sobota 5. března 2016

Deset knižních dní: Deset skvělých knih

Jelikož březen je všeobecně známý jako měsíc knihy, rozhodla jsem se dát světu trochu najevo, že jsem knihomol a že existuje spousta knih, o nichž bych chtěla mluvit a psát. Ne, že by jindy v roce nebyla příležitost, ale k projektům chovám velmi vřelý cit, a tak vás v průběhu března čeká s několika (asi dvou) denními rozestupy deset článků o knihách. Témata jsem si vymyslela, inspirovala jsem se projektem Deset dní (kterého jsem se kdysi dávno účastnila a mám v plánu to zopakovat) a snažila jsem se nést celý projekt v pozitivním duchu. Doufám, že se vám bude líbit a že se také zapojíte (úplně postačí v komentářích ;)).


Deset skvělých knih. Deset knih, na které nikdy nezapomenu, které mě okouzlily a zaujaly, jejichž příběhy se otiskly do mého srdce, díky nimž je má mysl bohatší o jejich obsah. Bylo velmi těžké vybrat jich jen deset - někteří mají v téhle otázce jasno, já bych takových knih dokázala vybrat klidně i dvacet. A protože jsem tedy musela tuhle desítku pečlivě zvažovat, buďte si jisti, že zde naleznete bezpečné knižní tipy.

Blues pro bláznivou holku a jiné básně - Václav Hrabě
Nevím, kdy jsem poprvé narazila na Václava Hraběte, ale naprosto přesně si pamatuji, jak mě okouzlila jeho báseň Jednou. Pak jsem se na autora zeptala své češtinářky a od té doby plánovala čtení. Jednoho dne mi knížka padla do rukou v knihovně a já si ji přečetla, hltavě, několikrát za sebou, některé básničky i nahlas. A když se mě pak o měsíc později zeptal taneční partner, co bych chtěla za knížku, že dávat mi kytku není originální, měla jsem jasno. A opět po věnečku jsem listovala stránkami, hltala verše a prociťovala jejich významy. Těžko zde citovat úryvky básní, neboť se mi většina líbí právě ve svém celku. A také se mi jich líbí tolik, že rozhodnout se pro jedinou na ukázku bych považovala za nespravedlivé vůči jiným. Básně Václava Hraběte pro mě znamenají pochopení, odreagování a zároveň zamyšlení. V jejich hloubce se ztratí zbytečnosti a na povrch vyplavou city, které by se neměly násilím držet u dna. 

Ten, kdo stojí v koutě - Stephen Chbosky
Tahle malá knížka, kterou mi kdysi dávno doporučila Bětka, mi leží v knihovničce i v srdci už od Vánoc 2013. Tehdy jsem zase začala hodně číst, nebo spíš jsem se odpoutala od věčných re-readingů Harryho Pottera a Stmívání, a právě Ten, kdo stojí v koutě, mě uvedl do světa obyčejných teenagerů, jejichž psychika se musí vyrovnat s náporem reality a leckdy nepříjemných zkušeností. Charlieho dopisy, v nichž vypráví o problémech na střední, o traumatech z dětství, která nelze překonat a o přátelích a prvních láskách, mě tehdy dostaly. Pamatuji si, jak jsem se vymluvila na tělocviku, abych nemusela cvičit a v šatně mohla dočíst Charlieho příběh. Už jen proto, že je to má prvotina z tohoto "žánru", musí mít Chboskyho kniha místo v tomto desateru.

Velký Gatsby - Francis Scott Fitzgerald
Tahle knížka by se ke mně asi nedostala tak brzy nebýt tří faktorů, které to ovlivnily. Tehdy jsem se pokoušela o spolupráci s nakladatelstvím Leda a Gatsbyho měli v nabídce. Možná bych si vybrala třeba nějakou Austenovou, ale vzpomněla jsem si, že Velký Gatsby je zahrnut v seznamu maturitní četby a že mi ho doporučovala Magdaléna. A tak jsem si napsala o něj. Nikdy jsem toho nelitovala. Mám za sebou jak knížku, tak audioknihu namluvenou Filipem Čapkou, dokonce i film jsem zhlédla (byť mě tolik jako kniha neoslovil). Vždycky mě oslňoval příběh, který vlastně není tak obsáhlý, zato spíš závažný a tak nějak neobyčejně obyčejný. Mohl by se stát i v mnohem chudších poměrech, ale právě ta pompéznost doby a místa, v níž se odehrává, dokresluje pravou tvář vyšší společnosti, zkažených lidí, velkých snů a proměnlivých citů. A Jaye Gatsbyho mi vždycky bylo strašně líto.

Dopisy na konec světa - Ava Dellaira
O tom, proč jsem sem zařadila Dopisy na konec světa, se nemusím dalekosáhle rozepisovat. Jednoduše protože jsem veškeré své dostupné pocity vyjádřila v nedávné recenzi. Kniha pro mě znamenala zrcadlo emocí, zlomila mi srdce a zároveň mi zocelila mysl, zkrátka mi připravila nezapomenutelný čtenářský zážitek. 

Norské dřevo - Haruki Murakami
Za to, že jsem propadla tomuto slavnému japonskému spisovateli, může Annika, kdo jiný. Četla jsem od autora už několik knih a všechny mě svým způsobem zasáhly, ale právě Norské dřevo se řadí k mým nejoblíbenějším. Možná proto, že je to má japonská prvotina, možná že prostě příběh, který vypráví, je z mého pohledu nejsilnější. Nehledě na to, že díky stylu vyprávění vůbec nemusíte znát Japonsko a přesto ho poznáte, nemusíte chápat psychiku hlavních hrdinů a mít stejné problémy jako oni, abyste se do příběhu vcítili a tak nějak ho spolu s nimi prožili. 

Esej o tragédii - Elizabeth LaBan
Ti, kteří četli tento tragický příběh z prostředí internátní střední školy, mi dají za pravdu, že už jen kvůli té naléhavosti a síle emocí a na druhé straně odlehčenosti, které se lze pousmát, než vám úsměv po ranách osudu hlavních hrdinů ztuhne na rtech, stojí za to knížku přečíst třeba ještě jednou. Autorka až do konce neprozradí, jaká tragédie celým příběhem prostupuje, ale postupným vyprávěním se dostane až ke konci štěstí, k začátku tragédie. Na příběhu se mi líbilo, že by se teoreticky mohl stát. Že reflektuje, jak málo stačí k neštěstí a jak jedno neštěstí jde ruku v ruce s jiným, až vytvoří celé slzavé údolí a prázdné místo tam, kde dříve sídlila radost.

Péra a perutě - Iva Pekárková
Tahle kniha mě už od začátku fascinovala. Představte si okřídlená slova, která se vznášejí na totalitní realitě, krouží kolem živočišných vztahů a nekonečných pocitů a naráží do skla, za nímž září svoboda. Přesně takový je příběh prožitý v komunistickém Československu a vydaný v americkém exilu. Když jsem knížku četla a někdo ze spolužáků mi nahlédl přes rameno, smála jsem se tomu, abych zamaskovala červeň, která mi prostupovala tvářemi. V tichu domova jsem však cítila, že ty stránky o tak nějak nevyrovnané mladé dívce, jejíž metody úniku by spousta lidí odsoudila, mají mnohem větší hloubku, stačí se zamyslet. A právě to neustálé zamýšlení mě na knížce tolik baví. 

Cizinka - Diana Gabaldon
I na tuto poutavou knížku jsem napsala recenzi. Můj vztah k ní se od té doby nijak nezměnil, dokonce jsem několikrát podnikla spontánní nálet na své oblíbené stránky a často jsem pak zjistila, že už jsem jich přečetla deset či patnáct a že na opětovné čtení je ještě brzy. 

Pět dní - Julie Lawson Timmer
Už uplynula docela dlouhá doba od přečtení knihy Pět dní a čím víc o knize přemýšlím, tím víc mám chuť přečíst si ji znovu. Skládá se ze dvou příběhů - oba dva jsou tragické, plné problémů a zdánlivě neřešitelných životních situací. A přesto každý skončí jinak. Kniha vás rozbrečí a zanechá takovou tu myšlenku, co by se stalo, kdyby tohle a tamto. A i když po dočtení cítíte spíš lítost a zaraženě hledáte další stránky, na nichž by osud svou kartu obrátil k lepšímu, nelitujete, že jste to přečetli až do konce.

Malý princ - Antoine de Saint-Exupéry
Existuje několik druhů lidí. Ti, kteří tuhle knížku zbožňují (tam se nejspíš řadím já), ti, kteří ji prostě přečetli a třeba nepochopili, a ti, kteří ji nepochopili a právě proto se jim vůbec nelíbí. Jsem moc ráda, že jsem Malého prince poprvé přečetla ve čtrnácti a ne dříve, možná bych si o něm pak taky myslela bůhvíco. Neviděla bych tam to, co jsem tam viděla poprvé. A podruhé a podesáté... Pokaždé něco jiného a přesto většinou to samé. Pochopení. Nostalgii. Smutek, protože svět dospělých je všudypřítomný. A možná že proto tak ráda čtu o malém princi a jeho citáty. Dodávají mi naději, byť se to může zdát absurdní. 

Na závěr článku zbývá jen přidat témata, o nichž budu psát a která tedy můžete očekávat snad v průběhu března. Budu ráda, když mi napíšete, jakých deset skvělých knih jste četli vy. :)

21 komentářů:

  1. Je to moc pěkné :) Esej o tragédii jsem taky četla a líbila se mi. Malého prince bych měla asi už konečně přečíst, když je to taková klasika, ale mám strach, že jsem moc zabedněná a nepochopím to. O Cizince taky přemýšlím, četla jsem na ni hodně rozzuřených recenzí, tak jsem zvědavá, jestli mně by se knížka líbila nebo by mě naštvala.
    Moc děkuji za další knižní tipy, i když jak víš, bohužel/bohudík netrpím nouzí o nepřečtené knihy. A projekt velice oceňuji, i když se zapojím jen zčásti. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Rozzuřených? To já na Cizinku asi žádnou takovou nečetla, to je divný. :D Snad se ti bude líbit, pokud ji budeš číst. :)

      Vymazat
  2. Pěkný výběr, spoustu těhle knih mám taky moc ráda. Třeba Ten, kdo stojí v koutě, Blues, Gatsbyho, Esej o tragédii (ta se mi líbí opravdu hodně, s láskou na ni vzpomínám). Cizinka se mi taky líbila, i když mezi deset knih bych ji nezařadila, nemůžu si pomoct. A Malého prince mám moc ráda pro ty citáty a myšlenky, ale taky by v mém výběru asi nebyl. Taky nevím proč, prostě mi asi není souzen. Nemám k němu dostatečné citové pouto. :)
    Zaujalo mě, že jsi vybrala Norské dřevo, vůbec netuším o čem to je, i když název samozřejmě znám. Vždycky jsem ale měla pocit, že Murakami je taková složitější literatura, než bych zvládla. :)
    A dopisy na konec světa bych si ráda přečetla, pokud na ně v knihovně narazím.
    Jinak jsem zjistila, že vybrat deset knih by byl pro mě docela problém. Myslím si totiž, že téměř všechny knihy, co jsem četla jsou skvělé a zároveň si naopak myslím, že žádná z nich není tak dobrá, aby převyšovala ty ostatní.
    Ale po delší úvaze jsem vybrala Saturnina, Cinder, Zlodějku knih, Annu Kareninu, Ústříčkovu smutnou smrt, Rudou jako rubín, Potrhaná křídla, Řekni vlkům, že jsem doma, Černobílý svět a Eleanor a Park. Hodně YA, já vím, ale to vůbec nemění nic na tom, že jsou to výborné knihy. :)
    (Stejně mě mrzí, že se tam ty ostatní nedostaly...)
    Měj se hezky!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, taky to pro mě byl těžký výběr. :D
      Norské dřevo by se ti mohlo líbit, no, není to úplně YA nebo prostě zařaditelné a má to v sobě spoustu myšlenek, ale určitě bys to zvládla. :)

      Díky. :)

      Vymazat
  3. Miluju Norské dřevo, je to taková moje srdcovka.:)

    OdpovědětVymazat
  4. Moc pěkný výběr! Ty Dopisy si vážně budu muset přečíst. A i když mě třeba taková Esej o tragédii nezásáhla až tolik, chápu, proč se na seznamu objevila - knížka je to moc pěkná :)

    OdpovědětVymazat
  5. To je hezký projekt! Ale měla bych problém s prvním dnem, protože když už bych těch TOP 10 knih našla, určitě bych všechny neměla doma, protože třeba Příšerně nahlas a k nevíře blízko, žejo :D

    Mimochodem, fakt jsem ti Chboského doporučila já, jo? Vidíš, to ani nevím!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jasně, to si pamatuju úplně přesně. V roce 2013 jsi mi soustavně doporučovala Čarozem a právě tohle. Čarozem jsem si pořídila v srpnu a Ten, kdo stojí v koutě, jsem dostala pod stromeček. A když jsem si to pak v knihovničce dala vedle sebe, psala jsi mi komentář, že tyhle různé velikosti vedle sebe působí hrůzostrašně po estetické stránce. :D

      Vymazat
  6. Dopisy na konec světa si plánuju pořídit k svátku, mám na ně zálusk už delší dobu, a na Cizinku se také chystám. :) Od Murakamiho jsem četla jen Podivnou knihovnu, to je pěkný příběh, ale také mi jeho knížky připadají trochu moc složité.
    Každopádně je to velmi hezký výběr! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já četla od Murakamiho asi pět knížek a všechny se mi líbily, byť ano, nebylo to úplně nejjednodušší čtení. :)

      Vymazat
  7. Parádní projekt, Vlasti :) Nevím, jestli ho zvládnu celý v březnu (rozhodně ne, poslední dobou není na psaní tolik času), ale asi bych se ráda zapojila (snad to uskutečním).
    Václava Hraběte miluje můj kamarád a moje ségra. Oba tuhle knížku mají, tak bych si ji hádám měla taky prolistovat, i když mi poezie nic neříká.
    Ten, kdo stojí v koutě mě při zpětném pohledu tolik nedostalo. Ano, byly tam skvělé momenty a jsou tam nádherné citáty, ale jinak se tahle knížka do mojí topky nedostala. Nic proti všem, kdo ji mají rádi samozřejmě :)
    Gatsbyho jsem nečetla, ale pokud bude někdy nálada na klasiku, asi bych po něm mohla sáhnout :)
    Dopisy mě zaujaly už když o nich mluvili v zahraničí. Asi někdy neodolám, pokud bude příležitost :)
    Murakami mě láká. Sakryš. Ty mi dáváš tímhle seznamem! :D
    Esej o tragédii pro mě byla málo tragická. Chtěla bych ale, aby udělali audioknihu. Hrozně by se to k tomu hodilo. Kdysi jsem dokonce psala do OHB, jestli ji neplánují a prý možná :)
    Péra a perutě vůbec neznám :)
    Cizinka má zastrašující rozsah, ale asi bude super, slyším jen samé pozitivní ohlasy. Mě knížky z tohoto prostředí moc nelákají, ale zkusit se má vše :)
    Pět dní byla nádherná knížka. Taky jsem o ní pak ještě dlouho přemýšlela.
    Řadím se k lidem, kteří Malého prince asi nepochopili, nebo minimálně nepochopili jeho oblíbenost. Četla jsem ho asi příliš brzy a ve špatné chvíli. Dám mu určitě ještě šanci, ale asi v originále :)
    Krásný projekt, super seznam :) Snad se na něj taky vrhnu :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za komentář! :D Jasně, klidně to vyplň, budu ráda, časově to omezené není. :)
      Jsem ráda, že aspoň těch Pět dní máme společných. :D

      Vymazat
    2. Malému princi dej šanci. I mě poprvé mírně zklamal, připadal mi divný, a po pár letech mě nadchnul. Totéž se mi stalo u Marťanské kroniky a dokonce i u Pána prstenu, ze kterého jsou mnozí naprosto odvázaní - na mě kniha působila rozpačitě, něco se mi líbilo, něco ne, ale opravdové kouzlo, podstatu příběhu a hlavně, poselství příběhu, jsem pochopila až po letech.

      Vymazat
  8. Pod polštář dám si až půjdu spát
    blues o dešti v němž voní tráva
    Snad se mi bude celou noc zdát
    že venku tiše poprchává :)

    Ach jej, mít tak jen o trošku víc času na čtení. Přála bych si mít pravé školní prázdniny na základce, kdy bych se mohla jen válet a číst si. O většině knížek z tvého seznamu jsem už slyšela, jdu se kouknout, co je z toho volného v knihovně, nějakou teňoučkou knížku bych do obědové pauzy snad vecpala...

    OdpovědětVymazat
  9. To je projekt, který je pro tebe jako stvořený. Máš pěknou nabídku knih, z nichž znám snad jen dvě a půl (Blues pro bláznivou holku, ze kterého jsem se naučila zpaměti asi pět básní a už si je nepamatuji, Malého prince, který je opravdu, jak píšeš, buď nepochopený nebo milovaný, a čás Eseje o tragédii, kterou jsem si stáhla jako e-book (ale která byla jen částečná, spíš na ukázku, s tím, že kdo chce knihu celou, musí si ji koupit - a která se mi zdála opravdu zajímavá))
    Dobré tipy. Od Murakamiho jsem zatím četla jen 1Q84 a dvě mám koupené a dosud nepřečtené, ale píše slibně a tak se na knihy od něj těším.
    Velkého Gatsbyho jsem viděla jako film, knihu jsem dosud nečetla.
    Prima tipy.

    OdpovědětVymazat
  10. Pět dní byla silná kniha, probrečela jsem ji od začátku až do konce. Už se k ní asi znova nevrátím, byl to pro mě velký záběr na emoce.
    Malého prince jsem četla jako dítě a nudnější věc jsem tehdy nečetla. Od té doby nemám odvahu dát mu druhou šanci, bojím se, že na něm nic tak skvělého neuvidím a budu se nudit stejně, jako tehdy v jedenácti letech.
    Norské dřevo se mi taky moc líbilo, ale už je to dávno, co jsem ho četla, a tolik si toho z něj už nepamatuju. Pak jsem od autora četla další dvě knížky a z těch jsem trochu rozpačitá, protože jsem je nějak moc nepochopila... Přesto mu ale chci dát ještě šanci. Něco mě na něm stále láká.
    Díky za tip na knihu Péra a perutě, Pekárkovou znám, ale tahle konkrétní kniha nějak unikla mé pozornosti.
    Teď bych narychlo desítku skvělých knih asi nevymyslela, ale každopádně se možná někdy dokopu takový seznam taky sestavit a uveřejnit ho na blogu. Mám tyhle knižní výzvy strašně ráda, ale nikdy je nedokážu dokončit nebo se ani nedostanu k tomu je vůbec začít. :D

    OdpovědětVymazat
  11. Je to skvělý nápad, ráda se zapojím také :)

    OdpovědětVymazat
  12. Skvělý nápad!
    Pokusím se také zapojit, snad to zvládnu :)
    mujzivotknihomolky.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
  13. Je to dobrý nápad, určitě se zapojím. =)
    Co se týče knih, většinu jsem nečetla ale zrovna Norské dřevo ano a nemůžu říci, že se mi až tolik líbilo ale ráda bych si od autora přečetla víc. =)
    A taky bych chtěla zkusit Ten, kdo stojí v koutě. Viděla jsem film (nevím jak je to sjednocené s knihou) a byl dobrý.
    Naopak nevím, co všichni vidí na knize Malý princ. Mě se moc nelíbila. =)

    OdpovědětVymazat
  14. Z těch knih, které jsi zmínila jsem četla jen Ten, kdo stojí v koutě a Malého prince.
    Ten, kdo stojí v koutě se mi moc nelíbilo. Po shlédnutí filmu jsem čekala mnohem víc. Takže tohle bylo pro mě zklamání.
    Malého prince jsem četla třikrát. Jako malé se mi poměrně líbil, brala jsem ho jako pohádku. Ale podruhé a dokonce ani potřetí se mi nelíbil. Myslím, že je to proto, že jsem ho pochopila. Bohužel. Kéž by pro mě zůstal jen tou skvostnou pohádkou. :)


    Gabux

    OdpovědětVymazat