středa 30. května 2018

O čem jsem (možná) nikdy nenapsala

Ti, kteří mě čtou už několik let pravidelně, vědí, že jsem zvyklá psát o spoustě věcech. Dalo by se říct, že cokoliv se v mém životě přihodí a mám k tomu dobrou fotku, skončí tady na blogu. Psala jsem opravdu o rozmanitých věcech - o svých platonických láskách, o brigádě v Mekáči, o škole, o knížkách, snad i o sobě a o svých snahách zhubnout a naučit se německy. Přesto jsou věci (i třeba z těchto rubrik), o kterých jsem se nezmínila. Nebyl čas, nebyla chuť, nebylo žádné odůvodnění, proč o něčem takovém psát na internet. Zrovna dneska mě ale popadla taková ta nálada sebesdílení - a proto bych vám ráda vyprávěla příběhy, které jste (možná) ještě neslyšeli. 

pondělí 21. května 2018

Rozkvetlá haiku

Přelom dubna a května byl... přelomový. Musela jsem změnit řadu svých plánů. Nejela jsem na setkání fóra mládeže, naštěstí jsem už mohla na Svět knihy. Bylo hezky i ošklivo, všechno kvetlo. Hodně jsem četla a fotila knížky. A také Bertíka, jak je vidět na fotkách. Je to taková směsice, řekla bych. Květen totiž byl různorodý. Jednou dole, jednou nahoře, někdy na nějaké neutrální hladině. Především ale rychle utekl. Popravdě nedokáži správně charakterizovat atmosféru těchto haiku - tak to jednoduše přenechám na vás, čtenářích. :)

neděle 13. května 2018

(Světo)knižní nemalé radosti

O své výpravě na knižní veletrh "Svět knihy" píši už po... fíha, 2013, 2014, 2015, 2016, 2017 ... po šesté. Pokaždé je to stejné a přitom pokaždé úplně jiné. Poprvé jsem tam strávila nedělní odpoledne s prarodiči a byla z toho úplně nadšená; podruhé jsem tam strávila pátek a sobotu, zúčastnila se vyhlášení soutěže Rosteme s knihou (kde jsem byla čtvrtá) a nakoupila hromadu knih, potřetí jsem se opravdu hoodně rozšoupla. V roce 2016 jsem tam vyrazila poprvé s Iris, odvezla jsem si "jen" jednu knížku a jednu audioknihu a měla zážitek spojený ještě s přátelským setkáním. A loni to vlastně bylo dost podobně minimalistické - s tím rozdílem, že jednou jsem šla s Iris a jednou s Modrým. No a letos se to trochu zkomplikovalo a nakonec jsem na Svět knihy vyrazila "pouze" jedenkrát - a to sice v sobotu a s Iris. 
Tahle fotka asi bude stejná rok co rok, přesto si ji neodpustím ani já.

sobota 5. května 2018

Co poslouchám, když jsem sama

Původně jsem chtěla psát nemalé radosti, ale pak jsem si seznam toho sedmera zkoušela napsat na papír... No a říkala jsem si, že by to asi bylo hodně zmatené, protože věci, které mě trápí, mi zároveň něčím udělaly radost a je to celé poslední dobou takové zamotané. Nicméně písničky poslouchám pořád a ráda, když tedy zrovna nehraji s klavírními nahrávkami s nadějí, že ty koncerty za pár týdnů zvládnu. A název článku je taky trochu zavádějící - sama totiž nejsem, mám tu psa, sestry a rodiče. Hmm, stejně to budu muset vysvětlit, jak tak koukám.

úterý 1. května 2018

Vybarvování #19

První máj, lásky čas. Nebo také svátek práce. A proto sedím doma a píšu článek o tom, jak jsem se měla v dubnu. Dneska jsem si už stihla uklidit knihovnu a učesat vlasy. Heh. Pojďme se rovnou podívat na duben, který se nesl v barvách modré a zelené s příměsí prapodivných odstínů čehosi.