Vybarvování #12

Po třech měsících (to to letí, viďte?) přišel čas na další bilancování a vybarvování. I když mám pocit, že tohle čtvrtletí uteklo až příliš rychle, stalo se toho docela dost, o čem bych mohla psát. Původně jsem si říkala, že počkám zase na konec prázdnin, ale to by pak článek dostal úplně jiný nádech. Proto vám o svém životě povím už teď, dokud ve mně ještě školní rok a podobné věci doznívají.



Knížky
Hurá, půl roku za mnou, půl výzvy rovněž. Přečteno padesát knížek, dobře, také naposloucháno. Audioknihy poslouchám ráda a hodně. Od minulého Vybarvování jsem přečetla dvacet jedna knížek - z toho tři cizojazyčné a šest audioknih.

Dočetla jsem, v rámci dějepisné olympiády, Zprávu o organizovaném násilí. Soutěž jako taková byla zajímavá a nesmírně mě bavila, ale bohužel jsme o pár bodů do republiky nepostoupili. Příští rok bych se však ráda účastnila znovu. 

Potom jsem skoro celý duben četla Nanu od Emila Zoly. Ne, že by se mi knížka nelíbila, ale místy mě opravdu rozčilovala a ne každý den jsem ji otevřela s nadšením. Prokládala jsem to však audioknihou Želary - Jozova Hanule, což jsem si chtěla přečíst už dlouho. Že mi to přečetla Lenka Vlasáková, vůbec nevadí. Od Modrého jsem si půjčila druhý díl Hraničářova učně, Hořící most, to abych si nějak odpočinula po Zolově naturalismu. 

Pak jsem šla jednou do knihovny a půjčila jsem si odborné čtivo - Jak se učíme a Jak úspěšně studovat cizí jazyky. Na těch knížkách se mi líbilo, že to nebyl žádný návod, ale spíš takové rozebrání mozkových procesů. Pravda, nešlo to číst bleskově a bez soustředění, ale stálo to za to. 

V rámci svého Roku za 12 týdnů jsem si předsevzala, že si musím přečíst knížku v angličtině. Sáhla jsem po The Perks of Being a Wallflower a opět jsem touhle knížkou byla unesena.

Taky jsme četli Harry Potter and the Goblet of fire. ♥
Pak následoval Svět knihy a já si během něj poslechla audioknihy Sběratel a Klasiky laskavého humoru, na to jsem dostala poukaz u některého stánku. Některé povídky, třeba tu Svěrákovu nebo Werichovu, už jsem znala, ale bylo to moc příjemné a opravdu jsem se u toho zasmála. 

Jákobovy barvy jsem dostala k recenzi pro ZeeDee a velmi mile mě překvapily. O genocidě Romů během druhé světové války jsem toho doposud mnoho nečetla, ono je to trochu tabuizované, ale nemělo by být. 

Následovalo období maturit a já během víkendu pomohla s přípravou Modrého sestře tím, že jsem přečetla Pygmalion a povyprávěla jí o něm, včetně svých postřehů. Je zajímavé takhle někomu prezentovat knihu, mnohem lépe si ji potom uvědomíte, zvlášť když vám jsou kladeny otázky, které ten, kdo knihu nečetl, musí umět zodpovědět. 

Po maturitách jsem si chtěla odpočinout od všeho složitého, takže jsem si přečetla (konečně!) druhý díl Čarozemě - O dívce, která se propadla pod Čarozem do víru bujaření (to je tak kouzelná knížka, že ji všem moc moc doporučuji, stejně jako první díl) a Tíhu vesmíru od Jennifer Niven. Nelíbila se mi sice tak jako Všechny malé zázraky, ale četla se pěkně. 

Zklamáním pro mě byla Alenka v kraji divů a za zrcadlem. Nevím, co víc napsat, než že film, ač ne zrovna nejlepší, je oproti knižní předloze mnohem mnohem lepší. 

Do školy jsem měla referát na Maryšu. Už jsem ji četla dvakrát předtím, takže jsem ji nyní četla potřetí. Referát se k mému překvapení vydařil - vůbec jsem před tabulí nekoktala, neměla jsem problém tvořit složitá souvětí a odpovídat na otázky učitelky a třídy. Asi prostě jen umím dobře mluvit o věcech, o kterých aspoň něco vím. :D 

Zmizelé dívky, to byl tah trochu naslepo. Věděla jsem, že mě před pár lety zaujaly, proto jsem si knížku pořídila. Teď jsem ale už vůbec nevěděla, o čem to má být, a anotaci jsem si nečetla. Byla jsem mile překvapena a na konci přímo šokována. Asi to není tak geniální, jak mi to v tu chvíli připadalo, ale vřele to doporučuji. 

Na Světě knihy jsem si pořídila dvě knížky. Chlapce v pruhovaném pyžamu (který mě rozbrečel) a Jsou světla, která nevidíme (audiokniha), která mi dělala společnost na cestě do Anglie. Chlapec v pruhovaném pyžamu se mi moc líbil a po návratu z Anglie jsem zhlédla i film (a pak s Modrým dvě hodiny diskutovala o pravděpodobnosti opakování historie, je-li čas kruh a ne přímka, a nakonec jsem šla spát v takové posmutnělé náladě, kterou ani Doctor Who nezachránil.

Často jsem si četla na zahradě. A měla jsem společnost. 
Přečetla jsem si také 451 stupňů Fahrenheita. V září jsem to půjčila Modrému, který to četl hodně dlouho a moc se mu to nelíbilo. Já jsem z toho však byla nadšená, celková myšlenka a v podstatě aktuálnost knihy mi přijde geniální. 

Mezi poslední dva kousky patří Harry Potter und der Stein der Weisen a Harry Potter und die Kammer des Schreckens v podání Rufuse Becka od J.K.Rowling. Poslouchala jsem obojí jako audioknihy na youtube a docela mě překvapilo, že to není až tak složité. Respektive že jsem schopna tomu rozumět a ne proto, že ten příběh znám odpředu dozadu nazpaměť. 

Momentálně mám rozečtený pátý díl Husitské epopeje, už jsem v polovině a nesmírně mě to baví. Je to tak příjemně oddechové čtivo, že se netěším, až to dočtu. 

Pořídila jsem si docela dost knížek - kromě Chlapce v pruhovaném pyžamu a Jsou světla, která nevidíme na Světě knihy jsem si koupila za poukázky z olympiád Husitskou epopej a v Anglii jsem se trochu rozšoupla - tři knížky od Johna Boyna (včetně The Boy in the Striped Pyjamas), Germania, Perfect one, dvě doctorovské knížky pro Modrého a The Chronicles of Narnia. Včera jsem si také objednala učebnice němčiny, ale to se asi nepočítá jako knížky. 

Jazyky
Tady se musím docela pochlubit. Dělala jsem hodně. Kromě knížky v angličtině a dvou audioknih v němčině jsem totiž dokončila kurz italštiny a polštiny na duolingu, začala se tam učit spíš ze srandy švédštinu a začala také sledovat zpravodajství v němčině. V angličtině jsem viděla spoustu dílů Doctora Who a nějaké ty filmy. 

Modrý si dělal jazykové testy při předzápisu na vysokou, tak jsem se mu do toho připletla a taky si je udělala. Angličtina a němčina na úrovni B2, italština prý A2. Asi to hodně zkresluje, spousta chyb navíc byla zbytečných, ale potěšilo mě, že jsem ve všech třech jazycích rozuměla těm textům. Možná bych vážně měla číst víc knížek, ať to procvičím ještě lépe.

Taky jsem se přihlásila do Česko-německého fóra mládeže a vyměnila si pár dopisů s Hannah. Doufám, že to Fórum vyjde, psala jsem tam dokonce motivační dopis, ale nebudeme z toho dělat předčasnou vědu. 

Tvorba
V téhle oblasti jsem asi až tak úspěšná nebyla. To bych už asi ani nestihla. Jedna básnička v autobuse, spousta článků do Generace21 a taky těch placených. Vlastně mě to docela začalo bavit. V dubnu, jak dávno mi to připadá, jsem napsala ještě sérii haiku a básničku v angličtině pro sestru. Fotila jsem dost, ale to díky příležitostem. Sama od sebe jsem foťák moc často nevytáhla.

Fotky z mobilu.. zprava: mé nové hodinky, nejvoňavější růže, Ejminka, která mě nenechala studovat a můj věrný portrét z Anglie. :D 

Deník
Kde začít? V dubnu jsem prodělala onu dějepisnou soutěž, o které jsem určitě už někde psala. Skončili jsme čtvrtí v kraji, stačilo pár bodů a byli bychom v republice. Jinak školní týdny utekly opravdu rychle, i díky volnům a prázdninám a zkrácenému vyučování a občasným zátahům. Teď už jsem i uklidila vysvědčení do desek a můžu oficiálně prohlásit, že sexta je za mnou. Byla rychlá a já si zase budu muset chvíli zvykat na označení septimánka. 

S Modrým jsme vyrazili na hrad Střekov a tím, že jsem začala pravidelně jezdit do Ústí, jsem se tu zase trochu zorientovala. Už trefím z nádraží domů, k plaveckému bazénu, do Lidlu a na kopec Střížák. Tam jsme se taky jednou vydali s Maruškou a jejím přítelem, který je shodou okolností Modrého kamarád. Svět je tak malý! Kromě toho jsme s Modrým vyrazili na Nelahozeves, taková příjemná procházka z Kralup to byla, prošli jsme se po Praze, zašli do kina a dvakrát za mnou Modrý přijel. Včera byl dokonce u nás doma, tak měla mamka Vánoce. Neříkám, že já ne. Teď budeme mít delší pauzu, odjíždím pryč, ale jinak máme na léto (tedy já mám, muhehe) velkolepé plány.

S Maruškou (dvě Marušky s německým příjmením a sestrou Annou a ještě obě letos maturovaly, já se z vás picnu, holky!) Friedlovou jsme se vydali na Den češtiny na FF UK, bylo to strašně zajímavé a také posezení v KFC jsem si užila. Holt když se sejdou dvě ukecané bytosti, užijete si to. Užila jsem si ale i Svět knihy s Iris, protože ona je na takovéhle akce nejlepší doprovod. Upozorňuje mě, co vyfotit, občas pózuje a nenechá mě nudit se. 
V Ústí je krásně a né že né. 
V červnu mě také čekala cesta se třídou do Anglie. Že se mi tam nechtělo a že jsem si to nakonec užila, to už víte z reportu. 

Jinak bylo tohle období takové příjemné. Jezdila jsem do školy na kole, do Ústí vlakem, uklidila jsem si pokoj a naplánovala letní dovolenou a výlety. Opálila jsem se, ale nespálila se. Pořídila jsem si sandály a růžové tílko a krátké černé šortky. Dostala jsem cestovatelské hodinky a začal mi blbnout mobil. Vrátila se mi sestra z Ameriky a náš vztah je stejný jako vždy. 

Předsevzetí
Rok za dvanáct týdnů mi nadále dělá společnost. Momentálně jsem v závěru šestého týdne druhého roku a myslím si, že se mi daří o trochu líp než v tom předchozím. I proto, že jsem si nedala žádné cíle, spíš si stanovila náplň svého času. Zařadit do života více sportu, plnit si své závazky a věnovat se jazykům. Němčině věnuji opravdu hodně času, někdy i několik hodin denně. 

Do školy jsem jezdila na kole, kdykoliv to šlo. Celkově mi to vyšlo na krásných třicet jízd, což je skoro 280 najetých kilometrů. Zvláštní, když se to takhle sesumíruje. Plavat jsem chodila podstatně méně, ale taky jsem pár tisíc metrů uplavala. V létě bych se oběma činnostem chtěla samozřejmě věnovat mnohem víc. Snažila jsem se i posilovat a poměrně dost jsem prostě jen chodila. Nevím, jestli je to na mě znát, ale můj psychický stav je díky tomu všemu docela optimální.

Ještě selfíčka z Anglie s Baruš a Zuzkou. 
Taky jsem si předsevzala plnit si své závazky. Včas, s úsměvem. Takže píšu, překládám, čtu, nenechávám umřít blog a snažím se myslet na svou rodinu a své okolí. Pomáhám doma, hlídám Alžbětu a venčím psa. Moc nezalévám kytky, ale ještě neumřely. A taky nerada uklízím koupelnu. 

Písnička
Dneska přidám dvě. Jednu trošku smutnou, ale takovou uklidňující. Ta druhá je vlastně docela hrozná, ale dobře se při ní uklízí. Pustila mi ji ségra, která ji má od své mexické kamarádky. Nechť se líbí.

Jaké máte na léto plány vy? Co budete číst? Kam pojedete? Co momentálně posloucháte? Co vy a vaše předsevzetí, takhle po půl roce? Co vás čeká v příštím školním roce a jaký byl ten letošní? Mějte se krásně!

Komentáře

  1. Vlasti, minule jsem Ti okomentovala článek z Anglie, ale komentář pak někam zmizel, tak snad to s tímto dopadne lépe. :-)
    .
    Omlouvám se, že komentuji Tvé články tak málo, ale většinou se mi během roku času moc nedostává. Čtu je ale skoro všechny. A vždycky si říkám, že bych chtěla být jako Ty - mít plány, cíle, zorganizovaný život a tak :-)
    .
    Obrovsky gratuluju za skvělý výsledek u jazykových testů a za (sice trochu mrzící, ale přesto stále krásné) umístění v dějepisné olympiádě. Měla bych si z tebe vzít příklad. :-) Pokud nakonec o prázdninách někam odletím, asi si - po Tvém vzoru - přibalím nějakou knížku v angličtině. (Není to zvláštní, že anglicky už prakticky nejsem schopná mluvit, ale čtení zatím problém není? A že německy dokážu žvatlat kde co od nevhodných výrazů až po právnickou terminologii, ale u beletrie jsem bezradná?)
    .
    Co se týče odpovědí na tvé závěrečné otázky, tak moje plány na léto jsou zatím takové "mlžné". Pokud se podaří, chtěla bych do 4 dnů odletět s Pekelníkem někam k moři, ale zatím nemám ani představu kam. Číst budu asi všechny knížky, které mám od jeho mamky (pracuje v tiskárně a představuje tak nekonečný knižní zdroj) - tj. Miku Waltariho, Umberta Eca, Tracyho tygra - tentokrát v AJ, knížku z prostředí našeho zámku a jednu odbornou od našeho vyučujícího na civilní proces. Kam pojedu zatím nevím - asi někam k vodě, rozhodně minimálně jednou do Brna a v srpnu budu zase u nás na zámku. Myslím, že si letos zasloužím klidné prázdniny, zkouškové bylo neuvěřitelně dlouhé a vyčerpávající. :-)
    .
    Děkuji za Tvůj krásný článek, moc příjemně se četl a přinesl mi radost. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji za tenhle komentář! Vážím si ho i proto, že vím, jak jsi zaneprázdněná! A skrytě vždycky očekávám článek a doufám, že se máš dobře! :)
      Tvé jazykové schopnosti - hlavně v němčině - bych vážně potřebovala. Třeba tě jednou dohoním. :) A určitě si nějakou anglickou knížku vezmi, ono se to čte samo. :)

      Tak doufám, že ti tvé plány vyjdou, moře zní slibně a je asi jedno, kde to bude. Hlavně naber síly po zkouškovém a zase se někdy ozvi! :)

      Děkuji, měj se krásně!

      Vymazat
  2. Máš skvělý vkus na knížky :) The Perks of Being a Wallflower jsem četla, také anglicky, a moc se mi to líbilo. V podobném duchu je i The Catcher in the Rye, pokud jsi ještě nečetla. Chystala jsem se na Husitskou epopej, ale teď jsem narazila i na tu Přemyslovskou a přemýšlím, kterou první :D

    S těmi jazyky jsi na tom hodně dobře, i když určit jazykovou úroveň není jen tak. Já se svou angličtinou B2 jsem se chystala na tlumočení a překlad a o fous mi to nevyšlo, tak mi nezbývá než číst, poslouchat a cvičit ještě víc :)

    Měj se krásně a užij si prázdniny :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem moc ráda, že na Charlieho sdílíme stejný názor! Kdo chytá v žitě si chci přečíst, ale nečetla jsem na to moc pozitivní ohlasy, tak se do toho nehrnu. Ale na seznamu to mám! :)
      Mně se víc líbí Husitská, přeci jen se jedná o trošku obyčejnější lidi a ne o královskou rodinu, ale obojí je dobré. :)
      Taky se měj krásně! ♥

      Vymazat
  3. Fandím ti s těmi knížkami, já dneska s těžkým srdcem stáhla svou Goodreads výzvu z dvaapadesáti knih na čtyřicet, protože to opravdu nestíhám. A nechci ze sebe mít na konci roku špatný pocit, protože to není tak, že by se mi nechtělo číst, spíš se pořád objevují jiné věci, které musím řešit. :) Tak si říkám, že pokud by se stalo, že bych něco nějakým zázrakem dohnala, tak to zase zvednu.
    Jo a tu deku, co je na té fotce s HP, tu máme doma taky. :D
    A s tím ježděním na kole jsi taky dobrá, já na něm letos ještě neseděla, budu to muset napravit, abych se trochu vyjezdila před rodinnou dovolenou.
    Z písniček, Despacito znám ve verzi My tequila. :D A hodně ten poslouchám CD Anety Langerové, ale ne to nejnovější, to před tím - Jsem. A pak Coldplay. A hodně LP.
    A za chvíli, v úterý, jedu s mamkou na tři dny do Německa obdivovat kostely, na to se těším. :)
    Měj se pěkně!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Však nejde o čísla, ale o prožitky! :) Hlavně se nestresuj a všechno bude dobrý. Autoškolu už máš za sebou a maturita je ještě daleko, takže by sis snad tohle léto mohla vychutnat! Doufám v to za tebe! :)
      Kam letos míříte na kolech? :)
      Jů, užij si Německo! ♥

      Vymazat
  4. Páni, duben se mi zdá tak hrozně dávno, jako by to byl nějaký minulý život nebo tak. Tolik věcí bylo úplně jinak. Aspoň u mě. A tvá haiku se mi taky zdají napsaná tak dávno, popravdě... :D
    Růžové tílko a krátké černé šortky, to by pro ilustraci chtělo foto :D
    Máš teda dobrou jazykovou úroveň. Já si příští rok budu dělat CAE, ale těžko říct, zda mi úroveň C1 uznají. Přinejhorším budu mít prostě potvrzenou úroveň B2. Co se týče jazyků, jsem asi až moc namyšlená.
    Je mi líto, že jsem nemohla jet na ten den češtiny, no ale co se dá dělat. Třeba pojedu příští rok. Stejně jako na Svět knihy, tam se chystám, i kdybych měla být zavalena maturitními otázkami.
    Gratuluji k zakončení druháku. A Despacito je super, jakápak hrůza?! Mimochodem, překládala sis ten text? Možná by se ti mohl líbit.
    Otázky jsem ti už někdy někde určitě zodpovídala.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, taky se mi to zdá tak strašně dávno. A přitom nedávno. Víš, jak to myslím. :)
      Neboj, někdy nějaké foto bude. :D Ale to tílko mám na fotkách z Anglie. :)
      Já myslela, že na certifikáty nedáš. Ale budu ti držet palce, C1 určitě zvládneš! :)
      Ano, překládala, i proto mi to přijde takové ujeté. Nebo si to možná v duchu spojuji se sestrou, která si to pořád zpívá. Existuje taky nějaká slovenská verze "Posral si to", to je teprve děs. :D :D

      Vymazat
  5. To je tak krásné, kolik toho stíháš přečíst a jak si plníš svá předsevzetí, i díky tomu jsi mou velkou inspirací a motivací. ♥
    Já jsem aktuálně uprostřed krabicového inferna, stěhování je peklo, věci a nepořádek všude kolem, je zvláštní sestěhovat veškerý můj majetek a majetek milého do 1+1 bytu, docela psycho. Zatím ještě čekáme na sesekládání zbylého nábytku, pak už to bude zase o něčem jiném. :D
    A znovu musím zopakovat, že se mi líbí, jak si hraješ s designem tady na blogspotu, to je také krapátko mou inspirací... SPOILER, tralala. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Prosímtě, jsi kecka! ♥ Ale děkuji!
      Držím palce, ať ti to stěhování dobře dopadne a ať to psychicky zvládneš! :D :)

      Jů, spoiler! :O ♥

      Vymazat
  6. U takových článků mi vždy přijde, že já sama nic nedělám (ok, dělám, nedávno jsem si postěžovala, že si vedle jiné holky - nejspíše mé budoucí spolužačky - připadám blbě, protože toho tolik dělá a R. mě málem přizabil). Takže asi tak.

    Máme podobný vkus na knížky, včera jsem si přitáhla z knihovny 451 stupňů Fahrenheita a R. říkal, že by si to také přečetl. Tak uvidím, jak to obstojí u nás.

    Jinak mé plány jsou takové jasné - brigáda, soustředění, Berlín, čtení, učit se počítat matice, vytáhnout tě k nám do knižní kavárny (mají tam celodenní snídaně, už jsem ti to říkala?) a psychicky se připravit na vysokou. Upřímně totiž nevím, jak to zvládnu. Jsem zvyklá na určitý režim a ani přestup do jinou školu mi ho moc nenarušil, ale vysoká je přeci jen něco jiného. Nevím, co bude s mým čtením, s blogem, s R. - sice doufáme ve společnou kolej, ale pokud nedostaneme stejnou, můžeme se stěhovat až skoro v polovině října... Ale věřím, že to nějak půjde. (Pokud ne, lituji moji spolubydlící.)

    Jinak, tohle jsou asi první prázdniny, co ubíhají rychle. Je to příjemné, mám pocit, že pořád něco dělám a lhala bych, kdybych tvrdila, že není příjemné, když mi excel háže, kolik dostanu za brigádu. (Taky mi to dává motivaci. Dneska mi jeden pán řekl, že jsem taková usměvavá. A to dnes byl taky trochu nával.)

    Měj se krásně. Doufám, že se brzy uvidíme!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. R. má svatosvatou pravdu, jsi robot zapnutý na nejvyšší míru výkonnosti! Vlastně je to docela stresující, vědět, že vždycky tu budeš ty, která toho stihneš pětkrát víc a uděláš to desetkrát lépe. :D :D
      Dej pak vědět, jak to obstálo! :)
      S kavárnou to určitě nějak dopadne a tu kolej taky zvládnete, vlastně vám závidím. V říjnu! Víš, kolik LET ještě budu muset na něco takového čekat já? :P :D

      Tak si užívej tyhle rychlé prázdniny, já bych si přála, aby nikdy neskončily!

      Vymazat
  7. Nekonečný obdiv za to, že jsi Maryšu zdolala TŘIKRÁT. Mně dělalo problém i to jedno přečtení, vůbec jsem se do děje nepoložila a moravština mi dělala nezanedbatelné problémy.

    Když se to takhle všechno nakupí a sepíše, působí to, jako že kromě produktivních věcí neděláš zhola nic, kloubouk dolů! Pořád mě nekonečně inspiruješ.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně to nějak nevadilo, abych se přiznala. Ale chápu, že to může být dost těžké, překonat tu jazykovou bariéru v textu. :)
      Děkuji, ale věř, že jsem víc v režimu neproduktivity než naopak! Ale děkuji. :)

      Vymazat
  8. Neuvěřitelně inspirativní článek plný motivace. Máš můj obdiv a přeji Ti nádherné léto plné krásných okamžiků :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat