pátek 1. ledna 2016

Vybarvování #1

Možná si vzpomínáte, že se kdysi odkaz na rubriku Vybarvování objevil v menu, když jsem se, už ani nevím kdy, rozhodla obnovit to tady. No, od té doby se tu vystřídalo vzhledů víc než dost ve všemožné barevné škále, do Nového roku vstupuji s modrým. Během té doby jsem však na projekt, který jsem si vymyslela, nezapomněla, a tak vám směle teď, prvního první, představuji svou vlastní verzi takových těch měsíčních blogerských shrnutí aneb "Jak se Vlasta vybarvuje do podoby, kterou si vysnila."

Takhle na úvod bych měla předestřít, o co mi každého prvního v měsíci půjde. Stručně shrnu, co se mi během měsíce přihodilo v různých oblastech, které jsou pro mě důležité. V sekci knížky vás budou čekat mé přírůstky, i když mi za měsíc přibude třeba jen jedna nebo žádná kniha a názory na přečtené knihy, nebojte, třeba to ani nebude moc obsáhlé. Pak je tu kategorie určená jazykům, jistě víte, že je pokládám za důležité, ale moc se jim nevěnuji. Tady se dozvíte, co jsem tedy pro jejich studium udělala, co jsem přečetla, zhlédla nebo se prostě naučila, případně kde jinde jsem jazyk uplatnila. Budu se v tomhle roce snažit pokročit ve všech třech a třeba se pokusím nějaký přibrat. Co se tvorby týče, nejspíš prostě jen shrnu, jak plodná jsem byla v oblasti psaní a fotografování, případně mého nového koníčku - vybarvování. Jelikož neplánuji přestat psát Nemalé radosti, z deníku toho jistě nebude tolik. Přesto se občas vyskytnou věci, které bych ráda zopakovala, případně se do radostí nehodí či nevejdou. Koneckonců, deník si vedu, byť o jeho pravidelnosti by se mohly vést spory, takže určitě se pár věcí najde. Předposledním bodem bude jen chlubení se či nadávání, jak se vede mým předsevzetím. Samozřejmě jsem si nějaká dala, o nich se dozvíte níže. A na závěr těchto článků bych ráda přidala písničku či skladbu, která mi dělala během měsíce společnost, těžko říct, pro co se kdy rozhodnu. No, snad si teď neklepete na čelo a máte chuť pustit se do prvního čtení tohohle projektu. A jelikož se nechci odpichovat od prosince, v němž jsem toho stejně moc neudělala, pojmu to z hlediska uplynulého roku, když už je nenávratně pryč. 

Knížky
O těch jsem se už rozepsala v předchozím článku, nebudu se zbytečně vracet ke stejným věcem. Napadlo mě však, že bych se mohla vyjádřit k tomu, jak se během roku změnila moje knihovnička a obecně postoj ke knihám. Začnu tím, že místa je málo a knížek, i když jsem jich spoustu darovala, prodala či vyměnila, pořád o něco víc. Byť jimi nepohrdám, pomalu mou knihovničku opouštějí knížky pro mládež a fantasy a nahrazují je ty žánrově spadající spíš pod historické romány či prostou, leč poutavou beletrii nebo klasiku. Nechci si tím nic dokazovat, jen to konstatuji. Navíc hromadit knížky, zvlášť ty, které ve mně nenašly milujícího majitele, nemá smysl. Co se recenzních výtisků týče, určitě všichni víte, že zhruba na podzim roku 2014 jsem skoro všechny spolupráce omezila. Teď píši recenze na Databázi knih pro nakladatelství Moba (vydávají například Vondrušku) a čas od času si beru něco přímo z Databáze knih, přes kterou se dostanu ke knihám od Albatros Media, Euromedia či Alpress. Mám však stále co číst i bez toho a když jsem to vydržela po většinu roku 2015, mohlo by to tak pokračovat i letos. Měla jsem sice chuť obnovit recenzování, jenže stejně to nikdo nečte, časově je to náročné a nedostanu se pak v návalu lákavých novinek k tomu, co čeká dlouho na poličce knih nepřečtených. (Takhle to v budoucnu s Knížkami chodit nebude, ale pro dnešek nemám v rukávu nic jiného.)

Jazyky
Ve škole se učím anglicky a německy, doma italsky. Dobře, neměla bych mluvit s takovou samozřejmostí, protože s tím učením to pokulhává. Školní angličtina je tak jednoduchá, že mě nijak neburcuje k činnosti, a tak se můj stav nelepší. Němčině se stíhám věnovat leda tak při psaní úkolů, ale ani ty na slovní zásobu a hlavně nezapomínání a oživování probrané látky nestačí tak jako dříve. Učebnici italštiny jsem naposledy otevřela v půlce srpna, zasekla jsem se u množných čísel. Všechno bych to ráda napravila. Během prázdnin jsem přečetla a poslechla zkrácenou verzi A Christmas Carol, což sice není kdovíjaký úspěch, ale aspoň jsem nezakrněla. Od němčinářky jsme dostali papíry se zvyklostmi, tradicemi a svátky v německy mluvících zemích, ten jsem si přečetla, když jsem venčila psa s úmyslem vrátit se k němu ještě někdy v těchto dnech. Kdybych hledala výmluvy, mohla bych prohlásit, že jsem poslouchala italskou písničku Time to say goodbye, jenže všichni víme, že i když se něco hezky poslouchá, nemusí to znamenat vůbec nic, jako v mém případě. Ještě dneska se tedy pokusím věnovat jazykům aspoň chviličku, protože se přece říká, že jak na Nový rok, tak po celý rok. Haha.

Tvorba
V roce 2015 se má Múza opravdu snažila. Dokončila jsem Hřejivou výzvu a napsala spoustu básniček, z nichž některé považuji za docela dobré. Na próze a hlavně úvahách bych ráda v budoucnu zapracovala a když se budu opravdu snažit, třeba konečně vznikne něco jako příběh skládající se z kapitol o rozsahu hodném slabé knížečky. Ale nechci tu bájit, to je účelem iluzí. I v oblasti fotografií se mi však podařilo pokročit - dobře, může za to nejspíš zrcadlovka, kterou jsem v dubnu dostala. Od té doby fotím v podstatě stejně četně, jen s tím rozdílem, že v případě nového foťáku jsem jednak víc rozpačitá a jednak hodně zkouším a spousta fotek vlastně není zamýšlených, spíš pořízených během procesu. Foťák se se mnou však podíval už do Velké Británie, Německa a Orlických hor, považuji ho tedy za svého spojence a rozhodně ho nemíním upozaďovat. V posledním týdnu roku 2015 se mi podařilo vyfotit hned dva západy slunce a tak bych už konečně mohla někdy v brzké době publikovat článek právě s fotkami západů slunce, jak se mi během těch čtyř let focení nastřádaly v počítači.


Deník
Rok 2015 byl kromě jiných zážitků bohatý i na setkání s různými blogery. Šestkrát jsem se viděla s Iris, z toho třikrát jsem pobývala u ní doma. Anniku jsem potkala celkem třikrát, přičemž jednou to nebyl plánovaný sraz, ale náhoda, kdy si mě zasněná studentka japonštiny ani nevšimla. Dvakrát jsem měla možnost vidět se s Ailin a Mniška mi prozářila jedno odpoledne. Spoustu lidí jsem potkala a poznala na Světě knihy (třeba Lowri), jako již tradičně, a několik známých duší jsem pozdravila i na listopadovém Knižním bazaru. Jinak jsem se větších setkání blogerské komunity neúčastnila a ráda bych to v roce 2016 napravila. Tolik blogerů bych chtěla poznat a strávit s nimi nějaký čas. Protože říkejte si co chcete, ale přátelství přes internet má smysl, když se čas od času podpoří setkáními. Mé vztahy jsou toho důkazem už přes tři roky. 
A nějaká pozitiva ze všedního života mé maličkosti? Přežila jsem taneční, během roku jsem nepatrně zhubla (z těch tří kil už jsem zase něco nabrala, ale i tak) a své depresivní stavy jsem pokaždé zatím překonala. 

Předsevzetí
Všichni víme, že napsat si to někam na veřejné místo nepomáhá. Já to přesto udělám. Včera jsem si to sepsala během sledování nějakého večerního pořadu na jedničce. Zhubnout pod sedmdesát kilo. Ne, že bych nevěřila svému odhodlání, ale zkušenosti dělají své. Prostě se budu snažit a když to nevyjde, zůstane mi tohle předsevzetí jako tetování i do dalších let. Věnovat se jazykům a splnit svou knižní výzvu šedesát knih, to však budu řešit v příslušných sekcích těchto článků. Najít si brigádu. Klidně i ten McDonald, hlavně něco. Knihkupectví by mi bylo bližší, ale kdo moc vybírá, přebere. Udělat si systém v pokoji. Umluvit tátu, případně si našetřit či vydělat na šuplíky a zrcadlo a ramínka do skříně, pravidelně uklízet, nepoužívat knihovnu jako odkladový prostor a třeba čas od času zalít kytky nebo vyluxovat na skříni. Naučit se vstávat v půl šesté ráno. Poslední dobou vstávám běžně v osm a přitom přes den nic namáhavého nedělám. A čím dřív ráno vstanu, tím víc budu mít volného času a navíc je dost pravděpodobné, že to bude čas plný ticha a samoty, což taky není občas v hlučné rodince na škodu. Dodržovat desatero. Nebo prostě nějaké morální hodnoty, které mám sice stanovené, ale ani mé svědomí je nerespektuje. A když už prohlašuji, že jsem věřící, mohla bych se podle toho začít chovat. A když jsme u toho, třeba do kostela bych aspoň jednou za dva měsíce mohla zajít. Víc se věnovat historii, literatuře a psychologii co se týče odbornosti. Najít si něco, co mě zajímá a ponořit se do toho, protože "všeobecný přehled" (který nemám) je důležitý, ale kapka hloubky ničemu neuškodí. A takové malé tvůrčí předsevzetí na závěr - pochopit versologii (jak zní jamb a co je anafora, například) a přispívat do Klubu snílků.

Písnička
Určitě všichni znáte písničku od Ivety Bartošové pro pohádku Tři oříšky pro Popelku. Já nedávno objevila jednu takovou německou, navíc fakt pěknou. Dann wünsch ich mir Flüsse die Wasser noch führ'n, Dornen die weichen und Rosen die blüh'n. (Pak si přeji řeky, které ještě přivádějí vodu, trny, které měknou a růže, co kvetou.)


To je pro dnešek vše. Do roku 2016 vám přeji hodně štěstí, zdraví, chuti do života a málo zklamání. Však to znáte. Prostě aby život probíhal co nepříznivěji a osud vám nestavěl moc velké překážky. 

Vlasta

15 komentářů:

  1. Zprvu - naprosto skvělej název a vlastně celej projekt. Fakt jsem si myslela, že tu budeš publikovat fotky třeba těch mandal, jak se ti povedlo je hezky vybarvit, a ono je to takhle skvělý! Dobrá práce :D.
    Co se spoluprací týče, znovu musím uznat, že máš pravdu. Já u sebe vím, že si těch recenzáků beru hojně, jenže vzhledem k tomu, že pro mě jsou knížky prostě drahý, je to zdroj, za nějž jsem hrozně vděčná. Navíc si beru už jenom knížky, jež bych si byla ráda koupila sama, a ne jenom proto, že mi je někdo nabízí zadarmo. V posledních měsících jsem začala srdečně využívat knihovnu, takže když si chci něco přečíst, už se taky nehrnu do toho, abych si knihu hned objednala, ale radši si na ni počkám tam :). Sdílím stejný názor, že pokud vím, že ty knihy nijak nemusím, nač je skladovat? Já jsem svou knihovnu probrala a prodávám těch (inu, snažím se, a budu je všude vecpávat, dokud si je někdo nekoupí :D) 9 knížek, nebo kolik to je. Původních 12 sice není závratně moc, ale pro začátek fajn :). V budoucnu chci darovávat ještě víc, jelikož si myslím, že bych na poličkách měla mít jenom ty knihy, které pro mě skutečně hodně znamenají a s jistotou vím, že je ještě někdy číst budu. A ve všech ostatních případech budu pořád raději podporovatel knihovny :).
    Co se jazyků týká, aspoň na ty mám štígro. Anglinu se učit nemusím - a naštěstí ne proto, že by školní byla bůhvíjak jednoduchá, ale... já nevím, jde to tak nějak samo :D. Němčina se mi začíná líbit a tak i ta je prakticky nejlehčí vyučovací předmět, ale na ostatní jazyky upřímně docela kašlu :D. Dřív jsem se učila španělštinu a s odstupem mě mrzí, že jsem přestala. Už jsem mohla být tak daleko... Italština mě taky láká! Kdybych ji zvládla, konečně bych rozuměla všem těm italskejm scénám bez titulek v Kmotrovi :D.
    Pravda, internetová přátelství musejí být skutečně pevná, aby přežily, jsou-li stále jen internetová. A já bych ho ráda upevnila. Když do Austrálie je to daleko :D. Je fajn, že jsi takovou součástí blogerské komunity. Já bych někdy šla na nějaký sraz, a bála se, aby mě tak někdo nepohryzal, po celou dobu tiše v koutě, pozorující ostatní, následně odcházející, aniž by si někdo všiml mé předešlé přítomnosti. Hih :D.
    "A když už prohlašuji, že jsem věřící, mohla bych se podle toho začít chovat. A když jsme u toho, třeba do kostela bych aspoň jednou za dva měsíce mohla zajít." - to bych o sobě klidně mohla říct i já. Jsem věřící, všude do vykládám, ale že bych se tak chovala? Dobré předsevzetí, asi ti ho ukradnu :D. A na versologii kašli. Je to k ničemu, za necelý čtyři roky stejně odejdeš, rozjedeš vlastní mikro byznys, odstěhuješ se do nějakého pěkného domku na pláži a dny strávíš zlepšováním se v kaligrafii! Ne, počkat, to je vlastně můj plán... tak nic...
    (Ale kašli na to i tak, je to na nic! :D)
    A omlouvám se za tu délku a sebestředný obsah. To by vlastně mělo být moje předsevzetí, v psaném projevu omezit to JÁ. Budu na tom makat!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Prosímtě, předsevzetí, že nebudeš psát dlouhé komentáře, je blbost, protože právě ty dělají velkou radost! Já sama je psát neumím a vždycky mě to štve. :D A že píšeš o sobě? Prosím tě, kdo o sobě nepíše ;)
      Jako já taky v poslední době beru jen to, co chci, ne všechno, co se namane, ale problém je v tom, že se pak vůbec nevěnuju knihám, které buď mám v knihovně nebo si je chci přečíst už fakt dlouho.
      Já mám v jazycích taky štěstí, totiž, učí se mi dobře a nemám s nimi problém, jenomže se jim nevěnuju. Měla bych teď být schopná číst a komunikovat v nich, v angličtině to zvládám průměrně a v němčině taktak. Takže i když možná na ně mám talent, bez píle nikdy nedojdu tam, kde bych chtěla být. :)
      Jé, kamarád z Austrálie? :) Bacha, nezamiluj se, můj byl ze Sicílie a nakonec mi napsal, že si našel někoho dostupnějšího.. ;) :/
      A věř, že kdybys někdy na nějaký sraz zavítala, v koutě nezůstaneš. A mezi námi budeš určitě vítána. ;)
      Není náhodou kradení proti desateru? :P :D ne, každý příkladný křesťan by se tu a tam měl v kostele stavit. :D
      Co se té versologie týče - možná mi to na nic nebude, ale je to pro mě taková výzva, pochopit to. Koneckonců, básničky píšu a jednou bych chtěla vydat nějakou sbírku nebo tak, ale řídím se při jejich psaní jen pocity a občas počty slabik a v básni prý záleží i na jiných věcech. :D

      Vymazat
    2. Takže on to ukončil? Že se, mršák jeden, nestydí! Ten tvůj článek o pobytu na Maltě jsem četla se zaujetím, fakt mě to bavilo, to, jak to bylo dlouhé, mi ještě víc vyhovovalo a - mhm, já se ti asi prohrabu v archivu a přečtu si ho znova :D. Ale jeho chyba, že to ukončil s tak parádní holkou! Beru si tvou radu k srdci a pokusím se nezamilovat, ale je to fakt těžký - a tobě to nemusím vysvětlovat :D.
      Kradení křešťanského předsevzetí o dodržování desatera každopádně asi vážně není nejlepší start, musím se svou rozporuplností něco provést :D.
      Na srazy bych fakt i ráda, ale jednak Praha je pro mě docela z ruky, a navíc, nepiš, že bych byla vítána, když nevíš, jak hrozná mohu být v reálu :D.
      S tou sbírkou ti fandím! :) Určitě bych si objednala recenzák :DDDDD.

      Vymazat
    3. Věř mi, nejlepší je poznat člověka osobně. A horší než já být nemůžeš. ;) :D

      Vymazat
  2. Moc pěkný článek, ztotožňuji se se spoustou tvých předsevzetí - taky bych ráda zhubla, pravidelně uklízela a pořádek udržovala, našla si práci a i ty jazyky bych měla oprášit... Uvidíme, jak se bude letos dařit :)
    Mimochodem - ta písnička je super, jsem ráda, že se němčina líbí ještě někomu dalšímu kromě mě :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Němčina je super a ať si kdo chce, co chce, říká. :D

      Vymazat
  3. Zajímavej koncept, jak už psala Terka - taky jsem čekala obrázky mandal. A teda, jsem na ty články jsem zvědavá, neumím si moc představit, že bych do každé kategorie něco psala :D
    .
    Co se týče toho, že knižní recenze nikdo nečte, přijde mi, že teď (možná díky Martinusákům?) přišel docela zlom knižní blogy jako když naseje... netuším jejich kvalitu, ale minimálně by mohly tvořit nějakou čtenářskou základnu ;)
    .
    Jinak obdivuju chuť k odbornosti. Já asi jediný, co jsem na střední četla "odbornýho", tak byly recepty, články o sebezdokonalení a o výchově :D (tu úchylku mám od malička)
    .
    Držím palce, ať se ta předsevzetí podaří... (Jo a! Co vlastně říkal taťka na věnování?)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, tak aspoň to těch pár čtenářů nebude mít tak náročné, když někam nebudou přibývat odstavce. :D
      Já už vlastně ani nevím, jak ke knižní blogerské komunitě přistupovat, moc mi to nejde. Ani to o Martinusu jsem nevěděla. :D
      No jo, jenomže i když ses třeba na něco učila nebo tak, trocha odbornosti tě osvítila. Já nedělám nic, hniju a mé mozkové buňky odumírají. :D

      Táta věnování nejprve přehlédl, pak se na něj podíval, že je to prej dobrý a když jsem z něj chtěla vypáčit nějakej názor, řekl, že si to musí ještě přeložit. :D Ale dal si výzvu, že každý den přelouská jednu stránku, knížka jich má zhruba 360. :)

      Vymazat
  4. Jak už bylo zmíněno, zajímavý koncept článku. Je to fakt super, vzhledem k tomu, že já bych absolutně neměla co do těch kolonek psát. :D
    Leda o těch knížkách, tam bych možná něco vymyslela, nicméně tyhle tvé pasáže (vlastně všechny pasáže) čtu moc ráda. :)
    Závidím ti to, že tě jazyky takhle baví a že máš odhodlání se jimi zabývat více, než je nutno. A to i jiné věci, ta psychologie, historie a literatura. Páni. Mě psychologie taky celkem zajímá, ale že bych dobrovolně něco o ní četla, to se mi nemůže stát. Stejně tak bych se chtěla učit španělsky. Nádherný to jazyk. Jenže jsem veš líná. :/
    No, třeba se mi s tím letos poštěstí nějak pohnout. :)
    A brigádu bych si taky měla najít, už jenom z principu, problém spočívá v tom, že dokud nejde o život, nejde o nic. Jak já ten svůj přístup nesnáším a stejně s ním nedokážu nic dělat. :/ :D
    A versologii se do nás (v únosné míře) snažili natlačit ve škole. Anaforu, epiforu a epanastrofu poznám, ale nikdy bezpečně nepoznám jamb, trochej nebo daktyl. :)
    Taky se mi líbí, že se takhle potkáváš s lidmi, se kterými se znáš pouze přes blog. Já v sobě nikdy nenajdu dostatek přesvědčení, že mě ostatní nezavrhnou, když mě poznaj naživo. :) Ale třeba se tyhle hradby ve mně zboří, až se jednou odhodlám. :)
    Jo a ta mandala nahoře je moc pěkná! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hele, mám odhodlání, ale s leností jsem na tom asi ještě hůř než ty. :D
      My taky versologii brali, ale já na to kašlala a vím prd. :D
      Odhodlej se. Já se na svůj první sraz taky bála. Ale nic není tak hrozné, jak se zdá. :) (Pokud nemáš jiná očekávání než ti, s nimiž se setkáváš.)

      Vymazat
  5. Jsem ráda, že jsi Vybarvování nakonec zrealizovala. Určitě mě to bude bavit číst. Mám ráda sondy do cizích životů. A taky obdivuji lidi, kteří vydrží vybarvovat mandalu. (Pro mě je to hrozná otrava.)
    Ježíš, snad jsem ti nezačala moc vtlačovat své myšlenky a svá podivná přesvědčení do hlavy. Samozřejmě že můžeš napsat báseň bez znalosti versologie, ale já osobně to prostě nedělám. A vida, moje verše taky sklízí kritiku, jamb nejamb. Ale záležitost je to zajímavá, všechny tyhle verše a tak dále.
    Jak víš, já si předsevzetí nedávám, když chci něco změnit, snažím se to změnit hned a ne symbolicky s novým rokem. Ale samozřejmě chci pořád hubnout. I když mi to fakt nejde a pravda, nic moc pro to nedělám.
    Sice jsem se nevyjádřila ke všem odstavcům tohoto článku, ale to snad ani nejde... Přeji hodně štěstí do nového roku a ať se vybarvíš podle svých představ.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky! Já u vybarvování mandal poslouchám audioknihy, takže jsou to dvě mouchy jednou ranou. :D Proto mě to baví. :)
      Nene, já to nechci pochopit proto, abych podle toho básnila. Ale určitě to nebude na škodu, aspoň se s tebou budu mít o čem bavit, až zase budeme číst nějaké básničky z pisálkovských klubů. :D

      Díky ještě jednou. :)

      Vymazat
  6. Vybarvování je skvělý nápad. :) A zvlášť u tebe, protože se výborně čteš. Né vážně. Teď jenom přemýšlím nad tím, jak skvělejší asi bude, kdybych s tebou normálně kecala. :) Takže to vidím na tento rok alespoň na jeden knižní sraz a určitě se musíme potkat! :)
    Každopádně smekán před západem slunce. Je dokonalý!
    Tobě také jen to nejlepší do roku 2016 a budu držet pěsti, ať se předsevzetí plní sama. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hele, nápodobně! Letos se určitě sejdeme! :)
      Tobě taky hodně všeho dobrého a děkuju. ;)

      Vymazat
  7. Pěkně jsi se vybarvila! :D
    I když taky jsem napřed myslela, že jde o klasické vybarvování mandal nebo antistresových obrázků.
    Tvoje předsevzetí a nápady se mi líbí. Co se jazyků týče, tam se určitě zlepšíš, myslím že pro jazyky máš nadání, nakonec sama to poznamenáváš - a už jsi přečetla knížku v originále, i když byla možná jednodušší. Ale co na tom, každý jednou startuje a pochybuju, že někdo z výborných angličtinářů zkusil hned napoprvé takovou Bílou velrybu, například.
    Docela rozumně přistupuješ k výběru knih v knihovničce - protože tato není nafukovací, chceš ji pochopitelně obsadit knihami, které máš opravdu ráda, něco pro tebe znamenají a pravděpodobně se k nim budeš vracet.
    Já už taky bezhlavě nekupuju každou knížku, která vyjde - už proto, že jde o docela drahý špás, a už se mi párkrát stalo, že jsem vyhodila několik stovek za knihu, kterou jsem taktak dočetla. To je jako když si koupím halenku za tři kila, například, jednou si ji obleču a pak vyhodím.
    Naštěstí existují knihovny nebo čtečky, tam se dá leccos dosehnat.
    Já se teda dětských knížek ani pohádek zbavit neumím, mnohdy i proto, že to jsou dárky od rodičů z doby dětství, tudíž pro mě mají citovou hodnotu, u některých zase vím, že se mi svého času moc líbily, nebo že jsem je pracně sháněla, třebas přes antikvariáty nebo inzeráty.
    Ale pár kousků, které mi v knihovnách vyloženě zavazí, bych taky našla, to zas jo.
    Trochu mi cukly koutky při vyznání, že bys mohla navštívit aspoň jednou za dva měsíce kostel, když už se hlásíš k věřícím. A víš že to je docela dobrý nápad? Ono to má něco do sebe. Tak ať se ti daří.
    A ať se ti daří i v dalších předsevzetích, výzvách a pokusech. Včetně těch hubnoucích a včetně těch fotografických. Mimochodem, slušelo ti to i s dlouhými vlasy a sluší ti to i s kratším sestřihem. A fotíš opravdu dobře, nebo, prostě, mně se tvé fotky líbí.

    OdpovědětVymazat