Osm knih, které jsem četla v němčině

Říkala jsem si, že jsem dlouho nepsala žádný článek o knížkách. Tak jsem přemýšlela, jak to pojmout. Vzpomněla jsem si na svůj zase už trochu zahrabaný projekt "deset knižních dní", který se mi, jak vidíte, asi potáhne spíš deset let. V září jsem napsala o deseti Shakespearových hrách a v říjnu o devíti knížkách, které se skvěle hodí k maturitě. Dneska bych se ráda - konečně! - vyjádřila k několika (přesněji osmi) knížkám, které jsem měla tu čest číst v německém jazyce. Nebojte, článek bude česky. 

Das Orangenmädchen (Dívka s pomeranči) - Jostein Gaarder
Na německé vydání tohohle mého oblíbeného příběhu jsem narazila v Drážďanech loni v létě. Už když jsem to někdy v těch dvanácti nebo třinácti letech četla v češtině, strašně se mi to líbilo. Když jsem to tedy nedávno četla v němčině, měla jsem výhodu, že jsem už od začátku byla naprosto nadšená a že jsem věděla, že knížka je dobrá od začátku do konce. A taky jsem měla nastíněno, co se bude dít, byť jsem si, jak jsem při re-readingu zjistila, spoustu věcí vůbec nepamatovala nebo si je pamatovala nějak špatně a pomotaně. 

O čem příběh je? Georg jednoho dne přijde domů a čeká zde na něj rodina, která našla dopis od jeho dávno zesnulého otce. Šestnáctiletý hrdina se zavře v pokoji a čte dlouhý poslední dopis svého otce, člověka jemu tak blízkého a přesto tak vzdáleného. Jeho otec píše o své nemoci, o lásce k synovi, ale především vypráví poutavý příběh plný otazníků o dívce, do které se bláznivě zamiloval. Potkali se v tramvaji v Oslu, ona měla igelitku s pomeranči a on do ní omylem strčil a pomeranče se rozkutálely. Vyprávění Jana Olafa (tak se Georgův otec jmenoval) přerušují čas od času Georgovy myšlenky - na rodinu, matčina současného přítele - otce Georgovy nevlastní sestřičky, na školu a vesmír. Na lásku. Na smysl života. 
Jestli jste knížku četli, budete se mnou souhlasit, že žádná jiná taková není. A kdyby byla, nebude tak skvělá jako Dívka s pomeranči. Je v ní Norsko, Španělsko, veverky, pomeranče (překvapivě) a spousta mezilidských vztahů a otázek, na které je docela výzva odpovědět si. 

Der kleine Prinz (Malý princ) - Antoine de Saint-Exupéry
O Malém princi snad nemusím mluvit příliš dlouho. Byla to snad úplně první knížka, kterou jsem v němčině přečetla. A popravdě, někdy mám chuť přečíst si ho jen tak znovu. Na maturitní seznam si ho nakonec možná nedám, protože náš češtinář ho nemá rád. Když na tuhle filosofickou pohádku měl jeden spolužák (je napůl Francouz a s Malým princem doslova vyrůstal a má ho rád stejně jako já) referát, byl náš češtinář dost skeptický a otevřeně přiznával, že nechápe, co na té knížce kdo má, že ji asi nepochopil. Docela dlouho jsem se snažila obhájit to, co je na Malém princi tak výjimečné, ale asi jsem nikoho nepřesvědčila. Svět se zkrátka asi dělí na lidi, kteří v Malém princi najdou životní filosofii a na lidi, kteří nechápou, co je to za nesmyslnou pohádku. 

Die Unerträgliche Leichtigkeit des Seins (Nesnesitelná lehkost bytí) - Milan Kundera
Víte, že jsem si vůbec nepřipustila, že by Kundera v němčině mohl být výzva? V češtině jsem od něj ještě nic nečetla. Tuhle knížku mi půjčila němčinářka a já jsem popravdě nejdřív ani nevěděla, co to je, protože jsem si nepřečetla, kdo ji napsal. Pak mi to docvaklo. Na rozdíl od té němčinářky se mi ale knížka vážně líbila. A snad i proto, že jsem k ní přistupovala s chutí, mi nedělalo problém číst ji. Dobře, ke konci jsem musela tu filosofickou pasáž číst několikrát a dodneška pořádně nevím, jestli se tam mluvilo o skutečnosti nebo jen tak metaforicky, ale třeba to ještě někdy zjistím. 
Příběh se odehrává v Praze, v Curychu a na dalších místech. Je vyprávěn z pohledu několika vzájemně provázaných postav - Tomáše, Terezy, Sabiny a Franze. Každý dodává svému vyprávění úplně jinou atmosféru - peprnou, poetickou, přemýšlivou, nikdy ne prostou a nudnou. Pro každého z nich je život jiným způsobem lehký a těžký zároveň. Jelikož je to ale kniha hlavně o myšlenkách (ostatně stejně jako Dívka s pomeranči nebo Malý princ), těžko se tlumočí obsah.

Eine blassblaue Frauenschrift (Bleděmodré ženské písmo) - Franz Werfel
Tohle dvojjazyčné vydání nepříliš známého příběhu autora, o kterém se učí snad na každé škole, mi pořídila mamka k Vánocům. Českou verzi jsem vůbec nebrala v potaz a užila si výhradně tu německou. Z té kategorie "německy píšící pražští autoři" jsem do té doby četla jen dvě Kafkovy knížky, oproti nim byl Werfel pohádkový. 

I výprava příběhu je už od začátku trochu neobvyklá. Spokojený a rutinní život padesátníka Leonida naruší dopis. Dopis, který mu poslala žena, s níž měl před osmnácti lety krátký milostný vztah. Leonidas tedy vzpomíná na tuto dobu, chodí ulicemi a přemýšlí, co by asi mohlo stát v dopise. Nakonec jej přeci jen otevře a pak teprve začne skutečný příběh. 

Franz Werfel do tohoto dílka zakomponoval velkou měrou také narůstající antisemitismus, což knihu činí děsivou a zároveň to vysvětluje, jak se mohl člověk dostat do situace, v níž se nachází. 

Er ist wieder da (Už je tady zas) - Timur Vermes
Můj první román v němčině, který jsem nikdy předtím nečetla a nic o něm nevěděla. Tedy jen to, že v něm Hitler vstane z mrtvých a zase začne dobývat Berlín. Tak tomu skutečně je a vlastně je to docela vtipné. Jen pak, když se nad tím člověk zamyslí, mrazí z toho. Že vlastně to, co předvádí v této knize Hitler, ve skutečnosti předvádějí jiní politici a lidé obecně. Stěžují si na migranty, ale jsou rádi, když jim Turci (případ Německa) levně vyčistí uniformu. Takových příkladů bych našla celou řadu.
Přiznám se, že jsem moc nepochopila konec této knihy. Nevím, jestli už jsem jej třeba tolik nevnímala, nebo jestli se mi to zpětně nějak pomotalo s filmem, který jsem si po přečtení pustila a který byl docela odlišný než kniha. Celkově dávám knize plus hlavně za to, že se mi dobře četla, ale v češtině by mě asi až tak moc nezaujala.

Geschichten vom Hündchen und Kätzchen (Povídání o pejskovi a kočičce) - Josef Čapek
O téhle knížce snad nemusím dlouho povídat, každý jsme ji jako malý četl. Aspoň tedy u nás v rodině se dědí vydání z nějakých padesátých let už pár generací - od prarodičů k rodičům a na nás. Což je vlastně to zajímavé, o čem bych se chtěla zmínit! 

Na německý překlad jsem narazila v naší městské knihovně. Jelikož jsem netušila, že tam mají cizojazyčné knížky, hned jsem po tomhle chmátla. A víte co? Při čtení jsem narazila na příběh, který jsem vůbec neznala. Něco ve stylu "Jak pejsek s kočičkou slavili 28. říjen". Tuhle povídku komunistická vydání neobsahují, protože je moc prorepubliková a promasarykovská. Ale je jedna z nejzajímavějších, snad právě proto. 

Ich bin dann mal weg ("Budu chvíli pryč") - Hape Kerkeling
Omlouvám se za svůj hodně neumělý překlad tohoto "Putování Svatojakubskou cestou", které napsal německý komik a moderátor Hape Kerkeling už někdy v roce 2001. Vypráví o tom, proč se zčistajasna jednoho dne rozhodl podstoupit cestu do Santiago de Compostela, proč se stal poutníkem a co mu to přineslo. Kapitoly člení podle milníků v podobě různých městeček a vesnic na své cestě. Během těch týdnů putování se seznámil s řadou zajímavých lidí, poznal sebe sama, prochodil jedny boty a stihl přemýšlet snad úplně o všem. Své vyprávění doplňuje řadou fotek (černobílých) a rozhodně se při čtení nebudete nudit. Jen vám tedy nemohu nabídnout český ani anglický překlad. Ale pokud zvládáte základy němčiny, z téhle knížky všechno pochopíte. A vlastně... objevuje se v ní i angličtina, španělština a francouzština, protože Hape umí několik jazyků a právě ty na své cestě hojně využíval. 
Grenzwanderungen: Ein experimenteller Reiseführer (Putování podél hranic: Experimentální průvodce) - kolektiv autorů
A na závěr bych vám ráda představila knížku, kterou nejspíš nebudete znát a ani nebudete vědět, kde ji sehnat. (Jde to třeba na Amazonu.) Jednu z kapitol sem totiž napsala jedna dívka z Česko-německého fóra mládeže. Zrcadlově psaná, nádherně graficky zpracovaná knížka se soustředí na oblast Sudet, na dnešní podobu naprostého pohraničí. Okolí Kraslic, česká i německá strana, kde po staletí žily oba národy víceméně v souladu a dnes tu všechno prorůstá plevelem a zapomněním. 

Výjimečnost tohoto "průvodce" spočívá v tom, že každá kapitola je psána jinak. Nejvíc se mi líbila třeba ta, kde autorka popisuje cestu jen podle vůní. Nebo básničkový průvodce. Nebo fotografický průvodce. Nebo pohádka o zastaveném čase. Každá kapitola je navíc vyvedena v jiné živé barvě, takže se určitě nebudete nudit. A jak říkám, je to česko-německá knížka, takže si ji můžete přečíst taky.

Jste příznivcem nebo odpůrcem (lehce) filosofických knížek? Znáte Dívku s pomeranči nebo jejího autora, Josteina Gaardera? Co pro vás znamená Malý princ? Co byste mi doporučili od Kundery? Našli byste další populistické příklady, před nimiž Er ist wieder da varuje? Bojíte se otvírat dopisy? Znáte povídání o pejskovi a kočičce, jak slavili 28.říjen? A chtěli byste se vydat na pouť do Santiago de Compostela?

Mějte se krásně a užívejte si léto. ♥ 

PS: Omlouvám se, že jsou fotky černobílé a možná proto trochu depresivní. Ale měla jsem chuť na černobílý filtr. ^^

Komentáře

  1. S Malým princem to je prostě těžké, ale v tomhle ohledu mám štěstí, že tím moje češtinářka dost žije, takže pokud si ho vytáhnu u maturity, snad to zvládnu :D Nad Už je tady zas docela přemýšlím. A vidíš, díky za připomenutí, k Deseti knižním dnům bych se taky mohla vrátit :D

    OdpovědětVymazat
  2. Mám ráda tvůj blog, je velmi motivační. :-)
    Možná budu mít hloupou otázku, ale jak bych to mohla udělat, když se potřebuju naučit jenom číst německy? Aspoň zatím.
    Učím se už rok lucembursky, abych se pěkně v Lucembursku integrovala, ale úplně to nepůjde bez němčiny. Lucemburčani sice v posledních 20 letech píšou lucembursky, ale většina textů: knih, novin... je stejně německy. Mám pocit, že o hodně přicházím, ale bojím se, že když začnu s němčinou, bude se mi to strašně plést s lucemburštinou. Přece jen jsou si ty jazyky hodně podobné.

    OdpovědětVymazat
  3. Konečně jsem si přečetla tenhle článek. Četl se mi mnohem líp, než jsem očekávala. I když z něho teď mám pocit, že jsem nepoužitelná a div ne negramotná, ale tak s tím jsem se už smířila, to je asi problém v mojí hlavě, že s tímhle pocitem z tvého blogu odcházím docela často (prostě, děláš toho tolik, a já taky dělám plno věcí, jenže ne tak produktivních a počitatelných a objektivně hodnotitelných jako ty, a tak se zdá, že nedělám nic).
    Jostein Gaardner je sice Nor a filosof, což jsou předpoklady pro to, aby mi byl sympatický, ale není, odradil mě Sofiiným světem. I když mi toho ta knížka docela dost předala, co se týče informací, a vlastně jsem si říkala, že si ji kvůli těm informacím přečtu znova, vůbec se mi nelíbil blahosklonný a násilně mravokárný přístup autora. Takže si Dívku s pomeranči nejspíš přečíst nechci, bojím se, že by mě to naštvalo a zklamalo. Jinak dávám přednost spíš těm lehce filosofickým knížkám, rozhodně před těmi akčními, protože se mi to prostě líp čte, když si nemusím pořád v hlavě urovnávat nějakou akci. Vlastně, to mi připomíná knížku Na západní frontě klid. Měli jsme ji jako povinnou četbu a hezky se v naší třídě ukázalo, kdo se ztrácel v popisech bitev a kdo naopak v úvahách hlavní postavy. Malý princ pro mě znamená, že ne vše, co je mainstream, se mi nutně musí nelíbit. I když mi hlavní myšlenka knížky moc nezapadá do mé životní filozofie, myslím, že jsem schopná ji ocenit. Od Kundery bych ti nedoporučila nic, protože jsem od něho nic nečetla, kromě ukázky ze Směšných lásek jednou ve škole. Ale holky ze třídy říkaly, že by se mi to líbilo, takže se ke Kunderovi asi ještě dostanu. Knížka od Franze Werfela mě zaujala, nepsal náhodou i básně? Něco mi to jméno říká. Myslím, že to byl ten básník, který si vymýšlel vlastní schémata, což mě zaujalo, protože to jsem vždycky dělala taky. Pejska a kočičku a 28. říjen neznám, zato znám parádní antiutopický díl Krtečka, myslím, že se jmenuje Krteček a město, ale nejsem si jistá. A pouť Santiago de Compostela je podle mě dobrá věc, ale sama bych jít nechtěla. Co se týče dopisů, žádné mi nechodí, takže se ani nemůžu bát je otevírat. Ale občas se bojím otevírat zprávy na messengeru.

    OdpovědětVymazat
  4. Jsi vážně dobrá! Já přečtu německy maximálně jídelní lístek :D.

    OdpovědětVymazat
  5. Bez ohledu na konkrétní tituly tě teda dost obdivuju! Anglické knihy možná ještě ok, ale teda německé.. :o

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky