Loučení, loučení

Hlavou mi neustále probleskují podivné myšlenky za imaginárně instrumentálního doprovodu mých oblíbených písniček (je pravda, že sem mě přepadne nějaká hrozná, ale současně hrozně chytlavá melodie, kterou vytřást z mysli dá pořádně zabrat). Člověk by měl být flexibilní, přijímat změny, přizpůsobovat se jim. Koneckonců změna je život a život beze změn by byl nudný a snad i prázdný. Nevadí mi změny. Jen se prostě občas trochu bojím. Nebo o nich hodně přemýšlím, víte co. A jedna taková změna mě čeká.


Abych se s ní vyrovnala, rozhodla jsem se zveřejnit fotočlánek. Rozlučkový. Má milá Praho, sbohem. Nestihla jsem tě poznat tak, jak jsem plánovala, spousta míst mi zůstala skrytá a spoustu možností, které jsi nabízela, jsem nevyužila. 

Byl to krásný půl rok a kus. Naučila jsem se nazpaměť plánek metra (minimálně zelenou a červenou trasu), přestala jsem jezdit na černo a neustále se rozhlížet, abych se neztratila. Zjistila jsem, že autobusy a tramvaje fungují dost dobře a že lidé v Praze jsou stejní jako kdekoliv jinde. A samozřejmě tu byl Modrý, kterého bych nikde jinde tou dobou nezastihla. Což se právě mění. 

Nebojím se, že to bude horší. Ty plusy prostě převažují, já to vím, ty to víš, obě to víme. Nechci tě opouštět a věř mi, bude se mi stýskat po soukromí, po nezávislosti, po svébytnosti. Ale je čas posunout se dál. Když si člověk určí cíl, zjistí, jaké cesty k němu vedou. No a tys prostě nepatřila mezi ně. Neplakej, já taky nebudu. Rozlučme se a zase se někdy uvidíme, slibuju. Hned pátého dubna se stavím kvůli soutěži z dějepisu. A pak určitě v květnu, až bude Svět knihy. 

Praha krásná, Praha stověžatá. Za posledních pár měsíců přikládám fotky, dost možná nejen odsud. Berte je na uvolněnou, takhle při pondělním večeru. 


Bylas fajn, Praho. Neříkám sbohem, jen na shledanou.

A jaký máte vztah k městům vy? K Praze? Jaké je vaše oblíbené místo v Praze? A bojíte se změn?

Komentáře

  1. Ty tvoje fotky jsou naprosto dechberoucí. Ale to nejspíš víš. Třeba ta fotosérie s B. - fakt skvělý nápad a provedení. Nebo ta s tím mikrofonem a stínem (snad to je mikrofon... :D). To je vyloženě symbol. A ta s novinama a pohledama. A takhle bych postupně vyjmenovala všechny.
    A je vtipný, jak vždycky když vznikne víc společnejch fotek, vždycky na jedný vypadám líp já a na druhý ty. Nikdy to není tak, že bychom obě dvě vypadaly na fotce úplně dokonale. Achjo. Ale aspoň každá z nás pro své potřeby použije jinou. :D
    Obavy ze změn chápu, a určitě to bude zase dobrý, a výlety do Prahy budou zase sváteční, ale i to má něco do sebe.
    Města miluji, a myslím, že to není ani příliš silné slovo. Vážně mě fascinují. V Praze bych možná chtěla studovat. Nejraději to mám na Vyšehradě, tak nějak přirozeně. Na tamním hřbitově. Pak v Muchově muzeu a v Technickém muzeu. A na výlety po Praze mám plno plánů - hlavně díky knížce Praha avantgardní.
    Změny, to je docela složité. Sem tam se změn bojím, ale zároveň je často vyhledávám, a často jich lituji, ale zároveň jsem za ně ráda, protože se aspoň něco mění a věci jsou v pohybu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jojo, je to mikrofon. Strašně dobře snímá hlas. :D ♥
      Hele, já se sama sobě nelíbím ani na jedné z fotek. Holt bys ta selfíčka měla fotit ty, mně to nejde. :D

      Vymazat
  2. Prahu miluju, fakt, mám ji nejraději. Mám moc ráda její architekturu, tu rozmanitost! Nejraději to mám na Letné, protože jsem se tam narodila. A jinak oblíbená místa nemám, stačí když to má atmosféru... Uprostřed noci z okna je to krásný všechno :D Ideálně s někým :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A to to pak ani nemusí být v Praze, viď? :D ♥

      Vymazat
  3. Líbí se mi, jak i tvoje fotky vypráví určitý příběh, jsou hrozně "tvé" - můžu to tak napsat? Milé, dojemné, atmosférické, upřímné, láskyplné přesně tak tě vnímám já a to tě prosím neznám...
    Změn se neboj, nové místo přinese nové dobrodružství, hlavně když jste s Modrým stále spolu a stále šťastni. Já mám K Praze docela silný vztah, přestože já opravdu nejsem městská. V Praze se ale cítím dobře, hlavně, když jsem tam sama. Ta chvilková anonymita mi občas vyhovuje a taky ty možnosti - pocit toho, že teď můžu jít do knihkupectví, teď můžu jít do divadla, do galerie, kamkoliv, je skvělý - ne, že bych (krom toho prvního) něco z toho podnikala nějak často, ale zkrátka v Praze mám úplně jiný pocit, než doma. Podobně jsem se cítila i v jiných velkých městech, dost na mě zapůsobil třeba Řím a samozřejmě Londýn. Naopak Paříž mi moc nedala, ale ráda bych se tam, jednou vypravila znovu, jestli se můj vztah k ní třeba nezměnil :)
    Měj se moc krásně, Vlasti a ať se Vám daří :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, ta anonymita je děsně fajn. Můžeš si dělat, co se ti zachce, a vlastně si tě nikdo ani nevšímá. Když dobíháš na autobus, když zapomeneš vystoupit z metra, když bloudíš nebo když jdeš za svým cílem. Jsi pánem vlastní situace a nikdo ti do toho nekecá. Jasně, občas je fajn prohodit s neznámými lidmi řeč, ale i to se mi v Praze povedlo. Je to tam jiné, ale jinak krásné. :)
      Tobě taky, děkuji! :)

      Vymazat
  4. Překrásný fototoulání Prahou!

    OdpovědětVymazat
  5. Ty světýlkové fotky jsou... <3
    .
    Dost chápu tvoje loučení, děsí mě představa, jak se budu loučit s Brnem. A to tam ani nemám to, co jsi v Praze měla ty.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ale ty se s ním zatím loučit nemusíš, ne? Ještě tě pár let čeká. :)

      Vymazat
  6. Nádherné fotky. Některé opravdu vyjímečné. Třeba ta s letícími ptáky, nebo ta stínová, s prstovým véčkem. Fotky se žárovečkovým osvětlením. Černobílé variace, barevné variace, zámečky i zajímavá socha. Docela bych uvítala i nějaké popisky... Prahu ještě navštívíš mnohokrát, a určitě objevíš ještě spoustu utajených míst. V tom je taky kouzlo, pořád se máš na co těšit.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kdybys chtěla komentáře k něčemu konkrétnímu, stačí napsat. :)

      Vymazat

Okomentovat