Nächste Station: Berlin Hauptbahnhof

Cestování vlakem mě baví. Cestování vlakem a s Modrým mě baví. A ano, cestování do Německa mi dělá nesmírnou radost. Když jsme přemýšleli někdy na začátku listopadu, co bychom do konce roku ještě mohli podniknout, došli jsme k závěru, že Berlín bude zdaleka nejlepší. Sehnali jsme hotel, jízdenky, sebrali odvahu a týden před Vánocemi se do hlavního města Německa vypravili. Povím vám, stálo to za to!
Ale pojďme od začátku. Nejprve jsme neměli v plánu Berlín ani zdaleka, to se přece nedá stihnout, pokud chceme jen na nějaký celodenní výlet. Co kdybychom jeli třeba zase do Drážďan? Nebo do té Vídně, kam jsme se nepodívali v létě? Nakonec se ukázalo, že by bylo příliš komplikované se tam dostat. Kdežto Berlín nepředstavoval žádný problém - z Ústí jezdí přímé pravidelné a pohodlné spoje. Takže se naskytla další otázka - sehnat vhodné ubytování. To se povedlo, oba jsme něco takového zařizovali víceméně poprvé a překvapilo nás, jak podivně to funguje. Ale proč ne. 

Lidl kola mě dostala. Byla všude. Obecně cyklistů jsem viděla víc, než bych na tak studené prosincové počasí čekala.
Holocaust Memorial...
Sovětský pomník, o němž vám toho moc neřeknu. 
To bylo někdy dávno v listopadu. Pak jsme se dva týdny neviděli, pak jednou ano a pak zas dva týdny ne. A najednou byl pátek večer a my si uvědomovali, že zítra už opravdu odjíždíme. Rezignovala jsem na přípravu programu, byli bychom moc svázaní a stejně, všechno se stihnout nedá a záleží na počasí a tak, znáte to. Jen jsem ve čtvrtek zarezervovala Reichstag. 

Jeli jsme dost na lehko. Já si táhla foťák se správňáckým objektivem, který mi půjčil táta z práce, se čtečkou, svačinou a náhradními tričky. Modrý měl u sebe jízdenky a všemožné papíry, taky knížku a notebook a kartáčky na zuby. Zapomněli jsme si hřeben, ale ve výsledku to až tak nevadilo. Cesta ubíhala rychle a příjemně, vozy vybavené internetovým připojením, topením a měkkými sedačkami jsou k nezaplacení. Po cestě jsem poslouchala nové písničky od Revolverheldů a četla fanfiction Harryho Pottera, které se zdá být tak trochu nekonečné, ale je to zábava. 

Budova Říšského sněmu

Na hlavní nádraží jsme dorazili kolem jedenácté. Počasí nic moc, ale nepršelo. Takže jsem vytáhla foťák a vydali jsme se k centru. Kolem budovy Říšského sněmu přes park a kolem Braniborské brány až k Židovskému pomníku. Nikdy mě nenapadlo, jak dokonale ten pomník vystihuje válku, holokaust, prostě všechny tyhle hrůzy. Když se k pomníku blížíte, vypadá to jako neškodné nízké betonové bloky. Jakmile ale vstoupíte mezi ně, začnete se propadat, světlo mizí, uličky se klikatí a větví, tají se vám dech... Rozhodně je to silný zážitek, stát právě tam. 

Od pomníku jsme se vydali všemožnými uličkami města, nedokáži přesně popsat, kudy se naše kroky ubíraly, ale viděli jsme toho dost, nakoukli do několika kostelů, smáli se tlustému berlínskému holubovi, který se lekl drobku rohlíku, co jsem po něm hodila... Nakonec jsme došli na Muzejní ostrov, k Televizní věži (říká se tomu tak v češtině, že?), kde jsme si připomněli, jak jsme tu loni v září čekali na Alexanderplatzu, než Modrého spolužáci sejdou z věže a budeme moct jet domů. Ani letos jsme sem nešli, ale moc mě to nemrzí, protože stejně by nebylo nic vidět. A nahoře by určitě byla ještě větší zima. Když se blížila druhá hodina (čas registrace v hotelu), vypravili jsme se pomalinku zpět směrem k Braniborské bráně přes ulici Unter den Linden. 

Tady jsme vešli do kostela, ale zamlžil se mi foťák. Aspoň má tahle fotka trochu jiný nádech než ty ostatní. :D
Berliner Dom na Museuminsel a Fernsehturm v dáli.
"Sejdeme se u koně", říkají prý Berlíňané 
Před nádražím řádili kafky nebo co to bylo za ptáky. 

Ubytováni jsme byli v InterCity hotelu hned vedle nádraží a mohu jej vřele doporučit. Byl to opravdu krásný hotel. Měli jsme ten nejlevnější pokoj, ale přesto tak luxusní, že se nám nechtělo jej opouštět. Měkká postel, horká sprcha... Zůstali jsme tam asi do šesti, kdy jsme si zašli pro večeři. Večer jsme strávili koukáním na nové díly Průměrňákových a také jsme neodolali a pořádně jsme se zasmáli u nějaké TV show o tradičním vaření, která běžela v televizi. Usnula jsem asi v devět a spala jako zabitá. 

Druhý den jsme se museli vyhrabat kolem půl osmé, abychom stihli opustit hotel a dojít na prohlídku Reichstagu - Říšského sněmu. Na nádraží jsem udělala bleskovou akci a koupila nám bagety, abychom se s tím pak nemuseli zdržovat dopoledne. Před vstupem do Reichstagu nás čekala bezpečnostní prohlídka - grr, ty nemám ráda. 

Správňácká večeře - chutně a levně. Z pohodlí postele v drahém hotelu. To je život. :D
Byla úplně škoda takovou sušenku sníst. 
Hlavní nádraží se mi líbí. Protože je z dálky viditelné a vždycky k němu trefíte!

Co se samotné kupole Říského sněmu, kam jsme se šli podívat, týká, byl to hodně zajímavý zážitek. Ještě teď se mi trochu točí hlava. Půjčili jsme si audio průvodce a stoupali pozvolna po obvodu skleněné kupole, z níž jsme mohli vidět Berlín jako na dlani. Tedy jen do chvíle, než začalo chumelit. Ale i to mělo své kouzlo. 

Nejsme s Modrým profesionální selfíčkáři, ale tahle fotka se docela povedla, hlavně mě překvapilo, jak ochotně se Modrý tvářil na její pořízení. Je to foceno v neděli při odchodu z centra na nádraží...
A líbat se na fotkách taky neumíme. A Modrý si nesundal sluchátko s průvodcem. Ale snad právě proto je to taková pěkná fotka.
Moje sestra se s oblibou směje našemu postoji, totiž že si opíráme čela o sebe a culíme se nebo si povídáme. No a co. :D
Z tohohle pohledu se dělaly závratě trochu i mně, i když se výšek nebojím.

Když jsme prohlídku dokončili, vydali jsme se do muzea. Původně jsme měli v plánu stihnout toho dne ještě tři body - Deutsches Historisches Museum, Computerspielemuseum a Berlínskou zeď. Nakonec jsme v muzeu strávili téměř šest hodin. Německá historie je holt bohatá a zajímavá - než jsme to všechno prošli a pročetli, trvalo to. A stejně jsme nestihli celou expozici, jen tu stálou. Četla jsem střídavě německy a anglicky a musím se přiznat, že jsem opět zjistila, že německy začínám rozumět trochu lépe než anglicky a že mi ty jazyky občas splývají, že občas čtu a až po chvíli mi dojde, v jakém jazyce vlastně. Legrační. Ale byla jsem moc ráda, že se muzeum líbilo i Modrému, kterého jinak takováhle historie až tak moc nebere. Zasmáli jsme se nad louskáčkem ve tvaru Bismarcka, nad hroznými středověkými portréty a taky jsme trošku filozofovali, znáte to. 

V muzeu jsme museli mít nalepené tyhle "vstupenky". Po cestě se mi podařilo ji ztratit, ale naštěstí jsem na zemi našla jinou. Taková náhoda mi doteď vrtá hlavou.
Tahle fotka se nepovedla, a proto se mi líbí.
No neděsí vás to?!
Kdo by si hrál s touto strašidelnou panenkou? :o
Taky jsme asi půl hodiny seděli u přístroje, který promítal staré fotky - z Německa a taky dost z Francie. Tak jsem si říkala, že mít fotku Eifellovky z počátku dvacátého století bude unikátnější než jezdit do Paříže v roce 2017. :D
Louskáček ve tvaru hlavy Otto von Bismarcka. No není to geniální? 
Poslední sekci expozice, která se týkala sjednocení Německa, jsem si užila asi nejvíc. Dozvěděla jsem se spoustu nových věcí, o nichž věřím, že mi ještě budou k užitku.

Když jsme vyšli z muzea, byl akorát tak čas na to, dostat se na nádraží, sehnat něco k jídlu na cestu (bagetu jsme snědli ještě před vstupem do muzea), najít nástupiště a stihnout vlak. Všechno se povedlo a brzy jsme ujížděli zpět do Ústí. Můj program po cestě byl v podstatě stejný, akorát jsem si sundala boty a natáhla si je na Modrého, seděli jsme naproti sobě. Taky jsem chvíli spala a prohlížela fotky z víkendu. 

Doma jsme si dali večeři a ačkoliv jsem byla dost unavená, vydržela jsem ponocovat do půlnoci. Ještě jsme o celém víkendu a dojmech z něj diskutovali a shodli jsme se, že byl skvělý nápad tam jet. Že jsme si to užili a že příště se tam vypravíme někdy za teplejšího počasí. Ale určitě takové příště bude, tolik nám toho ještě chybí! 


A co vy? Byli jste v Berlíně? Nebo v jiném velkém (hlavním) městě? Jak na vás působí? Jaká muzea máte rádi, chodíte do nějakých? A chodíte do restaurací, nebo jste spíš nádražáci, co si nakoupí v supermarketu? Co děláte na cestách? A těšíte se na Vánoce?

Přeji všem krásný poslední týden do Vánoc. Sežeňte dárky, hoďte se do pohody a užívejte si všech těch maličkostí, protože potom nám seberou světýlka a bude jen ta tma a zima. Brr. 

Mějte se krásně, veselé Vánoce!

Komentáře

  1. V Berlíně jsem nikdy nebyla a protože se neměcky neučím a velká města moc nemusím, asi by to nebyl výlet pro mě. Ale tvoje vyprávění je moc pěkné a optimistické. S modrým vypadáte krásně zamilovaně :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkujeme. ^^
      I přes jeho velikost je to město plné přírody, dá se říct, třeba by se ti to líbilo. Je tam mnohem víc parků než v Praze. :)

      Vymazat
  2. Krásný, hlavně, že jste si to užili! :)
    Některé fotky z muzea jsou vskutku zvláštní, skoro až strašidelné :D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Že jo. Představ si, že máš takové věci doma! :O :D

      Vymazat
  3. Pěkný článek plný super fotek :) akorát tedy to líbání na fotkách je dle mého osobního názoru něco, co by si lidi mohli nechat na doma a neukazovat to všem. Samozřejmě že na těch fotkách není nic nepřístupného, o to vůbec nejde, spíš se mi zdá, že to ztrácí na hodnotě. Zdá se mi, že vidím něco, co vidět nemám, něco moc osobního, no ale asi na to nahlížím moc složitě. (Tím myslím, že já bych takový fotky nezveřejnila a nejspíš ani nenafotila. Ne že ty bys neměla. Aby si někdo nemyslel, že ti chci říkat, co máš dělat.) Jinak, moc se mi líbí hned ta první fotka. A taky vaše večeře.
    Teď se ti pokusím odpovědět na některé z otázek. V Berlíně jsem nebyla, jeden rok se tam sice pořádal školní zájezd, ale mně se tam nechtělo. Z ostatních hlavních měst jsem viděla asi jen Budapešť. A Brusel, vlastně. Města mám moc ráda a řekla bych, že si vzájemně rozumíme. Mám ráda hlavně taková ta jižnější, teplejší města, s bílými budovami. Ale i ta severská mají určitě něco do sebe, jen je neznám.
    Muzea mám ráda, ale moc mě nezajímají ta přírodovědná. Dodneška bych se ráda vrátila do technického muzea v Praze, ale všichni mí přátelé mě odbyli se slovy, že nějaká stará auta je nezajímají. Nakupuji spíš v supermarketech, protože šetřím a taky je těžké najít něco, co můžu jíst (pečivo to jistí). A na Vánoce se moc netěším. Je to otrava.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Možná to je moc osobní, možná ne. Já mám na těchhle fotkách ráda, že jsou vždycky lepší než většina našich selfíček. Když se člověk nemusí dívat do objektivu, je to jednodušší. Pro mě i pro Pavla. Snažím se nedávat nikam nějaké "moc líbací" fotky, i když jich taky pár mám. Tomuhle bych vlastně ani líbací fotka neříkala, spíš "fotka s pusou". Ale děkuji za názor a souhlasím, že některé věci by měly zůstat veřejnosti skryté. Mám spoustu takových skrytých, tyhle jsem se rozhodla odkrýt. :) Hlavně mám z těch fotek radost, protože je moc často nefotíme. :)

      Jižní hlavní města se mi líbí, ale jsou na mě možná až moc... rozpálená, většinou. A antická. I když mě překvapilo, jak anticky působí stavby v Berlíně. :) Do severských měst bych taky někdy ráda zavítala. :)

      A co se týče technického muzea, ještě jsem tam nikdy nebyla. (Nebo možná jednou jako malá se skautem, ale to už si nepamatuju.) Takže pokud bys mi ta stará auta chtěla ukázat, bude to fajn. :)

      Díky za komentář a v následujících dvou týdnech se neotrav. :)

      Vymazat
  4. Jé, Berlín, konečně něco, co taky znám!
    Mě docela mrzí, že jsme tam jeli už v říjnu, o Vánocích to muselo mít úplně jiné kouzlo. Třeba Reichstag se stromečkem vypadá fakt hezky. A taky mě dost štve, že nás do kopule nepustili - navíc pršelo, smůla. Jinak jsme navštívili asi stejná místa - vytáčí mě, že když někam jedu se školou, vůbec nemám čas fotit, a tak je devadesát procent mých fotek za pochodu - rozuměno spíš běhu - a moc umění na nich nevynikne, prostě jen dokumentace.
    Ubytování mě taky dost překvapilo. Bydleli jste sice v jiném hotelu (A&O Kolumbus), ale ten luxus mě taky překvapil, i když jsme měli pokud možno co nejlevnější pokoje.
    Co se atmosféry týče, o tom jsem kdysi psala v článku a no... zas tak mě to nenadchlo. K tvým otázkám: já jsem člověk věčně na pochodu, takže popadnu sendvič a jdu a co dělám na cestách... Já většinou nemám vůbec na nic čas (čtení, hudba) a prostě... cestuju. Projdu toho, co nejvíc můžu a nasávám atmosféru. Jo a na Vánoce - na ty se už nemůžu dočkat :)
    Šťastné a veselé!

    OdpovědětVymazat
  5. Já letos navštívila Drážďany. Pro mě to bylo poprvé :)
    Jinak cestování vlakem mám moc ráda, protože mi v něm není blbě jako v autě nebo v autobuse 😂

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky