Únor všelijaký, haiku stejná

Měsíc uběhl jako voda a já tu mám zase haiku z každodenního života a s nimi jednatřicet fotek, pořízených často jen tak mimochodem. Musím se přiznat, že když jsem tento článek sestavovala, uvědomila jsem si, že některá haiku jsou si dost podobná. Respektive dvě o sněžení a vločkách. Což je paradox, protože když jsem je psala, vůbec jsem si to neuvědomovala. Každé jsem psala v jiné náladě a každé má jiný podtón, který asi umím rozkódovat jen já. Ale i tak jsem se o tuhle drobnou zajímavost chtěla podělit. Taky jsem napsala pár haiku v některém z cizích jazyků, spíš abych si to trochu okořenila. Nebo mi ta slova zněla lépe. Vhodněji. Opět ponechám vše bez komentáře, vám ale v komentářích dávám prostor na cokoliv se zeptat, kdyby vás konkrétní příběh haiku či fotky zajímal. :)
vychází slunce
žaludek mám na vodě
ach, to pondělí
"jsi nenormální,
neumíš se soustředit,
už se vzpamatuj!"
die schwerste Sprache,
die ich manchmal sprechen muss,
ist voll von Lügen
tělo se vzpírá
radostným pocitům, co
když jsem vyvrhel?
Selfíčko při písemce z němčiny, jezevčík Boreček, pondělní nádraží, svetr a placka na podporu Drahoše.
keep your eyes open
try to be unbreakable
I hope you won't break
Češi zvolili
vypínám televizi
necítím hrdost
prove your competence
never let them see your pain
and never give up
zelené oko
kyselé, jedovaté
nekoukej na něj
třešeň u školy, která pořád kvete; barevné nasazení; čteme si s Ejminkou; dějepisné čtení
věř, že záleží,
i když asi jen skrytě,
jestli jsi šťastná
narozeniny
nejkrásnějším dárkem je
slavit je s tebou
je mi osmnáct
ptám se - co s budoucností?
žít či přežívat?
nerozumím nic
heraldika Bradavic
je zajímavá
negativ s Modrým; perfektní nepořádek; vesnické stmívání; Vergiss-Mejn-Nicht v akci
splíny splývají
čtu si o cestování
čas se nám krátí
začalo sněžit
rozpouštím se jak vločka
tvé tváře hoří
cesta do Kladna
jak se tvoří továrna?
růže mi zvadla
bin ich ein Streber?
ich muss mich jetzt entscheiden
und es tut mir weh
Masaryčka; Modrý; mandala; marod
divoce sněží
s ironií mi říkáš
jsi jako vločka
někdo chce zářit
někdo chce vyzařovat
a já? zářivá
budík mě zabil
roztřásly se mi ruce
nedobré ráno
krev, pot a slzy
mají hořkosladkou chuť
sůl je nad zlato
večerní knihovna, oblaka všeho možného, elefantem do Ústí, inspirativní knížka
jsi člověk - a můj
každý projev lidskosti
si pamatuji
quattro formaggi
sono inamorata
ora - per sempre
smrkáš do smrků
historie či jazyk?
mmm, mozzarella
pod rouškou noci
špitám si pro sebe, sním
snít snad ještě smím
currently reading, negativ sněžení, únorové ráno, přání jít za sluncem - na vlakové nádraží
už je zas čtvrtek
plný další matiky
mám z něj břichabol
klameš sám sebe
když se tak podceňuješ
už nebuď smutný
jsme spolu - sami
miluj bližního svého
ty jsi nejbližší
ukolébavka
pohádka na dobrou noc
spousta puntíků
největší lenoch, největší ošklivosti, nejlepší společník na cestách, nejdivnější brambora
it's time to get up
I'm feeling like a princess
you kissed me, gently
bude budoucnost?
zamlžené vyhlídky
mě znejisťují
vařená rýže
zavařené myšlenky
odvar února
touha chodit po kolejích, osamělý oběd, pondělní cestování
Nakonec jsem k fotkám nějaký ten popisek dala. Přijde mi takhle zpětně vtipné, že na většině fotek, kde jsem, mám svůj červený svetr. Nemyslete si, já ho zas tak často nenosím, naposled jsem ho měla někdy před dvěma týdny, ale holt ho mám vždycky, když se omylem vyfotím. Náhoda. Líbí se mi foto-negativy. A divím se, že těch fotek je vážně dost.

Co vy a vaše únorová všednodennost? Sněží u vás? Co za knížky vám dělá společnost? Fascinují vás začátky a konce? A snědli byste bramboru z jedné z posledních fotek? 

Ahoj, brzy (snad) u dalšího článku! Mezitím si můžete přečíst o mém pohledu na Kosovo, které slavilo deset let od vyhlášení nezávislosti.

Komentáře

  1. Většina těch haiku na mě působí docela smutně, ale možná to je jen můj pocit, já nikdy moc neuměla chápat poezii. Docela by mě zajímalo, co má být to zelené oko, které je kyselé a jedovaté :D U nás nesněží a tu bramboru bych nesnědla.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, to by se dalo brát dvojím měřítkem. Buď to může být mé oko, nebo takové želatinové, které jsem jednou koupila své mladší sestře. :D
      Ne všechna mají smutná být. :)

      Vymazat
  2. Krásné haiku, líbí se mi jak se střídají ty poetické s těmi 'realistickými'.
    Můj únor je hodně o knížkách a učení se na přijímačky. A o zoufání z toho, že nemám práci. A z toho, že nic neumím.
    Sníh se tu v Ostravě stále drží, ale už bych si (asi jako my všichni) přála jaro.

    já chci POEzii

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přijímačky určitě zvládneš. A jestli máš pocit, že nic neumíš, tak to si můžeme plácnout. Stačí se podívat na mě a člověk hnedle zjistí, že je docela šikovný. :D Ale i tak držím palce. ;)

      Vymazat
  3. Jsou krásná, moc se mi líbí, že ses rozhodla své dny mapovat takhle. Takový pěkný deník. Zaujala mě tvá nabídka dovysvětlení haiku v komentářích - podle mě by právě měla zůstat nevysvětlená, jako pravé umělecké dílo, v tom spočívá kouzlo životních haiku (o která se také pokouším, ale asi mnohem neobratněji než ty). Moc se mi líbí to haiku v italštině, mám pocit, že mu rozumím. A to o lásce k bližnímu. Taky mě zaujala ta fotka, již jsi popsala jako Únorové ráno. Vypadá vážně magicky.
    Moje únorová všednodennost zatím není moc všední. Únor je všelijaký, jen ne všední nebo nudný, ať už je to dobře nebo ne. Momentálně si dávám pauzu od čtení, tedy, od souvislého čtení. Čtu sbírku španělských haiku a také Gellnerovu sbírku Po nás ať přijde potopa!, je to moc hezké, vážně. Už u nás nesněží, což je kupodivu, a začátky a konce mě spíše naplňují energií než přímo fascinují. I když možná jen v případě, kdy o nich mluvím nebo píšu. Skutečné konce, které se blíží, mě trošku zneklidňují. Třeba konec gymplu. Brambory nemám moc ráda tak obecně (což zní děsně zhýčkaně, ale vážně mi nechutnají), takže ty tvoje brambory věštící smrt bych ti nejspíš nesnědla.:D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky moc za komentář! ♥
      Inu, ne všechna haiku se dají vysvětlit, ale za každým se nějaký pocit z toho či onoho dne skrývá.

      Jo, některé konce jsou trochu děsivé - ale i to je fascinující. Protože právě konec střední znamená začátek nového života. A na ten se třeba já moc těším. :) Já mám brambory ráda, ale chápu, že je to individuální. :D :)

      Vymazat
  4. Budoucnost máš ve svých rukou.
    Odvaha nebo útěk
    Možnost volby stále zůstává...

    OdpovědětVymazat
  5. K únoru, je studený, maroderský, naštěstí krátký, po únoru přichází březen a první ťukání jara.
    Nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř.
    A když nejde o život, jde skutečně o .... K čemuž se mnohdy člověk musí dopracovat mnohými zkušenostmi. Haiku krásná, posmutnělá, některá roztomilá (puntíky se mi líbily), výborný fotografický doprovod.
    Zklamání ze současnosti ber jako trénink, v budoucnu může být i hůře (ale vidina zlepšení stavu také existuje...) - ten zatracený život není prostě peříčko. Ale jedno nám zůstává, či zůstat by mělo, rodina, lidi, na které se můžeš spolehnout.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já si pořád říkám, že v budoucnu bude jedině líp. Ale nevnímám současnost nějak extra pesimisticky, jen jsou občas blbé dny, blbé okamžiky. :)
      Díky za komentář!

      Vymazat
  6. Krásný článek! Ani si neuvědomuji, jak rychle to utíká! :D

    OdpovědětVymazat
  7. Jé, haiku už jsem nepsala pořádně dlouho. Možná bych se na to mohla mrknout. Taky se mi líbí ten nápad s fotkami. Asi před rokem mě popadl takový náhlý popud mysli, že každý den natočím tak pět vteřin a za rok to všechno sesypu do jednoho videa, abych viděla, jak jsem se měnila. No, co si budeme povídat, vydrželo mi to tak tři dny.
    Jinak u nás sněžilo a sněží a příští týden mají přijít mrazy ze Sibiře, takže se fakt těším. Momentálně mám rozečteného Divotvůrce - a šup sem s bramborou! :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je ale docela pěkný nápad. Můžeš to předsevzetí zkusit obnovit, docela ráda bych to video viděla! :D :)

      Vymazat
  8. Haiku jsou krásná. Svým způsobem, však víš. A fotky také - já se teď nějak dostala k tomu, že jedu letos znovu na soustředění. Ale jako vedoucí. A fotograf. Bude to vcelku zajímavé (kdybys někdy chtěla jít fotit v Praze, třeba lidi, tvá společnost by bylo nedocenitelná).

    Jinak nesněží, i když dnes ráno to vypadalo na pár vloček. Čtu aktuálně knihu o Zlatém řezu (úžasná jako vše z Edice ZIP) a k tomu Válku zrcadel, fantasy od české autorky. Pak se vrhnu asi na něco kratšího v němčině a něco delšího v angličtině (nejspíše vyhraje Game of Thrones konečně).

    Měj se krásně!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to ti budu s vedením a focením držet palce. :) Myslím, že mou fotografickou společnost přeceňuješ. :D Ale určitě bych lidi někdy ráda zase fotila. Naposledy to byla Iris, ale šlo jen o pár fotek v mraze. :D

      Užij si knížky. :)

      Vymazat
  9. Dnes u nás lehce sněžilo. Prťavoučké vločky lehce tancovaly nahoru a dolů a díky slunečním paprskům vypadaly jako maličké diamanty. Bylo to fakt kouzelný a dostalo to i mě, naprostého neromantika :D.

    OdpovědětVymazat
  10. Páni, ty haiku? Obdiv, nic takovéhleho já vytvořit nedokážu. :) A krásnej jezevčík, miluju je. :-)

    OdpovědětVymazat
  11. Naprosto obdivuji tvoji tvořivost a jako někomu v předchozích komentářích, se mi moc líbí, jak se ta poetická střídají s realistickými. Já bohužel úplně poetický člověk nejsem, jsem (někdy až moc) realistická, proto mi tvoření básní a jakýchkoliv podobných útvarů nikdy moc nešlo, pokud jsem to tedy jen nepoužila jako formu, jak napsat příběh, ale hádám, že to už pak není ta pravá poezie :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji moc, i když zas tolik tvořivosti na tom není. :) Existuje i poezie v próze a povídka v básni, myslím. :D :)

      Vymazat
  12. Když to takhle vidím, říkám si, že to není vůbec špatný nápad, denně si haiku psát a možná s tím taky začnu.
    Je zvláštní, že i přesto, že vůbec nevím, jaké okamžiky nebo pocity se za těmi tvými skrývají, všechny ve mě probudily nějaké emoce a to se myslím vždy cení.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Držím palce, je to docela zajímavá forma seberealizace. :)

      Vymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky