Frankenstein

Nenechám další knížku do projektu My čteme na poslední chvíli, říkala jsem si po sepsání minulého článku o komedii Sluha dvou pánů. Co si budeme povídat, proces shánění knížky a její samotné čtení byly zas tak dobrodružné příhody, že by byla škoda se nepodělit. Nehledě na to, že samotná knížka je vážně, ale vážně skvělý kousek, který ve čtenáři vyvolá tolik emocí a otazníků, až se mu z toho točí hlava. 

Jak probíhalo mé čtení tento měsíc:
• Jó, Frankenstein, toho máme doma, to nebude problém si během večera přečíst. 
• Kde do háje ten Frankenstein je? Mami? Sestro? Pomoc!
• Nikdo ho nenašel, co budu sakra dělat?
• Tak si ho stáhnu z internetu no, co se dá dělat. Na uložto se to dá.
• Jéj, ono je to v angličtině, to je v háji. 
• Ty jo, vždyť se to čte samo.
• Ehm.. jak to že už to končí?

A teď vážně. Ze začátku jsem se toho docela bála, nevěděla jsem, jestli nějakou klasiku v angličtině zvládnu. Jasně, nedávno jsem si přečetla Velkého Gatsbyho v originále, ale jednak jsem ho předtím dvakrát četla v češtině a jednak je to přeci jen dílo napsané před necelými sto lety, na rozdíl od Frankensteina, který spadá pod romantismus. 

Co mě na této knize zaujalo? V prvé řadě jazyk. Tak bohatou angličtinu jsem snad ještě nikdy nezažila a až mě překvapilo, jak krásná a rozmanitá může být. Kolik plnohodnotných sloves může vytěsnit trpný rod, kolika přídavnými jmény se dá popsat krajina Švýcarska, Skotska, Francie. Co všechno se dá napsat o pocitech různých lidí, kam všude nás může osud zavést. Netušila jsem, že angličtina tolik slov obsahuje a opět mě překvapila a ohromila ta nezměrná variabilita slov, shluků písmen. 

Příběh, který Mary Shelley vypráví, se odehrává v několika rovinách. Robert Walton se vydává za dobrodružstvím k Severnímu pólu a uprostřed nicoty touží po příteli. Pak se jeho posádce podaří zachránit muže, jehož zdraví je velmi podlomené. Jedná se o Victora Frankensteina a ten mu vypráví, co ho dovedlo až na konec světa, na konec jeho sil. Vypráví o entuziasmu, s nímž odjel studovat z Ženevy do Ingolstadtu a pustil se do vědeckého experimentu - totiž stvořit člověka. Povedlo se mu vytvořit spíše vzhledem spíše monstrum, které však dokázalo vnímat, cítit a prožívat stejně, ne-li intenzivněji než člověk. Frankenstein se svého výtvoru zalekne a zřekne se zodpovědnosti nad ním. Tvor uteče a Frankenstein se pomalu vrací k obyčejnému životu, chystá se vydat se domů. Zhruba tady ale začíná ta obrovská tragédie, která se s ním potáhne až do jeho úplného konce. 

Musím se přiznat, že jsem už od začátku byla na straně netvora. Nebo tvora. Prostě té bytosti, kterou Frankenstein stvořil. Když vdechnete něčemu život, nemůžete se toho přeci zřeknout a ještě být nešťastný, že se za vámi váš závazek pořád táhne a dožaduje se pozornosti, spravedlnosti, pochopení. Cítila jsem přímo hmatatelný žal a bezmoc, s níž procházel netvor světem, s níž pozoroval, jak se od něj všichni odvrací s hrůzou v očích, s nechutí a nelibostí. Toužil po lásce a byla mu odepřena. Toužil po pochopení, nedostalo se mu. A Frankenstein byl jediný, kdo mu mohl pomoct. Proč to neudělal? Měl k tomu své důvody, možná i rozumné. Ale z čistě morálního hlediska si myslím, že pokud jste za něco jednou zodpovědní, nemůžete před tím utéct. Nemůžete zrušit slib. Nemůžete se uzavřít ve své bublině a věřit, že problém, kterému zrovna nečelíte, neexistuje a nemůže se objevit. 


Asi tolik ke knize Frankenstein. Díky projektu My čteme se mi zase dostala do rukou knížka, po které bych asi nesáhla, ačkoliv o její existenci vím. A přitom jsem chytila dvě mouchy jednou ranou - zapojila jsem se do projektu a mám za sebou další knížku v cizím jazyce. 

Mějte se krásně, někdy na konci víkendu přidám nejspíš podzimní fotočlánek, aby to tu nebyla samá knížka. 

Četli jste Frankensteina? Máte rádi romantismus? A jak prožíváte podzim?

Mary Shelley - Frankenstein
Originál vydán v roce 1818, ebook v pdf má 277 stran.

Komentáře

  1. Frankensteina jsem nečetla, o romantismu moc nevím, za to podzim si užívám! :)
    A jsi hodně dobrá, číst knihy v angličtině, to je něco!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju za komentář! :) Tak si užívej podzim i nadále. ^^

      Vymazat
  2. Také jsem četla tuto knihu do společného čtení a pro mě to bylo utrpení! Námět dobrý, ale četlo se mi to opravdu špatně. Možná to bylo překladem, ale do čtení jsem se musela nutit a usínala jsem u něj. Jinak souhlasím s tebou, také jsem byla na straně netvora (?).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já měla strašný problém knížku začít číst, jakmile jsem ji v pondělí ráno začala číst, už to šlo a ve čtvrtek jsem ji měla dočtenou. Kdybych neměla ještě školní povinnosti, byla by přečtená nejspíš během pondělka. :D ale asi to byla jen nějaká čtecí nálada. :)

      Vymazat
  3. Frankensteina jsem četla letos - také v angličtině - a tak se do něho tento měsíc pouštět nebudu. (Bylo mi sice řečeno, že to přímo číst nemusím, ale obecně mám docela málo času, tak to asi oželím.) Jinak osobně - pro mě je romantismus utrpení. I Utrpení mladého Werthera bylo utrpení. Celé to období mi vyloženě nesedí, vadí mi, a tak mě ani Frankenstein kromě jazyka ničím jiným nezaujal. Nadšená jsem z toho nebyla, spíše naopak. (A teď další utrpení - na příští měsíc vítězí Petr a Lucie. To jsem také četla ve čtvrťáku. A také u toho šíleně umírala, proč. :D)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Utrpení mladého Werthera se mi taky nelíbilo, ale pokud vím, to spadá ještě do preromantismu, ne? Snažím se vždycky si to tak odůvodnit, protože jinak mám romantismus docela ráda. V rámci povinné četby do školy jsem myslím četla právě Werthera a pak Jane Eyrovou a ta se mi moc líbila, i když jsem ji četla docela dlouho. :)

      Na Petra a Lucii se těším, protože si to všichni pořád pletou s Romeem, Julií a tmou, což je moje dost oblíbená knížka. Tak jsem na to zvědavá. :D

      Těším se, až se zase někdy zapojíš. :)

      Vymazat
  4. Frankenstein je jeden z mých největších knižních restů... Musím to rychle napravit, sakryš! :D

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky