Petr a Lucie

Na Goodreads to sice ještě nebylo aktualizováno, ale já měla takovou radost, že konečně nemusím se čtením otálet a nechávat si ho na poslední chvíli. Takže jsem se do listopadové výhry projektu My čteme pustila už z kraje měsíce. 

Na úvod zase něco, co s knihou až tolik nesouvisí. Věděla jsem, že se spoustě lidem líbila, že je krátká a že ji máme k maturitě. I řekla jsem si, že by nebylo od věci koupit si ji, protože ji později jistě ocení i sestra nečtenářka. S Modrým jsme se tedy vydali do Neoluxoru, kde jsem si výtisk koupila. Ten od Omegy, protože byl menší a levnější. Důraz bych měla klást hlavně na slovíčko menší, protože na velikosti záleží, pokud nemáte místo v knihovně a chcete tam něco napasovat. 

Všichni mi říkali, jak knížku přečetli rychle a že i já ji během odpoledne zvládnu. Inu, vybrala jsem si pro ni špatný týden - totiž první listopadový, kdy se uzavírají známky na čtvrtletí. O nic moc nejde, snad jen o to, že se učitelé předhánějí, kdo toho na studentova bedra naloží víc. Ne že bych byla nějak zahlcena učením (až na čtvrteční zběsilý večer s matikou), ale ten stres je dost vyčerpávající. No, můj první pokus přečíst knihu dopadl tak, že jsem si vlezla v devět večer do postele a po první stránce jsem usnula jako zabitá. Druhý pokus se konal v pátek ve vlaku, vlastně ve dvou vlacích. V obou případech jsem nakonec kvůli přemíře únavy dala přednost hudbě a zavřeným očím. Až napotřetí jsem knihu dočetla - v pátek večer, odpočatá po odpoledním spánku.

Bylo to krátké a přitom docela dlouhé. Krásné a přitom ve svém jádru strašné. Plné naděje, která už ale dopředu mizela. Hořkosladké od začátku do konce. Smutné a přitom úsměvné. Chápete, co se snažím říct, viďte? 

Autorovi se podařilo něco, co velmi oceňuji: Dokázal pestře, bohatě a obsáhle a přitom nezdlouhavě, výstižně a úderně sepsat příběh, kterému by člověk snad i snadno uvěřil. Motivy? První světová válka, Paříž. Dospívání, které potlačuje vidina jisté smrti. První láska, krátká, impulzivní, zdrženlivá. 

Petr je lehce cynický, nedokáže vidět svět barevně, když ví, že již brzy bude povolán na frontu a všechny barvy se beztak rozplynou. A pak jednou potká Lucii - dívku z chudého prostředí, která si horkotěžko vydělává na živobytí. A do které se bezhlavě zamiluje. 

Trochu mi to zde připomínalo takové ty romantické prvky, jaké jsou k vidění třeba v Máchově Máji. Začíná jaro, všechno kvete, ptáci zpívají a milenci se procházejí po nábřeží, smějí se a malují si obrazy budoucnosti. A přesto vědí, že jsou to jen vzdušné zámky, které kdykoliv může rozfoukat válka - fronta, nálet, nemoc, hlad, smrt má mnoho podob. A tak, ač autor použil tolik krásných slov a tolik láskyplných spojení vložil do úst těch dvou hrdliček... stále je to docela smutné čtivo. Zvlášť když čtenář prostě ví, že to nedopadne dobře. 

Co se bude číst v prosinci v rámci projektu My čteme, to zatím netuším. Docela bych ocenila Mechanický pomeranč, díky němuž bych splnila výzvu na Databázi knih, ale vlastně je mi to celkem jedno. Co bych však pomalu měla začít zvažovat, je, co si vyberu jako četbu. Světová literatura první poloviny 20.století (do začátku druhé světové), dvě díla. Přičemž máme omezení, že si nesmíme brát to, na co má někdo ze třídy referát. Což je právě případ třeba Petra a Lucie, Na západní frontě klid, Velkého Gatsbyho a dalších knížek, které už jsem četla. Asi zkusím nějakého Kafku. Máte nějaké tipy na literaturu z tohoto období vy? :)

Mějte se krásně! 

Romain Rolland - Pierre et Luce, vydáno roku 1920
Přeložili Jaroslav Zaorálek a Ivana Jachková, v nakladatelství Omega vydáno roku 2015, 104 stran.

Komentáře

  1. Já tak ráda vždycky čtu všecko, co sepíšeš :) Musím říct, že po prvním přečtení se tedy Petr a Lucie nezařadili mezi moje srdcovky, ale právě v rámci My čteme bych si tohle dílko chtěla osvěžit a třeba změním názor :)
    Z tipů - Kafka určitě, a pak si vlastně (ostuda) nejsem až tak jistá, kdo tam patří :D Ale myslím, že Steinbeck je dobrá volba, pak třeba G. B. Shaw a jeho Pygmalion (ale ten jsi už, tuším, četla?), Hemingway, jestli se tam ještě počítá a George Orwell :)
    Měj se moc krásně

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jojo, Pygmalion jsem četla. Hemingwaye jsem kdysi zkoušela a nešlo to. Ale můžu mu dát druhou šanci. Orwell už do kategorie asi nezapadá, ale Steinbecka tam myslím máme. :) Díky za tipy a za komentář, taky se měj krásně! :)

      Vymazat
  2. Petra a Lucii jsem si vytáhla u maturity. Ale popravdě.. moc nadšená jsem tím nebyla. Přestože je to tak malá knížka, tak jsem se s ní při čtení strašně prala.. u maturity mi teda vysloužila za jedna :D Ale přesto už se k ní asi nikdy nevrátím. :)
    Určitě doporučuji Steinbecka, který už byl zmíněn v komentáři nahoře.. na Kafku jsem nikdy neměla odvahu, nebo možná ho prostě jen číst nechci? :D dále se určitě hodí do období i Hemingway

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za doporučení. :) Snad si taky vytáhnu u maturity nějakou knížku, která mi vyslouží jedničku. :D

      Vymazat
  3. Já tohle četla před dvěma lety. Myslím, že těsně poté, co jsme se školou šli do divadla na představení - snad studentů nějaké herecké vysoké, už ani nevím - které bylo strašné.
    Co se týče knihy, nebyla jsem nadšená. Líbil se mi příběh - mám ráda válečné romány - i postavy - což se mi moc často nestává. Ale ta láska všude mi drásala nervy. Bylo to na mě příliš romantické v duchu romantismu, což je směr, který nesnáším.
    A ani nevím, jestli se tenhle měsíc vůbec k napsání článku dostanu, Frankensteina jsem nějak vynechala, tak uvidím. On můj čas je takový... neexistující.

    Jinak, 20. století je mé oblíbené období. Mám ráda Remarqua, i když má podobné knihy - kromě Na západní frontě klid ale stojí za přečtení Tři kamarádi (moje maturitní knížka!) či Jiskra života. Čas žít, čas umírat a Nebe nezná vyvolených také nejsou špatné, ale tyhle dvě jsou si dost podobné. Pak mám ráda Hemingwaye - skvěle se čte i v originále. Což mi připomíná, že jsem si chtěla přečíst Komu zvoní hrana v angličtině. Četla jsem ji už v češtině, ale je to docela dávno. Od Kafky jsem četla Proměnu, česky i německy, ale příliš mě nezaujala.

    Měj se krásně a užívej čtení!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hele, nad Třemi kamarády seriózně uvažuji. :) Myslíš, že by se dali i v němčině? :D :)

      Romantismus mi nikdy tolik nevadil, ale zároveň není úplně můj nejoblíbenější směr. No a Kafka... uvidíme, jak se mi zalíbí. :)

      Díky za komentář plný tipů! :)

      Vymazat
    2. Tři kamarády zkus, je to krásný příběh. Jestli v němčině, nevím, myslím že bys to zvládla, a určitě by se ti román četl dobře, je v tom kus reality ze života mezi světovými válkami, v době hospodářské krize, a je tam i motiv lásky, a motiv pravého kamarádství.
      Kafka je trochu ulítlej, ale to už si uděláš názor sama.
      A Mechanický pomeranč? Je hodně svérázný, taky jsem zvědava, co o něm napíšeš, až si jej přečteš.

      Vymazat
  4. Petr a Lucie patří mezi knihy, které jsem četla jednou, rychle a dávno, přesto si je však stále pamatuji. Asi to bude tou beznadějí, která v člověku probouzí hluboko ukrytou bolest. Byli tak mladí, prostě si nejde nepředstavovat, že by se člověk ocitl na jejich místě.

    A co se týče literatury 20. století, tak za mě patří mezi ty top nezpochyby Tolkienova tvorba. Hobit se řadí do 1. poloviny, Pán prstenů do 2. poloviny, takže je tím pokryté celé 20. století :D :D Jinak jsem si oblíbila třeba Raye Bradburyho, jeho knihy jsou opravdu výborné.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hele, nejsem si jistá, jestli Tolkiena máme povoleného. Naše češtinářka tohle moc neuznává. :D A Ray Bradbury je skvělý tip, jen tam asi už nespadá. Ale moc děkuji. :)

      Vymazat
  5. Petra a Lucii si už dlouho chci přečíst, když ona mi to kamarádka tak (snad ne)chtěně vyspoilerovala... :D Ale francouzské autory já ráda, tak snad si sednu i s tímhle. A to vydání je naprosto boží. :)

    OdpovědětVymazat
  6. A víš proč levnější? Je mi z toho prostě smutno... Radši třeba antikvariát a tak.

    http://forum24.cz/viktor-janis-vydavaji-mizerne-preklady-a-kritikum-vyhrozuji-pravnimi-kroky/

    OdpovědětVymazat
  7. Na Mechanický pomeranč se už chystám nějakou dobu, ale prej je to dost složitej jazyk.
    Petra a Lucku mám doma a měla jsem to k maturitě. Nebylo to špatný, ale zároveň to není četba, kterou bych si přečetla znova.

    Hele Kafkovou Proměnou nic nepokazíš. Sice budeš možná trochu zmatená, ale přečtený to máš hned. Bacha na Proces, ten je zrádnější..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Uvidíme, jestli se Mechanický pomeranč na prosinec prosadí, jestli jo, přečtu si ho a posoudím. Snad to tak složité nebude. :D

      Proměnu číst prý nesmím, na tu je referát. Ale přečtu si Proces, už jsem se rozhodla. :) :D

      Vymazat
  8. Petr a Lucie, ach. Tuto klasiku jsem si jako mnohé jiné zvolila k maturitě. Je to útlá knížka, která však skrývá víc, než je na první pohled zřejmé. Do tohoto příběhu plného lásky a naděje jsem se zamilovala :)

    OdpovědětVymazat
  9. Já Petra a Lucii nemám ráda :-D Vlastně nechápu, proč je to klasika... Teda jako chápu, ale ne nechápu...:-D Prostě mi přijde, že je ta kniha strašně prvoplánová a jedna z těch, co čtenáře násilně nutí do breku, třeba jako Hvězdy nám nepřály...:-/
    Z této doby bych určit doporučila Malého prince, Kouzelný vrch a nebo Remarqua. Doufám, že ti co jsem napsala jsou opravdu do té druhé světové, těmi léty si nejsem stoprocentně jistá...:-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně se taky pár takových klasických knížek vůbec nelíbilo a nechápu, co na nich ostatní vidí. Ale přijde mi úžasné, jak můžeme sdílet své názory. :)

      Malý princ, to je srdcovka. ♥

      Vymazat
  10. Aha, díky ti za objasnění jedné záhady - proč měl prvorozený v minulém a tomto týdnu tak moc zkoušení a písemných prací! :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bacha, stejná situace nastane pravděpodobně i v lednu. :D

      Vymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky