čtvrtek 22. prosince 2016

Nowhere

It used to be such a nice place. All those huge trees, whose trunks reflected the longevity of this piece of land, were reduced to ashes and nothing left here. Just an endless road, never empty and never silent. 

We had planned to go forward through the forest that used to stretch here, but now we had to change our plans. And we also had to consider which way would be the best - the safest and the shortest one. The hospital was in the north, so we should take directly the road. 

"But we must not be late!" 70304991 said. I heard no fear in his voice, but I was pretty sure he was afraid. This whole situation was very dangerous and our lives were in hands of fortune, maybe in hands of God. 

pátek 16. prosince 2016

(Nejen) o magických postavách

Když nějakou knížku nebo knižní sérii přečtete bezpočtukrát a rovněž filmové verze těchto příběhů mnohokrát zhlédnete, když máte prozkoumaná všemožná zákoutí příběhů a všechny detaily prodiskutované, mohlo by se zdát, že je pro vás publikace "Panoptikum postav" zbytečná. Jenže co jiného může zpříjemnit večer víc, než nostalgické počtení o dávných kouzelnických láskách s hrnkem kakaa nebo čaje navrch?

středa 7. prosince 2016

Pět důvodů, proč jsem šťastná

Pětka je docela dobré číslo, ne? A štěstí si máme hýčkat, neboť je vzácné a pomíjivé. Dneska jsem prožila obyčejný školní den a rozhodně se necítím nijak povzneseně. A snad právě proto jsem se rozhodla napsat tento článek, protože prý jsem šťastný člověk a prý si toho mám vážit. Vážím si toho a asi to neumím dát dostatečně na odiv světu. Tak tedy světe, zírej! 

čtvrtek 1. prosince 2016

Vybarvování #9

Zase po pár měsících jsem se rozhodla sepsat takovou sumarizaci podzimu v několika oblastech, které by se pro můj život mohly zdát důležité. I když, všechno je jen relativní, i důležitost následujících bodů, no ne? (Naštěstí mohu celkem spokojeně prohlásit, že se mi během podzimních měsíců podařilo aspoň trochu zaplnit všechny kolonky, o nichž budu dnes informovat.)

pondělí 28. listopadu 2016

V parku

Kdysi dávno jsme ve škole psali vyprávění. Kterak se člověk (er-forma) setká v parku se psem (ich-forma). Má práce byla taková všelijaká, dnes bych ji asi napsala trochu jinak, přesto jsem se rozhodla ji zde zveřejnit, protože mi její kopii přinesla spolužačka a mně bylo líto to vyhodit bez jakéhokoliv uchování. 

středa 23. listopadu 2016

Vážka v jantaru a příběhy uvězněné v srdci

Když jsem zhruba před rokem s napětím a zaujetím četla Cizinku, úspěšný román od Diany Gabaldon, zapsal se mi ten příběh hluboko do srdce a paměti. Při čekání na další díl jsem několikrát zhlédla seriál a po dvanácti měsících se konečně dočkala druhého dílu. Byla to dlouhá knížka a mám z ní hodně dojmů a i podle toho se odvíjí délka této recenze.

neděle 13. listopadu 2016

Podzimní playlist

Hudba tvoří součást mé každodennosti. Nemůžu si pomoct, ale v poslední době dávám často přednost sluchátkům před knížkou. Ne, že by mě knížky přestaly bavit nebo že bych v nich nenacházela takové zalíbení, ale hudba mě svým způsobem mnohem víc uklidňuje, povzbuzuje a popravdě mi i poskytuje víc prostoru na přemýšlení, protože většinu z písniček, které mám uložené v telefonu, znám skoro zpaměti. A co tak poslouchám nejčastěji v posledních týdnech?

sobota 5. listopadu 2016

Fotočlánek v barvách podzimu

Fotek se mi v počítači za ty tři poslední měsíce nashromáždilo hodně, takže fotočlánku jsem se nemohla déle vyhýbat. Plánů, o čem napsat, mám teď docela dost, některé články pro vás budou možná zajímavější než jiné, ale to teď nechme stranou. Nechť se vám fotky s minimálním slovním komentářem líbí!

úterý 1. listopadu 2016

Jak chutná smrt aneb Sůl moře

Když píšete o knížkách a obecně sledujete novinky vycházející na knižním trhu, máte celkem přehled o tom, co kdy vychází, co se líbí a co byste si chtěli přečíst. Na seznamu knih, které nesmím minout, mám už velmi dlouho i díla Ruty Sepetysové - V šedých tónech a Potrhaná křídla. Doporučovalo mi je mnoho osob a i já sama jsem byla zvědavá na rozvinutí poutavých anotací na stránkách daných knih. Když nedávno vyšla Sůl moře, využila jsem příležitosti a rozhodla se přečíst si knihu hned. Protože čím víc něco odkládáte, tím víc se zmenšuje pravděpodobnost, že se k tomu později vrátíte.

úterý 25. října 2016

Odletět, nebo zůstat? To je, oč tu běží

Pravidelní čtenáři, s nimiž se přátelím i mimo blog, vědí, o co jde. Tenhle článek možná bude překvapivý pro ty z vás, kteří četli několik měsíců či let staré články o tom, jak se chystám studovat v zahraničí, někdy v budoucnu. Chvíle, kdy se mám skutečně rozhodnout, jestli to opravdu uskutečním, se nezadržitelně přiblížila, a já jsem s rozumem tak trochu v koncích. Respektive, srdce mě neposlouchá. A tak bude tento článek tak nějak o mých nemalých starostech s tím spojených a vás, kdož ho přečtete, bych ráda poprosila o názor a radu.

úterý 18. října 2016

Když se večer setká s nocí

Někteří lidé uctívají ráno, protože mají pocit, že právě tehdy se rodí něco nového. Se svítáním přichází nový začátek, nové možnosti. Pro mě však měl odjakživa mnohem větší kouzlo ten okamžik, kdy se slunce dotkne obzoru a na obloze se rozprostře vesmírná věčnost.

čtvrtek 13. října 2016

Prokleté dítě není tak úplně osmý díl

Už od dob, co jsem po několikáté přečetla poslední stránky sedmého dílu Harryho Pottera a bez dechu zhltla epilog "o devatenáct let později", jsem doufala, že Joanne Kathleen Rowlingová přijde s další várkou dobrodružství z kouzelnického světa. Jak šel čas, smířila jsem se s faktem, že Bradavice existují pouze v těchto sedmi knihách a jinak tomu už nebude. A nejednou bum, nová divadelní hra, pokračování Harryho Pottera. Jistě to zaujalo každého Potterheada. 

sobota 8. října 2016

Je lepší zemřít pro něco než žít pro nic.

Výrok Cornella George Hopley-Woolriche, amerického prozaika dvacátého století, přímo vybízí k zamyšlení. Uvažovat nad ním v rámci příspěvku do (S)nové výzvy jsem sice původně v plánu neměla, ale v poslední době mě celkem často napadá, že tak výstižný citát si zaslouží pár řádek.

středa 5. října 2016

Nemalé radosti #19

Dlouho, dlouho jsem nepsala nemalé radosti. Neznamená to, že bych se z ničeho neradovala, spíš naopak, radostí zažívám spoustu. Ale ani o starosti nemám nouzi. Vlastně se teď u mě nálady mění jako aprílové počasí, během dne jsem schopna několikrát ronit slzy i se tetelit štěstím. Sedmero radostí z poslední doby si však zaslouží, abych se o ně podělila. (Protože Vybarvování psát nebudu, neb by neobsahovalo mnoho nových informací, takže si to pak zase spojím s říjnem do dvouměsíčního souhrnu.)

středa 21. září 2016

Koho potkáte na McCafé

Kde jsou ty časy, kdy prázdniny znamenaly pro náctileté dvouměsíční volno? Řekla bych, že v mém případě zmizely už minulé léto. Porovnávána se starší sestrou, mající brigádu u McDonald's, jsem loni pořád dokola poslouchala, jak je taková brigáda užitečná a že mi to přinese ohromné zkušenosti, tak ať se tomu nebráním. Nátlak především ze strany rodičů, ale i vlastní touha po seberealizaci, mě dohnal k tomu, že jsem od počátku kalendářního roku sháněla brigádu. Na mnoha místech to nevyšlo a já už přestala věřit, že se něco najde. A pak jsem si prostě vzpomněla na svou sestru a skrz ni pronikla do McTeamu na Divoké Šárce v Praze. Hned ze začátku mě strčili na McCafé, což mi přišlo trochu ironické, nicméně strávila jsem tam coby začínající baristka dva měsíce, a protože jsem za pultem nasbírala spoustu zážitků a zkušeností, ráda bych se o ně s vámi pokud možno vtipnou formou podělila v tomto článku.

pondělí 12. září 2016

pondělí 5. září 2016

Vůně, kterým nepodlehnu

Objevila jsem v jednom starém sešitě básničku, kterou jsem psala loni v létě cestou do Liberce. No a protože to není to nejhorší, co jsem kdy napsala, sdílím. Čtěte na vlastní nebezpečí, nehledejte v tom moc poezie, prostě pár veršíků sepsaných při čekání na žlutý autobus na nádraží na Černém Mostě. 

čtvrtek 1. září 2016

Vybarvování #8

Jistě mnozí z té hrstky pravidelných čtenářů, co mám (moc vám děkuji, že zůstáváte v základně, která dodává tomuhle blogu smysl a motivuje mě k tomu, abych překonala psací blog a čas od času se ozvala ze své zahlcené existence do virtuální reality), zaregistrovali, že jsem na začátku srpna vynechala jinak pravidelné měsíční Vybarvování. Tou dobou totiž přijela na pár dní Iris a i když bych teoreticky měla čas sepsat pár řádek o tom, co se (ne)událo a co jsem (ne)dokázala, rozhodla jsem se, že s psaním ještě počkám a své prázdniny shrnu v tomto článku, který právě čtete. Nebude to obsáhlejší než obvykle, snad, protože něco už jsem zmiňovala průběžně během léta a k něčemu se budu vracet v jiných článcích, ale přesto to asi bude nálož. Tak se prosím pohodlně usaďte a jdeme na to!

neděle 14. srpna 2016

Mé oblíbené písničky #6

Léto, období slunce, cestování a hudby. Neumím a ani si nechci představovat, že bych si nemohla pustit svou oblíbenou písničku, při vaření si broukat a při úklidu prozpěvovat. Tak nějak to patří k mému současnému životnímu stylu. A jelikož mám ráda různorodost, dneska bych vás ráda obohatila o různé verze známých i méně známých písniček, prostě takový hudební mix napříč interprety, jazyky a skladbami.

úterý 9. srpna 2016

Na bonusy ze světa Harryho Pottera si v knihovně místo najdete

Netřeba zmiňovat či dlouze vysvětlovat a obhajovat, že jsem už od dětství fanouškem série knih o Harry Potterovi či proč se to stalo, že mi tato heptalogie z pera Joanne Kathleen Rowlingové tak přirostla k srdci a ovlivnila převážně ranou fázi mého dospívání. Ačkoliv nepatřím k těm bláznivým nadšencům, co si pořizují hábity s nášivkami kolejních znaků jako od madam Malkinové, nenechám si nikdy ujít příležitost opět proniknout do kouzelného světa, který byl stvořen vlastně nadvakrát - knižně a filmově. No a právě speciálně pro filmové fanoušky série vychází bonusové knížky v nakladatelství Slovart.

sobota 6. srpna 2016

Ticho

 Měla krásný hlas. Sametový, když šeptala. A já ho umlčel. Nepřál jsem si, aby se má klející slova vyplnila s takovou definitivností, byť jsem je v ten okamžik myslel vždycky vážně. 

středa 3. srpna 2016

Na hřbitově a jiných zapomenutých či opomíjených místech

Neděste se dlouhého názvu článku, měla jsem chuť se trochu rozšoupnout a rozepsat. Abych to uvedla na pravou míru - právě překypuji energií, neboť jsem posledních pár dní strávila ve skvělé společnosti. Konečně jsme se po nekonečné době, protahované mou modravou vinou, sešly s Iris. Přijela až z jižních Čech do naší středočeské zapadlé vesničky, přesto jsme se vydali nejen do lesa, ale také jako správní výletníci na kulturní památku do Prahy, jako pořádné náctileté holky jsme vyrazily na nákupy, neopomenuly jsme ani trapná videa typu Co je v mém mobilu nebo přehledy hrozných, trapných nebo chytlavých písniček, stihly jsme dokonce něco málo z kreativních knížek od Keri Smith a to všechno jsme samozřejmě náležitě zdokumentovaly, jednu část na foťák, tu druhou na Irisin chytrý telefon, protože Vlasta moc chytrá není a zapomněla si vložit do foťáku paměťovou kartu, haha. Tenhle článek proto bude trochu výkecový, ale hlavně plný fotek.

čtvrtek 28. července 2016

Fotočlánek

Tentokrát zveřejňuji fotočlánek a nejsem si příliš jistá, jaké přídavné jméno do nadpisu vložit. Co vlastně charakterizuje ty dva měsíce na fotkách a zároveň dva měsíce mého života? Raději se odprostím od dlouhých přívlastků a ponechám v titulku jen to jedno, naprosto odpovídající podstatné jméno. Přeji příjemnou prohlídku.

sobota 23. července 2016

Červencové výletování

Kam se poděly tři týdny prázdnin, to nikdo neví. Odvál je vítr nebo odpluly na vlnách, zmizely a zůstaly po nich jen vzpomínky. Dneska však nebudu vyprávět o dlouhých hodinách na brigádě ani o čase stráveném mezi mou rodnou vesnicí, Divokou Šárkou a Hostivaří. Raději vám svěřím pár fotek a zážitků z cest s nimi spojených. 

pondělí 18. července 2016

NY Times By The Book Tag

Tenhle tag jsem si vyhlédla už někdy v polovině května, kdy jsem času měla spoustu a do těchto otázek jsem se chtěla pustit čistě proto, že mě celkem zaujaly. Dneska se na svůj koncept ze šestnáctého pátý dívám s úsměvem, kolik se toho od té doby změnilo a že pokud to chci zveřejnit, musím to celé přepsat. Nebo napsat úplně od začátku. A tak se pouštím do desíti knižních otázek, které nikoho vlastně nezajímají, ale já si jimi ráda třídím myšlenky a nechávám se oplývat pocitem, že pro svůj drahý blog něco dělám a nenechávám ho hnít. (Modrý prohlásil, že z popela mého blogu postaví svůj dlouho plánovaný web, ale tuhle radost starost mu nedopřeju. :D)

čtvrtek 14. července 2016

Nemalé radosti #18

Původně jsem chtěla napsat jeden pořádně dlouhý, výkecový článek, už zase. Je toho tolik, co se děje a o čem by se dalo napsat, přesto si svou psací náladu svěřit se vylévám buď do deníku nebo hučím do Modrého. Prožívám spoustu radostí i starostí, všechno souvisí se vším a rozhodně své dny nepovažuji za prázdné, byť jsem se na prázdniny a jejich smysl, totiž rekreaci, těšila. Dnes mám první volný den po dvou týdnech bez školy. Ale navzdory tomu příjemnému oddechu mě ta náhlá existenční přeplněnost baví, a protože mi den bez lidí zvedl náladu, rozhodla jsem se nestěžovat si, ale podělit se o malé i velké radosti.

neděle 3. července 2016

Omalovánky z Tigeru

To jsme takhle v březnu s Iris prolézaly Tiger - takový ten obchod, co se podobá malé verzi Ikea, akorát zde najdete ještě víc roztomilých, bláznivých a naprosto zbytečných předmětů a věciček. A právě odsud jsem si za pár korun odnesla malý sešit plný mandal, jednoduchých na vybarvení, aspoň na první pohled to vypadalo, že se s nimi moc dlouho patlat nebudu. A vidíte - je červenec a já jsem před pár dny teprve dokončila práci, zavřela poslední fixu a prohlédla si vybarvený komplet. Tak to mám totiž nejradši - hotovo. 

pátek 1. července 2016

Vybarvování #7

To už je zase konec června? Tenhle měsíc mi připadal až moc krátký vzhledem k tomu, kolik dramatických událostí se přihodilo. Většinou v dobrém slova smyslu. Kdybych před sebou neměla dva měsíce bez školy a tedy s nějakým volným časem navíc a jistými plány a představami, asi bych byla smutná, že tenhle nádherný měsíc jsem už prožila a nelze ho navrátit.

neděle 19. června 2016

Mé oblíbené písničky #5

Není to tak, že bych nevěděla, o čem psát. Mám to všechno předpřipravené v hlavě, ale do editoru se to ne a ne přenést. Jelikož však v poslední době hodně poslouchám hudbu, rozhodla jsem se přispět aspoň do této rubriky, po nějakém čase. Dnes bych vám ráda představila nikoliv zpívané písničky, ale melodie, které ve mně dokáží vyvolat mnohé emoce, dojmout mě i rozechvět.

pondělí 13. června 2016

Kdybych byla

Kdybych byla v menší časové tísni, napsala bych už před pár dny. Kdybych byla schopna najít správná slova pro vyjádření všech těch emocí, radosti i zklamání z posledních týdnů, dávno by tu visel článek ze života. Kdybych byla navzdory událostem stejná, měla bych možná ještě kamarádky, ale přišla bych o něco jedinečného. A kdybych nebyla tak ukecaná, nechala bych si tohle ještě nějakou chvíli pro sebe a zveřejnila pouze odpovědi tagu Kdybych byla.

středa 1. června 2016

Vybarvování #6

Květen, prý měsíc lásky. Spíš náhod a pocitů a.. ano, i té lásky. A taky měsíc knížek a spousty písemek a jara a (cyklo)toulek s foťákem i bez.

středa 25. května 2016

Pozitivní fotočlánek

Protože jarní jsem přidávala loni a optimistický si schovávám na ještě lepší časy. Od zimy nás dělí už moře času, svět zezelenal a nevím jak vás, ale mě to slunce opravdu nabíjí. Když se ráno probudíte, otevřete si okno, když se večer zapomenete a domů se vracíte po deváté. (Což se v mém případě nestává moc často, když jsem jen tak na toulkách po okolí a ne na nějakém výletě.) Doufám, že dnešní kopou fotek vás neunavím, že se třeba ten nádech pozitivity a něčeho nového odrazí i ve vás. 

neděle 22. května 2016

Nemalé radosti #17

Po pár týdnech jsem zase nasbírala nějaké radosti a dnes jsem zvažovala, jestli zveřejnit právě je nebo raději fotočlánek. Usoudila jsem však, že je to jedno a že dám dnes přednost slovům. Nebojte, bude to víceméně pozitivní, možná na některé až moc radostné, a dnes snad ne tolik dlouhé. Prostě sedmička, jako vždycky. 

čtvrtek 19. května 2016

Hedvábník

Jakmile jsem doposlouchala Volání kukačky, pustila jsem se (nebo pustila jsem si, jak se to vezme) do Hedvábníka, druhého dílu série s detektivem Cormoranem Strikem v hlavní roli z pera Roberta Galbraitha, pod jehož jménem se neskrývá nikdo jiný než slavná velká J. K. Rowling. Už jsem z předchozího poslechu měla jistá očekávání a tušila jsem, do čeho jdu. Ale druhý díl se od toho prvního posunul minimálně o tu jednu hvězdičku na Goodreads. 

pondělí 16. května 2016

Pryč

Necítila smutek nebo bolest. Ten podivný pocit, že se její žaludek houpe na nestabilní půdě pocitů a všechno, co v ní ještě zbylo, se co nevidět vyplaví ven z těla, už dávno pominul, nezůstalo nic. Nic, k čemu by se mohla upnout, na co soustředit to bezbřehé množství vjemů, kterých se jí dostalo nebo o nichž snila, ale nakonec je vůbec neprožila. 

sobota 14. května 2016

Světácky a knižně

Už počtvrté jsem se účastnila té skvělé, trochu bláznivé a k materialismu pobízející, pravděpodobně největší a nejznámější knižní akce v republice, totiž dvaadvacátého ročníku veletrhu Svět knihy. Letos jsem to však prožívala úplně jinak než v předchozích letech a má dvoudenní účast se netočila ani tak kolem knih, jako spíš kolem zajímavých setkání a nasávání atmosféry. Dokonce jsem skoro nic neutratila a přestože jsem z programu nakonec navštívila pouze vyhlašování audioknih za rok 2015, všechno jsem si náramně užila a dnešní článek nejspíš pojme mnoho slov a mnoho fotografií (byť ani těch nemám tolik jako vždycky).

čtvrtek 12. května 2016

Volání kukačky

Jako správného fanouška Joanne Kathleen Rowlingové, i mě nadchlo zjištění, že s koncem Harryho Pottera nezmizela tato spisovatelka z literární scény. Její román Prázdné místo prokázal, že se autorka umí pohybovat i v jiných žánrech než fantasy, a když ji pak novináři odhalili pod pseudonymem Robert Galbraith, pod nímž prorazila se svou první detektivkou Volání kukačky, mnozí čtenáři se na nový žánr naladili a začali hltat její krimi romány s Cormoranem Strikem. Dlouho jsem odolávala, nakonec jsem však využila příležitosti a rozhodně nelituji.

pondělí 9. května 2016

Blog Tour 2016

To jsem tak měla jednu ze svých lepších nálad a rozhodla jsem se zapojit do známého blogerského projektu nazvaného Blog Tour. Spočívá to v tom, že se můžete v rámci této akce pořádané vždy trojicí blogerů (nebo blogerek, to asi spíš) zeptat svých oblíbených autorů a je dost možné, že se dočkáte odpovědi. Tedy, takhle jsem k tomu přistupovala, když jsem se registrovala, když jsem vymýšlela otázku a poté ji rozesílala mailem několika zahraničním autorům. I když mi přišla jen jedna odpověď, stále jsem účastníkem, a proto bych se o ni s vámi ráda podělila.

Pořádají Melinda, Ellen a Ivcca

neděle 8. května 2016

Informačně

Jak už nápis z obrázku napovídá, v tomto článku nečekejte nic jiného než vyhlášení Výroční soutěže, nějakou tu sumarizaci současných výsledků dotazníku a také takový nápad, který bych chtěla realizovat (nebo se o to pokusit).

čtvrtek 5. května 2016

Charitativní bradavická knihovna, mudlům přístupno

Fanoušci Harryho Pottera, i takoví trošku zakrnělí jako třeba já, jistě vždycky milovali svět kouzel a knihomolové toužili přečíst si nějakou nadstavbu sedmidílné série. Snad i proto propuklo všeobecné nadšení, když Joanne K. Rowlingová napsala tři knížky, které slouží blahu celé společnosti, ne jen té napůl potterovské. A já bych vám o nich dnes chtěla povyprávět.

úterý 3. května 2016

To Be Read Tag aneb na jeden život příliš mnoho knih

Tenhle tag před pár týdny vyplnila Marky a mně se zalíbil, protože jsem velký plánovač a velký snílek, zvlášť co se knih týče. Víc knih mám nepřečtených než přečtených, nestíhám své vlastní tempo a ráda přemýšlím o tom, co budu a nebudu číst. A tenhle tag je toho dobrým důkazem.

neděle 1. května 2016

Vybarvování #5

Duben byl skvělý měsíc a já jen stěží vnímám, že už skončil. Těch třicet dní naplnilo jaro, život a spousta radosti, až se tomu sama divím. Ne každý okamžik jsem prožila v opojení štěstí, ale opravdu jsem se neměla špatně a nemůžu si stěžovat. Ostatně, o všem si můžete přečíst pod perexem.

pátek 29. dubna 2016

Cizinka - Antistresové omalovánky

Když jsem na podzim četla Cizinku, úplně mě tento příběh pohltil, totéž se stalo, když jsem později sledovala stejnojmenný seriál na motivy díla Diany Gabaldon. Před pár týdny vydalo Nakladatelství Omega v rámci antistresového trendu také omalovánky, které odrážejí nejdůležitější okamžiky knihy jako takové.

pátek 22. dubna 2016

Mé oblíbené písničky #4

Tentokrát hezky česky. V poslední době poslouchám ráda i českou hudbu, objevila jsem spoustu nových písniček, spoustu starších přidala na playlist a prostě české songy mi teď dělají častou společnost. Víte, já si opravdu nemyslím, že česká hudební scéna je mrtvá a nemá co nabídnout. Záleží na tom, co posloucháte, ale taky jak to posloucháte. A já se ve všem snažím najít aspoň něco, co by mě zaujalo a leckdy se mi to opravdu podaří, i když bych písničku neoznačila za dokonalou.

neděle 17. dubna 2016

Výroční soutěž

Už to pomalu budou dva roky od doby, co jsem se odhodlala opustit vody blog.cz a zakořenit coby Bloggerka. Přesné datum svého rozhodnutí či založení blogu neznám, ale myslím si, že to žádnou roli nehraje. Mnohem víc pro mě znamená rozrůstající se archiv, základna čtenářů, na které se (snad) mohu spolehnout a také studnice nápadů, kterou doufám ještě pár let udržím aspoň zpola plnou. Aby však bylo co oslavovat, připravila jsem si pro vás drobnou soutěž. Směle pokračujte!

sobota 16. dubna 2016

Já obrazem

Však víte, že já a tagy jsme velmi dobří přátelé a jen málokterý si nechám ujít, připadá-li mi aspoň trochu zajímavý. Monica Otmili vytvořila neobyčejně obyčejný, náročně nenáročný projekt Já obrazem, kde máte za úkol zvolit a vyfotit maximálně osm věcí, o nichž jste přesvědčeni, že vás charakterizují, doplňují váš život a jsou pro vás prostě důležité a snad i zásadní. No a víte, jak já ráda definuji sebe samu! Pojďme tedy na věc!


čtvrtek 14. dubna 2016

Artyčoková srdíčka

Ráda o sobě tvrdím, že jsem otevřená novým možnostem (mám na mysli teď knižní oblast, jen pro pořádek) a nebráním se žádnému druhu literatury. V praxi to stejně musím trochu selektovat, nicméně když jsem dostala možnost přečíst si novinku Artyčoková srdíčka, která spadá do kategorie 12+, řekla jsem si, že bych měla prolomit bariéru a přečíst si zase trochu něco jiného. Tohoto rozhodnutí nelituji.

úterý 12. dubna 2016

Nemalé radosti #16

Už velmi dlouho jsem Nemalé radosti nenapsala, naposledy v únoru. Tím nechci vést čtenáře k domněnce, že se nemám dobře, že nezažívám pozitivní věci nebo tak. Ba naopak, připadám si docela nabuzená a spokojená, i když všechno, pocity především, je relativní. Ráda bych se s vámi v tento slunečný den (částečně také proto, že mi sestra odvezla foťák na několikadenní školní akci a já nemůžu zrealizovat žádný ze svých jiných plánů) podělila o to, co mě v poslední době těší a potěšilo.

sobota 9. dubna 2016

Návštěva (nejen) Srbska

Tento týden jsem nestrávila v pohodlí domova, ač se to mohlo zdát podle předpřipravených příspěvků. Odcestovala jsem na školní výměnný pobyt do Srbska, konkrétně do největšího města Vojvodiny Nového Sadu. Měla jsem se sem podívat už loni a předloni, ale kvůli olympiádě z dějepisu jsem se té možnosti vzdala. I letos se termíny těchto dvou akcí kryly, ale protože byla má účast na olympiádě stornována, čekalo mě pět dní na Balkáně u našich slovanských přátel. 

čtvrtek 7. dubna 2016

Válka proti superkrávám

Když jsem si prohlížela, jaké kousky mají vyjít na Velký knižní čtvrtek, zaujalo mě, že se mezi novinkami nachází i dvě dětské knížky. Jednou z nich byla Válka proti superkrávám, za niž autorka v Norsku sklidila mnohá ocenění a jejíž anotace slibovala čtenářský zážitek nejen dvanáctiletým. A mě to zaujalo, protože mi ihned došlo, že kdybych dneska byla o čtyři roky mladší, hned bych po knížce sáhla. A tak jsem se rozhodla, že si ji přečtu aspoň teď.

úterý 5. dubna 2016

Opožděný zimní fotočlánek

Je mi to trochu trapné, v tomhle nádherném počasí všechny milovníky jara strašit zimními zasněženými fotkami, ale chci se zbavit toho pocitu, že mi leží nevyužité v počítači a už nikdy nespatří světlo světa. A proto je na vás teď vytahuji, nelekejte se prosím. Koneckonců můžeme doufat, že tyto fotky budou opravdu posledním douškem zimy až zase do listopadu/prosince.

Tuhle fotku mám děsně ráda. Taková hřejivě zimní. :)