Koho potkáte na McCafé

Kde jsou ty časy, kdy prázdniny znamenaly pro náctileté dvouměsíční volno? Řekla bych, že v mém případě zmizely už minulé léto. Porovnávána se starší sestrou, mající brigádu u McDonald's, jsem loni pořád dokola poslouchala, jak je taková brigáda užitečná a že mi to přinese ohromné zkušenosti, tak ať se tomu nebráním. Nátlak především ze strany rodičů, ale i vlastní touha po seberealizaci, mě dohnal k tomu, že jsem od počátku kalendářního roku sháněla brigádu. Na mnoha místech to nevyšlo a já už přestala věřit, že se něco najde. A pak jsem si prostě vzpomněla na svou sestru a skrz ni pronikla do McTeamu na Divoké Šárce v Praze. Hned ze začátku mě strčili na McCafé, což mi přišlo trochu ironické, nicméně strávila jsem tam coby začínající baristka dva měsíce, a protože jsem za pultem nasbírala spoustu zážitků a zkušeností, ráda bych se o ně s vámi pokud možno vtipnou formou podělila v tomto článku.


Nejprve by stálo za to zmínit, jak to vůbec na McCafé chodí. Dřív byla tato sekce McDonald's, jejímž heslem je, že má zákazník zpomalit, poklábosit s obsluhou, vychutnat si v pohodlí kávu a zákusek, dostupná jen osvědčeným pracovníkům, tak nějak za odměnu. Poslední dobou se však však na pozice baristů dostávají i úplní nováčci a když se pak zaučí, mají své stálé místo, případně přejdou na servis. Na toto místo se vybírají většinou brigádníci/pracovníci s příjemným vzhledem a milým vystupováním, zkrátka aby zvládli reprezentovat firmu, připravovat objednávky a zároveň komunikovat se zákazníky a to nejen na úrovni požádání o zaplacení a formálních pozdravů. Teď si asi říkáte, jak jsem se sem dostala já. Vlastně jsem měla to štěstí, že mě na tohle místo doporučila sestra, která zde už rok brigádničila. A tak jsem se stala školící se baristkou. 

McCafé je sice součást celého podniku, funguje však zároveň jako jakási samostatná jednotka. Zatímco na servise (normální Mekáč) existuje něco jako velký tým (kuchyň se spoustou podkategorií, servis, lobby, McDrive a manažerský dozor), na McCaféčku jste na všechno sami. Sami si doplňujete, sami si uklízíte, sami si rozmrážíte, pečete, vaříte a jinak připravujete. Sami obsluhujete. Ne vždycky se to stíhá, ne vždycky pro to jsou ideální podmínky. Přísloví, že ve dvou se to lépe táhne, tady platí dvojnásob. 


Setkala jsem se se spoustou nových lidí. Samozřejmě že nejčastěji jsem se dostávala do kontaktu s manažery a spolupracovníky. Všechny osoby, o nichž budu mluvit, označím čísly. Manažer číslo 1 zpočátku působil mile, ale měl pořád potřebu cokoliv komentovat a lpěl na pravidlech pouze při kontrolách, což se negativně odráželo na jeho chování k nám. Manažer 2 mi pořád dával ty protivné směny od jedenácti do sedmi. Manažerka 3 nám zakazovala pít a manažerka 4 nikdy nebyla spokojená s výsledky cílů směny, jako třeba prodat dvacet extra příchutí apod. Manažer číslo 5 byl namyšlený blb, který se na své místo dostal přes postel a náležitě toho zneužíval k buzeraci všech pod sebou. 

A co se spolupracovníků týče - L. s M., pomlouvačné a panovačné nány, s nimiž jsem brzy ztratila trpělivost, mnohokrát jsem se kvůli nim cítila fakt hrozně a několikrát jsem se jim musela postavit a hádat se. D., kamarádka sestry, která strašně ráda drbala všechno a všechny. E., vrstevnice, s níž jsem si rozuměla asi nejvíc, hned po čtyřicetileté M., která ke mně od začátku přistupovala férově a chápala mé občasné, většinou nepodstatné chyby. P., spolužačka, na kterou jsem si první měsíc dost zvykala, neboť ji moc nemusím ani ve škole, natož v práci. Ti všichni tvořili kolektiv, s nímž jsem se musela sžít a naučit přežívat někdy nekonečné směny. 


Kdybych měla jít znovu pracovat do McDonald's, asi bych to zvládla. Plat ucházející, ne všechny směny tak hrozné a občas se dá upravit i pracovní doba příznivěji. Předpokládám však, že v příštích letech strávím své prázdniny jinak než brigádničením v podniku, který mi nemá kromě finančního ohodnocení a zkušeností s nepříjemnými lidmi co nabídnout.

A na závěr pár typů lidí, které jsem na McCafé pravidelně potkávala:
Jeden pán si vždycky dával cappuccino s karamelem. Později jsem z něj vytáhla, že je to novinář píšící pro Pražský deník.
Postarší blondýnka s růžovým batohem, astroložka, která se prý taky kdysi učila italštinu. Pravidelnou objednávkou bylo cappucino s karamelem s sebou, platba kartou.
Chvíli mi trvalo, než jsem si zvykla na pedantského dědulu hygienika, který si dával espresso grande s mandličkou, dvěma smetánkami a třemi cukry, platil vždycky na korunu přesně, chtěl razítko na kartičku a pokud jsem nevzala hrneček za ouško, chtěl kávu vyměnit za jinou.
Potkala jsem se také se spoustou zamilovaných párů, jedna žena byla dokonce těhotná v devátém měsíci. A několik pánů mi pochválilo úsměv.
Nejvíc jsem nechápala lidi, kteří si nakoupili za dvě stě korun a po chvíli nechali tác na stole, kávy nedopité, dorty nedojedené. Vyhazování peněz. Stejně tak mě štvali ti, kteří se na McCafé chodili ptát po pivu, cigárech nebo bankomatu. 



A co vy? Pracovali jste přes léto někde? Případně měli jste někdy brigádu přímo v Mekáči či v jiném fastfoodu? Chodíte do Mekáče? 

Přeji pěkné zářijové dny. U nás ve škole se zbláznili a už píšeme jeden test za druhým. Doufám, že se máte méně hekticky. :)

Komentáře

  1. Máš můj obdiv, že jsi do toho šla a že jsi to vydržela! Já jsem zvažovala brigádu v Mekáči jednou, ale neměla jsem odvahu, četla jsem různé diskuze, jak to tam vypadá a vůbec se mi tam nechtělo. Na jídlo jsem tam chodila jako dítě, samozřejmě jsem chtěla hlavně Happymeal, ale brzy mě to přešlo a teď tam vůbec nechodím, to jídlo mi tam nechutná. Asi bych tam nechtěla pracovat ani z toho ohledu, že si nemyslím, že by byly fastfoody dobré a užitečné pro lidi a tak bych to nechtěla podporovat. Přeju ti, abys příští léto našla nějakou pohodovější brigádu!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No já jsem to právě zvažovala hodně dlouho a nakonec jsem tam šla z nouze, nechtěla jsem tam, ale nějakou brigádu jsem potřebovala. Já třeba Happymeal nikdy neměla. :D A podporovat to je vážně docela zbytečné, protože to lidem nedává nic než špatný pocit. :)
      Snad se mi příští léto podaří nějaké průvodcování nebo tak. :)

      Vymazat
  2. Taky to obdivuji, nevím, jestli bych to zvládla, nejspíš bych se sesypala, jak by mi někdo poprvé něco vytknul. Nicméně, časem, pokud si budu chtít najít nějakou slušnější brigádu to asi stejně budu nějak muset zvládnout.
    McCafé je mi jako podnik celkem sympatické, narozdíl od typického McDonalds. Ale to je asi jenom tím, že to má působit klidněji a tak. Naposled jsem tam byla s tátou, na Čerňáku. Byli jsme tam hodně brzy ráno, dali jsme si cappuccino a slečna, která nás obsluhovala byla moc milá. Také jsem jednou v Praze zažila myslím studentskou akci, že měli velké latte za 20 Kč. Je to možný? Možná že to bylo za 30. Těžko říct, už je to déle. Ale byli jsme zrovna se školou v divadle a ta káva bodla. :)
    tvé dojmy jsou opravdu zajímavé, vždycky mě to zajímalo. :)
    Já byla v létě jenom týden uklízet na úřadě a to bylo o dost pohodovější, troufám si tvrdit. Byla jsem tam s kamarádkou, chodily jsem na sedmou ráno a do jedenácti měly hotovo. Dělaly jsme pouze takové ty základní práce. Ztratila jsem odpor k vynášení košů, když to dělá člověk denně, už mu to ani nepřijde. :D také jsem o tom chtěla napsat článek, ale kdoví jestli se k tomu doopravdy dostanu. :D
    Měj se hezky!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No já jsem s tou kritikou právě hodně bojovala. Někdy jsem měla lepší náladu a snažila se z toho nic moc si nedělat, ale často se mi stávalo, že už tak jsem měla špatný den a tohle mě akorát vydeptalo tak, že jsem musela jít na záchod a tam se vybrečet nebo vydýchat.
      Myslím, že to byla sleva přes ISIC kartu, na tu jsou lattéčka zlevněná. :)
      Kdybych nějaký úklid sehnala, možná bych do toho taky šla. :)
      Tvé dojmy bych si přečetla ráda! :D

      Vymazat
  3. Asi bych jim pořád upíjela kafe, pokud by na to byl čas, což by asi nebyl. :D :) Tyjo, musíš tam aspoň ještě jednou příští rok, abych za tebou zaběhla, prosím, prosím! :) Já bych byla úplně ten nejvzornější zákazník ze všech! Všechno bych si po sobě uklízela, kecala s tebou a kávu bych si nechala, i kdybys to nevzala za ouško. :)
    Do Mekáče chodím jednou za čas. Zčásti proto, že se u nás na jihu moc nenachází a nejbližší mám 60km daleko. Ale mám tam moc ráda jablečné taštičky a nugetky - a jo vím, že tam toho kuřete moc není. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Heh, že o to tak škemráš, možná bych se tam v případě nouze mohla zas vyskytnout, ale nevím nevím, je s tím hodně papírování a výdajů, které se neproplatí, a ten stres. Raději si tam můžeme zajít obě jako zákaznice. :D
      Jojo, jablečné taštičky jsou boží! :D

      Vymazat
  4. Teda, opravdu Tě obdivuju, že jsi tam tak dlouho vydržela! Mně by z toh asi praskly nervy (už teď je mám dost křehké :D). Nesnáším, když se někdo po někom vozí. Fakt ne. Stačí, že na VŠ nám je neustále předhazováno, že jsme neužitečný hmyz, který je snadné rozmáčknout, děláme všechny práce, který nikdo jiný dělat nechce atd. (z toho ty mé křehké nervy :D).

    Já jsem léto trávila na školní praxi. Byla jsem 5 týdnů na Městském úřadě na odboru životního prostředí. Paradoxně jsem se na téhle praxi dozvěděla o svém oboru víc, než za dva roky studia na VŠ. A to jsem taky dělala práce, který nikdo dělat nechtěl (přepisovala jsem 800 smluv, pak rybářské lístky asi za 10 let, přepisovala po nějaké mé předchůdkyni chyby, které napáchala, fotila v terénu kontejnery a stromy po městě :D). Ještě že tam byl se mnou i Pavlik, díky němu to všechno docela ubíhalo. Ale strašně mě štvalo, že nám škola hodila tuhle velkou praxi na hlavní prázdniny, protože kvůli tomu jsem si nemohla najít brigádu a vydělat si nějakou tu korunu (praxe je neplacená). Takže jsem ráda, že teď jsem konečně ve třeťáku a snad v květnu dokončím úspěšně Bc. studium a půjdu pracovat. Už mě totiž fakt nebaví, nechat ze sebe dělat hadru, se kterou každý akorát vytře podlahu :-/.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jo, jak už jsem říkala, bylo to psychicky vážně hodně náročné, ale nakonec jsem to zvládla, jak vidno, snad celkem nepoznamenaná. Docela ti závidím, žes tam mohla být s přítelem, aspoň jste si byli navzájem podporou! :D I když že to bylo neplacené, to je samozřejmě špatné. Ale určitě už v květnu budeš doštudovaná a pak budeš moct konečně pracovat a plnit si své sny. :)

      Vymazat
  5. Respekt, Vlasti! Vypadá to, že sis leccos vytrpěla s podivnými manažery a kolegy i zákazníky všeho druhu, věřím ale, že to je zkušenost, která za to stála!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Když nic jiného, naučila jsem se něco o pracovní morálce, práci, kterou dělat nechci a vydělala jsem si nějakou tu kačku. :)

      Vymazat
  6. Do Mekáče si občas zajdu, ale jen jako strávník, pracovat bych tam určitě nechtěla, hlavně kvůli těm vztahům, které na malém pracovišti zákonitě tak nějak houstnou :-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Houstnou víc než mlha v údolí Divoké Šárky. :D

      Vymazat
  7. Čokoládový cookie s čokoládou je mou trvalou láskou <3 takže občas zavítám. Ne, kecám, občas v mekáči i snídáme, přítel je na tohle fakt expert, nejradši by nic jiného nejedl (nejsme ale stokiloví buřtíci, spíš přesně naopak). Fakt děsný...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To se docela máte. Ale spousta lidí to takhle má a dokud to funguje, inu, proč ne. :D :)

      Vymazat
  8. Tak jsem se konečně dozvěděla, jak ses měla v práci. Baristka :) zní mi to vznešeněji než prodavačka hamburgerů. Se začátkem článku jsme získala představu, že barista se má asi líp než ti hamburgeráři, ale opak bude nejspíš pravdou, jak jsem se dovtípila na dalších Tvých řádcích. Žádné vedení, ale větší zodpovědnost. Vidíš, neřekla bych, že se zde hromadí taková várka slepic (pokud nepočítám ty smažené), měla jsem pocit, že takovou práci může vzít jen někdo, kdo je zodpovědný, pracovitý - a kdo je pracovitý, je dle mě i pokorný, ale asi to neplatí vždycky.
    Tak sis to aspoň vyzkoušela. A jak jsem říkala, v životopise se Ti to bude vyjímat, protože zaměstnavatelům se líbí pracovní pozice Mekáč, jak už jsem říkala - je to znak pracovitosti. Občas si říkám, že bych si to taky aspoň vyzkoušela, abych nasbírala tvrdé pracovní zkušenosti.
    A zakázníci překvapují, o tom nepochybuji, práce s lidmi je v podstatě dobrodružná :) - však to znáš - život je jako bonboniéra... nikdy nevíš, koho potkáš.
    Jinak pěkné podzimní dny, Vlasti!

    OdpovědětVymazat
  9. Vlasti, neocenitelná zkušenost.
    Nejenže ses naučila orientovat se v prodeji a získat praxi a šikovnost, ale taky jsi poznala, jací kreténi bohužel šéfují. Když jsem viděla tvůj výčet, tak mi připadalo jako smutný fakt, že ani jeden z pěti nadřízených nebyl aspoň trochu normální.
    Šéfování totiž není jen buzerování.
    Na druhou stranu chápu, že oni sami jsou stejně tak buzerováni shora a na vás to jen shodili. Tomu se říká zákon padajícího hovna, s prominutím za ten výraz. :-)
    Ale zvládla jsi to, poznala jsi, jaké to je, když si s někým nesedneš a jaké to je, když se s někým spolupracuje dobře.
    Brigádu v tomhle prostředí jsem nikdy neměla, ani bych nechtěla, ale pracuji v podobném, i když bez toho doprovodného občerstvení ve stylu káv a kapuccin.
    Myslím, že rozhodně nemusíš litovat. I když mnohdy nepříjemná a otravná práce, přesto ti přinesla dvě věci - nějakou tu korunku a zkušenosti.

    OdpovědětVymazat
  10. Loňské léto jsem strávila tři měsíce v mekáči - v té klasické sekci. Takže kuchyně, servis, to všechno okolo. Mojí specialitou byly noční, závěrečnou část pracovního fungování jsem je měla pořád a pořád a pořád a už mi to lezlo krkem. Ale je pravda, že díky tomu, jak všeobecně vycházím snad se všemi lidmi a konfliktům se vyhýbám (milý to mnohokrát označil, "že si prostě nechávám s*át na hlavu"), tak jsem se nikdy nedostala do žádných problémů a byla tam vlastně spokojená. Ale teď se na té "mojí" pobočce změnilo vedení a co vím z drbů, tak je to něco naprosto neporovnatelného. No, je to hlavně o lidech. A když člověk natrefí na stádo slepic a volů, tak už nic nepomůže. :D

    OdpovědětVymazat
  11. Přidávám se k obdivovatelům. Nedávno jsem šla v mekáči v Šárce na záchod, bylo hrozivě narváno. Mít za zády takový slepičí kolektiv a před sebou plnou kavárnu lidí, no leckdo by zdrhal hned. Každopádně se tahle zkušenost hodit bude. Je zváštní, jak se zrovna v těchto typech podniku shromažďují na pracovních i manažerských postech různé ostudné a nepříjemné existence. Nikdo, nikdo normální, koho jsem znala, nevydržel v Mekáči, Subwayi a podobných restauracích pracovat moc dlouho. Snad jen jedna kamarádka, ta dělá v KFCčku na IPáku. Budu Ti přát, aby někdy do budoucna se objevila nějaká fajn brigáda. Dneska o ně není nouze :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky