středa 24. února 2016

Triolet pro černobílé



Kdyby tady žily
duše černobílé,
o barvách by snily.
Kdyby tady žily
nadpozemské víly,
podlehly by síle.
Kdyby tady žily
duše černobílé.

Až dojdeme k cíli,
až najdeme konec,
pustíme se víry.
Až dojdeme k cíli,
z krve na košili
sestavíme vzorec. 
Až dojdeme k cíli, 
až najdeme konec.

Právě jste byli svědky mého ryze pocitového trioletu, který jsem psala snad podruhé, potřetí. Chce to vždycky hodně se soustředit, aby báseň měla smysl. A právě to soustředění mi trochu ulevilo od černobílé, na niž narážím. Už abych se uzdravila, je k zbláznění nemoct ničemu utéct ani pořádně čelit, ale spíš přihlížet a utápět se v tom. Jinak něco o trioletu - skladba veršů ABaAabAB, velká písmena značí totožný verš.

(S)mějte se, když to půjde, protože někdy to jít nemusí.

PS: Tenhle obrázek jsem dlouhou dobu měla na své ploše.

5 komentářů:

  1. Je to moc krásný, i když triolet se mi zdá jako taková hodně divná forma :D ale jak říkám, moc pěkný. Obrázek si pamatuji, takový... kjůt

    OdpovědětVymazat
  2. Nádhera! :-) A ten obrázek se k tomu hodí náramně.

    OdpovědětVymazat
  3. Jo, zvláštní forma, ale fakt se mi líbí. :) Kdyby mi to nepřipadalo složitý, tak snad taky něco zkusím stvořit. ;)
    Opravdu krásné!
    A přeji, aby jsi se co nejdřív uzdravila. ;)

    OdpovědětVymazat
  4. O trioletu jsem ještě neslyšela. Ráda jsem byla obohacena. :-)

    Báseň sama o sobě mi přijde velmi působivá.

    OdpovědětVymazat