středa 10. února 2016

Umělá



Jmenuji se Ofélie
a jsem celá umělá.
Tam, kde jiným srdce bije,
má umělost vyvěrá.

Pod pozlátkem sebe samé,
v hloubi duše roztrhané
mě stravuje pocit zmaru,
jsem umělá, jsem bez tvaru.

Umělá maska mě vždy zdobí,
nikdy neukážu pravou tvář.

Konejším umělými slovy,
jsem krásný bídník, umělý lhář.

Na umělý měsíc vyji.
Kdo zachrání Ofélii?

Jedná se o takzvaný puškinovský sonet, jehož schéma mi poskytla Iris a který jsem vyzkoušela úplně poprvé. Obecně nemám sonety v malíčku, což pravidelní čtenáři rubriky básnění vědí. Původně jsem chtěla psát o umělosti trošku jinak, jenomže já hloupá si ty verše nenapsala hned, když mě napadly, a tak z toho vznikla tahle tak nějak instantní, trochu umělá verze. Aspoň jsem se zase zapojila do něčeho z Klubu snílků. (Když jsem tenhle obrázek viděla kdysi dávno poprvé, hned mě napadlo, že tahle dívka je Ofélie z Hamleta, nehledě na to, že vypadala třeba jinak a byla utopená. Ale teď to s tím nijak nesouvisí, prostě jsem ji pojmenovala Ofélie jen tak. Jinak znám ještě jednu Ofélii, která je však tak přirozená, že víc to snad ani nejde.)

(S)mějte se.

13 komentářů:

  1. Je to krásné. Krásná Ofélie. (No vidíš, já zas nečetla Hamleta. Vlastně nic od Shakespeara, kromě pár sonetů. Když já se té staré literatuře zuby nehty bráním. :)) O to víc se mi to líbí, že se v tvých verších docela poznávám. :) Ještě být tak hezká, když se topím.
    Piš další a další sonety, verzí je dost a námětů snad taky. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky. Hele, Hamlet zdaleka není tak dobrý, i když je to jedna z nejslavnějších věcí. Doporučuji spíš Macbetha (kterého jsem si přečetla, protože se o něm mluvilo v Eseji o tragédii :)) nebo Marnou lásky snahu či Sen noci svatojánské, i když to jsou komedie. :)

      Vymazat
  2. Osobně se domnívám, že umělé působení dané instatní básně je jen dokonalým podtržením hlavního tématu celého textu. Dokonce jsem přesvědčena o tom, že ta báseň ani jinak než uměle nemohla vyznít, čímž ovšem naopak báseň nabyla na větší uměleckosti a kouzelnosti.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Takže jako dobrý? :)
      (četla jsi ty komentáře ve skupině na Facebooku (Spolek pro začínající spisovatele)?)

      Vymazat
    2. Takže jako dobrý v jistých mezích. Ne, nečetla.

      Vymazat
  3. K tomu Spolku: Ano, je pravdou, že neexistuje puškinovský sonet. Tvou báseň jsem nehodnotila z hlediska formy a celkově jsem ji nehodnotila z hlediska versologie atd., protože jsem si nebyla jistá, zda to myslíš s poezií vážně, nebo si veršuješ jen tak pro radost.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, vždycky jsem to brala spíš pro radost, ale přijde mi, že na to se dneska už vůbec v ničem nehraje. Nic nemůžeš dělat jen tak, bez pravidel a forem a starostí, za vším musí něco být.

      Vymazat
    2. To je rouhačství! Nesmíš holt chodit mezi takové, co si říkají začínající spisovatelé - ti totiž berou smrtelně vážně všechno. Nenech se vykolejit a veršuj si pro radost. Ona občas ta vysoká literatura taky stojí za prd a v těch tvých básních je potom více poezie než v jejich žvástech. :-D Není horších formalistů než jsou básníci - většinou s básníky ani není za mák srandy a jediné, co dělají, je, že chlemtají alkohol. Pochopitelně nejsou takoví všichni básníci, ale rozhodně jich je nadpoloviční většina.

      Vymazat
    3. S tím naprosto souhlasím! Vlasti, piš kvůli sobě, ne kvůli jiným a už vůbec ne kvůli nějakému spolku. Polovina z nich si totiž zahraje rádo na kritiky, kteří všechno strhají jen proto, že se strhávat může. Tuhle společnost sice neznám,ale občas chodím na čsfd a jak tam čtu některé komentáře, tak mi připadá, že filma ani neviděli a komentují podle anotace, nebo jen podle názvu filmu, nebo jen podle toho, kdo film natočil. Všechno tohle chce brát s rezervou. Můžeš v tom Spolku pro začínající spisovatele třeba najít pár dobrých rad nebo inspirací nebo zdravých kritik, které tě posunou dál, ale pokud by se tam ocitly sžírající strhávající kritiky, nenech se tím zdeptat, protože tohle je přesně ten typ lidí, kteří na nikom nenechají nit suchou. :-)
      Mně se tvoje básně a úvahy líbí, to víš. Líbily se mi i v době před pěti lety, byť byly lehce naivní a ještě dětské. Ale už tenkrát jsem v nich viděla něco navíc, šmrnc, drajv, něco osobitého, svižného. Samozřejmě jsem hodnocení básní nebo tvých povídání brala s ohledem na to, kolik ti bylo let - a v tom ohledu jsi byla opravdu vyjímečná. :-)

      Vymazat
    4. Děkuju moc. No jo, mé staré básničky, ráda si je pročítám z nostalgie a směju se jim. Tehdy jsem neřešila vůbec nic a psala prostě fakt pro radost. Dneska píšu většinou taky tak nespoutaně, ale impulsem bývá frustrace a smutek. :)
      Děkuju. :)

      Vymazat
  4. Maglaiz to řekla dost výstižně. Mně se báseň taky líbí, navíc, navzdory Ofelinčinýmu smutnýmu osudu, vyznívá i vtipně.
    Z Shakespearových her se mi asi líbí Kupec benátský nebo Zkrocení zlé ženy. A Večer tříkrálový a Král Lear, i když ten je hodně smutný. No, vlastně polovina jeho děl je smutných.

    OdpovědětVymazat
  5. Strhla se tady docela zajímavá diskuse, která mi nedá, abych se toho aspoň maličko nedotkla svým skromným komentářem. Úplně rozumím Tvému náhledu na věc. Já osobně to vnímám stejně jako Ty. Když děláš něco, v čem není radost, ale jen práce, stojí to za to? Proč by se mezi elitu nemohl dostat i ten, kdo své veršovánky skládá volně s lehkostí a neváže se nutně na formalitu. Poezie může být přeci hodně volná, kdo udává ta přesně stanovená pravidla, že tohle je nebo není báseň? Hodněkrát jsem otevřela v knihkupectví knížečku s básničkami a hodněkrát si říkala, kdo toto zhodnotil jako báseň? Já myslím, že poezie je hodně subjektivní. Za tohle tvrzení by mě básníci asi neměli moc rádi, ale přesto záleží víc na formalitě, anebo na tom, zda se to bude líbit čtenáři? Do hodně básní bych neřekla, že nejsou básně a přesto se to za báseň vydává a právě i v těch knihkupectvích.
    Myslím, že nic nebrání tomu, abys své básně někde publikovala - stejně jako Vendy, i já jsem fanoušek Tvé poezie.
    Možná jde spíš o to, jestli o sobě někdo tvrdí nebo netvrdí, že je básník. Ale kritiku potřebují oba, aby se mohli někam posunout.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju za komentář. No, také mi přijde poezie hodně subjektivní. Musím jí rozumět, cítit ji. Jinak jsou to pro mě slova vytržená z kontextu a poskládaná do veršů. A já se snažím psát tak, aby tomu šlo porozumět.
      Kritiky si cením, ale když se najednou vyvalí ze všech stran a chce mě připravit o to jediné, co na poezii miluji - totiž tu volnost -, jak nevybuchnout/nevyhasnout... že jo. :)

      Vymazat