sobota 9. dubna 2016

Návštěva (nejen) Srbska

Tento týden jsem nestrávila v pohodlí domova, ač se to mohlo zdát podle předpřipravených příspěvků. Odcestovala jsem na školní výměnný pobyt do Srbska, konkrétně do největšího města Vojvodiny Nového Sadu. Měla jsem se sem podívat už loni a předloni, ale kvůli olympiádě z dějepisu jsem se té možnosti vzdala. I letos se termíny těchto dvou akcí kryly, ale protože byla má účast na olympiádě stornována, čekalo mě pět dní na Balkáně u našich slovanských přátel. 


Cestu jsme započali v neděli k večeru. S balením jsem si hlavu nelámala, podívala jsem se z okna a usoudila, že nás čeká obyčejné jarní počasí, možná trochu aprílové, tak přihodím i deštník a bundu navíc. (To jsem se opravdu trochu sekla, protože v Srbsku vládly skoro letní teploty a taktak, že jsem se ve svých dlouhých kalhotách neuvařila.) V autobuse jsme se sestrou obsadily místo uprostřed naproti dveřím a odpadkovému koši, uvelebily se, pozdravily se spolužáky a tak a jelo se. Celou noc jsem nespala, neusnula jsem v sedě s nohama v nepohodlné poloze. Do Nového Sadu jsme dorazili asi v půl osmé v pondělí ráno. Objali jsme se s našimi výměnnými partnery, u nichž jsme měli bydlet, a já odešla domů k osmnáctileté dívce Danijele. Dopoledne jsem prospala a na druhou hodinu odpolední jsme vyrazili ke škole, abychom celá skupina podnikla prohlídku Nového Sadu. 
Zažila jsem nádherný východ slunce, zatímco autobus spal. :)

synagoga
Petrovaradinská pevnost
Naše skvělá profesorka, která výměnu organizuje. :)

Novi Sad na mě zapůsobil, protože je to opravdu pěkné město, velké, plné historických budov a kouzelných míst. Na širokých ulicích vás vítají kavárny, slunečníky a křesílka, v těch menších uličkách se krčí hospody, bary a noční kluby. V horkém dni i v příjemné noci to tu opravdu žilo. A Dunaj, konečně jsem tuhle řeku, na níž stojí spousta evropských měst, spatřila, cítila. 

Po prohlídce města jsem šla se sestrou a její Srbkou právě do jedné z kavárniček, posadily jsme se venku ve stínu a objednaly si především studenou vodu. Jelikož Danijela nebyla k dosažení, aby mě odvedla domů, čekala jsem pak na ni spolu se svými dvěma spolužačkami a jejich ubytovatelkami. Zrovna když jedna z nich vyhlásila challenge, že si sedneme uprostřed chodníku na zem do kroužku, přišla Danijela. Přesto jsme tam nějakou dobu seděly a vlastně to bylo docela fajn, domů jsme dorazily asi až v osm. Byla jsem už unavená, a tak jsme si s Danijelou jen povídaly. Zjistily jsme, že máme mnoho společného, nepadly jsme si zrovna do noty ve smyslu priorit, ale stejně to bylo jen týdenní přátelství, aspoň z mého pohledu. 

Vyspala jsem se dobře. Druhý den jsme vyrazili na Petrovaradinskou pevnost, která se tyčí na druhém břehu Dunaje naproti Novému Sadu. I tam se mi líbilo. Následovala návštěva muzea medu a vína ve Sremských Karlovcích, kde jsme se také zdrželi. Koupily jsme si tam s Ančou med a víno pro rodiče, ovšem až po ochutnávce. Poprvé jsem koštovala víno a vlastně to nebylo tak hrozné, trochu kyselé, ale rozhodně lepší než to krabicové z Lidlu, co běžně máme doma. Na oběd jsme jeli do etnografického muzea kousek odtud, zdejší etnodům jsme si poté prohlédli. Poslední zastávkou tohoto dne byl klášter Krušedol, kde mě zaujaly velmi staré fresky. Po příjezdu jsem si doma odpočinula a večer se šlo ven. Bála jsem se, ale nakonec jsme s Ančou a spolužačkou Z. šly ven, daly si zmrzlinu a spolužákům v opojení alkoholu se pak jen zasmály. Spát jsem šla po půlnoci, unavená, ale spokojená s výsledkem.

Opilé hodiny
vyhlídka na Sriemské Karlovce
toulavých psů je v Srbsku plno
Náš fyzikář pózuje :D
závisláci :P
Ve středu jsme se chystali vyjet za hranice Srbska, do rumunského města Temešvár, které je součástí oblasti Banát (snad jsem to teď nepopletla, prostě je to takové pomezí těchto dvou států, trošku něco jako bývalé Sudety). Na hranicích jsme dlouho čekali, skoro jsem až uvěřila, že si EU své hranice pečlivě hlídá. V Temešváru jsme navštívili srbskou školu a pak prošli centrum města, zastavily se u většiny významných budov a když jsme dostali rozchod, ještě jsem se podívala do pravoslavného kostela (kde se mi přihodila zvláštní věc, o které určitě ještě někdy jindy napíšu). Odjížděli jsme relativně brzy, přesto jsme domů díky zdržení na hranicích dorazili až po západu slunce. Ven jsem nešla a skoro hned jsem usnula. 

pražský výjev (Jan Nepomucký)
holubi úplně všude

Čtvrteční program byl věnován prohlídce hlavního města Srbska, Bělehradu. Autobus nás vyložil před chrámem svatého Sávy, což je největší pravoslavný chrám na světě. Zvenčí už je dokončen, vevnitř stavba pilně pokračuje a musím uznat, že výsledné dílo bude jistě opravdu ohromné a já bych se tam za pár desítek let klidně podívala. I teď z chrámových zdí dýchala báječná atmosféra a my si se sestrou zapálily svíčky za zemřelé. Poté jsme podnikli úmornou pouť rozpáleným městem, až jsme dorazili do muzea Nikoly Tesly. Přestože to byl nepochybně zajímavý člověk, ve fyzikálních vynálezech se opravdu moc nevyznám, takže jsem si odsud tolik neodnesla. Následovala zastávka ve chrámu svatého Marka, kde se mi taky líbilo a navzdory našemu vyčerpání nás paní profesorka dotáhla přes hlavní třídu až na pevnost Kalemegdan, kde jsme se pokochali vyhlídkou a dostali několikahodinový rozchod. Ten jsme se sestrou využily k posezení v kavárničce na hlavním náměstí a ochutnaly jsme výtečnou zmrzlinu. Bělehrad mě okouzlil, přestože vím, že tato rozpálená jižní města žijící v noci pro mě nejsou to pravé. Večer se většina lidí chystala jít opít se na závěr výměny. Já s pár lidmi jsme se chtěli zúčastnit koncertu tamburášů, který pro nás profesorka naplánovala a velmi ji mrzelo, že o něj mnoho lidí neprojevilo zájem. Jedná se o tradiční srbskou živou muziku a mě to opravdu moc zajímalo, jenže naneštěstí má Srbka nedorazila ten večer domů, a tak jsem zůstala u své hostitelské rodiny, šla si brzy lehnout a ráno jako jediná přišla k autobusu bez zážitku či kocoviny. 
chrám sv. Sávy, největší pravoslavný chrám na světě
Kolumbovo vejce
urna Nikoly Tesly
obětem války
Bělehraďané se taky scházejí "u koně" :)
soutok Sávy a Dunaje

Rozloučili jsme se a odjeli. Srbsko jsme však opustili až po návštěvě města Subotica, kde jsme si vychutnali tradiční palačinky a prohlédli nádhernou secesní výzdobu (doufám) hlavní třídy. (A taky utratili poslední dináry.) Poté následovala dlouhá cesta domů, čekání a kontrola autobusu na hranicích s Maďarskem (cvičili se na nás nějací vojáci, dokonce i se psy), poté dlouhá nudná cesta skrz něj, přejezd Slovenska (konečně jsem viděla Bratislavský hrad, haha) a uvítání české půdy především proto, že jsem mohla použít data na telefonu a rozptýlit tak nudu vládnoucí v autobuse (už jsem přečetla dvě knížky, nespala jsem vůbec, jídlo jsem neměla, ostatní spali, písničky mě omrzely a na internetu jsem si mohla aspoň zkontrolovat emaily). Domů jsme dorazili kolem jedenácté, ještě jsme si povídali s rodiči a vyspala jsem se dorůžova ve své vlastní posteli. 

V Srbsku se mi líbilo, počasí bylo možná až moc horké, ale aspoň jsem jsem měla víc místa na foťák v už tak plné tašce. Rodinu jsem měla takovou průměrnou, rozuměla jsem si s nimi asi natolik, abych tam vydržela, přesto jsem ráda, že jsem se vrátila na svou vlastní půdu. Noční život, pití a levné cigarety byly to poslední, co mě na Srbsku lákalo, přesto mi to nakonec tak nějak splynulo. Nafotila i zažila jsem toho dost, i když jsem často psychicky byla trochu někde jinde (o tom třeba příště). Nevím, jestli příští rok pojedu znovu, ale pokud ano, určitě se budu těšit na další zážitky, které Srbsko nabízí.

Navštívili jste Srbsko? Máte ve škole možnost jet na výměnný pobyt? A jaké máte zkušenosti s přechody hranic? Co vy a noční život? Pijete víno? 

14 komentářů:

  1. Páni to je krásné, jak Srbsko tak Rumunsko bych jednou taky moc ráda navštívila, i když jsem zatím bohužel neměla tu možnost. Z fotek vše vypadá tak nádherně a ta atmosféra! Muselo to být vážně úžasné. My jsme na střední tyto výměnné pobyty neměli. Tedy jen jednou se jelo do Anglie a toho jsem se nezúčastnila. Přijde mi skvělé pořádat to i v takto ne zrovna typicky turistických místech :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, naše škola má výměnné pobyty s Německem a Srbskem a je to fajn. Jinak ale nic moc. A děkuju moc. :)

      Vymazat
  2. Krásné fotky z kraje, kam bych se jednou také ráda podívala. Na jih Evropy mě to tak trochu táhne odvždycky, i když o Balkáně jakožto o turistické destinaci jsem zatím moc nepřemýšlela (říkala jsem si, že tam asi nebude moc bezpečno, ale dnes už to asi není tak hrozné). Dunaj jsem viděla v Budapešti a byla jsem z toho také nadšená.
    Tvoje Srbka vypadá sympaticky. :)
    K tvým otázkám - naše škola pořádá výměnné pobyty s holandským Amersfoortem, ale já se toho neúčastním, protože u nás doma nejsou podmínky na ubytování dalšího člověka. S přechody hranic nemám moc zkušeností, tedy, párkrát jsem se na takovém přechodu ocitla, ale nikdy ne s problémy, naštěstí. Noční život - no, jako, žít převážně v noci by mi nevadilo, ale pokud máš na mysli takové ty pařící záležitosti, tak na to mě moc neužije. A víno jen s lidmi, kteří mě mohou podpírat a zachraňovat. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hele, v Srbsku mi to připadalo dost bezpečné, respektive jsem se tam nesetkala s ničím nebezpečným, maximálně se žebravými cikány.
      Co se podmínek pro ubytování týče - myslím si, že není třeba poskytovat dotyčnému vlastní pokoj a servis all inclusive. V Holandsku by to nečekalo ani tebe. Ale chápu ten důvod a aspoň máš dobrý, že se na to můžeš vymluvit, když nebudeš chtít jet. :D

      Vymazat
  3. JŮ JŮŮŮ! Přesně na nějaký takový článek jsem se těšila! Opravdu bych hrozně ráda chtěla vyrazit do nějakého nového prostředí a nasávat atmosféru a rozhlížet se kolem a dávat si zmrzlinu. Jak já bych si dala zmrzlinu! :D
    Jinak, co jsem si tak vyvodila, tam to docela žije, co? Samé párty a tak. :D Spíše mě z tvých fotek lákaly ty parky a vyhlídky, sednout si tam někam v klidu s knížkou, to musí být skvělé. ♥

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ještě tě popíchnu - v Srbsku mají úplně luxusní zmrzlinu s příchutěmi, na které jsi snad ani nemyslela. :D :P
      No to teda, jenže ten život bych fakt asi nedala. :D A ty parky a vyhlídky byly sice krásné, ale vždycky jsme tam zůstali jen chviličku, bohužel. :)

      Vymazat
  4. V Srbsku ani na dějepisné olympiádě jsem nikdy nebyla, ale kdybych měla na vybranou, určitě hned jedu do Srbska.
    Podle tohohle fotkami napěchovaného článku to tam musela být vážně moc pěkné a ten pobyt ti docela závidím. A ah, ta palačinka! :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, ona ta volba nebyla tak jednoduchá, ale chápu, že většina lidí by se na dějepis vykašlala. :D

      Vymazat
  5. Moc se mi líbí tvé fotoreportáže, vlastní povídání je napsáno poutavě a čte se splavně, na tvůj zážitek v pravoslavném chrámu jsem zvědava, napíšeš-li o něm, pořídila jsi spoustu překrásných fotek, nemůžu vynachválit, která se mi líbila nejvíc, protože jedna jediná taková neexistuje, je jich aspoň deset nebo dvacet, máš cit pro focení, byl to očividně pěkný pobyt, nebo sis našla pěkné věci, na celém tom pobytu, líbily se mi fotky skupinovky, i fotky městské, jedna část Temešváru mi připadala jako část Brna, moc se mi líbily střechovky (tedy záběry na střechy shora), a tucet různých detailů, jako světlo a stín, hodiny, detail na skleničku s vínem, parky, sochy, budovy...
    Prima reportáž.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A já moc ráda čtu tvé komentáře, díky. ;)

      Vymazat
  6. Na tenhle článek jsem se moc těšila, ale nevyznívá až zas tak pozitivně :( ... ale asi bych se cítila podobně.
    .
    Ale aspoň počasí jste měli parádní :-)

    OdpovědětVymazat
  7. To mohl být zajímavý pobyt. Některá z míst na fotkách vypadají skutečně poutavě. Díky, žes mi prostřednictvím blogu opět ukázala kousek světa, který jsem neznala :-)
    V Srbsku, stejně jako nikde jinde na Balkáně jsem ještě nikdy nebyla - nicméně ráda bych to napravila. Z balkánských zemí mě však než Srbsko možná trochu víc láká Slovinsko :-)
    U nás na gymplu se jezdilo na výměnný pobyt do Anglie a pak i jinam do zahraničí, ale tam už jsme bydleli v nějakém ubytovacím zařízení, ne v rodinách. Já takhle jela do Itálie a do Nizozemska :-) Do Nizozemska bych se vrátila, jejdamane, tam bylo tak krásně!...
    Co se týče nočního života, určitě tě u mě nepřekvapí, když ti řeknu, že u mě by "noční život" obstál, pouze pokud by šlo o nějaké to drobné ponocování s knihou, anime či deskovou hrou :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, nenatáčel se na Slovinsku náhodou Vinnetou? :D
      Nizozemsko bych brala. A ano, s tím ponocováním to mám podobně. :D

      Vymazat
  8. Opravdu zajímavý článek. Díky němu moje představa o Srbsku nabývá trochu realističtějších tvarů. :) A vypadá to tam moc pěkně. :)
    Fotografie máš opravdu bezvadné, mohla bys fotit nějaké reportáže. ;)
    A naše škola pořádá výměnný pobyt s Holanďany, zrovna příští týden jede naše "půlka" do Holandska. Já se toho neúčastním, protože jsem nechtěla mít doma nějakého věčně opilého čtrnáctiletého týpka, co by mi ani nedokázal říct, jak se jmenuje. Bohužel to podle ohlasů takto často dopadá. :/
    A víno moc nepiji, přijde mi, že je mi po něm vždycky špatně. A s nočním životem to mám tak, že ho nerada žiji. Nejsem párty-člověk, to vůbec, do nočního klubu mě nikdo nedostane ani násilím. A tma mě děsí. Jsem zastáncem toho, že v noci se má spát. :D

    OdpovědětVymazat