Brčko na vodě

V červnu jsem měla skvělou příležitost zúčastnit se celostátního kola olympiády v českém jazyce. Bylo to skvělé a dalo mi to hodně, i když jsem v závěru toho soutěžního týdne dostala "jen" diplom za účast. Jedním ze zadání na slohovou práci bylo "Na vodě". Nápad přišel okamžitě. Když pak ale porotci ve vlídných slovech mluvili o tom, že někteří se úplně nedrželi vody a jejich text nebyl konzistentní, měla jsem pocit, že mluví o mně. Inu, sice můj sloh asi moc neuspěl, ale měla jsem z něj docela radost. Tak ho dám aspoň sem. Koneckonců prozaická rubrika zeje už dlouho prázdnotou. 

***
Jsem vrah! Cítím samo k sobě odpor. A ze všeho nejhorší na tom je, že za své zločiny ani tak úplně nemůžu.

Všechno to začalo před třemi lety. Leželo jsem si na parapetu v krabici s ostatními brčky. Mělo jsem krásný bílý obal, skoro svatební, jen ta značka potravinového řetězce to kazila. A pak nadešel můj čas. Stalo jsem se součástí kelímku s ledovým čajem a nějaký tvor s pětiprstými končetinami si mě z prodejny odnesl. Kousal mě, mačkal a žužlal a nakonec sprostě odhodil do písku. Takové zacházení jsem si přece nezasloužilo! Vždyť bez mé pomoci by si sotva vychutnal svůj nápoj!

Na písku jsem naštěstí neleželo dlouho. Kde se vzala, tu se vzala, objevila se velká vlna. Vůbec ale nechutnala jako ledový čaj. Páchla po rybách a soli. Párkrát jsem se zatočilo, ale nic naplat - vodní masa mě celé spláchla. Kéž by toto byl můj tragický konec, mučednická smrt! Ale ne, čekalo mě něco úplně jiného. 

Vynořilo jsem se po nějaké době uprostřed modrozeleného nekonečna. Nevyzpytatelnou hladinu čeřily vlnky, slunce na obzoru pálilo. S hrůzou jsem zjistilo, že jsem samo. Mou samotu sem tam narušila ryba, která se o mě otřela, nebo pták snažící se zjistit, zda jsem jedlé. Po roce jsem se už otrkalo - a taky jsem trochu změklo. Myslelo jsem, že už nic horšího nepřijde. Jenže připlula otevřená tlama a podařilo se jí nasát mě. 

V břiše toho mořského tvora jsem se poprvé seznámilo s ostatními plastovými vodáky. Zůstali jsme při sobě v krvavé temnotě řadu měsíců. Dokonce jsem se celé ucpalo nějakými jinými živočichy, kteří snad mému vězniteli měli sloužit jako potrava. Chudák musel trpět velkým hladem, než zemřel. Pak trvalo dlouho, než se rozložil s pomocí mořského ekosystému, ale přece jsme se zase dočkali čerstvého vzduchu. 

Vyprávělo jsem jen jednu z podobných příhod pro ilustraci. Můj život se z koloběhu příliš často nevychyluje - pár týdnů si pluji na vodě, pár týdnů trápím něčí útroby. Občas se pozdravím s igelitkou Ilčou, brčkem Béďou nebo flaškou Františkou. S Františkou máme ale vztah čistě formální, protože víčko Vláďa si ji žárlivě hlídá. 

S Béďou a Ilčou čas od času filosofujeme. 
"Už mě tenhle kočovný život nebaví," stěžuje si Ilča. "Chtěla bych se usadit s nějakým igeliťákem a vést harmonický život."
"No to se ještě načekáš!" zasmál se věčný cynik Béďa. Je z nás nejmladší a patří k posledním plastovým brčkům. Jednou nám vyprávěl, že v krabici čekal úplně opuštěný a v té vedlejší že se těsnil houf brček z papíru. 
"Taky bych si někdy přálo být papírové," pronáším sklesle. Mé vražedné nekonečno mě už dávno nebaví. Ilča s Béďou se zasmějí, odplují a zanechají mě myšlenkám.

Už tři roky jsem na vodě. Zažilo jsem moře snad ve všech jeho podobách. Nejraději mám vodu v noci. Šumí temně a její modř neodráží žádné živé emoce. Houpám se v rytmu blues s vlnami, spíš ze setrvačnosti než z lásky k tanci. 

Jsem vrah a už svému osudu nekladu odpor. 
***

Přeji všem, kterých se to týká, krásné prázdniny! A vám ostatním prostě jen co nejpohodovější léto! ^^
Zítra kvečeru se můžete těšit na červnové vybarvování. 

Komentáře

  1. Hmm, řekla bych, že to je dobrý a že to porota rozhodně nemohla nazvat macarátem jeskynním.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Těžko říct. Když se nakonec četli macaráti, přišla mi ta dílka ostatních (nejčastěji prskavek) skvělá. :)

      Vymazat
  2. Naprosto fantastický, nemyslím, že by porota měla na mysli zrovna tebe, vody jsi se držela docela věrně :-).

    OdpovědětVymazat
  3. Myslím si, že problémem Olympiády z ČJ stejně jako jiných soutěží v jazyce pro školní mládež je, že prostě berou texty, které splňují nějaké parametry. Jinak by to nešlo udělat tak, aby někdo vyhrál, protože kreativita je bezbřehá. Proto jsem olympiád z češtiny vzdala. Moc chtěli, aby se člověk držel tématu, nestačilo, že se inspiroval a vytvořil něco, co by se jinde nemuselo stydět za zařazení do nějakého sborníku. Takže si z toho nic nedělej.
    Mně se text moc líbí, protože snoubí dohromady něco zdánlivě nevinného a přitom právě vražedného. Skvěle jsi zvolila lexikum, abys zapůsobilo na city, skoro to působí jako líčení. Jsem moc ráda, že jsem si mohla tvoji slohovou práci přečíst :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem měla olympiády z češtiny vždycky ráda právě proto, že jsem si do slohu mohla psát, co mě napadlo - tím myslím hlavně co se týče útvaru. Těší mě, jestli v tomhle vidíš trochu líčení. Líčení mám ráda. Ale zároveň v Brčku na vodě je asi i dost vypravování a možná úvahový podtón. Mám trochu problém psát "jednoútvarové" slohy, tak doufám, že u maturity to nějak nepomotám. :D :)
      Díky za komentář. :)

      Vymazat
  4. Podle mého ses vody držela, ale ten text mi přesto konzistentní nepřijde. Respektive... Tak do půlky mi to přišlo skvělé, ale pak od místa "Vyprávělo jsem jednu z těch..." mi to připadalo jako ohromný skok a trochu změna ve stylu vypravování.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No právě toho jsem se trochu bála, když jsem si to pak četla zpětně po tom anonymním komentáři od poroty. Chtěla jsem pokrýt tak nějak víc ze života brčka, ale měla jsem na to jen jeden papír. :) Díky, nicméně! ^^

      Vymazat
    2. Jasné, někdy je prostě člověk rozsahem tak limitovaný, že místo, aby se nechal vést textem, zpanikaří a urychlí to, aby se dostal k tomu, co si nejprve rozmyslel :D Jsem ale ráda, že to nebereš jako nějakou zlou kritiku :)

      Vymazat
  5. Já bych tenhle příběh klidně zařadila do nějaké dětské knížky :) nějaká eko-dětská knížka jak pro pobavení, tak ponaučení. :)
    THE WORLD BY MARIA

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Eko-dětská knížka, to zní jako super nápad na žánr. :D ^^

      Vymazat
  6. Při čtení jsem si chtě nechtě vybavila Andersena, který psal své pohádky vlastně ze života. Konkrétně tady mi brčko evokovalo jeden vánoční stromek, využitý, zneužitý a nelítostně zlikvidovaný. Jen s rozdílem, že brčko je věčné a likviduje se naopak všechno kolem.
    Problémy s plasty začínají nabírat opravdu katastrofických rozměrů, jak jsem viděla v několika příspěvcích, ale tedy se našlo aspoň jedno zajímavé využití.
    Vzít to jako povídku o posledním plastovém brčku, to by ovšem nabralo ještě jiné grády.
    Četlo se mi dobře.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky