Na Větrné hůrce

První dubnový týden je téměř za námi a já jsem konečně našla volné chvíle, abych sáhla po knížce Na Větrné hůrce, kterou jsme četli v rámci projektu My čteme za březen. Ano, vím, jak směšně to takhle zní, ale snad mě omlouvá, že jsem toho vážně měla celkem dost - co se čtení týká. A vždycky mě po dějepisném čtení, jakkoliv mě bavilo, nelákala vyhlídka čtení něčeho dalšího, byť odpočinkového. Navíc začalo být hezky, takže jsem vždycky dala přednost něčemu jinému a nebo čtení v němčině. No ale teď mám odsoutěženo, a tak jsem během několika dní Hůrku zvládla. Jak se mi líbila a nelíbila, o tom bude tenhle článek. 


Sestry Brontëovy nejde neznat - Emily, Charlotte a Anne. Od Charlotte Brontëové jsem již před rokem a půl četla Janu Eyrovou a docela se mi ta knížka líbila - postavy, děj, výprava. Možná to teď vidím trochu zkresleně, asi bych se musela podívat na své shrnutí na Goodreads, abych si to ověřila. Myslím ale, že mě obsah knížky neštval tolik jako Pýcha a předsudek, to jsem četla o pár měsíců dřív před Janou Eyrovou. 

Nicméně teď se mi do rukou dostalo dílo Emily Brontëové, Na Větrné hůrce. Na tuhle knížku jsem si pamatovala ze série Stmívání, kde o ní často mluvila Bella Swannová s Edwardem Cullenem. Tehdy jsem tomu nevěnovala pozornost, protože jsem nevěděla, kdo je ta Katka, kdo ten Heathcliff a o čem se to vlastně dohadují. Dneska by mě docela lákalo znovu si ty jejich rozhovory přečíst, abych zjistila, jestli třeba mají aspoň trošku podobné pocity jako já. 

Knížka se mi četla velmi dobře a líbila se mi - totiž po grafické stránce musím vystihnout font, který má mé vydání půjčené z knihovny. Co se týká ilustrací, ty byly hodně ponuré a téměř nikdy jsem nepoznala, kdo nebo co je na nich vyobrazeno, ale asi se hodí ke knize jako takové. 

Velmi mě zaujala forma příběhu - na Větrnou hůrku nás uvádí nový nájemník jakéhosi Drozdova, pan Lockwood. Setkává se tam s mrzutým panem Heathcliffem a jeho mladými společníky Katkou a Haretonem, oba jsou zamlklí a nabručení. Druhý den se na Větrnou hůrku přijde Lockwood podívat zase a kvůli bouři je nucen tam zůstat. V noci se v domě odehraje zvláštní příhoda, která nedá panu Lockwoodovi spát. Následně onemocní a požádá svou hospodyni na Drozdově, paní Elenu Deanovou, aby mu vyprávěla o historii Větrné hůrky a jejích obyvatel. 


A paní Deanová si vezme pletení a během několika týdnů vypoví nemocnému (a pak již uzdravenému) Lockwoodovi, jak nastoupila do služby jako mladá k Earnshawnům (snad se to takhle skloňuje) na Větrnou hůrku a jaké věci se tam děly. Vypráví o přátelství Katky a Heathcliffa, nalezence a oblíbence pána domu, o Katčině bratru Hindleym, který na Heathcliffa žárlí. O Hindleyho synu Haretonovi, Katčině dceři Kateřině a Heathcliffově synu Lintonovi. 

Vypráví opravdu skvěle, pestře a barvitě, popisuje, líčí, uvažuje a příběh plyne a plyne. Zanechá však v posluchači - respektive v nás, čtenářích - trochu zděšení, trochu pohoršení, jak vlastně může takový příběh být protkán tak velkým množstvím nenávisti, chuti pomstít se, pýchy, nedůtklivosti a hlouposti. Místy jsem nevěděla, jak se k chování hlavních hrdinů stavět - litovat je, nebo jim přát, co si zasluhují? Ale musí to být tak kruté? Musí se to vůbec všechno dít? A k jakému konci to všechno spěje? 

Víc asi prozrazovat nemohu, ono bych mohla velmi snadno vyzradit důležité zápletky, které by vás třeba mohly překvapit, pokud byste knihu otevřeli bez očekávání tak jako já. Nakonec jsem jí dala tři hvězdičky, byť jsem hodně uvažovala o čtyřech. Je to opravdu pěkná knížka, skvěle se mi četla a nelituji ani trochu, že jsem si ji přečetla, ale mé pocity ohledně postav se nedají do hodnocení nezapočítat. Takže proto tři místo čtyř. 


Těším se na další knížku z projektu My čteme. Co vy, četli jste Na Větrné hůrce? Nebo něco jiného od sester Brontëových? Máte vůbec rádi tuhle anglickou klasickou literaturu? 

Příště už dám konečně dohromady fotočlánek z posledních (bůhví kolika) měsíců. Měla jsem to v plánu na zítřek, ale po střízlivé úvaze si myslím, že dřív než ve středu nebude. Do té doby se mějte krásně a užívejte si pučící jaro plnými doušky! :)

Komentáře

  1. Četla jsem, dokonce po letech opakovaně, a měla z ní podobný pocit. Opakovaně. Hrozná esence nenávisti a lásky, která je tak prolnutá, že nelze poznat jedno od druhého. Těžko říct, jestli by spolu Heatclif a Katka byli šťastni, kdyby se k sobě dostali a měli možnost spolu žít. Možná by to bylo šťastné italské manželství s hromováním a usmiřováním. Možná by časem zjistili, že spolu ani žít nemůžou. Ale to už se nedozvíme, protože děj se odehrává jinak... ke škodě všech přítomných. Docela hrozná kniha, můžu říct, ale že je čtivá, to se nedá popřít. Fascinující, a hrozná.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mám doma ještě jednu knížku od jedné ze sester Brontëových, nejsem si jistá, jak se jmenuje, ale myslím, že do té se taky někdy brzy pustím. Další klasiku mám v plánu Paní Bovaryovou, tak jsem zvědavá, jestli mě francouzská literatura nadchne trochu víc. :) :D

      Vymazat
  2. Větrnou hůrku mám moc ráda, je to opravdu hodně působivá kniha, na mě možná až trochu moc smutná a depresivní, ale příběh je silný. Líbí se mi to prostředí, mám všeobecně ráda anglickou klasickou literaturu. Jana Eyrová se mi taky líbí, Větrná hůrka ale asi o trochu víc.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem si zatím ještě nenašla nějakou národní literaturu, která by se mi líbila komplet jako celek. Něco z francouzské, něco z anglické, něco z německé, něco z české, něco z americké, něco z ruské... Ale nemůžu říct, že jednu konkrétní mám ráda, jde vždycky o knížky. :)

      Vymazat
  3. Knížku jsem četla jako puberťačka a moc se mi líbila 😊, myslím, ze o tom byl i seriál nebo film.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To nevím, ale určitě BBC něco natočilo. Ale nevím, jestli bych se na to mohla dívat. :D

      Vymazat
  4. Já mám Větrnou hůrku už asi 2 roky danou bokem z knihovny, že si ji už určitě přečtu příští týden, měsíc, rok! :D Ale letos to stoprocentně dám, protože se mi hodí do výzvy na databázi knih pod bod Kniha, která byla zmíněna v jiné knize. A taky jsem se letos pustila trochu víc do klasiky, takže přísahám, že ji konečně přelouskám. Tvoje recenze mě docela navnadila, protože já moc nevím, co od toho čekat...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jo, do téhle položky ve výzvě jsem už dala Sedm pražských dnů, škoda. :D Ať se ti knížka líbí! :)

      Vymazat
  5. Na Větrné Hůrce se mi líbilo tím prostředím, to bylo kouzelné, ale postavy mi taky úplně nesedly. Hlavně se mi pletly Kateřiny...:-D Celkově mi kniha přišla hodně útlá na to, kolik se toho v ní řeší, ale určitě patří k té čtivější "povinné" literatuře, kterou jsem měla k maturitě... (A už je to nějak dávno :-D :-D)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky se mi ze začátku pletly, než se to v průběhu příběhu vysvětlilo, kdo je kdo a jaký mají vztah k Heathcliffovi. :D

      Vymazat
  6. Přísahám, že jsem knize dala velkou šanci. Ale prostě ne :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Takové věci se holt stávají. Já většinou dočítám, i když mě knížka štve, ale u několika jsem to taky nevydržela. :D

      Vymazat
  7. Na Větrné Hůrce je moje srdcová záležitost, zaujala mě mnohem víc než Jana Eyrová právě kvůli neobvyklému zobrazení těch postav. Vlastně každý charakter v knize byl svým způsobem zlý nebo špatný. Vedla k tomu spousta událostí, aby takoví byli, ale to mě právě bavilo. :) Myslím, že je tu ukázáno, jak lehko člověk sklouzne k zahořklosti, zatrpklosti a začne svým neštěstím bít ostatní okolo sebe.

    P.S. Hrozně mě pobavilo oslovení ,,Katka" :D Tak jí říkáš jen ty, nebo to takhle bylo v překladu? Já měla totiž obyčejné, Kateřina.

    http://a-blond-fyzio.blog.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jo, paní Deanová rozlišovala Kateřinu a Katku - Katka byla její dcera. Aby se to nepletlo. :D Ale stejně jsem v tom měla ze začátku guláš. :D
      Ale souhlasím, v téhle knížce je proměna charakteru vlivem okolí velmi názorně vykreslena!

      Vymazat
  8. Já jsem knize dala sice 4 hvězdičky, ale souhlasím s Tvou recenzí. Také jsem byla z počínání si postav docela zděšená, ale příběh se mi i tak líbil :) Četla jsem Pýchu a předsudek, ale nedočetla jsem.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky