Co poslouchám, když jsem sama

Původně jsem chtěla psát nemalé radosti, ale pak jsem si seznam toho sedmera zkoušela napsat na papír... No a říkala jsem si, že by to asi bylo hodně zmatené, protože věci, které mě trápí, mi zároveň něčím udělaly radost a je to celé poslední dobou takové zamotané. Nicméně písničky poslouchám pořád a ráda, když tedy zrovna nehraji s klavírními nahrávkami s nadějí, že ty koncerty za pár týdnů zvládnu. A název článku je taky trochu zavádějící - sama totiž nejsem, mám tu psa, sestry a rodiče. Hmm, stejně to budu muset vysvětlit, jak tak koukám.
Můj život není osamělý. V podstatě jsem dvacet čtyři hodin denně v něčí společnosti, i kdyby to mělo být jen přes telefon nebo by vedle mě ležel pes. Před dvěma týdny jsme měli poslední zvonění a já si přitom obnovila své zranění kolene. Ne tak moc, abych nemohla chodit, ale natolik, že mi to nateklo a při scházení schodů nebo kopců jsem musela zatínat zuby. Modrý mě přesvědčil, abych si zašla k doktorovi. Původně jsem nechtěla, protože co kdyby potvrdil jen to, co mi říkali rodiče, matikářka a někteří další lidé? Totiž, že simuluju? 

No, doktor se na mě povzbudivě usmál, pak mi do nohy několik minut píchal injekce, nejdřív odsával otok a pak do mě něco napouštěl a ve výsledku doporučil, že bych měla být týden v klidu, jestli chci, aby se to zlepšilo. Což jsem chtěla, protože injekce ve mně vyvolávají pocit naprosté hrůzy. Ve středu jsem tedy ještě byla ve škole, což byla chyba, protože mě pak bolela noha úplně celá, ne jen koleno. Čtvrtek a pátek jsem strávila doma. A víkend zde trávím taky. Původně jsem se měla účastnit skupinového setkání Fóra mládeže v Praze, ale smůla. Tak jsem si s nimi aspoň volala přes skype. Volám si také s Modrým - hrajeme scrabble a šachy a vymýšlíme, co napíšeme za články na Zaujatým pohledem.

Že jsem poslední tři dny strávila doma, mi vadí spíš proto, že jsem nemohla naplnit své plány. Ale všechno zlé je asi k něčemu dobré - aspoň jsem měla zase víc času na sebe a na čtení. Dočetla jsem knížku o putování do Santiago de Compostela. Konečně se dostala k novým článkům ostatních blogerů. Vyhradila si chvíli pro duolingo. Zvážila sebe i své možnosti. Přerovnala si knihovnu. A pořádně se po dlouhé době vyspala. Ale stejně mi chybí můj zaběhlý systém - totiž být o víkendu kdekoliv jinde, jen ne doma. Ne že bych to tu neměla ráda, ale čas tu ubíhá úplně jinak. Máma vaří zelňačku a jiný věci, o kterých ví, že je nejím. Bětuška dneska přišla v půl šesté ráno s tím, že u ní v pokoji už vyšlo sluníčko, takže bych jí měla udělat kakao a pustit pohádky (déčko vysílá až od šesti).

V neposlední řadě poslouchám hudbu. Nebo spíš písničky, pokud odmítáte některé z nich nazývat hudbou. Prosím, nedostaňte z nich depresi, pokud si některé budete pouštět!

Elizabeth Grace - Bleachless

Prý je tahle písnička depka sama o sobě. Jako já neříkám, že není deprimující... ale na druhou stranu mě uklidňuje. A ani to nedokážu vysvětlit. Prostě ji poslouchám, zpívám si refrén a myslím na věci, o kterých si říkám, že se zlepší, i když vím, že se nejspíš nezlepší. Neříkám to proto, že bych v jejich zlepšení nějak věřila, ale prostě se to tak říká. Ještě lepší je říct si, že na nich nezáleží. 

Beth Crowley - Please Take Me


Beth Crowley jsem objevila díky písničce Warrior. Dala jsem jí subscribe a od té doby sleduji její tvorbu. Je to zajímavá osoba a líbí se mi její texty (ale samozřejmě i její hlas). Dvůr trnů a růží (nebo jak se série, kterou se inspirovala při psaní téhle písničky) jsem nečetla a ani to nemám v plánu. Ale požitek z písničky mi to neubírá. Vyjadřuje spoustu mých vlastních otazníků. A taky mou závislost, která se třeba v posledních dnech projevuje.

Simple Plan - Perfectly Perfect


Tuhle písničku si samozřejmě můžete pustit i s moc pěkným lyrics videem, ale tenhle videoklip je podle mě super. Ukazuje různé páry a podle mě skvěle vyjadřuje něco jako "pravou lásku". A to i ta písnička. Když jsem ji poprvé slyšela, rozbušilo se mi srdce. Možná mám moc přehnané sebevědomí, ale myslím, že přesně takhle o mně uvažuje Modrý. A kdyby se to trochu přepsalo, mohlo by to být mé vyznání jemu. Prostě... poslechněte si to. Nebuďte skeptičtí. Láska je láska.

Lauren Aquilina - King


Možná jsem už někdy tuhle písničku sdílela, nevím. Objevila jsem ji během období, kdy jsem poslouchala covery písniček od Nightcore. K téhle byl pěkný videoklip z jednoho anime filmu, myslím, že se jmenuje Do lesa světlušek. Pak jsem se na něj s Modrým podívala, ale moc mě neoslovil. Kdežto ta písnička... nádherná. Nespočetněkrát mi zněla v uších, když jsem se až příliš zamyslela a zjistila, že jsem úplně k ničemu. Často ji poslouchám v pátek, když mířím na sever. Pátky jsou takové blbé, protože se dá vždycky něco zkazit, i když máme jen čtyři hodiny. Ale pak... proč být smutná, když jedu za štěstím? Ovládnout své emoce je důležité.

Zayn - Dusk Till Dawn ft. Sia


Nečekala bych, že tu kdy budu sdílet tvorbu nějakého člena skupiny One Direction - a vidíte, je to tady. I tuhle písničku jsem objevila díky Nightcore verzi, která se mi popravdě líbí víc, ale říkala jsem si, že někteří možná ocení původní hlasy, které taky nejsou nijak hrozné. Je to zvláštní písnička. Nějak k ní nemám slov. Jen je pěkná. A uklidňuje.

Marek Ztracený - Káva a sex ft. Marta Jandová


Martu Jandovou moc nemusím, ale Marek Ztracený je skvělý. A koncept téhle písničky taky. I když nepiju kávu a sex po ránu pro mě taky není úplně běžnou věcí. Ale myslím, že kdybych chodila běhat, pouštěla bych si třeba tohle. Když se moc nesoustředíte na ten protivný ženský hlas, docela to jde a jako kulisa k nějakému běhání by to šlo, zvlášť když vám to říká, že když spadnete, máte vstát. A že já při běhání padám.

Bars and Melody - Hopeful


Co je tohle? Dětský rap? Proč ne! Je to vlastně jednak docela roztomilé a jednak pěkné. Myslím, že písnička by občas měla nakopnout, vyjádřit pochopení s posluchačem a dát nějakou naději. Což se "Hopeful" docela povedlo. No a co, že se to pořád opakuje dokola.

Kurt Hugo Schneider - Safe and sound (cover)

Určitě znáte Kurta Hugo Schneidera. Na jeho youtube kanálu naleznete strašně moc coverů populárních písniček, které jsou často mnohem lepší než originál. Moc mě baví. A myslím, že na závěr dnešního článku to chce něco pozitivnějšího. A zrovna tohle je takové slibné. Možná reklama na Coca Colu, ale who cares. Je to takové chytlavé. 

No vidíte - dneska jsme se úplně obešli bez německých písniček! Moc nových jsem jich neposlouchala, abych se přiznala. Ale ty staré mám pořád stejně ráda, nebojte, němčina mě jen tak nepřejde. 

A abych nezapomněla! Zaktivovala jsem Instagram! Tak kdybyste chtěli, můžete mě sledovat, aby vám neutekly všechny ty zbytečnosti, o kterých snad ani vědět nemusíte. :D 

Jak se máte vy? Co posloucháte, když jste sami?

Komentáře

  1. Teda, tahle si zřídit koleno na posledním zvonění... tomu říkám podařená akce! I když je fakt, že - sice nevím, jak to vypadá u vás, ale hádám, že podobně jako tady - maturanti se s tím nemazlí. Jak jsi ale řekla, všechno zlé je pro něco dobré.
    Za tenhle druh inspirace jsem vždycky vděčná. Beth Crowley si občas ráda poslechnu - taky ji znám díky Warrior - ale tuhle píseň konkrétně slyším poprvé. ACOTAR v hudebním provedení ujde :) Simple Plan je klasika, jejich hudbu můžu - a pokud máš z té písničky takovýhle pocit, hrozně moc ti to přeju :) Že budu někdy poslouchat cokoliv společného s 1D by mě taky v životě nenapadlo, ale tuhle písničku miluju - z velké části taky proto, že mám hrozně ráda Siu. Ta ženská má prostě hlas. A ten poslední cover je taky super - takže díky za tip :)
    Když už jsme u těch německých písniček, taky se musím někde porozhlédnout. Poslouchala jsem skupinu Faun, ale jinak nemůžu přijít na nic, co by mě bavilo.
    Instagram moc nepoužívám, ale kouknu :)
    Jinak já moc nerozlišuju, kdy co poslouchám. Každopádně hádám, že u mého posledního článku sis takový menší playlist už přečetla :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, ta akce jako taková nebyla TAK hrozná, jen se to prostě blbě sešlo a já si z toho odnesla problém s kolenem zase na pár týdnů... :) Ale už to není tak hrozné.
      Sia je opravdu zázračná, vždycky žasnu, když její hlas slyším.
      Díky za komentář! :)

      Vymazat
  2. Děkuji za tip na hudbu, poslední dobou bloumám a bloumám a hledám něco nového, ale většinou nenarazím na nic, co by mě nějak zaujalo nebo ve mně zanechalo nějakou stopu.
    Kolem věcí okolo 1D to máme stejně... a pak tu mám hodně často puštěné sólové album Harryho Stylese a zbožňuji jeho hlas a záznamy z koncertů a hlavně teda Kiwi. Ach jo, to je to pravé guilty pleasure, pšššt. :D
    A Beth Crowley, ta je fakt neuvěřitelná! ♥

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kiwi? To si tedy musím nějak dohledat, to mi úplně uniklo. :D Díky za komentář! :)

      Vymazat
  3. Když jsem doma sama, poslouchám ticho :-).
    Přeji ti brzké uzdravení!

    OdpovědětVymazat
  4. Takove zdravotní komplikace jsou vždycky na nic :/ Snad to bude zase okay.

    Každopádně díky za zajímavé hudební tipy! Určitě je všechny vyzkouším, dobrých songů nemám nikdy dost.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky