Deset knižních dní: Tři citáty

Na sepisování tohoto úkolu jsem se velmi těšila. Citáty mám moc ráda a ti, kteří mě již nějakou dobu sledují, to vědí. Baví mě se nad nimi zamýšlet, i když vyjadřovat své myšlenkové pochody mi v této oblasti jednak činí potíže a jednak si myslím, že to není nutné. Každý chápeme ty výroky jinak, každý si to zasadíme do souvislostí našich životů tak, aby to pokud možno dávalo smysl. Tedy aspoň věřím tomu, že to takhle funguje. Dneska vám představím tři citáty od třech autorů, od nichž jsem již něco četla (a citát se tam pravděpodobně vyskytl, i když takhle si to nepamatuji). Doufám, že vás třeba také osloví a dovedou k zamyšlení.


Představte si to ticho, kdyby lidé říkali jen to, co vědí.
Karel Čapek má na kontě mnoho citátů, které vystihují mé názory. Jedním z nich je například právě tento. Mám ráda ticho, klid. Ne, že bych se stranila slovům, vůbec ne, ale někdy neuškodí mlčet. Ráda s lidmi mlčím i mluvím. Jenže ať už doma nebo ve škole, vždycky se někdo snaží ticho vyplnit prázdnými slovy a tlacháním, prostě nadhazuje témata a čeká, kdo se na ně chytí a zapojí se třeba do konverzace na téma, které už se probralo mnohokrát (třeba pomlouvání, jak aktuální). Kdyby lidé říkali jen to, co vědí a ne to, co někde slyšeli nebo co se jich ani netýká, byl by na světě klid. Doslova.

Krása tkví v oku pozorovatele.
Zrovna máme za úkol na literaturu přečíst dva Shakespeary, tragédii a komedii. Jelikož už mám něco načteno, trochu s tou tragédií vyčkávám, ještě mám týden. Chci tím však říct, že i když nikoho číst Shakespearovy hry nebaví - já mám na to takový neutrální názor, něco mě tam zaujme, ale větší část knihy spíše pasivně pročtu -, nemůžu popřít, že by v nich nebyla spousta záchytných bodů, třeba právě pro milovníky citátů. Výrok výše uvedený mě fascinuje a je pravdivý, nepotřebuje dlouhý komentář. Krása je subjektivní pojem. Mně se líbí modrá a jinému zas růžová. Nikdo nemá stejné oči a nedívá se na svět stejným způsobem. To je fakt a já ho přijímám.

Člověk vnímá jen ten svět, který nosí v sobě.
Teď možná někdo nebude souhlasit s tímhle citátem od Antoine de Saint-Exupéryho, protože my přece nejsme sobci a vnímáme i svět okolo, jsme empatičtí a společenští tvorové. Jenomže zároveň všem připadá (nebo spoustě lidí, které znám), že právě ten jejich svět je správný. Normální. A odlišným životním stylem opovrhují nebo se mu vyhýbají či vysmívají, nezakomponovávají ho do své reality. Třeba já právě vnímám jen to, že mám volný večer, který trávím s knížkami a blogem a konverzací přes sociální sítě s lidmi, s nimiž se právě nemohu vidět. Někteří z mých vrstevníků touhle dobou někde popíjejí a určitě si nepřipouští, že já sedím doma, tak jako mě celkem nezajímá to, co právě dělají oni. Mám svůj vlastní svět, do něhož sice lidi vpouštím a ze kterého vystupuji, nicméně ty ostatní pro mě nikdy nebudou tak důležité a pohodlné a... mé. 

No a které citáty zaujaly vás? Které vás charakterizují? (S)mějte se.

Komentáře

  1. No vida, a já tlachám o hloupostech od rána do večera. :) A to mám Čapka tak ráda... měla bych si kontrolovat, co říkám.
    Jinak... nemůžu než souhlasit. O posledním citátu by se dalo dlouho polemizovat, ale jo, chápu ho. :)
    Já mám až moc oblíbených citátů, a některé se mi líbí hlavně proto, že jsou hezky poetické. Kdysi dávno jsem dostala diář s citáty na každý den a tam si podtrhávala ty, které mě zaujaly nejvíc.
    Třeba:
    Čas vše nehojí, ale přece odsouvá nezhojitelné z centra pozornosti. - L. Marcuse
    Naše hlava je kulatá, aby myšlení mohlo měnit směr. - F. Picabia
    Skutečná a nenaplněná přítomnost - existuje jenom potud, pokud existuje setkání a vztah. - M. Buber
    Ale těžko říct, jestli mě ty citáty charakterizují. Na to jsem asi při jejich výběru úplně nekoukala. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ale jo, někdy tlacháme všichni. Ale nikdo ne pořád, spíš se lidi střídají. :)
      Jojo, poetický citáty jsou děsně fajn, mám je ráda, ale co bych o nich asi do tohohle článku napsala, že jo. :D
      Díky za ukázku tvých citátů. :)

      Vymazat
  2. Tenhle projekt mě vážně baví :) A vždycky obdivuji, když někdo dovede takto zručně převést realitu do slov, jako třeba Karel Čapek. Občas, když jsem veselá a bezstarostná, tak je prázdné tlachání vhodným způsobem jak ventilovat přebytečnou energii. A ještě hezčí pocit, než najít s někým společnou řeč, je zastavit a trávit společný čas v tichu, protože v tom kolikrát tkví to pravé porozumnění :) Alespoň já to tak cítím.
    Druhý citát je nádherný a nemám k němu co dodat. Tolik pravdy v jedné větě.
    Poslední citát čtu poprvé. Je na tom dost pravdy, ale zároveň sdílíme všichni jeden fyzický svět a je podle mě důležité zajímat se o vnitřní světy lidí, kteří nás obklopují, snažit se je pochopit, být otevřený ke všemu. Čím víc pro mě je něco nepochopitelné, tím víc mě zajímá, co k tomu dotyčného vede, i když vím, že "můj svět" to nikdy nebude :)
    Páni, Ty jsi mě teda donutila rozjet úvahu! :D Chválím super článek.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsem ráda! :)
      Moc děkuji. :) Jojo, sdílení fyzického světa vlastníma očima. :)

      Vymazat
  3. Popravdě ty citáty samotné by mě tolik nezaujaly, kdybys k nim nepřipojila svůj komentář. Asi bych si z nich nevzala úplně to, o čem jsi psala. Ale když jsi podala svůj vlastní náhled na ně (i když plně souhlasím i s tím, cos psala výše, že si z nich každý bereme to své a každého zaujme jiný, vidí je různě), tak mě to velmi zaujalo. Zvláště ten první a pak ten poslední. Taky nemám ráda prázdné řeči. Řeči buď o ničem a nebo o někom, co se mě netýká. Tedy lhala bych, kdybych napsala, že si někdy o někom s nikým nepovídám, ale vždycky se to týká jen osob, které jsem vpustila do svého života a dávám si pozor na to, aby to, co říkám, neznělo jako pomluva, ale jako můj názor, který chci s někým sdílet, aby mě případně třeba někdo poupravil. Asi se nikdo úplně nevyhneme tomu si o někom povídat, to je přirozené. Ale rozhodně nesnáším přisprostlé, rádoby vtipné hlášky, které se tváří jako vtip, ale přitom to nemá smysl.
    Je ale fakt, že bych si z toho prvního citátu taky měla něco vzít pro sebe, a tedy, že bych taky měla někdy mlčet spíš, než mluvit. Už jsem se s Tebou shodovala v tom, že jsem taky ráda za baviče, ale jsou chvíle, kdy chci mít poslední slovo anebo chci vtipně odpovědět, ale nevím co a pak ze mě vypadne nějaké "nic". A teprve až potom, co to ze mě vypadne, si řeknu, že by mi neuškodilo někdy mlčet. Proč si to ale člověk neuvědomí ještě předtím?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, právě proto jsem k nim ten komentář připojila, abych vyjádřila svůj názor na ně. Jinak by to asi nebyl jednak moc hodnotný článek a jednak by nikdo nevěděl, co k tomu napsat a co si o tom myslím. :)
      Já jsem ráda, když mám klid a nebo nejsem trapná, za baviče bych se neoznačila. Ale tebe ano. :)
      Jo, taky mě to občas nahlodává, kam bych se dostala, kdybych někdy mlčela/mluvila. :)

      Vymazat
  4. Ten první citát se mi moc líbí a souhlasím s ním. I když si osobně myslím, že občas je potřeba mluvit. A v takových chvílích je i mluvení o ničem lepší než ticho. Ale na druhou stranu svět rozhodně potřebuje i pořádnou dávku ticha.
    Já mám ticho ráda hlavně když jsem sama. Když jsem s někým, tak mě spíš ubíjí, protože nikdy nedokážu určit, co znamená. Ale to už jsem se dostala někam úplně jinam. :)
    K tomu druhému citátu moc nemám, co dodat, je to pravda a k tomu třetímu také moc ne. Myslím, že je jednoznačné, že člověk vnímá pouze "svůj svět". Protože cizíma očima nikdy neuvidíme a všechno co děláme, co vidíme, co cítíme prožíváme právě my a každý po svém. Celý svět je opravdu náš, protože ho vidíme unikátně a těžko bychom narazili na někoho, kdo ho vnímá dokonale stejně.
    Takže možná se můžeme zabývat cizími životy, můžeme jim pomáhat a rozhodně bych na ně neměli zapomínat, ale vnímat celý svět druhého člověka je podle mě nemožné. :)
    A oblíbených citátů mám hodně, jenom je většinou zapomenu, když si je někam nepoznamenám. Taky se mi jich spousta líbí, protože mi přijdou zajímavé, ale konkrétně ke mně se nijak nevztahují. :)
    Mám ráda třeba tento: "Svítí hvězdy na nebi proto, aby každý našel tu svou?" - Antoine de Saint-Exupéry (Myslím, že se mi na tom nejvíc líbí, že je to otázka.) A taky z Malého prince: "Co je důležité, je očím neviditelné."
    Ale když tak nad tím přemýšlím, tak mám spíš ráda takové ty...průpovídky. nebo hlášky. A kousky textů písniček. A tak. :)
    Měj se hezky!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Občas ano, ale někdy je hezké mlčet. :)
      Jojo, úryvky z písniček a hlášky taky miluju a podporuju, ale jelikož je tohle knižní tag, mělo by to nějak vypadat. :D

      Vymazat
  5. Zajímavý výběr citátů :-) Všechny jsou poměrně krátké, já kdykoli se mi nějaký zalíbí, málem si na něm vypíšu propisku. :-)
    .
    Popíjení vrstevníků je zajímavý. Nad tim jsem třeba nikdy moc nedumala. Jak píšeš, asi jsem měla svůj svět, kde mi to bylo (taky) jedno :-)

    OdpovědětVymazat
  6. První citát mi mluví z hloubi duše. Ta slova vytesat do kamene a povinně učit :-).

    OdpovědětVymazat
  7. Čapek byl opravdu výjimečný pán. Právě ho probíráme, probrali, v češtině a pořádně se stydím, že jsem, krom Dášeňky, nepřečetla žádnou jeho knihu. (A to můj stud o klasice nezahrnuje jen Čapka.)
    Antoine de Saint-Exupéryho mám moc ráda. Moc, moc, moc. Ale mám od něj nejradši citát z Malého prince. A zároveň si myslím, že je to i můj nejoblíbenější citát vůbec. A domnívám se, že ta obliba tkví v tom, že jsem celé to dílo pochopila až po třetím přečtení. (A pořád zastávám názor, že by se tato kniha měla číst tak 16+) Protože jsem na základce nepochopila zhola nic.
    A Shakespear, ať už je mi nesympatický tím, že všechny stejně zabije, měl zas pro jednou pravdu. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hele, já a mé nepřečtené knihy se taky navzájem propalujeme pohledem. :D

      Vymazat
  8. Mně se líbí, jak dovedeš vyhmátnout to podstatné - a navíc si udělat na věc názor. Všechny tři citáty pravdivé a také moc pěkné. Dobrý výběr!

    OdpovědětVymazat

Okomentovat