pátek 25. března 2016

Deset knižních dní: Dva žánry

Dnes to nebudu zbytečně protahovat, protože by to beztak působilo velmi instantně. Raději rovnou vlítneme na věc a já vám v krátkosti představím dva žánry, které poslední dobou čtu asi nejvíc a také mě nejvíc baví a těší. 


Světová současná beletrie
Mám na mysli takové ty celkem obyčejné knížky ze života, kde nehrají roli kouzelné schopnosti, ale například téma, které se autor rozhodl zpracovat a forma, kterou příběhu dal. Jako typický příklad bych sem mohla zařadit třeba Murakamiho (Norské dřevo, Na jih od hranic, na západ od slunce). Příběhy z jeho knížek se (aspoň mě to tak připadá) nedají interpretovat několika slovy, ony vlastně ani nemají takovou tu klasickou zápletku a rozuzlení. Prostě plynou, odrážejí se od stránek až do čtenářovy mysli a slovní obraty užité v textu nutí čtenáře přemýšlet, porozumět. Bývá těžké knihy podobného ducha uchopit, ale zase na vás ve většině případů velmi zapůsobí a něco ve vás zanechají, přinejmenším dobrý dojem a radost z přečtení. Autorů píšících takovéto knihy je hodně a valná většina mě nezklamala.

Klasika/Vhled do historie 
Tady je trochu sporné, jak žánr, který mám tak ráda, nazvat. Všeobecně se o mně ví, že jsem milovníkem historie, zvlášť příběhů, protože holá fakta mě až tak nezajímají. Proto mě baví číst historické knížky (skoro) všeho druhu. Respektive příběhy odehrávající se na pozadí dějin. V této části se právě trochu ztrácím v označení žánru - tyto podmínky totiž splňuje jak velká část klasických děl (no, v době jejich napsání to většinou byly žánry uvedené výše, jenomže o pár set let později už to nemusí platit), tak i nové knihy, které se autor/ka rozhodl/a ponechat v dávných dobách. Sem patří například Cizinka nebo knihy Vlastimila Vondrušky, ale také Vyhnání Gerty Schnirch od Kateřiny Tučkové. 

Se žánry je to složité, navíc se knihy podle toho, do jakého žánru spadají, nedají spolehlivě vybírat. Některé historické romány mě zklamaly, jiné young-adult knihy mě nadchly. Ne vždy pochopím, co chtěl autor svým klasickým dílem světu říci a jindy se nechám pohltit detektivkou. Je to různé a svou roli nehraje žánr, ale i psací um autora, mé momentální rozpoložení a samozřejmě téma, které se v rámci žánru rozvíjí. 

Těším se na vaše oblíbené žánry, případně mi můžete napsat příklady knih, které byste takto zaškatulkovali. :) (S)mějte se a hezké velikonoční časy přeji! :)

16 komentářů:

  1. Já miluju klasické romány a knihy, kde je až na dřeň pitvána psychologie postav. V takových se dokážu rochnit donekonečna :D Moc se mi líbí tvůj popis knih ze "života". Knihy, u kterých můj prožitek závisí na tom, jak ve mně zarezonují, mám taky fakt ráda :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, dlouhé rozbory psychiky postav mám ráda, i když v tom nevidím takovou hloubku a přesnost jako třeba ty. :)

      Vymazat
  2. S tím prvním určitě souhlasím. Taky mám tenhle žánr ráda. Ten druhý nevím. Ještě jsem toho moc od tohohle žánru nezkoušela, ale vypadá zajímavě. :-)
    Bezejmenná

    OdpovědětVymazat
  3. Musela jsem se jít podívat na Goodreads, abych byla vůbec schopná nějak sesumírovat, co čtu. :D
    Obecně čtu všechno, co mě nějakým způsobem zaujme, ale to přeneseně vlastně děláme všichni. :) Nejvíc asi pořád zůstávám u YA, ale už takových knížek nečtu tolik, jako dříve. Ovšem z nich nejradši čtu takové ty, které začínají tím, že někdo umřel. Zní to hrozně, ale je to pravda. :/ (Nocte, Kdybychom se neviděli, Nebe je všude a svým způsobem i Řekni vlkům, že jsem doma) Asi by se daly považovat za psychologicko-sociologické knížky pro náctileté. :D
    Pak se poslední dobou, pochopitelně, nořím do povinné četby a díky tomu i do knížek, které sice v seznamu vybrané literatury nemáme, ale souvisejí s ní. Ty se mi většinou líbí mnohem víc, než ty vybrané. (Pýcha a předsudek, Piková dáma, Hrdý Budžes, Saturnin, Anna Karenina. Až na tu poslední není žádná zařazena do našeho seznamu k maturitě.)
    A vždycky jsem měla ráda knížky s prvky sci-fi nebo fantasy (i když čistokrevné fantasy mě nikdy nebavilo). :)
    Ale vždycky nejvíc záleží na tom, jak je ta kniha napsaná. :) A taky mám ráda happyendy, takže si asi podvědomě vybírám to, o čem už předem vím, že to jím skončí. :D
    A převážně díky tobě poslední dobou čím dál více uvažuji i o historických knížkách, které bych asi před rokem do ruky vůbec nevzala. Třeba taková Cizinka je toho důkazem. ;)
    Těším se na poslední článek z tohoto projektu. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No nemysli si, i mě Goodreads trochu pomohlo. :D
      To je správné označení! Mám fakt ráda tyhle knížky o náctiletých pro náctileté, které jsou však docela realistické a hlavně mají tragický námět. :D (Takže určitě nejsi sama ve vyhledávání takových hořkosladkých příběhů. :) A díky z ty tipy!)
      Jojo, taky se mi stává, že čtu klasiku, která sice není v seznamu maturitní četby, ale jinak je skvělá a třeba se skrz to dopracuji i k té povinné. Obecně je mi jedno, jakou nálepku na sobě knížka má. :)
      Přesně - prvky fantasy jsou v pohodě, ale celé nové světy mě až tak nelákají, ztrácím se v nich ještě víc než v tom reálném. :D (tady tvoří výjimku snad jen Harry, ale to je jasný. :D)
      Těš se, muhehe. :D

      Vymazat
  4. Já musím říct, že já jsem prostě zapřísáhlej fantasák. :D Kdybych si měla vybrat druhej žánr, taky zvolím klasiku, ale jinak je to jednoznačně fantasy (a občas sci-fi), co mě baví. Ne, že bych měla potřebu ztratit se v jiným světě, nebo tak, jen je pro mě to čtení fantasy prostě nějak příjemnější a zajímavější... :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Obdivuju, že dokážeš tolik fantasy knížek přečíst nebo pobrat nebo tak. Mě by z toho asi bolela hlava. :)

      Vymazat
  5. Já jsem si poslední dobou (no, ehm... spíše o zkouškovém O:-) ) oblíbila non-fiction, neboli literaturu faktu - vlastně bych pod to dokázala zařadit i určitou skupinu historických knížek, i když zrovna ty až zas tak úplně nevyhledávám. Zato ale mám ráda životopisy a cestopisy s příběhem.
    .
    Plus mám ráda klasiku, o které se člověk učí ve škole, i když, přesně jak píšeš, občas nevím, co tím autor chtěl říct (o několika knihách si prostě myslím, že jsou jen přeceňované). A třeba na Nerudovy Malostranské povídky nerada vzpomínám.
    .
    Taky mám ještě docela ráda takové ty příběhy, kdy se člověk na pár dnů ztratí v knize, kdy člověka děj doslova pohltí. Stalo se mi to u Eragona, Inferna, stává se mi to i u Georgie (to je srdcovka naprosto nezařaditelná :D)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Životopisné knížky mi taky nevadí, ale musí být napsány aspoň s trochou citu nebo zaujetí nebo tak. :)
      Jojo, občas jsou ty rychlovky skvělé.

      A vidíš, zrovna nedávno jsem si říkala, že bych si Georgii mohla někdy zase zkusit přečíst, už si to vůbec nepamatuju. :D

      Vymazat
    2. To snad ani není třeba si pamatovat :D

      Vymazat
  6. Shodnu se s tebou v té historické literatuře. Je to divné, ale už dlouho jsem nečetla knihu, která by se odehrávala v současnosti. I když kniha, která se odehrává v době, kdy byla napsaná, se asi nepočítá mezi historické romány, protože ve své době nebyla historická...? Tohle fakt nevím, je to jen má spekulace.
    Pak mám ráda utopie, ale spíše ty starší, a dobře se mi čtou divadelní hry, protože v nich není žádné "slovní smetí" (ach jak kacířsky to zní! :D), jen prostě to, co kdo říká a sem tam scénická poznámka. Ale vím, že to není žánr. :)
    Také se mi podařilo přičichnout k české steampunkové literatuře a moc se mi to líbilo. Možná proto, že to bylo tolik mimo můj žánr, že jsem si to prostě užila. I když si takové čtení musím dávkovat.
    Takže abych shrnula svůj zmatený komentář, tak nejlíp se mi čtou historické knihy z období 19. a 20. století a aby měly aspoň trochu reálný děj, na nějaké víly a kouzla mě fakt neužije. Ale zároveň nikomu jeho oblíbené žánry nepomlouvám a i mezi fantasy jsem našla něco, co se mi líbilo, třeba sérii Poslední čarodějka (i když to asi proto, že se to odehrávalo ve Španělsku).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No právě, to je otázka - jsou například Bídníci historickou knihou? Pro mě ano, i když tou za dvě stě let může být i třeba něco, co kromě příběhu odráží situaci současnou. :D
      Divadelní hry bych klidně za žánr označila, i když se přiznám, že se mi nečtou snadno. Naopak mi přijde, že tam toho smetí je hodně. Možná by prostě bylo lepší se na divadelní hry dívat, než je číst, ale to bohužel nikoho nikdy nenapadne. :D

      Vymazat
  7. Já historickou literaturu zrovna nemusím, ale ráda si přečtu cokoliv na doporučení ostatních :)

    OdpovědětVymazat
  8. U mně můj žánr znáš, je totiž jen jeden - mrtvolky :D. Jak v knížce nejsou, jsem celkem nesvá.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Janinko, ty mě rozesmíváš už poněkolikáté. Já ti brzy nějaké mrtvolky naservíruju, počkej až vytáhnu Kinga :D

      Vymazat
  9. Nevím, které dva žánry bych vybrala, ale historické příběhy zřejmě také, protože mají obrovskou škálu, od těch skutečných, přes ty vymyšlené. Kouzlo obého nejvíc asi zachytila Vaňková, která dokázala psát o skutečných Přemyslovcích a skutečných událostech té doby a přitom tam vplést vztahy a emoce na úrovni romantických, akčních i milostných příběhů. Nerada bych ji přechválila, ale je fakt skvělá a konkrétně u trilogie Lev a růže jsem si mnohé scény představovala zfilmované. Byl by to úžasný trhák.
    Označit knihu za historickou je dnes docela oříšek. Protože historická kniha může být už o událostech třeba sedmdesát let starých. Stejně tak o událostech několik set let starých. Zajímalo by mě, jaký věkový odstup je vlastně přijatelný pro historickou literaturu a současnou literaturu (patří romány z padesátých do současnosti nebo už do historie?)

    OdpovědětVymazat