Když se večer setká s nocí

Někteří lidé uctívají ráno, protože mají pocit, že právě tehdy se rodí něco nového. Se svítáním přichází nový začátek, nové možnosti. Pro mě však měl odjakživa mnohem větší kouzlo ten okamžik, kdy se slunce dotkne obzoru a na obloze se rozprostře vesmírná věčnost.


Večer otevírá lidem oči, ukazuje okolní svět v úplně jiném světle. Život vyvedený v šerých konturách, kapka tajemné temnoty, věčnost. Křesťanství přirovnává naši existenci k dlouhému, namáhavému dni, na jehož konci nás čekají brány do ráje. A opravdu – jako by každý jednotlivý večer znamenal příchod k vytoužené zastávce, z níž se dopravíme do poklidného nekonečna a cestou se necháme ukolébat v náruči vlastní únavy.

Ne všechna setkání jsou příjemná. Někdy mám pocit, že večer končí příliš brzy a já si jej dostatečně nevychutnala. Nestála jsem hlavou otočená k západu, nenechala vlhký večerní vítr pohladit mě ve vlasech, nevystavila jsem obnažená ramena chladu noční oblohy, nerozloučila jsem se nostalgicky s uplynulým dnem a nerozpoznala žádná souhvězdí, která zdobí ztemnělá nebesa.

Některé večery se s nocí nesetkají jako staří známí, ale přemění se v ni. Večery strávené s dobrým společníkem plynou napříč časem tak nenuceně, že než stačím poprvé zívnout, hodiny oznámí příchod rána. Nezáleží na tom, jestli mi společnost dělá dobrý příběh schovaný pod knižní obálkou nebo jestli rozprávím o nesmrtelnosti chrousta a nástrahách zítřků s osobou, jejíž studnice podnětů k hovoru je stejně nevyčerpatelná jako má vlastní. Kouzlo těchto večerů tkví ve výjimečné nepravidelnosti a nepředvídatelnosti, s jakou se dají prožít. Hlava plná nápadů není vždy rezistentní vůči přirozené únavě, knižní hrdinové nedostanou pokaždé přednost před možným sněním a měsíc nikdy nesvítí stejně. Každý večer může být jedinečný, žádný z nich však neprožijeme navzdory podobnostem dvakrát.


Večer pohlcuje denní bezpečí a předává nás noci plné nástrah. Tma sama o sobě nepředstavuje žádné nebezpečí, pouze vytváří ze světa místo, kde nevyniká vnější podoba, ale odlesky toho, co se ukrývá v našem nitru.  

* * *

Právě jste byli svědky mé slohové práce o tři sta slovech, útvar líčení. Můj nejmilejší. Název je zároveň tématem a právě na to bych se vás chtěla zeptat. Jak vy vnímáte večer, jak noc, jak přechod mezi těmito stavy dne? A máte raději ráno, nebo večer?

Komentáře

  1. Já jsem si říkala, že to snad není normální článek, že je to až moc (v dobrém slova smyslu) poetické. Ty podobně krásně píšeš i normálně, ale tady bylo čtení doslova pohlazením po duši, takže doufám (jestli jsi to tedy psala ve škole), že jsi dostala výbornou!
    Hrozně mě to chytlo za srdce, ještě s tou fotkou... Zkrátka nádhera, víc tě pochválit neumím :)
    Já mám ke svítáním i stmíváním zhruba stejný vztah. Oboje má své kouzlo, oboje miluju, i když je pravda, že častěji asi vídám stmívání - obzvláště v létě :D Pro mě je nejlepší kombinací přespávání v přírodě, kde se mi naskýtá pohled na obojí :)
    Měj se krásně

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Heh, no je pravda, že takhle opravdu nepíšu běžně, většinou při psaní článku slova tolik nepromýšlím. :) Zatím to oznámkované nemám, ale vypadá to dobře. :)
      Já mám štěstí, že můžu často pozorovat obojí i ze svého domova. :) :D

      Vymazat
  2. Je to moc krásné. :) Taky ráda píšu líčení, ačkoli to pak nerada dávám někomu číst. :) Jednou jsme měli ve škole psát jedno na naše oblíbené roční období a výsledek dodnes považuji za jednu z mých nejlepších slohových prací. Hrozně jsem si to užívala. :)
    A mám mnohem radši rána. Miluji rána, přesně jak píšeš, mám ráda ty začátky, pocit, že mám před sebou spoustu času, ranní mlhy, ranní vzduch a ranní čaj.
    Večery a noci mě upřímně tak trochu děsí. Mám z nich odjakživa špatný pocit. S večery je to lepší, pokud jsou zakončené západem slunce, po kterém můžu jít spát. Pak v zimě, když se dřív stmívá, je to pro mě horší. Asi je to ode mne vůči těmto denním doba trochu nefér, vím, že špatně věci se nedějí jenom v noci, ale vždycky jsem měla pocit, že tma mění lidi. Mluvíme potom o věcech, které bychom se za světla neodvážili rozebírat, děláme věci, které bychom nedělali. Noc je na mě příliš spontánní a nepředvídatelná doba. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A zveřejňovala jsi to své líčení na blogu? Paměť už mi neslouží, ale ráda bych si ho přečetla. Taky si psaní tohohle útvaru vždycky užívám. :D :)
      No, já jsem ranní ptáče, takže bych taky měla mít raději rána, ale problém je, že většina lidí v mém okolí jsou sovy, a tak jsem se naučila trávit ten čas s nimi taky sovím způsobem. A má to své kouzlo. :)
      Ano, noc je tajemná. Nevešlo se mi to už do limitu tři sta slov, ale měla jsem na mysli něco takového. :)

      Vymazat
  3. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  4. Musím říct, že na líčení jsem ras - spolu s úvahou to byl můj oblíbený slohový útvar a psaní líčení jsem si k údivu svých kámošů vždycky užíval. Ale dávám palec hore, je to moc pěkný text :)
    A jestli mám radši večer, nebo ráno? To je pro mou staromileckou romantickou duši celkem oříšek. Večerní červánky jsou stejně úchvatné jako ranní rozbřesk, přesto musím říct, že východ slunce mám asi raději. Mám to totiž spjaté s takovou zvláštní atmosférou, kdy si člověk musí přivstat a napjatě očekává, kdy už konečně to slunko vykoukne a prozáří okolní svět. I proto se snažím každý rok chodit na noční padesátikilometrový výšlap, jehož vrcholem je pozorování východu slunce ze Sněžky. To je prostě nádhera. :)
    ---
    kdyzmyslis.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jů, takový výšlap musí být nádhera! Něco takového bych taky jednou chtěla podniknout, pro začátek by to nemusela být Sněžka, stačil by kopec za domem. Já nemám problém s brzkým vstáváním, takže východ slunce stíhám v létě i v zimě, ale často jsem na špatném místě, z něhož není ta nádhera dost dobře vidět - a nebo nemám s sebou foťák, abych ji zachytila. To u západů slunce se mi poštěstí častěji. :)

      Děkuji za komentář. :)

      Vymazat
  5. Tak dobře, dobře. Líčení píšu špatně já. Už jsem s tím smířená. (Kecám, nikdy se s tím nesmířím.)
    Úplně nejraději mám den, prostě ten prostředek dne, kdy se toho nejvíc stihne stát. Kdybych si ale měla vybrat, určitě si vyberu večer a hlavně noc. Fascinuje mě, že noc je vlastně jako den, který nikdo nevidí. (Zní to hrozně banálně.) A východ slunce už jsem neviděla ani nepamatuju. Ale já vlastně tak obecně nejsem tolik vysazená na ty východy, západy a jiné věci, co se dějou na obloze. Asi se příliš koukám do země. Což je taky dost důležité, ač podceňované.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Prosím tě, podle mě to tak vůbec není. Možná je jen líčení trochu širší pojem než třeba vyprávění, takže se do toho dá zahrnout trochu víc možností, jak jej sepsat. Takže píšeš líčení určitě dobře, všechno to, cos mi psala jako tipy, znělo jako líčení. :) Taky bych se se sebou nesmířila, kdybych nedokázala napsat líčení. ;)

      Skvělá myšlenka. Prostředek dne, je opravdu nejplodnější a "nejakčnější" částí dne, většinou.

      Vymazat
  6. Je to nádherne napísané. Ja mám tiež radšej večer ako ráno. Keď sa pozerám na západ slnka, je to tak inšpiratívne. Noc sama o sebe je veľmi inšpiratívna. Často sa mi stáva, že keď noci nespím, sedím v kresle, ktoré mám otočené k oknu, pozorujem mesiac, ako sa skrýva za oknom, myšlienky nechávam voľne plynúť a neraz sa mi stane, že chytím papier, pero a oddávam sa nekonečnu slov.

    OdpovědětVymazat
  7. Já líčení nikdy nepsala příliš ráda. Měla jsem sice fantazii a uměla si pohrát se slovy, přesto mi to všechno přišlo příliš abstraktní a takové ... vynucené. Škola mě donutila psát přirovnání, která bych v běžném životě nepoužila. Uvědomila jsem si, že "líčení" slohové a "líčení" jako make-up mají v tomhle ledascos společného. :D

    Tys to ovšem popsala krásně. Ani mi to nepřišlo tak násilné jako všechny moje slohovky. Na líčení moc hezká, tajemná a příjemná práce. :)

    OdpovědětVymazat
  8. Líbezné počteníčko o něčem tak všedním, jako je uplynulý den a jeden večer. Teprve tady si lze uvědomit, že večer není jen obyčejný večer, ale že je to maloprincovský zázrak.

    OdpovědětVymazat
  9. Nádherně sepsaný článek. Podle mého názoru je nebe krásné pokaždé :) a to jak za rána, tak i za večera. Jedna velká krása ♥♥♥

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky