Světácky a knižně

Už počtvrté jsem se účastnila té skvělé, trochu bláznivé a k materialismu pobízející, pravděpodobně největší a nejznámější knižní akce v republice, totiž dvaadvacátého ročníku veletrhu Svět knihy. Letos jsem to však prožívala úplně jinak než v předchozích letech a má dvoudenní účast se netočila ani tak kolem knih, jako spíš kolem zajímavých setkání a nasávání atmosféry. Dokonce jsem skoro nic neutratila a přestože jsem z programu nakonec navštívila pouze vyhlašování audioknih za rok 2015, všechno jsem si náramně užila a dnešní článek nejspíš pojme mnoho slov a mnoho fotografií (byť ani těch nemám tolik jako vždycky).

V pátek jsem se vypravila hned zrána, mamka mě hodila na letiště, odtud jsem přes Veleslavín přejela na Staroměstskou. Výjimečně jsem namísto metra zvolila přesun tramvají, což byla nepochybně dobrá volba, protože mi to ušetřilo čas a také poskytlo nový pohled na kousek Prahy. Pro jistotu jsem si rovnou koupila dva lístky, vkročila do areálu Průmyslového paláce a mé chmury se v tu chvíli jestli ne rozplynuly, tak určitě hodně upozadily. Nasadila jsem úsměv a vyrazila vstříc svému světu, Světu knihy. 

Těm, kteří veletrh navštívili, nemusím nic dlouze popisovat, a ti, kterým tato možnost unikla, už asi viděli mraky fotografií s palácem a nápisem Read Nordic, což se stalo symbolem letošního ročníku, kdy čestným hostem byly severské země (Norsko, Švédsko, Finsko, Dánsko, Island). 


Nejprve jsem tentokrát zavítala do střední haly, ze všeho nejdřív ke stánku Goethe Institutu, kde jsem si za povzbuzení slečny za pultem ukořistila několik placek, záložek a letáčků. A taky boží náramek. Popisovat, kudy vedly mé následné cesty, by vás jistě nebavilo, řeknu to tedy velmi zkráceně. Prošla jsem střed, pravé i levé křídlo, koupila si tašku od Slovartu, potkala pár známých i neznámých tváří včetně spolužáků, u stánku Tympanum jsem si popovídala s paní prodavačkou a následně si odnesla audio Hru o trůny, pak se šla naobědvat a trochu vytřídit nashromážděné letáky a časopisy, z nichž jsem si ponechala výtisk Prager Zeitung, BIC, Psychologii a ještě pár letáčků. Zastavila jsem se také u Marie Brožové a koupila si sešit a pohled. 

V jednu hodinu jsem se usadila ve Velkém sále a zúčastnila se tak vyhlášení cen Ava (Asociace vydavatelů audioknih) za rok 2015. Aspoň na menší vzdálenost vidět a slyšet několik zajímavých osobností mi udělalo radost a příjemně mě to naladilo na pozdější setkání s Anchor, se kterou jsme měly domluvený sraz u autogramiády Zděnka Svěráka a Jaroslava Uhlíře. Bylo mi ctí ji poznat a zvěčnit ji s těmi skvělými pány. 

Odpoledne jsem už byla z veletrhu trochu unavená, tak jsem využila hezkého počasí a prošla si kousek Starého Města, šťastna, že jsem nezabloudila a našla vše, co jsem chtěla a potřebovala. Domů jsem dorazila po osmé hodině, unavená, trochu zmatená svými soukromými pocity, ale ze všeho jsem se vyspala a čekala mě sobota, nabitá mnohými radostmi a zážitky.

S prarodiči jsme kolem deváté vyjeli a krátce po otevírací době dojeli do Holešovic. Zamířila jsem však k metru, kde jsem čekala na Iris. Místo toho jsem zde narazila na Matty, což mi udělalo také velkou radost a společně jsme si zkrátily čekání. Záhy jsme se rozloučily, když přijely Šárčiny kamarádky. I Iris se objevila po několika minutách a společně jsme vyrazily vstříc Světu knihy. Fronta na lístky se jevila dlouhá, rychle to nicméně ubíhalo. Potkaly jsme tady Lowri, což mě samozřejmě také potěšilo. 

Procházely jsme opět celý areál, snažila jsem se Terku trochu provádět, ale však víte, jak to na Světě knihy chodí, kam vás dav zanese, tam skončíte. Prošly jsme, myslím, všechno, jestli ne během prvního náletu, tak určitě v pozdějších hodinách. Kromě toho jsme také poseděly a probraly vlastní existence a pak, půl hodiny před plánovaným setkáním, opět narazily na Matty, takže jsme se rozhodly strávit nějaký společný čas rovnou. Jelikož v plném proudu návštěvníků byla většina míst k sezení obsazena, zakempily jsme to na (jak jsme si myslely, méně používaných) schodech na toalety, kde nám to nějakou dobu procházelo. Když jsme pak vyrazily na novou obchůzku, koupily jsme si s Matty obě třetí díl Harryho Pottera v angličtině u Slovartu. (Nebo to bylo už předtím?) Zhruba někdy v té době se naše cesty rozvázaly, my s Iris jsme ještě našly stánek Vyšehradu, kde prodávali spoustu dobré poezie, o jejíž koupi jsem také uvažovala, ale nakonec z toho nic nebylo. 

S Iris jsme osaměly a po několika hodinách v prostorách výstaviště jsme se rozhodly veletrh opustit. Metrem jsme se přemístily do Palladia, kde nás nic extra sice nečekalo, ale protože jsme měly v úmyslu setkat se s Annikou, vydaly jsme se z náměstí Republiky pěšky na Václavák ke koni. Stejně jako posledně na konci roku, i teď jsme zabloudily (na to stejné místo), nicméně dokázaly jsme z toho nakonec opět vybloudit a domotat se tam, kam jsme měly namířeno. Občerstvily jsme se v Mekáči (hledám chytrou výmluvu, ale nejlepší asi bude, že je to pohodlný, rychlý, levný a po ruce) a po páté odpoledne jsme u koně vyčkaly chvíli na Anniku a jejího milého, kteří nás zavedli do velmi sympatické čajovny. Tam se mi poprvé podařilo ochutnat bílý jasmínový čaj, poklábosili jsme o všem (ne)možném a po nějaké hodince jsme se rozloučili u čajovny s nimi, u metra navzájem a všichni se odebrali svou cestou. Já zamířila opět na Nádraží Veleslavín a odtud směr Kladno. 

Sumarizace letošního Světa knihy? Překvapivě jsem skoro nic neutratila, pořídila jsem si jednu knížku, jednu audioknihu, podpořila své vyhlídky ve vzdělávání se v cizích jazycích a také rozvinula svou sbírku placek. Něco málo jsem nafotila a potkala jsem staré známé i nové tváře, což už ke Světu knihy patří a já ho mám snad díky tomu tak ráda. Ke všemu nám vyšlo opravdu nádherné počasí, což jsem upřímně neočekávala, a snad i proto se po tom dvoudenním (ne)knižním tahu cítím v optimálním rozpoložení, snad jen mírně unavená a přesocializovaná, ale to se všechno vsákne a já si odnesu mnoho dobrých vzpomínek.

A co vy? Navštívili jste Svět knihy letos nebo jindy? Účastníte se výzvy Read Nordic? Setkali jste se s blogery, koupili si knížky? Všechny dojmy mě zajímají!

Komentáře

  1. Já se chystám ještě dnes, počtvrté a naposledy :D Dojmy shrnu v článku, jen jsem chtěla říct, že jsme vás zahlédly! Jen tak zběžně. Včera jsme se totiž většinu času schovávaly v zázemí Euromedie a venku na trávníku a zabíjely jsme čas do Josteina Gaardera :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jojo, taky jsem vás asi viděla, tebe a Kath, právě tam někde ve středu. Já na Gaardera původně chtěla taky, ale stejně bych neměla nic k podepsání. :)

      Vymazat
  2. Krásné fotky - přesně vystihují svět knihy! Ta maličká zákoutí a detaily tvořily ten monstrózní celek :) Já byla letos poprvé a myslím, že rozhodně ne naposledy. Sice bylo v sobotu na výstavišti, na můj vkus, až moc lidí, ale to se dalo čekat když byla ta sobota. Taky jsem ráda, že jsem příliš neutrácela a odnesla si jen pár kousků, které mi ale dělají o to větší radost. A pár blogerek jsem také potkala, což bylo poprvé od té doby, kdy bloguju. A bylo to vždy moc příjemné popovídání :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, upřímně mám pocit, že tam v předchozích letech bylo víc lidí, a nebo jsem si na to jednoduše zvykla. Nejlepší je chodit v pátek. :)

      Vymazat
  3. Taky mám velikou radost z toho, že jsme si vzájemně potvrdily, že nejsme staří úchylové! :D (= pokus o vtipné popsání toho, že pro mě byla nesmírná čest tě poznat! :))
    Matty teď možná prožije šok, pokud ve mně správně pozná svou spolužačku ob jeden ročník... :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ráda takovou informaci potvrzuji. :D

      Vymazat
  4. Máš jako vždy neskutečně pěkné fotky! :) Mrzí mě, že jsme zapomněly na tu společnou, moc jsem si to s vámi užila. A ráda jsem vás konečně poznala! :)
    (A k Anchor - popravdě řečeno vůbec ne, vím o tom už docela dlouho. :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nápodobně, nápodobně. :) Příště určitě něco nafotíme. ;)

      Vymazat
  5. Za poslední dva dny už čtu několikátou reportáž a všechno to na mě dýchá tak neskutečným dojmem, že mě teď ještě víc štve, že jsme se tam nedostala. S kamarádkou jsme to sice měli v plánu, ale nějak to nevyšlo - tak snad příští rok a snad se taky s někým potkám, možná dokonce s tebou :)
    Jinak musím samozřejmě pochválit kvalitu fotek (jako vždy), moc pěkně se na to všechno kouká :)

    Lory Humble

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Znám ten pocit! Ale příští rok to určitě také bude bezva, tak budete moct vyrazit. :)

      Vymazat
  6. Naprosto úžasně zpracovaný "report" :) Fotky jsou úžasné a musím tě obdivovat, žes tak málo utrácela. Jen mě mrzí, že jsme se nepotkaly, tak snad napřesrok :) Měj se krásně

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, však za ty poslední roky jsem toho nakoupila tolik, že bylo načase ubrat. :D

      Vymazat
  7. Húúúúú, jůůůů, úplně se mi je líbit, jak je z toho cítit ta festivalová atmosféra, mmm. :3 To "kradení" letáčků a placek a propisek mi úplně připomnělo Gaudeamus, i když je mi jasné, že to je úplně něco jiného. :D Každopádně, ta plátěná taška je úplně suprová! A také ročenková fotka s Iris, jůů, ta kočka-či-co, kterou Iris drží, ňuňu. :3

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, je to v podstatě podobná záležitost. :D A jo, rekvizity Ročenkomatu jsou boží. :D

      Vymazat
  8. Super článek! :-). Jsem moc ráda, že jste si to takhle skvěle užily :). A strašně mě baví pozorovat, jak měl z veletrhu každý úplně jiné zážitky :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, mám to stejně, ráda čtu ty různorodé reporty. :)

      Vymazat
  9. Krásný! Úplně vidím, jak se ti srdíčko tetelilo! :-)

    OdpovědětVymazat
  10. Měla jsem velkou radost, když jsem na vás narazila hned takhle na začátku (ne jenom proto, že jsem díky vám nemusela stát tu dlouhou frontu :D). Celkově byl letošní Svět knihy strašně fajn a moc jsem si to užila. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ále, ona ta fronta zas tak hrozná nebyla. :D

      Vymazat
  11. Píšu sice pozdě, ale přece: bylo to pěkné a jsem ráda, že jsem se této monstrózní akce mohla konečně zúčastnit. Rozhazování není můj styl, takže mě ani tolik nebolelo, že jsem si toho moc neodnesla. Fotka z ročenkomatu se povedla. Příští rok, hm, kdoví co bude příští rok .)
    Taška ze slovartu přežívá i na školní potřeby a příští týden se mnou poputuje do Litomyšle :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky