou géniů. Jen prostě ne takových těch všestranných nadšenců. :D Po předání vysvědčení jsem se vydala s několika spolužáky do kavárny a byla jsem namočena do rodiny Spotify premium. V poledne jsme se sešli ještě v restauraci na oběd, skoro celá třída. Fakt nechápu, jak můžeme být tak dobrý kolektiv, když jsme všichni tak různí a rozdílní. Doufám, že se čas od času potkáme i po střední.
Odpoledne jsem si udělala cyklovýlet do Ústí a šli jsme s Modrým plavat. Včera jsme červen završili cyklovýletem do Litoměřic (respektive do Velkých Žernosek, protože jsme to pak otočili, nechtělo se nám jezdit po silnici). Spálila jsem si ruce a nastydla. Pěkná kombinace. :D

Předsevzetí
Jé, já si toho předsevzala! Tak třeba, že budu patnáctkrát cvičit podle videí Jillian Michaels. Když jsem do toho šla poprvé, bála jsem se, že odpadnu už po zahřívacích cvicích. Ale vydržela jsem. A začalo mě to bavit. Nakonec jsem cvičila jen třináctkrát, protože předevčírem a včera jsem už nějak neměla energii. Ale namotivovalo mě to důvěřovat sama sobě a cvičit hodlám dál. Už je nejspíš čas na level 2.
Taky jsem si řekla, že budu hodně jezdit na kole a chodit. Nachodila i najezdila jsem toho dost na to, abych si mohla tyhle dva cíle odškrtnout. Taky jsem byla třikrát plavat. S plaváním je ale problém ten, že je mnohem jednodušší zůstat doma, osvěžit se, zaplavat si s protiproudem, ale nedá se to úplně měřit.
Jak jsem už zmínila, rozhodla jsem se více se informovat o všem možném ve světě a ještě k tomu si trochu procvičovat jazyky. Takže čtu teď každý den tři články v angličtině, tři v němčině a tři v češtině. Docela to funguje, i když je to časově občas trochu náročné.
Taky jsem měla spoustu knižních plánů, které jsem z 99 % všechny splnila. Jen Im Westen Nichts Neues si nechávám k dočtení na dnešek nebo zítřek.

A plány na léto? Hodně číst, pokud možno co nejvíc v němčině. Výletovat, pokud možno na kole. Zpracovat si témata k maturitě, ať se s tím nemusím stresovat za půl roku. A spousta dalšího. Dvě stránky v sešitě plné úkolů, které čekají na odškrtnutí. :)

Písnička
O Anně Blue jsem už určitě mluvila mockrát. Je skvělá - jak v angličtině, tak v němčině. A že vyjadřuje takové ty typické pocity a navíc má k tomu hezkou grafiku, o tom není pochyb. 


Máte rádi divadelní hry? A četli jste některou z mých červnových knížek? Co by měl obsahovat váš ideální den/týden/měsíc? Sledujete politické dění - třeba krizi v Německu, Trumpovo "povznášení" Spojených států a formování vlády s podporou komunistů? Znáte seriál Gravity Falls? ^^ 

Na letní plány už se raději ptát znovu nebudu, ale popřeji vám pěkné slunečné dny! :)
PS: Děkuji za všechny vaše předchozí komentáře, jste skvělí! :)

Komentáře

  1. Ideální týden by měl obsahovat tři dny volna. Minimálně :D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Doufám, žes myslela dva pracovní dny a pět dní víkend! :D

      Vymazat
  2. Mě čtení divadelních her nikdy nebavilo, Čapka taky moc nemusím. Jsi dobrá, že zvládneš číst tolik klasické literatury. Obdivuju tvoje zapálení pro jazyky, kdyby moji studenti byli aspoň z poloviny tak pilní, jako ty, byla by to nádhera! Čtyřku z matiky jsem měla celou střední, i když jinak jsem měla jedničky a dvojky. Nelíbí se mi ten systém, kdy se po člověku chce, aby mu šlo všechno, škoda, že si člověk nemůže vybrat zaměření jen na některé předměty a na to se soustředit.
    Užívej prázdniny!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mě naopak divadelní hry docela baví, jen mě občas mrzí, že se už moc nehrají. Ráda bych na ně chodila i do divadla. :)
      No jo, systém střední. Já si na tu čtyřku nestěžuji - bylo to v rámci matiky fér, protože mi nejde. Jen samozřejmě pak není fér, že třeba taková němčinářka nenechá nikoho propadnout, i když by se moji spolužáci po šesti letech ani nepředstavili. :) Ale to je jedno.
      Díky za komentář!

      Vymazat
  3. To bych nečekala, že nejmenovaný bloger bude chtít, abys článek smazala. Nebo bych spíš od něj nečekala, že bude vůbec číst blog Zaujatým pohledem. Teda pokud to je ten člověk, který si myslím, že to je. Může to být někdo jiný.
    Příběh absolventského koncertu je mi líto. Z tvých červnových knih jsem četla jenom R.U.R. a Matku. Čapkovu tvorbu mám moc ráda, ale mám pocit, že když jsem ji začínala číst, byla jsem schopná toho v ní najít víc než teď. Bylo to v dobách, kdy mi bylo tak 14-15, a cítila jsem se hrozně dospěle a nikdo okolo mě Čapka nečetl. Před maturitou mi to všechno tak nějak zevšednělo. Divné. Rybu jménem Ian bych si jednou taky ráda přečetla, původně jsem si ji málem koupila sama na tom Světě knihy.
    Co by měl obsahovat můj ideální den, týden, měsíc, je asi dost jasné - hlavně hodně slunce, moře, básní a procházek po městě (a taky takových těch domácích limonád, co se dělají v kavárnách). A k politickému dění bych se nerada vyjadřovala. A Gravity Falls znám, koukala jsem na to, když jsem byla malá.
    Vzpomínám si na to léto, kdy jsem byla fascinovaná tvým rozpisem činností, a koukám, že tohle léto budeš mít asi dost podobné, což je super.
    (Blok na Duolingu mě mrzí.)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Za ten blok se omlouvám. Jen mi tam zase začaly skákat zprávy, žes mě překonala v tom rekordu a já si říkala, že by bylo hloupé zase zdánlivě soutěžit. Jedním z mých červencových plánů je totiž právě větší aktivita na duolingu, takže by to tak vypadalo, že se snažím být první. :D Pak si tě zase někdy follownu.
      Ty domácí limonády jsou fakt bezva. V těch malých půllitrových džbáncích. Někdy bych si takový chtěla pořídit, i když samozřejmě se dá voda s ovocem pít z čehokoliv. :D :)
      Taky si teď nepřipadám tak dospěle jako ve čtrnácti. Naopak si v mnoha ohledech připadám dost mimo na svůj věk. Ale ne nějak tragicky... jen to prostě tak je. :)

      Přeji hodně procházek po městech a děkuji za komentář. ^^

      Vymazat
  4. Tak jo, napíšu to znova, i když už si o mě musíš myslet, že jsem naprostý blázen... ty jsi neskutečně inspirativní člověk. Mám dny kdy si říkám, jak mám hrozně nabitý život a chudák nemám žádný čas, a pak je porovnám s těmi tvými a uvědomím si, že jsem fňukal, co by mě čas na spoustu věcí, jen se mi prostě nechce... moc bych uvítala článek, kde se zaměříš třeba na motivaci, organizaci práce a tak. Já vím, že vždycky záleží jen na člověku samém, a že nejlepší motivací je, když tě něco baví, ale já zkrátka nedokážu pochopit, jak si někdo jen tak může denně přečíst tři články v němčině a vydržet to, do toho cvičit, chodit do školy, být s přáteli a rodinou a nezcvoknout :)
    Co se týče divadelních her, tak já je miluju, ale mám velký problém, že je brzy zapomenu. Třeba ikonickou Matku nebo R.U.R. ne, ale Loužníka jsem četla taky a už vůbec nevím, o čem to bylo, stejně tak Strakonický dudák... každopádně jsi mi připomněla, že bych se zas do něčeho mohla pustit. Myslím, že tady doma dokonce od Čapka ještě nějakou hru, kterou jsem nečetla, mám, tak se po ní mrknu a rozšířit obzory bych si určitě měla i u Shakespeara :)
    Článek na téma Čapka bych určitě uvítala.
    Jinak z tebou čtených knih jsem četla O myších a lidech a je to jedna z mých oblíbených klasik, které jsem taky měla na seznamu. Líbí se mi, jak je to dílo na jedné straně jednoduché a na druhé vlastně ale dost komplexní a dobře postihuje lidskou mysl a povahu. Četla jsem i Jarmilku, ale pro mě to bylo utrpení a Hrabalovi jsem opravdu nepřišla na chuť. Furt si říkám, že od něj ještě něco zkusím, ale nelíbila se mi ani Jarmilka ani Pábitelé ani Ostře sledované vlaky, tak nevím...
    Doufám, že si letní měsíce s Modrým užijete, odpočiň si trochu od všech těch úkolů, co na sebe nakládáš a měj se nádherně :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji za další milý a naprosto nadhodnocený komentář! ♥ Vlastně bych o svém plánování a motivaci docela ráda někdy něco napsala. Tak neboj, určitě se dočkáš. :-)

      Vymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky