úterý 12. dubna 2016

Nemalé radosti #16

Už velmi dlouho jsem Nemalé radosti nenapsala, naposledy v únoru. Tím nechci vést čtenáře k domněnce, že se nemám dobře, že nezažívám pozitivní věci nebo tak. Ba naopak, připadám si docela nabuzená a spokojená, i když všechno, pocity především, je relativní. Ráda bych se s vámi v tento slunečný den (částečně také proto, že mi sestra odvezla foťák na několikadenní školní akci a já nemůžu zrealizovat žádný ze svých jiných plánů) podělila o to, co mě v poslední době těší a potěšilo.


1.
Je jaro. Ano, všimla jsem si a vy jistě taky. Slunce svítí, všechno kvete. Když procházím vesnicí, omračuje mě i přes stále nemizející rýmu nádherná vůně rozkvetlých trnek, můj zrak se tetelí při pohledu na zelenající se trávník plný sedmikrásek a pampelišek. Brzy pokvete šeřík. No není to úžasné? Strašně ráda se teď probouzím, dýchám, chodím s radostí z domu, protože vím, že na mě čeká aspoň ten rozkvetlý den, když už nic jiného. Potřebovala bych nějaké jarní písničky do kroku a pro radost.

2.
S Iris jsem se sice setkala už před pár týdny a navíc jsem se o setkání zmínila již ve Velikonočním článku, nicméně měla jsem v plánu zmínit se o tom i zde. Udělalo mi to totiž opravdu radost. Některá přátelství jsou tak pevná snad díky tomu, že nejsou všednodenní záležitostí. A když strávíte den s člověkem, se kterým si můžete povídat fakt úplně o všem, procházíte s ním knihkupectví a dokonce mu ani nevadí, že se zastavujete v sekci německé literatury (doufám, že ti to nevadilo :D), je to fakt bezva pocit. A i když mám přátel nebo známých nebo prostě lidí, s nimiž si můžu o lecčem popovídat, dost, nikdy si nepřestanu vážit někoho, jako je Iris. :)


3.
Už jsem se několikrát zmiňovala, že se stále držím v plnění nepřetržité řady dnů, kdy jsem procvičovala nějaký jazyk, na Duolingu. I když se svým telefonem nemám nejlepší zkušenosti v oblasti aplikací, stáhla jsem si před pár týdny Duolingo do telefonu a vyplatilo se mi to. Jinak bych neměla možnost procvičit si trošičku i během pobytu v Srbsku. Vždycky ráno, pokud jsem tedy nezaspala, jsem v rychlosti splnila dvě lekce (většinou jen procvičila, do nových jsem se nepouštěla), ani ne tak kvůli jazyku samotnému, jako kvůli té řadě splněných dní. Je to totiž hezký pocit, když vidíte, že jste to zvládli. Nebo aspoň mně se to líbí, stejně jako když vidím tabulku přečtených knih, odškrtané body ze seznamu či snižující se počet dní do prázdnin. 

4.
Mám pocit, že mé vztahy s okolím nebyly nikdy lepší. Včera jsem celé odpoledne pomáhala tátovi se dřevem, takže se atmosféra zbytku dne nesla ve velmi pozitivním duchu. Trávím dost času s Bětuškou, čímž snad ulehčuju práci mamce a ta mi za to dnes koupila flašku jablečného moštu (z farmářského krámku). Vycházím i se spolužáky od nás ze třídy i s lidmi z prváku. Najednou se mi daří nacházet témata. Taky se usmívám, směju, někdy asi i dost hloupě řehtám, ale buď se mi to jen zdá, nebo je teď fakt skoro všechno vtipné. I můj chat na sociálních sítích je živější než obvykle, i když uznávám, že to bude jen tím jarem a už teď to opadá, což mě ale překvapivě tolik nemrzí. (Tím se vysvětluje jedno tajemství.) 


5.
Poslední dobou se mi daří sbírat spoustu podnětů a inspirativních nápadů. Narážím na ně všude. Hudba, kterou poslouchám, knížky, které čtu. Slova, která visí ve vzduchu, sny, které mě budí v pět ráno a nutí mě polemizovat o realitě a jejím opaku. Všechno víří, všechno vybízí k činnosti. (Přesto to není natolik silné, aby to zachránilo případnou básničku, takže pokud se do něčeho pustím, bude to próza.)

6.
Ke každému kroku mě něco motivuje, i když třeba jen krátkodobě. Motivace je pro plnění cílů důležitá a když jí člověk má, měl by toho využít a nechat se jí pohltit, začít plnit své předsevzetí. Ani nevím, odkud se tentokrát má motivace vzala. Možná za to může jedna skoro uzavřená konverzace, možná ten incident v pravoslavném kostele v Temešváru, který mi asi ještě nějakou dobu bude vrtat hlavou. Neumím si totiž vysvětlit, jak to, že najednou nemám vůbec chuť přejídat se, jíst nezdravě a tak. Baví mě připravovat saláty, chroupat mrkve, hltat vodu, míchat ovesné vločky, ovoce a bílý jogurt, pít bylinkové čaje. Být v pohodě. Cítím se tak. Je to hezký pocit. A jelikož je motivace důležitá, stále mám na mysli ten kostelní zážitek, ačkoliv se na něj už nedívám s rozhořčeností a ponížením. 


7. 
Nevím, jak to vnímáte vy coby moji čtenáři, ale mě nesmírně baví blogovat, v podstatě už od počátku roku 2016. Mám spoustu nápadů a jejich realizace sice zabírá nějaký čas, ale výsledek podle mě stojí za to. Prožívám asi nejplodnější období z existence tohoto blogu, což se u příležitosti druhých narozenin hodí. Plánuji dokonce soutěž a samozřejmě spoustu článků. Ať se snažím sebevíc, na duben mi to vychází zase přes deset příspěvků. Nesmírně si vážím vašich komentářů a ohlasů, protože věřím, že při takové četnosti to dá práci i vám, přelouskat všechny mé výžblepty. Musím se také pochlubit, že vůbec nemám nutkání změnit vzhled blogu (jo, tenhle se mi fakt líbí, nevím jak vám). I na Instagramu jsem neobyčejně aktivní, jenomže kolem mě to hýří nápady a tématy, které je třeba zpracovat a ne nechat ležet a čekat. 

A co vaše radosti? Máte rádi jaro? Jak to máte se vztahy, s přátelstvími? Kde berete inspiraci, kde motivaci? Jste zvědaví na soutěž, kterou plánuji? Co byste si představovali jako výhru? :)

(S)mějte se a užívejte si okamžiky, které za chvíli mohou zmizet. Zaznamenávejte. Vzpomínejte a užívejte.

12 komentářů:

  1. Tvůj blog sleduji pravidelně asi poslední tři měsíce a musím říct, že patří k jedněm z mých nejoblíbenějších. Líbí se mi Tvůj minimalistický, upřímný, pozitivní přístup, který se odráží i na celkovém vzhledu blogu :) Je báječné, že se cítíš báječně a já to mám v těchto dnech stejně. Sice mám před sebou dost těžké období - psaní bakalářky, následná obhajoba a přijímačky, ale tyto dny si užívám plnými doušky v přírodě a s knihou v ruce.
    Na soutěž jsem nesmírně zvědavá, většinou mi ani tak nejde o výhru samotnou, jako spíše o to úsilí, které musím (ráda) vynaložit. Nesnáším soutěže typu odebírejte mě tam a tam a já Vám za to něco pošlu a věřím, že Tvá soutěž jistě bude nápaditá (jak Te znám).
    Měj se překrásně!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ty jo, moc děkuju. Vážím si tvých slov. :) ♥
      Budu ti u přijímaček a se školou obecně držet palce. :)
      Jasně, plánuju něco děsně náročného. :D

      Vymazat
  2. Moje dnešní radost je obří-atestační zkouška úspěsně absolvována! A pozítří....Portugalsko! A z radosti mám na blogu giveaway, mrkni. Giveaway

    OdpovědětVymazat
  3. Tyjo, tak neskutečně mě štvou optimistický lidi! :D Jako by se svět hroutil jenom okolo mně!
    Nee, sekce německé literatury mi nevadila :D
    Tak... co ještě napsat. Snad ti to vydrží co nejdéle. Tajemství z tebe nemá cenu tahat, a naznačovat nepřestaneš, takže asi přeji jen hodně štěstí a to je vše, co můžu udělat. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tímto jsem chtěla naznačit, že už nejspíš nic naznačovat nebudu, protože už není co. ;)
      Tobě se hroutí svět? :O

      Vymazat
    2. No, nic se mi jaksi nevede. Ale je rouhání tohle psát, protože bych na tom mohla být ještě milionkrát hůř. Navíc jsem v tom komentáři udělala chybu - má tam být samozřejmě "mě" a ne "mně". Sakra :D

      Vymazat
  4. Vskutku by mě zajímalo, co za tajemnou věc se přihodilo v temešvárském kostele... Ty umíš člověka napnout! :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jednou o tom budu vyprávět v článku nazvaném "Boží znamení" ;) :D

      Vymazat
  5. Jak jsi právě předvedla, život dokáže být krásný.
    Já se zase hrozně těším na léto. Máš pravdu, že některé věci se stávají o to pevnější, o co méně všední jsou. Tu kopici nápadů na blog ti přeju, já jich sice zrovna na rozdávání nemám, ale poslední dobou (mám pocit) jsem se s blogem taky docela posunula :) Každopádně ti přeju, ať se ti pořád takhle skvěle daří :)

    Lory Humble

    OdpovědětVymazat
  6. Krásně pozitivní článek, jen tak dál! :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Z tvého článku čiší hrozně moc takového...stabilního štěstí. :D Stabilní radosti. Je to krásné, o to víc, že mám pocit, jako by u mě bylo všechno naopak (snad kromě těch kvetoucích stromů). Ale já mám dny většinou jako na houpačce, většinou to, že jsem si včera připadala dokonale šťastná neznamená, že dneska nebudu večer brečet do polštáře. Samozřejmě metaforicky, dneska asi padnu do postele a usnu. :D
    Hledám něco, co mě dobije. :) Ale neměla bych ti kazit tak krásný článek.
    Jsem moc ráda, že se ti daří, to mě vážně těší! :))
    A jsem strašně zvědavá na to "Boží znamení". ;)

    OdpovědětVymazat
  8. Krásné fotky i radosti. Mám tuhle rubriku ráda, taky bych si zase měla začít radosti zapisovat.

    OdpovědětVymazat