Než mi bude 26 let

Dneska se oficiálně stávám šestnáctiletou. Přiznám se, že jsem si své šestnácté narozeniny nijak nepředstavovala a neidealizovala jako ty předchozí. Co se změní? Občanku už mám, svou nadváhu jsem si taky udržela a jiné důležité věci, které bych si kladla za cíl minulý rok posledního ledna, mě nenapadají. To, že stárnu dospívám, však neznamená, že ztrácím své sny. O iluze mě realita sice připravuje v pravidelných dávkách, ale velké sny, ty mi nesebere nikdo a nic. A jelikož šestnáct je přinejmenším takový ten věk, kdy se postupně můžete seberealizovat, řekla jsem si, proč se nepodělit o své vysněné cíle, které si svůj seznam (a snad i odškrtnutí v budoucnu) zaslouží. Pokud se odhodláte číst dál, naleznete zde tedy skromnou formu jakéhosi bucket listu, čili přehledu věcí, co bych ráda stihla, než umřu mi bude dvacet šest let.

Z hor

Zní zvon a já přidávám konečně fotky z lyžáku, které jsem vám slíbila. Fotila je víceméně všechny moje spolužačka, protože má výkonný telefon a pohotové ruce. Je na nich zachycen druhý lednový týden (první školní) v rakouském Hinterstoderu. Některá panoramata byla opravdu skvostná, ale to na horách bývá. Škoda, že jsem nemohla tahat svůj foťák a neměla dostatek času, abych fotila. To by bylo jiné kafe. Tak snad příště. Do té doby přeji pěknou prohlídku.

Jeptiška

Čas od času narazím na knihu, o níž jsem nikdy v životě neslyšela a leckdy, jako třeba v tomto případě, se stává, že mi není povědomé ani jméno jejího autora, byť je onen titul prý jeho nejslavnějším, nejznámějším a nejkontroverznějším dílem. Ani se mi nechce přemýšlet, jak by byl můj (čtenářský) život ochuzen, kdybych shodou náhod nezačala číst knížku Jeptiška od Denise Diderota (o jehož existenci jsem neměla ani ponětí).

Odhodlaná bojovat

Potkala jsem anděla padlých snů
a na pár vteřin si s ním vyměnila pohled,
abych se ujistila o své nejistotě,
abych se utopila ve změti pocitů.

Twilight

Svůj první západ slunce jsem vyfotila přibližně před čtyřmi roky, 12.ledna 2012. Od té doby jsem jich na několik různých fotoaparátů zachytila víc než dost na to, abych si tu udělala skromnou galerii, v níž bych se s vámi o ty střípky konců dnů ráda pochlubila. Směle se usaďte a nahlédněte do zvěčněných soumraků.

Předvolání

Školní slohová práce, která má začít větou "Když přišlo psaní, věděla, kolik uhodilo." Žádný problém, ne? To byste na to ovšem nesměli úplně zapomenout a vymýšlet to za pochodu během hodiny. Jelikož si však myslím, že se mi toto vypravování docela povedlo (a navíc mám děsnou radost z toho, že se mi podařilo překročit limit tři sta slov o rovných sto devadesát šest), nevidím nejmenší důvod, proč s tím nespamovat i tady. Doufám, že se vám bude líbit a že prominete stylistickou stránku (přeci jen, když něco vymýšlíte z fleku, nesmíte přesáhnout papír a dopisuje vám propiska, nad kudrlinkami tolik nedumáte) a také možné nepřesnosti a chyby ve faktech a skutečnostech ohledně takovýchto předvolání k transportu. Nejsem historik (co není, může být, muhehe).

Mé oblíbené písničky #2

Přemýšlela jsem, kterou desítkou svých oblíbených písniček navázat na předchozí článek z této rubriky. Mám ráda spoustu písniček, textů a melodií, proto pro mě bylo těžké vybrat jich zase jen deset. Utěšuji se však skutečností, že budu mít jistě ještě mnoho dalších příležitostí představit vám songy, které naplňují mě a můj život. Původně jsem dneska plánovala zahrnout v článku německé písničky, ale unesena pocity z předchozího týdne (aha, ona je neděle, tak ještě z tohohle) se pouštím na jinou půdu, po níž však nechci příliš dupat svými slovy, je křehká, nezpevněná a vlastně ani nevím, jestli hmotná.

Novoroční nádhera

Dnes bez zbytečných řečí, komentář k fotkám čekám spíš já od vás. Jedná se o soubor mnoha fotek, z nichž jsem jich vybrala něco pod padesát. Fotila jsem je při příležitosti novoročního ohňostroje, na který jsme se s rodinou jeli podívat. 

Pohled vzhůru

(S)nová výzva na rok 2016

Už když jsme s Iris vymýšlely, plnily a následně dokončily Hřejivou výzvu, věděly jsme, že to není náš poslední společný projekt. Obě totiž rády tvoříme, jenomže obě nás Múzy jen zřídka bez pobízení obšťastňují svými nápady a jejich provedením. Navíc se často uchylujeme k několika formám tvorby a ty ostatní vesele přehlížíme. Proto jsme v průběhu podzimních měsíců, ale hlavně teď, na konci prosince, vymyslely a sestavily novou výzvu, do které se může každý dle libosti zapojit po celý rok 2016.

Vybarvování #1

Možná si vzpomínáte, že se kdysi odkaz na rubriku Vybarvování objevil v menu, když jsem se, už ani nevím kdy, rozhodla obnovit to tady. No, od té doby se tu vystřídalo vzhledů víc než dost ve všemožné barevné škále, do Nového roku vstupuji s modrým. Během té doby jsem však na projekt, který jsem si vymyslela, nezapomněla, a tak vám směle teď, prvního první, představuji svou vlastní verzi takových těch měsíčních blogerských shrnutí aneb "Jak se Vlasta vybarvuje do podoby, kterou si vysnila."