Vybarvování #20

Skoro se mi chtělo dát tomuhle článku nějaký honosnější název. Ale pak jsem si řekla, že ty patří spíš takovým těm celoročním shrnutím a na krátký květen tedy slovy v titulku plýtvat nebudu. Ostatně, článek samotný bude obsáhlý sám o sobě. Protože... no, však vy víte. :)
Knížky
V květnu se mi podařilo přečíst krásných devět knížek. Pravda, nejsou to zrovna nejdelší tituly, ale vzhledem k rozečítání a pokračování ve čtení některých skutečných bichlí se za tohle číslo moc nestydím.

Hned na začátku května jsem dočetla Ich bin dann mal weg od Hape Kerkelinga. Autor zde vypráví o své cestě do Santiago de Compostela, o lidech, které potkal, o smyslu života... je to vážně působivé vyprávění. Už jen proto, že je v němčině a že je o překonávání sebe sama.
Pak jsem se pustila do čtení knížky Život pro planetu Zemi: 365 tipů pro každodenní ekologický život. Samozřejmě jsem zase zjistila, jak moc jsem neekologický člověk, ale pak jsem si uvědomila, že až zas tolik věcí špatně nedělám. Možná jen za ekologii moc nebojuji, ale to je spíš proto, že se nechci hádat a nechci slyšet hloupé názory, proč je lepší žít konzumní život a nakonec se utopit v moři plastů. Když jsme u toho - s novými plány Evropské unie ohledně jednorázových plastových výrobků souhlasím.
Ani nevím, jak se to stalo - najednou jsem v rukách držela otevřenou knížku Hana. Z první stránky jsem se přesunula na poslední, než bys řekl švec. A... nemohla jsem chvíli vůbec mluvit, vůbec na nic reagovat. Jen jsem přemýšlela o tom příběhu. Byl hodně silný. A já si slibuji, že o knížce napíšu. Že ji nenechám upadnout do zapomnění, protože tahle si to obzvlášť nezaslouží. 
Poštěstilo se mi vychutnat si ještě jednu takovouhle rychlovku. Každá sedmá vlna, druhý díl příběhu Emmi a Lea v emailech. Rok a půl jsem knížku odkládala, bála jsem se, že nebude tak dobrá jako první díl a že mě zklame. Nebyla sice tak dobrá jako jednička, ale zrovna jsem se asi cítila přesně na takovýhle příběh s takovým koncem, jaký Každá sedmá vlna nabízí. Takže nakonec jsem velmi spokojená.
Více než půlkou měsíce prostupovala knížka Horalka od Alberto Moravii. Řekla jsem si, že si přečtu něco ze seznamu maturitní četby, abych si rozšířila možnosti výběru. A doma jsem měla právě Horalku. Byla to moc pěkná knížka, vyprávěná hodně neobvyklým způsobem s atypickou hlavní hrdinkou. Ale Alberto Moravia mě díky ní zaujal a rozhodně si chci přečíst i další jeho knížky.
V Levných knihách jsem si koupila Vladaře. Tohle Macheavelliho ikonické dílo mě lákalo už dlouho. Pokud si chcete přečíst víc o mém názoru, napsala jsem příspěvek na Zaujatým pohledem. Řekla jsem si, že se docela hodí psát tam také o literatuře. (Asi spíš non-fiction než beletrii, ale ještě nevím, kam mě vítr zavane.)
Úspěchem pro mě bylo dočtení knížek Stephena Hawkinga, které mi dal Modrý k Vánocům. A Brief History of Time & The Universe in a Nutshell. Co si budeme povídat - fyzice moc nerozumím a téhle vesmírné asi ještě méně. Ale díky téhle nádherně ilustrované publikaci jsem si myslím hodně rozšířila obzory. Uvažovala jsem o věcech, o kterých by mě samotnou nikdy nenapadlo uvažovat. A koneckonců - historie vesmíru je taky historie, a tu já ráda.
Poslední knížkou se stala Pýcha a předsudek v němčině - Stolz und Vorurteil. Rovněž jsem si tuhle klasiku odnesla z Levných knih. K tomuhle románu mám vždycky spoustu výhrad, nesnáším paní Bennettovou a obecně to období, kdy se všichni přetvařovali. Tedy nevím, jak to bylo ve skutečnosti, ale v tomhle díle mě ta atmosféra doby štve. Nicméně je to hezký příběh se šťastným koncem, takže jsem si čtení víceméně užila. V němčině, muhehe.
A takovou třešničkou na závěr je The Prequel, což je opravdu kratičká kapitolka o Siriovi a Jamesi pár let předtím, než se narodil Harry Potter. Rowlingová ji napsala na nějakou pohlednici nebo co. Bylo mi ctí zjistit, že něco takového existuje, a zasmát se u toho.
Samozřejmě jsem i tento měsíc vytrvale pokračovala ve čtení Harry Potter and the Methods of Rationality. Už se blížím ke třem čtvrtinám. Zároveň jsme s Modrým četli Harry Potter and the Order of the Phoenix a rozhodli jsme se, co bychom mohli číst, až spolu dočteme HP. Na Světě knihy jsem si pořídila knížku Ryba jménem Ian - do jejího dočtení mi zbývá asi 80 stránek. Rozečetla jsem také pátý díl (respektive sedmý) Hraničářova učně : Výkupné za Eraka. Ale dočítat to budu až v červnu, takže to sem motat už nebudu.

A co jsem si pořídila? Rybu jménem Ian jsem již zmiňovala. A to je, prosím, všechno! Checheche

Jazyky
Na duolingu jsem byla velmi pilná a dnes jsem splnila 660. den. Nejvíc jsem se v průběhu května věnovala právě němčině, které jsem dala čas prostřednictvím knížek i nějakých článků. Koupila jsem si dvě učebnice s přípravnými testy DaF a DSH. Pro jistotu. V létě to budou moji nejlepší kamarádi, hádám. Řekla jsem si, že jestli to s Německem myslím vážně, nesmím to nechat náhodě. 
To, že v angličtině něco čtu nebo sleduji, už moc nepovažuji za vzdělávání se v jazyce, nicméně jako aktivitu to sem můžu zařadit. Musím to učinit i proto, že k italštině, polštině nebo švédštině nemám moc co říct, na tyhle krásné řeči jsem trochu (hodně) kašlala.

Tvorba
Kromě již zevšednělých a zdomácnělých haiku a jednorázových denních fotek jsem toho zase moc navíc neudělala. Napsala jsem čtyři články na Zaujatým pohledem - kromě toho o Vladaři ještě článek o Vlasovcích, Pittsburské dohodě a výhodách členství ČR v Evropské unii. Modrý také něco napsal a z tohoto hlediska byl pro nás květen úspěšným měsícem. 
I v květnu se mi dařilo fotit mnohem víc než v zimních měsících. Duben jsem asi nepřekonala, ale fotek mám dost. Navíc jsem si nechala vytisknout fotky shromážděné za dva roky s Modrým a vytvořila jsem "kroniku", do které jsem zaznamenala všechny naše výlety, návštěvy kina a zkrátka všechny důležité společné momenty, které stojí za to si pamatovat.


Deník
Čím začít, abych se pořád neopakovala? Inu, zmínit to musím. První polovinu měsíce jsem byla nepoužitelná kvůli koleni. Ne úplně nepoužitelná, ale nemohla jsem třeba jezdit na kole nebo chodit pěšky ze školy. Naštěstí se můj stav zlepšil docela rychle. Bohužel se tak stalo ale až poté, co jsem odřekla setkání se členy mé skupiny z Jugendfora v Praze. 
Další víkend jsme vyrazily s Iris na Svět knihy a já jsem si to moc užila takovým tím způsobem, kterým se Svět knihy užívá. A šlo to i bez bolavých zad, protože jsem si odnesla jen jednu víceméně lehkou knížku. 
28. května jsme s Modrým měli dvouleté výročí. Při té příležitosti jsem se rozhodla vyrobit již zmíněnou kroniku. Zabralo mi to celý jeden týden. Každé odpoledne jsem hned po příchodu do školy sedla a lepila, popisovala a vzpomínala. Spát jsem chodila dáávno po své běžné večerce a vstávala jsem o trochu dřív, abych mohla dvě tři fotky ještě nalepit. Nakonec jsem to do toho pondělního výročí stihla. S Modrým jsme si společné vzpomínání užili a pak jsme jeli do Prahy na výlet. Jenže se nám moc nepovedl, souhra všech možných i nemožných okolností nám prostě nepřála. Ale to nevadí, pro mě bylo důležité, že jsem byla s ním. A zrovna dneska si to jedeme vynahradit - jen musím dopsat tenhle článek a odjet do Prahy a doufat, že nebudu mít x zpoždění a že na mě chudák nebude muset dlouho čekat někde v Holešovicích.
Co však musím zmínit a z čeho mám velkou radost - víte, jak jsem si v minulém Vybarvování stěžovala, jak mi nejde ani absolventský, ani výroční koncert? No, opravdu jsem s tím hodně bojovala, trénovala to několikrát denně (když jsem tedy byla doma)... A nakonec jsem byla schopná obojí se docela dobře naučit. Včera jsme měli ten výroční koncert a s orchestrem jsme hráli první a poslední číslo - nejdřív studentskou hymnu Gaudeamus Igitur, potom na závěr The Hanging Tree. Bylo to epické a famózní a lidi tleskali a já nechápu, že se to tak povedlo, když jsem se tolik bála, že se to nepovede. Navíc jsem strávila celý den ve společnosti pro mě nových lidí a bylo to příjemné - i když těžko říct, co si o mně všichni myslí vzhledem k mému hudebnímu netalentu. Ale tím jsem se včera netrápila. Absolventský koncert mám nakonec 6.6., tak držte palce, ať taky vyjde.

Předsevzetí
Něco jsem splnila, něco ne. Celkem jsem ale se svou statistikou za květen spokojená. Přečetla jsem všechno, co jsem chtěla přečíst, napsala jsem přesně tolik článků, kolik jsem plánovala. Průměr v matice jsem si vylepšila sice jen o dvě setiny, ale jakoby to taky můžeme počítat. :D 
S ostychem se musím přiznat, že jsem si na červen dala plánů opravdu hodně. Některé jsou takové jednorázové a nepříliš náročné, u některých netuším, jestli bude vůbec v mých silách je splnit. Ale pokusit se můžu - a taky že pokusím. S chutí do toho. :)

Písnička
I dneska mám velkou chuť přidat místo jedné rovnou dvě písničky. Jednu takovou vystihující mou častou náladu... a druhou taky takovou. Je to asi divný, dávat tyhle dvě písničky vedle sebe, budete si myslet, že jsem schizofrenik. :D Není mi ale známo, že bych byla. (Takhle nějak mám prý napsat prohlášení o bezinfekčnosti. :D)


A jaký byl váš květen? Zamilovaný? Letní? Plný povinností a stresu? Nebo ode všeho trochu? Míváte trému? Co pěkného jste četli? A jaké máte plány na červen?

Komentáře

  1. Květen utekl hrozně rychle! Byl docela výletní, podívala jsem se na některá krásná nová místa. Taky se mi podařilo objevit pár knižních pokladů v antikvariátech i v obchůdku, kde dobrovolničím. Moc jsme toho nepřečetla, ale netrápím se tím, čtu hlavně pro radost. Začala jsem předčítat Prince Kaspiana v angličtině svému milému před spaním a to je vždycky moc hezká chvíle. Obdivuju tě, že zvládáš číst politické a odborné knihy, na to bych neměla trpělivost.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za komentář! Určitě bys tu trpělivost našla, kdyby tě to zajímalo nějak víc. :)
      Jé, Princ Kaspian je pro mě lákavý, ale musím se k němu propracovat přes ostatní díly. Tak snad brzy, třeba v létě. ♥

      Vymazat
  2. Květen byl u nás narozeninový, takřka letní, pohodový, zkrátka květnový :-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To červen je ještě letnější a ještě pohodovější. A červnovější než květen. :D ♥

      Vymazat
  3. Mně připadá, že si u všech tvých Vybravování jen stěžuju na to, jak ty jsi produktivní a já ne. Možná už bych měla konečně přestat brečet a začít něco dělat :D Budu se opakovat, ale ty prostě zasloužíš obdiv. Za svojí píli, kreativitu a sebekontrolu. Zejména v těch jazycích tě obdivuji, dát jako Pýchu a předsudek v němčině?? Panejo. No a ráda slyším, že se ti líbila Každá sedmá vlna. Já nad jejím přečtením váhám už od té doby, co jsem dočetla Severáka, ale asi nejsem schopná se smířit s jiným koncem, nevím, ale dostala jsem si Glattauera přečíst znova! :)
    Můj květen byl takový jako na houpačce, někdy jsem byla produktivní, někdy zas ne, pak jsem si plánovala, co všehno budu dělat a nedělala nakonec nic :D Radost mám aspoň z toho, že jsem jakžtakž konečně vyřídila všchny urgentní školní záležitosti a teď mě čekají "jen" zkoušky a že se mi daří být docela aktivní na instagramu. To je teda ale gól - jsem pyšná na to, že jsem aktivní na instagramu. Bože :D Ještě před rokem bych se někomu, kdo tohle prohlásí, vysmála. No nic. Radši už to ukončím nebo se začnu plácat po rameni za to, že jsem dneska vstala před osmou :D
    Měj se krásně

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já si taky pořád stěžuju, mám takový pocit. Jen se snažím nekumulovat to stěžování ve vybarvováních. ale nevím, jak se mi to daří. :D Protože mám taky spoustu problémů a neřestí a občas považuji za úspěch, když ráno vstanu. :D
      Měj se taky krásně, instagramuj a netrap se. ♥

      Vymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky