sobota 29. prosince 2018

Můj knižní rok 2018

Osmičkový rok se pomalu a jistě nachýlil ke svému konci. Co to znamená? Inu, celou řadu věcí. Mimo jiné však také "nutnost" sesmolit tento knižní článek, v němž bych ráda shrnula, co jsem přečetla a jaké jsem z toho měla dojmy. Pokud mě sledujete celý rok, asi pro vás většina informací zde uvedených nebude novinkou, možná ale získáte takhle čerstvě před Novým rokem pár tipů, co byste si třeba mohli přečíst.

středa 26. prosince 2018

Nemalé radosti #34

Teď, nebo nikdy. Tyto nemalé radosti jsem chtěla napsat už minulý týden, ale pořád jsem je odkládala, protože jsem věděla, že ještě prožiji spoustu hezkých věcí, které by se sem daly napsat. Ale rok se pomalu chýlí ke konci a mám ještě v úmyslu zveřejnit jeden knižní článek a prvního tradiční (ale na nějakou dobu asi i poslední) Vybarvování, takže tyhle radosti už prostě nepočkají. Tak se pohodlně usaďte, trošku si přelaďte vánoční mód, uvařte si čaj a pusťte se do čtení. :)

pátek 21. prosince 2018

Dlouhé noci, krátká haiku

Tohle je poslední haiku článek letošního roku. Zvažovala jsem, jak to udělat - jestli ho vydat až posledního prosince, aby se tam vešel celý prosinec a rok s každodenními sedmnácti slabikami byl uzavřený úplně, ale zase bych tím narušila kontinuitu příspěvků. Ale nebojte, budu to tady aktualizovat a když budete pozorní, budete si moct přečíst i haiku, která stvořím v následujících deseti dnech. 

sobota 15. prosince 2018

372 (pod)zimních fotek

Poslední fotočlánek jsem zveřejnila v září. Od té doby jsem s touto náloží dalších fotek otálela, pořád jsem čekala, kdy jich bude víc, kdy mi přibudou nějaké vánoční nebo kdy mě napadne vhodný název, protože mám pocit, že za dobu svého fotočlánkování jsem použila snad všechny možné titulky. Ale včera jsem se tak nějak pustila do třídění fotek a ejhle! Našla jsem jich opravdu moře. Minule jsem článek rozdělila podle míst, na nichž byly fotky pořízeny. I tentokrát jsem neopustila tematické řazení - uvidíte zvířata, jídlo, knížky, lidi, podzim, zimu, sluneční fotky a spoustu dalšího. Dále budete potřebovat: trochu času a trochu víc čaje. Přeji příjemnou prohlídku. :)

sobota 8. prosince 2018

Nemalé radosti #33

Skoro předvánoční nemalé radosti jsou tady. Posbírané zase za docela krátkou dobu. Nebojte, letos už jsou předposlední. Zítra je druhá adventní neděle (ne že bych to nějak slavila) a brzy přijdou kýžené dvoutýdenní prázdniny. Do té doby se ale radůstky musí najít i ve všednodennosti, která není vždycky šťastná a bezstarostná, ale docela snesitelná ano. :) 

neděle 2. prosince 2018

Vybarvování #26

Dnešní článek píši se zpožděním. A ve spěchu, ačkoliv jsem si to tak úplně neplánovala. Ale o víkendu se toho dělo celkem dost a mou mysl zaměstnávaly různé věci. Sice jsem věděla, že Vybarvování je také v plánu, ale pořád jsem to nějak odkládala, odsouvala na později... No a teď je už druhého, neděle večer, padám únavou a přesto smolím článek, protože bych pak neměla onen pocit úplnosti, který mě (ohledně tohoto projektu) provází po celý rok. Který nějak podezřele rychle spěje ke svému konci. Ale o tom až jindy.

čtvrtek 29. listopadu 2018

The Outlander Book Tag

Doufala jsem, že si letos stihnu přečíst čtvrtý díl (Bubny podzimu) série Cizinka a následně se zavřu v pokoji a vychutnám si čtvrtou sérii seriálu, který je k dispozici na Netflixu. Bohužel se mi mé plány trochu nedaří, knihu jsem si ještě nepořídila a mám toho teď docela dost na práci. Nicméně před nějakou dobou jsem narazila na těchto deset otázek, na které se dá docela hezky odpovídat. Takže proč si neukrátit čekání (ať už na Bubny podzimu, nebo na vánoční prázdniny) a nepobavit se s tagem, už tu dlouho žádný nebyl. Tento jsem našla zde a otázky jsem z angličtiny volně přeložila. :)

úterý 27. listopadu 2018

Databáze knih - Čtenářská výzva 2018

Loni a předloni jsem se do výzvy na Databázi knih zapojila, protože se to prostě nabízelo. Témata tam navíc byla tak příhodná, že jsem nemusela cíleně vyhledávat knížky, které by mi tam pasovaly, prostě jsem si četla, co se mi zachtělo, a ono se to pak někam zařadilo. Letos se situace lehce změnila - musela jsem se víc soustředit na to, co čtu, a v září jsem zjistila, že pokud se nezačnu trochu více starat o jednotlivé tituly, asi výzvu nedokončím. Tak jsem zašla do knihovny a půjčila si různorodé knížky, které by se ke mně nejspíš jinak nedostaly. Zkrátka, výzva splnila účel a obohatila mě, rozšířila mi obzory a donutila mě přečíst knížky, které jsem už delší dobu odkládala. Ale teď už (podrobně) k jednotlivým dvaceti titulům.

sobota 24. listopadu 2018

Nemalé radosti #32

No jo, už zase další radostný článek. Nebojte, dneska to bude krátké, úderné, plné úsměvů, zubatě širokých i přívětivě letmých. Vašich i mých. Doufám. Tak pojďme na to. 

středa 21. listopadu 2018

Haiku s hořkosladkou příchutí

Haiku z posledního měsíce jsou možná navenek stejná jako všechna předchozí. Mám ale pocit, že jsem je psala v trochu jiném rozpoložení než ona předešlá. Neříkám, že jsem se neměla dobře a neříkám, že jsem se měla špatně, ale pocity byly místy jako na houpačce. Možná byly poslední týdny klíčové k tomu, co by mě mohlo čekat v příštích letech. I proto se cítím trochu zvláštně. Jistě to chápete. Díky, že má haiku pořád čtete!

čtvrtek 15. listopadu 2018

Nemalé radosti #31

Deset dní uplynulo jako voda a je čas na další radosti. Když jsem si v průběhu dne promýšlela, o jakých úsměvných okamžicích budu psát, chvilku jsem měla pocit, že se přece za těch pár dní nic neudálo a že to snad ani nemá cenu. Jenže pak jsem si uvědomila, že to je právě kouzlo nemalých radostí - mám najít maličkosti. Sedm radostí, které mi do života vnášejí něco pozitivního a trochu vyrovnávají tu míru stresu a špatných pocitů. Tak tedy, sem s nimi!

neděle 11. listopadu 2018

Eine Nacht in Berlin

Česko-německé fórum mládeže. Mluvím tu o něm docela často, protože se opravdu stalo zajímavou součástí mého života. Sedmou barvou duhy, čtvrtým lístkem do šťastného počtu. Psala jsem o prvním, druhém i třetím plenárním setkání. Mezi nimi se pokaždé odehrává také setkání pracovní skupinky. Loni v listopadu jsme se setkali v Řeznu, pak v únoru a v květnu v Praze a teď o víkendu v Berlíně.
Taky mě mohlo napadnout sundat si ten batoh, že jo. :D 

pondělí 5. listopadu 2018

Nemalé radosti #30

Jak jsem slíbila, listopad a prosinec se ponesou v trochu radostnějším duchu než předchozí měsíce, neboť bych ráda splnila takovou svou interní výzvu, která se týká právě nemalých radostí. Nebudu to okecávat - snad jen zmíním, že se asi jedná opravdu o takové drobnůstky, které mi zlepšily náladu. Koneckonců se ale tento projekt jmenuje Nemalé radosti

čtvrtek 1. listopadu 2018

Vybarvování #25

Cože, to už je zase měsíc za mnou? Vždyť ještě před měsícem se všechno možné zdálo tak daleko - a teď mi první oktávový stres ťuká - ne, přímo buší! - na dveře. Nicméně říjen byl dost barevný. Někdy takový trošku blátivý a hnědavý a ponurý, někdy ale oranžově, žlutě a místy i zeleně zářící. Vždycky záleží, jak se na to člověk dívá. Tak se pojďme ohlídnout a uvidíme, co je v mém říjnu k vidění. :)

středa 31. října 2018

Knižní hop aneb soutěžíme!

Už dlouho jsem nepořádala žádnou soutěž. Co víc, už dlouho jsem se neúčastnila žádného knižně-blogerského projektu. A tady se mi to nabízí, dvě v jednom. Knižní hopy jsem vždycky brala jako takové ty rychlé give-away soutěže, kdy stačí jen pár kliknutí, trocha náhody při slosování a člověk může něco vyhrát. Sama jsem takhle jednou nebo dvakrát pěknou knížku vyhrála. Halloween sice neslavím, to už spíš ty dušičky, kdy jdeme na hřbitov, ale rozhodla jsem se zapojit se a nabídnout vám něco malého jako možnou výhru. Je to prosté. :)

středa 24. října 2018

Nemalé radosti #29

Na začátku roku jsem si dala předsevzetí, že napíšu alespoň deset radostných článků (tj. článků do rubriky Nemalé radosti). Je konec října a článků tohoto typu se zde objevilo opravdu málo. Čtyři, počítám-li i Světoknižní a sedmiknižní nemalé radosti. Pořád je ale čas napravit, co jsem neplnila během roku důsledně. V nadcházejících týdnech se tedy můžete těšit na krátké články sestávající ze sedmera úsměvných bodů a nějakých těch fotografií. Doplní tak pravidelné dávky haiku a Vybarvování a pokud se poštěstí, dočkáte se taky nějakých článků o knížkách, fotočlánku a básniček. 
Taky podzim se letos opravdu vydařil. Moc ho sice nefotím, ale zato si ho užívám. :)

neděle 21. října 2018

Haiku o podzimním skřivánkovi

Haiku už píšu opravdu ze setrvačnosti, ani mě nenapadne vynechat. Takový krátký každodenní rituál - napsat sedmnáct slabik, vměstnat do nich pocity, které se mi právě honí hlavou. Někdy nad tím opravdu nepřemýšlím. A tak se stává, že píšu o stejných věcech, o stejných pocitech, používám stejná slova - holt asi proto, že mám často podobné problémy, podobné radosti a zkrátka, můj život je poměrně stabilní záležitost. I proto v těchto haiku najdete spoustu zmínek o tom, jak jsem ranní ptáče a vstávám ve čtyři ráno nebo o podzimu, jídle, starostech s budoucností a radostech s Modrým.

pondělí 15. října 2018

Písečníci a bludný asteroid

Nemůžu si pomoct a neustále si říkám - kdyby tohle nebyla česká kniha, už se o ní mluví ve všemožných novinách, nakladatelé se perou o práva na vydání a svět se nechává unést dalším velice slibným příběhem, v němž si snad každý najde to své. Přátelství, odvaha, vesmír, hledání sebe sama, dobrodružství, záhady. Václav Dvořák napsal knížku pro děti a mládež, má ale potenciál zaujmout všechny věkové kategorie. Chcete vědět víc?
Autor vydal knihu vlastním nákladem, dostupná včetně ukázek je například na jeho webových stránkách.

pondělí 8. října 2018

7 knížek pro radost

Nechci psát, že tenhle článek je o knížkách pro děti. Protože knížky, které vám představím a vřele doporučím, jsou určeny úplně všem a myslím si, že radost mohou udělat jak dítěti, tak dospělému - některé, řekla bych, spíše dospělým. Chci tenhle článek pojmout jako jeden z rubriky "nemalé radosti", protože knížky mi mnohdy zlepšují náladu velmi významně.

pátek 5. října 2018

Střepina / eine Scherbe

Zerstört. Zerbrochen. Genauso wie eine Scherbe, die einsam auf dem Boden liegt, die keine andere Zukunft vor sich hat, als wehzutun. Am meisten verletzt sie die Vögel, die kommen, um die Freiheit und Hoffnung in ihr Leben zu bringen. Sie weint, aber niemand kann sie hören, weil niemand erwartet, das sie Gefühle hat, das sie zweifelt und das sie Hilfe braucht. Irgendwie liegt sie hier, wo sie einmal verlassen wurde. Die Vorübergehenden sehen sie an und sagen: „Schau mal, wie sie die Sonnenstrahlen widerspiegelt.“ Und sie lächeln sich und gehen weiter. Und die Scherbe bleibt da. Wer hebt sie auf?

pondělí 1. října 2018

Vybarvování #24

Léto zestárlo k nepoznání. Začínáme topit v krbových kamnech, nosím pletené ponožky a ráno se mi nechce vstávat, protože se probouzím za tmy. Zkrátka přišel podzim a s ním spousta nepříjemností, jako jsou studené prsty, rýma a nepředvídatelné teploty. A škola. Zároveň s sebou přinesl i řadu příjemných věcí, a tak mohu spokojeně konstatovat, že září bylo skvělé a že jsem si ho užila. Takhle jednoduché to je.
Duhové ráno.

pátek 21. září 2018

Haiku k sežrání

Omlouvám se za trochu nepoetický název tohoto článku, ale jinak to nešlo. Když jsem totiž fotky procházela a sestavovala koláže, zjistila jsem, že konec srpna a první dvě třetiny září se (alespoň dle fotek) točily kolem několika věcí. Tak třeba jsem hodně jedla a poměrně dost jídel jsem si vyfotila. Téměř každý den mám vyfocený východ nebo západ slunce. Fotila jsem si selfíčka, růži, kterou jsem dostala a svůj prostor tu má i Bertík a sestry. Dalo by se tedy říct, že se jedná o tematický článek - nebýt haiku, která alespoň mně připadají velmi různorodá. A také poměrně dost nejednoznačná, občas jsem se sama musela zamyslet (když jsem je sem přepisovala), co tím chtěl "básník" říci. 

pondělí 10. září 2018

Deutsch-tschechisches Jugendforum potřetí

Fíha. Už to bude rok, co jsem poprvé jela na plenární setkání Fóra mládeže do Hofu. Půl roku uplynulo od druhého plenárka v Litoměřicích a v předchozích dnech se konalo již třetí plenární zasedání desátého funkčního období Česko-německého fóra mládeže. Tentokrát opět na německé straně hranic - v bavorském Waldmünchenu nedaleko Domažlic na české a Chamu na německé straně. Povím vám, zase to bylo nezapomenutelné!

Dost nás tu chybí + máme dvě nové členky, neboť předchozí dva členové fórum z časových důvodů opustili.

 Původně se mělo tohle třetí setkání (celkem jsou čtyři, takže poslední mě čeká v březnu) konat o něco později v září, termín se však nakonec změnil. Vlastně mi to vyhovovalo, protože jsem aspoň nezameškala tolik ve škole, snad jen další úvodní hodiny a proslovy o tom, jak jsme v oktávě a maturita se blíží. Zabalila jsem tak během pěti minut, jako obvykle. Můj batoh nejvíc vycpávaly asi knížky, protože jsem nevěděla, kolik času budu trávit sama (respektive nebudu), a také ručník, protože ten si většinou nikam nevozím a nejsem moc zvyklá, že je dost objemný. Ve čtvrtek ráno jsem jela s mamkou do Prahy, koupila si svačinu na pětihodinovou cestu vlakem a usadila se v kavárně, kde jsem asi dvě hodiny četla a vyčkávala. Pak jsem se prošla centrem k hlavnímu nádraží, koupila jsem si (po drobných komplikacích, které se vyřešily) zpáteční jízdenku do Chamu a pak se trochu stresovala, že nemůžu najít početnou skupinu Čechů, která taky jede z Prahy. 

Ten tunel byl vážně skvělý - všude nějaké malby znázorňující evropskou rozmanitost a přitom jednotu. ^^

 Nakonec jsme se sešli přímo na nástupišti. To bylo objímání, zdravení, povídání! Zabrali jsme celá dvě kupé, protože se k nám pak přidala ještě skupinka z Plzně. Na čtení mi vůbec nezbyl čas, celou dobu jsme jen povídali, smáli se a přemýšleli, co skvělého nás na plenárku čeká. Že bude totiž úžasné jako ta předešlá, o tom nikdo nepochyboval. V Chamu jsme nějakou dobu čekali na vlak. Respektive na autobus, protože byla výluka. Ten nás pak zavezl do Waldmünchenu, malého městečka, v jehož srdci leží zámek, který slouží jako ubytovna pro mladé, kde se dají pořádat různé školní nebo vzdělávací akce. Nebo třeba setkání Fóra mládeže. Byl to vážně působivý areál - ideální aula, podzemní tunel propojující budovy, jídelna plná skvělého (a vlastně i docela zdravého) jídla, zkrátka sen. Na pokoji jsem byla s dvěma holkami z Česka a třemi z Německa, ale stejně jsme nejvíc času trávili právě v aule, kde se odehrával program. 


Program si připravily koordinátorky Verča s Ingou. Jako obvykle byl velmi pestrý a snad až na pár výjimek mě všechno nesmírně bavilo. Ještě ve čtvrtek jsme ve tříčlenných týmech plnili úkoly na téma "Hranice" (to bylo zastřešující téma setkání) - vyplňovali jsme kvíz, abychom zjistili, kolik planet bychom potřebovali, pokud se budeme všichni chovat tak, jak se chováme, kreslili jsme zpaměti mapu Evropy a vypisovali, co pro nás hranice znamenají. A pak jsme diskutovali. V pátek jsme dopoledne měli tzv. "World Café" - mezi hosty byla paní, která zprostředkovává výuku češtiny v Bavorsku a výuku němčiny v západních a jižních Čechách, pán od pohraniční policie, pán z Červeného kříže, slečna z organizace Knoflík nebo starosta města Waldmünchen a další. Jejich přednášky mi toho hodně daly - mimo jiné větší představu o tom, co funguje a nefunguje v rámci mezinárodní spolupráce, a také trochu inspiraci, co bych v budoucnu mohla zkusit a do čeho se asi nepustím. Odpoledne jsme měli přednášku o krajinářské architektuře, kterou vedla jedna profesorka z Fakulty architektury ČVUT - tam jsem si třeba uvědomila, jak problematické bylo rušení potoků a drobných toků, které vyživují půdu v období sucha. Večer jsme řešili otázku genderové rovnosti ve fóru, což je věc důležitá spíše pro Němce než pro Čechy. (Hádali jsme se o striktním používání generického maskulina, pro představu. :D)

Nesmím zapomenout zdůraznit, jak skvělou práci opět prováděli tlumočníci Honza s Petrou. :)
Lachyoga - tohle je konkrétně sekačka. :D
O něčem zapáleně diskutujeme s Ferdou, Evou, Laurou a Kájou. :D

V sobotu jsme řešili budoucí téma pro ČNFM. Totiž, každé funkční období má nějaké téma, v jehož duchu tvoří projekty. Naším tématem je "Jakou budoucnost (s)tvoříme?" ("Welche Zukunft (er)schaffen wir?"). Po dlouhé debatě jsme se shodli, že tématem pro jedenácté funkční období bude "Mé, tvé, naše hranice" (nebo tak nějak zní ten název). Odpoledne jsme měli seminář o ekologické udržitelnosti. Nejdřív jsme diskutovali o nás a našem chování, co my sami můžeme změnit. A pak následovala debata o fotovoltaice a dalších obnovitelných zdrojích energie. Na otázky nám odpovídal jeden velmi vzdělaný pán, který vážně věděl snad všechno. Dokonce jsme to měli i s exkurzí do nedalekého tábora, kde toto ekologické středisko působí, pořádá výchovné workshopy a dá se sem jet na dobrovolnickou službu. Věděli jste třeba, že kdybyste si chtěli vyrobit energii, abyste si vyfoukali hlavu horkým vzduchem, museli byste být hodně fit a jet na kole v tempu až šest hodin?  

Máme psát členové, když myslíme i členky? Jenže členové a členky je moc dlouhé. Vyřešíme to pomlčkou! :D
Taky jsem si odnesla plátěnou tašku a spoustu propagačních materiálů, letáčků, nějaké katalogy vysokých škol a dobrovolnických organizací a taky asi tři propisky.
Trošku jsme nezvládli Balkán a Pobaltí a posunuli jsme Francii, ale jinak ok. :D
Po zbytek soboty nás čekala pouze práce v pracovních skupinách. My jako Vergiss Mejn Nicht jsme toho neměli moc co probírat, v podstatě máme všechno ujasněné. Přesto jsme ještě pár nových nápadů dostali. Dohodli jsme se nicméně na listopadovém skupinovém setkání. V Berlíně! ♥ Ani nevíte, jak se tam už teď těším. Asi toho nebude tolik, co bychom měli projednávat, takže si zase projdu ulice tohohle nádherného města. Navíc s partou bezva lidí. (A navíc tam pojedu v podstatě zadarmo.) V sobotu večer připravilo pár šikovných JuFáků táborák, tak jsme seděli u ohně a bylo to fajn, i když jsem asi odešla (kolem půlnoci) jako jedna z prvních. V neděli zbývalo jen zhodnotit setkání jako takové a uklidit aulu. A také opustit pokoje, naposledy se nažrat v jídelně a projít se skrz Waldmünchen na nádražíčko. Obejmout se se všemi, koho zrovna potkáte a víte, že ho zase nějakou dobu neuvidíte. Nasednout na autobus a pak na vlak. Z Chamu do Prahy jsem jela jen se dvěma holkami, s těmi, s nimiž jsem jela i cestou na plenárko, přičemž jedna z nich pak vystoupila v Plzni, takže jsme zůstaly dvě. A co víc, jely jsme spolu pak i autobusem do Slaného, protože náhoda tomu tak chtěla, že Kája je ze stejných končin a ze stejného gymplu jako já. :)

O obnovování života v opuštěných Sudetech.
Tohle je Inga. ^^
Třetí plenárko bylo skvělé a nabídlo mi spoustu nových možností. Procvičila jsem se v němčině, ubezpečila se, že ta hrstka inspirativních lidí je skutečná a že jsou to obyčejní smrtelníci, od nichž se však mohu učit, a obecně jsem nabyla celou řadu vesměs pozitivních dojmů. Tak zase v březnu, respektive v listopadu. :)

Přihlásíte se do dalšího funkčního období Fóra mládeže? Máte procestované pohraničí? Co víte o mezinárodní spolupráci Česka a Německa? Jak (ne)ekologický život vedete? Cestujete za místy, nebo za lidmi? Zkoušeli jste někdy probrat se ráno smíchem? 

Mějte se krásně a držte mi palce s matikou, ať nějak prolezu k maturitě. :D 

úterý 4. září 2018

Fotky z cest i z domova

Léto bylo nabité. Poslední fotočlánek jsem zakončila sérií snímků z Amsterdamu, kam jsme se s Modrým podívali na konci června. Od té doby jsem fotek pořídila zase tak nekonečno, proto nezbývalo nic jiného, než vytřídit je a vybrat nějaké do nového fotočlánku. Letní fotky. Na spoustě z nich jsem , mí přátelé nebo rodina. Jsou tu fotky z Prahy, Ústí nad Labem, Staré Boleslavi, Mělníka, Kutné Hory, Poděbrad, Krkonoš, Karlových Varů, Liberce, Děčína, Slaného, Kladna a já nevím, odkud ještě. Fotky psů a koček, knížek a jídla, zeleně i modři. Přeji příjemné prohlížení. 

sobota 1. září 2018

Vybarvování #23

Prázdniny jsou téměř fuč. Srpen utekl rychle, ale byl takový bohatý na všechno - a poměrně úspěšný. Jen mám problém vzpomenout si na jeho začátek a průběh, protože se mi to všechno asi nějak pomotalo dohromady. Ještě že mám všemožné sešity, diáře a internetové "zápisníky", jinak bych měla vážnou chybu v systému. Tak tedy - poslední letní Vybarvování roku 2018 je tu!

pondělí 27. srpna 2018

Sedm knih "pro mladé", které mě nadchly

Se štítkem YA (= young adult, tedy knihy pro dospívající) je to těžké. Nerada říkám, že jsem milovníkem knih v této kategorii, protože velká většina těch titulů mě absolutně nezajímá a číst bych je nechtěla. Na druhou stranu, sem tam se najde knížka, která mě upoutá a po přečtení mám pocit, že jsem zase o něco úplnější. A někdy mě mile překvapí, že ačkoliv má kniha označení YA, postavy v ní řeší něco složitého nebo jiným způsobem zajímavého. To je případ těchto sedmi knih, které bych vám dnes ráda představila (pokud jste o nich ještě neslyšeli).

Na obrázku je knih pět, protože zbylé dvě doma nemám. :)

úterý 21. srpna 2018

Horkoletní haiku

Dnešní haiku článek vydávám tak nějak ráda. Ne že jindy bych vydávala články nerada, ale zrovna dneska mám prostě takovou tu správnou náladu na vydání právě tohoto haiku-foto článku. Zbytek července a hlavně srpen byla krásná doba a haiku se mi psala úplně sama. Navíc docela dost fotím a bylo těžké vybrat vždycky jen jednu fotku z daného dne. Takže se někdy na začátku září můžete těšit na fotočlánek.Dneska vás třeba trochu navnadím těmi jednatřiceti fotkami a pěti sty dvaceti sedmi slabikami. 

úterý 14. srpna 2018

Třicet odpovědí

Kdysi jsem dotazníky, projekty, tagy a podobné blogové záležitosti milovala. Jenže jsem postupem času dospěla k závěru, že už jsem na sebe všechno práskla a že bych si od nich měla dát pauzu. Od té doby nějaký ten pátek uplynul, takže něco se třeba změnilo, mám nějaké nové čtenáře a ti staří možná zapomněli, s kým mají tu čest. Takže proč si takhle při večeru (už je zase půlka měsíce za námi, fíha) nezodpovědět třicet otázek z tagu "30 Days Blog Challenge"

úterý 7. srpna 2018

Harry Potter and the Methods of Rationality

Pod zkratkou HPMoR se ukrývá dlouhý příběh. Na dvou tisících stran vypráví Eliezer Yudkowsky o světě Harryho Pottera, v němž je všechno trochu jiné, než jak jsme zvyklí. Má to své kouzlo a přeci se tohle rozsáhlé fanfiction s originálními knihami nedá měřit. O čem to je a proč jsem to vůbec četla?

pátek 3. srpna 2018

Knihovny podle abecedy

To jsem tak procházela Instagram a narazila jsem na fotku od Matty. Srovnala si knihovnu podle abecedy. Jakmile jsem se na to podívala, strašně mě to zaujalo a říkala jsem si: To by bylo něco pro mě, to bych mohla vyzkoušet. Tak jsem se pak v rámci prokrastinace pustila do podobné činnosti. Nejdřív jsem tedy jen utírala prach, ale nakonec z toho byly hromady knih na zemi rozčleněné podle abecedy.

čtvrtek 2. srpna 2018

Vybarvování #22

Nebojte, nezapomněla jsem, že se prázdniny přehouply do své druhé poloviny a že změna měsíce s sebou nese také "povinnost" napsat další měsíční shrnutí. Přiznám se, že včera se mi do psaní vůbec nechtělo - ráno jsem měla špatnou náladu, pak jsem byla celý den rozptylována vším možným, kvečeru jsem se zasekla v Bohušovicích v rozpáleném vlaku a doma jsem pak byla moc unavená na naprosto cokoliv, co nezahrnovalo meloun a kartáček na zuby. Tak tedy s mírným zpožděním ohlédnutí za červencem. :)

sobota 21. července 2018

Prázdná haiku?

Tak si říkám, jaký význam vlastně haiku mají. Představují něco uměleckého, nebo jimi jen ve zkratce vyprávím, jak jsem se měla a neměla? Dávají něco i ostatním, nebo jen mně? Co pro mě vlastně znamenají, když si je zpětně čtu a přemýšlím o tom, jak jsem se cítila, když jsem je psala? Tyhle otázky mou mysl nenahlodávají nijak bolestivě, ale nedá se říct, že bych nad nimi uvažovala poprvé. Odpovědi nehledám nijak horlivě - prostě každý den sednu a napíšu další haiku. Někdy to nezvládám a pak píšu sedmnáct slabik zpětně. Někdy prostě zapomínám a pak rychle smolím něco, co bude odpovídat rozsahu haiku, někdy nad "verši" přemýšlím třeba ve škole, při jízdě na kole nebo večer před spaním. Někdy se trochu bojím, že jsou má haiku zdánlivě prázdná. Ale pak si zase říkám - mohou být skutečně bezobsažná, když pojednávají o mém docela plném životě?