Mořeplavec je jako moře samo

Nezkrotný příběh, který se vlní každou chvíli trochu jinak. Navenek stabilní modř, ve skutečnosti hluboké emocionální zvraty. I takový je Mořeplavec, třetí díl mé oblíbené knižní série Cizinka z pera Diany Gabaldon. 

Před dvaceti lety se Claire rozloučila s Jamiem, urostlým Skotem, láskou svého života. On šel na smrt do bitvy u Cullodenu, ona se vrátila časem skrze kameny, vrátila se k Frankovi a vychovala dceru Briannu, která jí Jamieho neustále připomíná. Po Frankově smrti se Claire, nyní primářka bostonské nemocnice, vrací s dcerou do Skotska, aby naposledy zavzpomínala na svůj život v osmnáctém století. Když však Roger, historik a rodinný přítel, náhodou zjistí, že James Fraser u Cullodenu nezemřel, vyvstává nová otázka pro sedmačtyřicetiletou Claire - mohla by se znovu pokusit projít kameny? A pokud se to povede, jakého muže na druhém konci najde?

"Budete mě považovat za hrozného zbabělce." Ta slova ze sebe dostávala s obtížemi. "Budete mít pravdu. Ale já... upřímně si nemyslím, že to zvládnu. Mám na mysli rozloučení s Bree." Odmlčela se a opět ovládla hlas. Pak mu podala obálku.
...
"Vyrazím časně ráno," řekla se zadrženým dechem. "Před úsvitem. Zajistila jsem si auto, které mě tam doveze." Spojila ruce v klíně. "Pokud se..." Kousla se do rtu a potom se prosebně podívala na Rogera. "Víte... nejsem si jistá, zda to zvládnu. Moc se bojím. Bojím se jít. Bojím se nejít. Prostě se bojím."
"Taky bych se bál." Podal jí ruku a ona ji přijala. Dlouho ji držel, cítil tep na jejím zápěstí. Po dlouhé chvíli ho jemně stiskla a pustila.
"Děkuji vám, Rogere, za všechno."
- Claire se připravuje na svůj odchod, strana 321

Je velmi těžké psát tento článek, protože nevím, kdo jej bude číst. Fanoušci Cizinky, kteří chtějí znát můj názor na třetí díl téhle velkolepé série, milovníci dlouhých, romantických a napínavých příběhů, nebo čtenáři, kteří žádná očekávání nemají? Je pro mě důležité napsat tento článek co nejlépe, vyjádřit pokud možno všechno, co mi leží na srdci, ale zároveň ne tolik, abych vám prozradila úplně všechno. Mám vás přeci nalákat. Nemělo by to být těžké, protože ze slov bude jistě patrno, jak hluboký vztah k tomuto knižnímu dílu mám. Třeba si pouto vytvoříte i vy! Děkuji, že čtete.

V Cizince, prvním díle série, Claire omylem prošla magickými kameny, které ji přenesly v čase o dvě stě let zpět. V závislosti na složitých okolnostech se musela provdat za Jamese Frasera. Až později se do něj zamilovala a rozhodla se s ním zůstat, překonat všechno špatné a prožít to dobré, a na konci knihy se společně vydali do Francie, jednak aby zde nalezli azyl, jednak aby se pokusili změnit historii, zastavit přicházející skotské povstání vedené princem Karlem Stuartem. Vážka v jantaru se tedy odehrávala z velké části ve Francii, kde si k sobě museli Claire a Jamie přes všechny potíže spojené se vstupem do politiky a vyšší společnosti a traumatickými zážitky z minulosti najít znovu cestu. Nakonec se však vrací do Skotska, kde dochází k nevyhnutelnému skotskému povstání i s jeho krvavým zakončením. Jamie posílá těhotnou Claire skrz magické kameny, protože nevěří, že by teror nadcházejících let přežila. Nerozlučný pár se musí rozloučit a bolestivě odtrhnout. A příběh má pokračování v Mořeplavci.

Líbí se mi, jak se příběh postupně větví, je čím dál tím bohatší, ačkoliv by si čtenář mohl skoro myslet, že už přece autorka všechny náměty vyčerpala. Téměř padesátiletí hrdinové přeci nemohou zažít taková dobrodružství napříč Atlantikem. Nebo ano?

Zatímco první díl je psaný čistě ich formou z pohledu Claire, v druhém čtenář získává pohled jednak na současnost, jednak na minulost a setkává se s Rogerem a popisy v er formě. Třetí díl vám možná ze začátku trochu zamotá hlavu, ale nakonec jeho rozmanitost oceníte. Setkáváme se s er formou, v níž sledujeme osudy Jamieho Frasera bez Claire - jak přežívá ve vězení, jak vychovává nemanželského syna, jak se snaží vyrovnat se ztrátou nejmilovanější osoby. To se mísí se současností ve Skotsku, kdy Roger, Brianna a Claire pátrají po stopách Jamieho, kdy Claire vzpomíná na život v Americe, Briannino dětství, život s Frankem, lékařství. Já osobně jsem si nejvíc užila druhou část knihy, která je psána výhradně z pohledu Claire - tak, jak jsem si Cizinku zamilovala kdysi, tak ji mám ráda i dnes. Claire je poutavá vypravěčka, má pestrý slovník, trefné obraty, leckdy mě rozesměje a často se do jejích emocionálních a myšlenkových pochodů vciťuji, byť pochopitelně nezažívám takové věci jako ona. 


Ze série Cizinka se pomalu stává sága. Setkáváme se znovu se starými známými postavami - s Jamieho sestrou Jenny a jejím manželem Ianem, s Rogerem a Briannou, s Laoghaire a Geillis, o nichž jsme si mohli myslet, že už je nikdy nepotkáme. Trochu jsem postrádala Murtagha, ocenila jsem však přítomnost Ferguse, nyní již dospělého a ostříleného muže stojícího věrně po Jamieho boku, a také záhadnou postavu pana Willoughbyho, Číňana, kterému se čtenář snaží porozumět po celou dobu příběhu, ale asi se mu to nikdy nepodaří.

Překvapilo mě, jak pestrý tento příběh pořád je. Když jsem loni začínala číst Vážku v jantaru, přistupovala jsem k ní s dávkou nedůvěry - nic přece nemůže překonat Cizinku, ten nápad, ten spád, všechno to, co první díl splňoval. Omyl! Druhý díl, delší a bohatší na všechny emoce, mě utvrdil v tom, že tahle série má něco do sebe, nějaké kouzlo, které z každého dílu dělá nové dobrodružství a i když se některé věci nemění - hlavním hrdinům půjde vždycky o život, vždycky se budou vášnivě milovat a nikdy to nebudou mít jednoduché -, každá kniha nabízí něco nového. V Mořeplavci se tak setkáváme s trochu odlišnými charaktery, protože na všech postavách se dvacetiletý odstup podepsal. Putujeme po Skotsku, zastavíme se ve Francii a pak se vydáme na dlouhou a dobrodružnou plavbu přes Atlantik až na Jamajku a Hispaniolu. 

Nejde nezmínit, že se v knize vyskytuje řada chyb, pravopisných, ale i nedostatky v grafické úpravě textu. Jelikož je ale kniha tak obsáhlá, o překlepech a špatném skloňování jmen přestanete přemýšlet a v závěru to pro vás nebude vůbec podstatné při hodnocení příběhu. Který Diana Gabaldon napsala jednoduše dokonale. A jsem ochotna odpustit také "Anglánku" namísto "Saxonky", na kterou jsem byla zvyklá v předchozích dílech, protože rozumím tomu, že je těžké vyhovět čtenářům a zároveň fanouškům seriálu, který dabuje "Sassenach" jako "Anglánku". Nakonec to Jamie opakoval tolikrát, že jsem si na to zvykla a na konci knihy už mi nevadilo, že jí říká tak... jinak.

Objal mě a přivinul blíž k sobě. Paměť těla je jiná než paměť mysli. Když jsem přemýšlela a dělala si starosti, byla jsem nemotorná a nešikovná, tápala jsem. Bez zasahování vědomé mysli ho moje tělo znalo a já jsem ihned reagovala správně, jako bych o jeho dotyk přišla teprve před chvílí, a ne před mnoha lety. 
"Tentokrát jsem se bála víc než o svatební noci," zamumlala jsem a soustředila jsem se na pomalý, ale silný tep viditelný v prohlubni na jeho krku. 
"Opravdu?" Jamieho paže se pohnula a držel mě ještě pevněji. 
"Poprvé jsem si nemyslela, že to bude navždy. Měla jsem tehdy v úmyslu odejít."
"Odešla jsi a zase ses vrátila, Jsi tady. Na ničem jiném už nezáleží. Pro mě, Anglánko, to bylo pokaždé napořád."
- jeden noční rozhovor, strana 379

Takže co si z tohoto článku máte odnést? Že pokud jste se ještě nepustili do Cizinky, měli byste to napravit. Začít musíte samozřejmě prvním dílem, ale až se dostanete ke třetímu, nebojte se ho. Nevymlouvejte se na délku knih, protože ač tento třetí díl přesahuje délku tisíce a stovky stran, je pořád velmi, velmi čtivý. I kdyby měl těch stran třeba pět tisíc, zhltla bych ho a na konci bych byla smutná, že už příběh končí.



Těším se, co přinesou další díly. Příští rok vychází čtvrtý - Bubny podzimu, který, jak doufám, rozvine více kromě Claire a Jamieho také Briannu a Rogera, kteří jsou mi jako pár i jako jednotlivci velmi sympatičtí. Odměnou za přečtení knihy a sepsání tohoto článku mi v následujících (tý)dnech bude seriál, konkrétně třetí řada, která pluje po ose Mořeplavce. 

Máte nějakou oblíbenou, takto rozsáhlou sérii? Co si myslíte o charakterním vývoji postav v knihách? Jak jste na tom se seriály podle knižní předlohy? Jakou nejdelší knihu jste kdy přečetli/máte doma v knihovně? Znáte Cizinku? 

Přeji všem krásné adventní dny.

Diana Gabaldon - Voyager (Outlander, #3), vydáno roku 1993
Přeložila Iva Caňková, v edici Omega vydáno roku 2017, 1144 stran. 

Za poskytnutí knihy k recenzi vřele děkuji nakladatelství Omega

Komentáře

  1. Musím se přiznat, že Cizina jde nějak mimo mě. Teda mám doma první díl už šíleně dlouho, ale nějak jsem se k ní zatím nedostala, jednou jsem ji na kousla a nějak nedokončila, ale když vidím ty jásavé ohlasy, budu jí muset tu šanci dát! :-D :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Určitě jí šanci dej, nebudeš litovat. Jakmile se Claire trošku "zabydlí" ve Skotsku, bude to fakt napínavé a ani trochu nudné. :)

      Vymazat
  2. Odpovědi
    1. Nemáš vůbec zač! Ať se knížka líbí, pokud se na ni vrhneš! :)

      Vymazat
  3. Já sleduju zatím Cizinku jako seriál a jsem z něj unesená a nadšená. A čím víc seriál zbožňuji, tím víc mě láká i knižní série, zatím však odolávám - právě kvůli velikosti. Ale jednou si je určitě přečtu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Určitě si udělej čas i na knížky, neboj, odsýpá to opravdu rychle! A navíc je tam spousta věcí, které se do seriálu nevešly nebo byly tak nějak podivně upravené. :) Takže držím palce!

      Vymazat
  4. Bože miluji tvé recenze a fotky! Dlouho jsem neviděla tak krásný a originální blog :-)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky