středa 7. prosince 2016

Pět důvodů, proč jsem šťastná

Pětka je docela dobré číslo, ne? A štěstí si máme hýčkat, neboť je vzácné a pomíjivé. Dneska jsem prožila obyčejný školní den a rozhodně se necítím nijak povzneseně. A snad právě proto jsem se rozhodla napsat tento článek, protože prý jsem šťastný člověk a prý si toho mám vážit. Vážím si toho a asi to neumím dát dostatečně na odiv světu. Tak tedy světe, zírej! 



1. Mám rodinu
Občas na ně nadávám, občas mám chuť vyletět z hnízda a občas mě štve, že jim musím dávat přednost. Přesto jsou to moji nejbližší, byli a vždycky budou. Vážím si toho, že mám kompletní rodinu, že mám rodiče, jejichž manželské pouto odolává všem nástrahám reality, že mám sestry, které mě dokáží podržet a rozveselit, že mám prarodiče na obou stranách, k nimž si můžu přijít utřídit myšlenky. Mám velkou rodinu a jsem za tohle nehmotné vlastnictví vděčná. Rodina je prý základ státu. Je to ale taky základ mých hodnot a mého vnímání světa. Rodina tvoří můj domov, ze své rodiny jsem vzešla a vždycky se k ní budu hrdě hlásit. Jsem šťastná, že mám rodinu.

2. Vidím modře
Už víc než půl roku znám člověka, který se mi nesmazatelně zapsal do duše, do srdce. Člověka, bez kterého pomalu přestávám být schopna fungovat, který mě podrží, když se mi zatemňují myšlenky, kterého můžu pořád bombardovat nesouvislými postřehy a on poslouchá. Člověka, který mi uvaří čaj, když mi není dobře, a který mě nevzbudí, když v noci přijde z práce. Jsem zamilovaná, byť možná trochu zvláštně. Modrý je výjimečná osobnost, dokonalá ve své nedokonalosti, a bez něj nemá spousta věcí cenu. Vnesl do mého života převelice důležitý prvek a nasadil mi modré brýle, se kterými realita nevypadá o nic líp, jen je stravitelnější. Jsem šťastná, že mám Modrého.

3. Myslím svobodně
Stále ještě můžu. Jsem ročník nula nula a odjakživa žiji ve svobodné zemi. V posledních měsících si začínám mnohem znatelněji uvědomovat, jaké štěstí mě potkalo, že je mi tato skutečnost umožněna. A jak důležité je bránit tento stav, ten vrtkavý pojem svoboda slova a svoboda názorů. Netvrdím, že mé názory jsou správné, na spoustu věcí ani pořádný názor nemám. Přesto je skvělé moct odpovědět podle svých přesvědčení a ne podle toho, odkud a kam politický vítr vane. Zatím. Jsem šťastná, že mohu myslet svobodně.

4. Jsem zdravá
Trpím nadváhou, padají mi vlasy, možná se mi kazí jeden zub a mám ploché nohy. Čas od času mi křupne v kolenou, a tak si nemůžu moc vyskakovat. A přesto jsem zdravá. Neberu žádné prášky, na bolest hlavy, břicha, na nervy ani na spaní. Jsem schopna pohybu i odpočinku. Chutná mi zelenina a dokážu si jídlem navodit dobrou náladu a příjemný pocit v těle. Nemusím chodit k doktorovi a nemusím se ohlížet na žádné alergie a defekty. Jsem šťastná, že jsem zdravá.

5. Čeká mě budoucnost
Samozřejmě, třeba mě zítra přejede auto a budu mít po vyhlídkách. A nebo taky ne a jednoho dne se dostanu z bodu A do bodu B, ze všednodenní současnosti do zářné, neméně všednodenní budoucnosti. Snít můžu a nezabráním tomu. Snění a plánování. Vykreslování představ o budoucnosti do těch nejsměšnějších kontur, jako co budu mít za oblečení v šatníku nebo kolik stránek z knížky přečtu každé ráno cestou do práce. Přítomnost se mění v budoucnost každým okamžikem a všechna má rozhodnutí směřují ke konkrétním i nejistým cílům v následujících dnech, týdnech, měsících, letech. Jsem šťastná, že mě čeká budoucnost a že je toto časové období v mých rukách

A proč jste šťastní vy?

15 komentářů:

  1. Krásný článek!
    .
    Na tu nevšednodennost čekám taky, ale říkám si, že to bude asi ve mě a ne v budoucnosti.
    .
    Mimochodem, jak to dopadlo s tou Amerikou?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Budoucnost je v nás, tím to asi bude. :)

      S Amerikou.. inu, chtěla jsem se k tomu vyjádřit někdy samostatně nebo při vhodné příležitosti.. Jak myslíš? Je to ode mě nekariéristické a rozhodně citově zabarvené, ale rozhodnutí už padlo v neprospěch dvanáctihodinového letu. :)

      Vymazat
  2. Lépe bych to nenapsala. Člověk by si měl všímat maličkostí i samozřejmostí, které má, dokud to jde, protože aniž by si to uvědomil, život by bez byl dočista nemožný.
    Všech pět bodů jsi krásně vyjádřila, nejvíc se mi líbil asi ten první :)

    Lory Humble × TICHÝ ODPOR

    OdpovědětVymazat
  3. Moc pěkné důvody.
    Já jsem šťastná, protože jsem v mezích možností zdravá. Pak taky že mám okolo sebe takové skvělé lidi (i když to z mých promluv o lidech často nevychází najevo), a že mám zase pro koho psát básničky.
    Koneckonců, občas mě zaplaví pocit štěstí z toho, kolik toho už mám za sebou a kolik jsen toho prožila, i když to může znít trapně, s přihlédnutím k mému věku. Každopádně, z toho samého důvodu jsem občas i zoufalá.
    A budoucnost... Řekněme, že je dobré si aspoň myslet, že bude.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ono radost a zoufalství se občas trochu prolínají. Někdy bych to nazvala hysterií. :D
      Snad bude. :)

      Vymazat
  4. Krása...To jsou vlastně přesně ty důvody, kvůli kterým by měl být šťastný každý :)

    OdpovědětVymazat
  5. Krásný a moc ti to přeju! :-) Já jsem ve svých letech šťastná, že jsem relativně zdravá, stejně, jako mí blízcí, že mám stále ještě práci, že mám střechu nad hlavou a co jíst. A že se máme všichni rádi :-).

    OdpovědětVymazat
  6. Asi bych to napsala úplně stejně jako ty! Jsou to věci pro někoho tak samozřejmé a přitom bychom za ně měli být tolik šťastní a připomínat si to, a připomínat to lidem kolem nás, kteří do toho našeho štěstí patří. :)

    www.fakynn.blog.cz

    OdpovědětVymazat
  7. Krásne napísaný článok. Tiež mám svojich pár dôvodov, prečo som šťastná. Momentálne to je moja kniha. A mám pocit, že som tak šťastná a v eufórii, že musím uvažovať nad tým, či sa mi to náhodou nesníva - toľko šťastia naraz. :D

    OdpovědětVymazat
  8. Jsem šťastná, že jsem. Tak prosté to je.

    Tyhle články potom ve splínu jako když najdeš!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Snad těch splínů moc nebude. :)

      Vymazat
  9. Krásný článek! Plný pozitivity a vděku, to se vždycky hodí. Já jsem momentálně šťastná taky díky rodině. A kamarádům. A hrozně mě těší zpívat s nimi. Asi to je moc povrchní důvod ke štěstí, ale je to tak.
    Taky jsem ráda, že můžu snít, ale přemýšlení o budoucnosti mě děsí a to je možná důvod, proč si poslední dobou připadám, jako by nade mnou visel Damoklův meč. :)
    Měj se pořád stejně krásně! :)
    P.S. Ta Amerika mě taky zajímala, čekala jsem na článek nebo tak. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Snad článek bude, plánovala jsem ho. :D

      Vymazat
  10. To jsou dobré důvody a líbí se mi, že v žádných z nich nefigurují peníze ani kariéra. Ano, rodina je základ a vlastně je nejvíc tmelící prvek, přes všechny možné rodičovské nebo sourozenecké neshody. Přesto, když bude nejhůř, bude rodina stát za tebou a to je hodně dobrý pocit.
    Stejně tak ti přeju Modrého. Díky němuu poznáváš jiný kus štěstí, než jsi dosud znala a taky malé klady i zápory, které soužití přináší.Nic není dokonalé a přesto se i s nedokonalostí fungovat, ostatně, kdo z nás je dokonalý? A zdá se, že vás dva spojuje víc věcí, což je moc dobře.
    K bodu tři - i ten ti moc chválím, protože je to malá nenápadná součást naší doby a země, v níž žijem. Horší je, že se ta svoboda začíná plíživě a nenápadně nabourávat, což se mi nelíbí, ale není všem dnům konec a je jen na lidech, jestli se vzepřou nebo podrobí. Zatím vidím i vzpurného ducha, kterému není jedno, co v této zemi jednou může být, a to je dobře. A taky si občas říkám, přes všechny nesnáze a problémy nemalé, že je dobře, že jsem se narodila tady a ne někde v Afghánistánu nebo v Indii či další zemi, ve které mají ženy opravdu podřadné místo, o možnosti studovat, mít dobrou zdravotní péči a solidní vybavené domácí zázemí, ani nemluvě.
    Zdraví je neméně důležité a je dobře, že si je uvědomuješ, moc bych tohle chtěla naprat do hlav všem anorektičkám a bulimičkám, které se dobrovolně ničí, o sebepoškozujících ani nemluvě.
    A budoucnost? Je jasné, že si nějakou představuješ. Je nutné mít nějakou představu o budoucnosti, i když je jasné, že všechno může dopadnout jinak, než si představujeme. Přesto, je dobré snít, a pracovat na svých snech.
    Moc pěkná pětka,Vlasti.
    (P.S. asi ses rozhodla dobře, s tou Amerikou. Není všem dnům konec a ještě se tam můžeš dostat a nejednou. Ale to, co teď prožíváš, už podruhé neprožiješ, aspoň ne v této podobě. Takže, užívej si dnů svátečních i nesvátečních, i rozhodování patří k našim životům.

    OdpovědětVymazat
  11. Moc hezké důvody :) Sama jsem zjistila, kolik má láska podob, a že to není jen ta milenecká, ale i láska přátel a rodiny, bez které člověk nemůže žít. A pak vlastně všechna ostatní láska - jak k činnostem, tak k věcem, sama k sobě, ke svému životu a svojí budoucnost.

    OdpovědětVymazat