Červencové výletování

Kam se poděly tři týdny prázdnin, to nikdo neví. Odvál je vítr nebo odpluly na vlnách, zmizely a zůstaly po nich jen vzpomínky. Dneska však nebudu vyprávět o dlouhých hodinách na brigádě ani o čase stráveném mezi mou rodnou vesnicí, Divokou Šárkou a Hostivaří. Raději vám svěřím pár fotek a zážitků z cest s nimi spojených. 



Okoř

Znali jsme se pár týdnů a protože hlásili slunečnou neděli, vydali jsme se v červnu na náš první společný výlet (když nepočítáme Petřín a bloudění po Praze, kde jsme se setkali poprvé) na zříceninu hradu Okoř, která se nachází za Buštěhradem a Lidicemi, chcete-li nedaleko Kladna, coby kamenem dohodil od rotundy svatého Petra a Pavla na Budči. Usmažila jsem řízky a oblékla letní modré oblečení, což se nakonec nevyplatilo, neboť jsem si během pochodování krajinou spálila ramena a stehna. Modrý na Okoři nikdy nebyl, já už ji navštívila bezpočtukrát (se skautem nebo prarodiči nebo školou, prostě znáte to). A také jsme spolu poprvé jeli vlakem - pro mě zážitek, pro Modrého rutina. 



Karlštejn

Jakmile začaly prázdniny, změnil se režim mého života. Hned prvního července jsme se totiž s Modrým vydali (opět vlakem, poté, co mi zařídil In Kartu) na hrad Karlštejn. Počasí nám opět vyšlo nádherně, svačinu tentokrát namazal on a já se tak bezstarostně nechala vést na místo, které pro změnu mnohokrát navštívil on se svou rodinou. Z vlakového nádraží jsme vystoupali skrz ves plnou turistů a krámků až k hradu a za jeho ohromné, respekt budící hradby, ale dovnitř jsme nakonec nešli. Promeškali jsme průvodce, všude bylo příliš mnoho lidí a oba jsme se tak nějak spokojili s tím, že vidíme hrad samotný. Upřímně, vůbec se nedivím, že Karlštejn nikdo nikdy nedobyl. Ale postavit ho si jistě vyžádalo spoustu životů, spoustu sil, krve a potu. Když jsme se tudy odpoledne vraceli, dali jsme si ledovou tříšť s příchutí bezinky a melounu, mohu jen doporučit!



Lomy Velká Amerika, Malá Amerika, Mexiko a Kanada

Protože bylo hezky a Karlštejn nám nezabral skoro žádný čas z celého dne vyhrazeného pro výlety, podnikli jsme túru lesy kolem hradu a namířili si to k lomům, které už tak nějak patří do okolní krajiny. Viděli jsme celkem tři, k Velké Americe jsme se přiblížili jen na chvíli, než zpoza křoví vyběhl nějaký zdivočelý toulavý pes, kvůli kterému jsme raději postup dál ukončili a vrátili se. Téhož dne odpoledne jsme ještě stihli pokochat se v Paláci knih na Václaváku, posedět na Střeleckém ostrově a zhlédnout Den nezávislosti na Flóře. 



Ústí nad Labem

Druhý den mě Modrý vzal poprvé do svého rodného města, do Ústí. Opět jsme jeli vlakem, rychlíkem. (Ty vlaky pořád zmiňuju proto, že jsem jimi začala jezdit teprve nedávno, takže je to pro mě vždycky takový malý zážitek.) Tentokrát nám pršelo, nicméně my vystoupali na Větruši, která se tyčí nad řekou ve vší své žluté kráse, a odtud se kopcovitým lesním terénem, značně podmáčeným celodenním deštěm, vydali k vodopádu Vrkoč a na vyhlídku. Zdárně jsme tam došli, i když mé nohy v sandálech značně utrpěly a občas bylo velmi těžké nespadnout na rozblácených cestičkách. Když jsme pak šli zpátky do civilizace, chtěl mi Modrý ukázat zdymadla a provést mě městem, ale protože opravdu hodně pršelo a zdymadla byla uzavřená, poprvé jsem se svezla trolejbusem, z jeho oken si prohlédla sudetské město tak nějak podobné například Liberci. Druhý den se počasí obrátilo o sto osmdesát stupňů, a tak jsme se s Modrým prošli trasou, kterou kdysi běhával, pak prochodili město a vyzkoušeli indickou restauraci, která nás opravdu mile překvapila, byť útrata se rovnala veškerým stravenkám, kterými Modrý disponoval. Zpátky do Prahy jsme jeli narvaným vlakem z Německa s plnými břichy a batohy napěchovanými knihami - já si odvážela Eragona, Modrý hromádku knížek ze své domácí knihovničky. 


Máchovo jezero - Staré Splavy, Doksy, Bezděz

Minulý týden jsme strávili na naší první oficiální dovolené u Máchova jezera. Původně jsme si říkali, že to bude koupací dovolená a tu plnou chození si necháme až na srpen, jenže když to máte z kempu (konkrétně pod Borným) k nejbližšímu lesnímu obchůdku s potravinami nejméně dva kilometry, nachodíte toho tak jako tak dost. Každodenních deset kilometrů tedy vůbec nic neznamenalo. V neděli jsme se utábořili a prošli po lesní Oáze, v pondělí objeli jezero na šlapadle a podívali se do Starých Splavů, v úterý se skrz vedro dotrmáceli do Doks a přes Staré Splavy zpět do kempu. Středa měla být odpočinkový den na naše bolavé nohy, nicméně cestou na oběd do starosplavské restaurace Pod Lipou (doporučuji) jsme vylezli na vrch Sroubený a pak se trochu prošli, nicméně toho dne jsme se stihli i válet na pláži a číst si (co by to bylo za dovolenou bez čtení). Čtvrtek jsme zasvětili Bezdězu. Původně jsme tam chtěli jít celou cestu pěšky z Doks, ale protože jsme lenoši, dojeli jsme vlakem do stanice Okna a odtud prošli celou zelenou až k hradu. Vydrápali jsme se po kluzkých kamenných schodech a sypkých cestičkách do strmého vrchu, na němž Bezděz stojí ve vší své polorozpadlé kráse. Mysleli jsme si, že po takovém výkonu si zasloužíme prohlídku hradu, tak jsme se podívali do všech jeho částí kromě věže, kde se údajně rojili mravenci a já tam odmítla jít (načež jsem tím Modrého potěšila, protože má trochu strach z výšek). Líbila se mi místnost věnovaná Oldřichu z Chlumu, fiktivní postavě historických detektivek Vlastimila Vondrušky ze série Hříšní lidé Království českého. Když jsme se pokochali a porozhlédli, rozhodli jsme se pro sestup - to byla teprve námaha, neboť kluzké kameny a strmý kopec hravě zneškodnily náš předpoklad, že máme ideální turistickou obuv. Pod kopcem jsme potkali rodinku, jejíž členka si to nahoru mašírovala v žabkách. Přála jsem jí upřímnou soustrast. Oběd jsme tentokrát vynechali a vydali se zpátky do Oken. Zatímco Modrý hledal vlakové spojení, já jsem omylem odbočila ze zelené, což mělo za následek dvouhodinové čekání na nádraží. Aspoň jsme si dopřáli pozdní oběd a pak ještě skvělou večeři. A jelikož by byla škoda nekoupat se poslední večer (večerní koupání je nejlepší, to ví každý), osmělili jsme se a plavali až k bójkám, čímž jsme se ve studené vodě příjemně zahřáli. V pátek jsme jen sbalili věci, což dalo trochu práci, naložili si celý svůj týdenní majetek na záda a přes Staré Splavy jeli do Mladé Boleslavi a odtud do Prahy. Domů. A tak skončil náš poslední výlet, naše první dovolená. Prozatím... 

Příště se můžete těšit na fotočlánek plný kytiček, západů slunce a různých blbostí. V plánu je také další část Snové výzvy a samozřejmě už tradiční Vybarvování. Těšte se, smějte se a napište mi, jak se máte a jak trávíte letní dny vy, kam cestujete a tak. :)

Komentáře

  1. Na tohle nemůžu napsat nic jiného, než že to tak jistě má být a je to milé. (Jevila bych se nad tím víc, ale nějak to neumím. :))
    K tvým otázkám, nikam se nechystám, a smát se můžu leda tak sama sobě. Tak se zatím měj hezky.

    OdpovědětVymazat
  2. Jů, to je tak krásný článek! Spousta fotek, spousta míst, spousta zážitků. Myslím, že takové chvíle jsou jednoznačně nejlepší! :3
    A moc vám to s Modrým sluší, více takových usměvavých sentimentálních fotek! ♥
    A co se týče tvé otázky, kromě Colours, které mám už za sebou, mám v diáři ještě dovolenou v Tatrách s mamkou, návštěvu koncertu a pár dní v Praze s milým a také bohužel brigádu a psaní bakalářky, letos se opravdu nenudím, dokonce je toho nějak moc. :D

    OdpovědětVymazat
  3. Na Okoř je cesta... a já jsem tam stejně nikdy nebyla. Obecně jsem moc hradů ani zámků neviděla, ale tyhle bych si bezesporu nerada nechala ujít - a taky jsem dostala chuť na ledovou tříšť :) A koneckonců ani na Mácháči nebo v Ústí jsem nebyla a do lomů, kde pobíhají psi, tam mě ani nikdo nedostane :D
    Opět chválím fotky a těším se na další článek "plný kytiček a podobných blbostí", protože to já ráda :)

    Lory Humble

    OdpovědětVymazat
  4. Na západy slunce se moc těším. :)
    U mě pořád dobrý, do Norska nejspíše vezu mamky tablet a pomalu začínám shánět ešus. :D
    A psát, že vám to sluší, už mi přijde ohrané. :D :) Ale sluší vám to. :*

    OdpovědětVymazat
  5. Hrozně krásné fotky a zážitky! S Modrým vám to sluší a je moc hezké, že spolu takto cestujete :)

    OdpovědětVymazat
  6. Nádherné fotky! :). Já se letos nikam moc nepodívám, kvůli praxi od školy :-/. Ale jsem moc ráda, že výletníčíte a užíváte si to :). A moc Vám to spolu s M. sluší! :)

    OdpovědětVymazat
  7. Jej, to sis musela užívat!!
    Na Okoři jsem ještě stále nebyla, ačkoli si pamatuji na nějaký tvůj dávnější článek, kde jsi o výletu na něj psala a já si říkala, jak bych tam ráda. Nu, musím tento restík taky někdy splnit!
    Ve Starých Splavech bývával úplně úúúchvatný podnik, kde měli asi padesát druhů zmrzlinových pohárů. Ale už tam není, nahradila jej jakási nicmoc hospoda. Věčná škoda...
    Některá místa z fotek poznávám ze svých vlastních výletů - třeba ten ostrůvek na jezeře :-)
    Mimochodem, s Modrým vám to na fotce moc sluší :-)
    Ach, stejně to muselo být super! Ačkoliv jsem se právě teď čerstvě vrátila z výletu se svým milým, hned mě pod vlivem článku přepadla chuť s ním okamžitě zase někam vyjet :-D

    I nadále si každopádně užívej léto a ať tě během něj čeká ještě víc hezkých cest! :-)

    OdpovědětVymazat
  8. Bezva výlety, takovéhle cestování se mi moc líbí. :)
    Na Okoři jsem byla jenom jednou, celou dobu nám pršelo, ale mně to přišlo tak nějak poetické. :)
    Na Mácháči jsme byli letos se třídou na výletě, ale moc mě to tam neoslovilo, vzhledem k tomu, že jsme měli chatky daaaleko od vody a ani jsme se nekoupali, nebo tak. Ale na Bezděz jsme si vyšlápli, a to bylo moc fajn. Mám ráda hrady. :)
    V Ústí a na Karlštejně jsem nikdy nebyla, ale ráda bych se tam podívala. Ačkoli na tom Karlštejně by mi asi taky vadily ty davy.
    Mimochodem, máš teď hrozně pěknou bravu vlasů. :) :D
    Užívejte si to s Modrým a mějte se moc hezky! :)

    OdpovědětVymazat
  9. Krásné fotky, chtěla jsem říct, že hlavně ty vodní, ale líbí se mi i ty lesní, i ty sandálové, i ty kytičkové ve džbánu...
    Léto budiž požehnáno a tobě spoustu takových pěkných výletů s človíčkem ti milým. Modrý, zajímavé a pěkné jméno.

    OdpovědětVymazat
  10. Krásné fotky a krásné výletování! Navštívili jste skoro samá místa, co znám, kromě Okoře. Karlštejn a lomy okolo jsem prošla s rodiči, když jsem byla malá, v Ústí jsem studovala a k Mácháči jsme často jezdili v létě s rodiči. Jsou to moc pěkná místa.

    OdpovědětVymazat
  11. Nádherné fotky, nádherných miest. Ja veľmi nikam necestujem, väčšinu času trávim písaním a čítaním a občas prechádzkami. Takže asi také - trošku pracovné, čo sa týka toho písania - je moje leto. :)

    OdpovědětVymazat
  12. Moc krásné výlety jste podnikly. Na Karlštejně jsem taky nedávno byla, ale já jsem se vysloveně rozčílila, že jsme průvodce promeškali. V češtině tam provází jen párkrát za den a ještě za to chtějí opravdu hodně peněz. Přitom během prohlídky z toho člověk skoro nic nevidí a nemá a za kapli si musí připlatit další horentní sumu. Přitom tahle památky ani není na seznamu UNESCO a ještě byla v romantismu přestavěná. Pro mě obrovské zklamání.
    Oproti tomu se mi moc líbily lomy Ameriky. Byla jsem tam už několikrát, naposledy před pár týdny s přítelem. Jsou to opravdu impozantní památky (dá-li se to tak nazvat).
    Okoř mě láká, protože, přesně jak jsi to popsala, je toho okolo opravdu hodně :) chtěla bych si udělat takový výletík po okolí a právě na Okoři to zakončit. Jinak zaujalo mě, že píšeš o Okoři jako o ženě (ta Okoř). Já měla za to, že je to ten Okoř, ale kdo ví :D ono je to asi jedno.

    OdpovědětVymazat
  13. Fotky vypadají perfektně! A ty zážitky byly určitě ještě lepší...
    In Kartu závidím... Její vlastnictví ve mě vyvolává touhu, ale sama vím, že bych ji asi (vzhledem k poloze domova) nevyužila.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky