pondělí 31. srpna 2015

Dny přečtených i nepřečtených knih

Myšlenka na Den nepřečtených knih se zrodila na Slovensku a díky knihkupectví Martinus se tato akce ve vší parádě pořádá každoročně i u nás. Dozvěděla jsem se o ní loni - tehdy připadla na neděli a já přečetla knihu Hvězdy nám nepřály od Johna Greena. Letos jsem byla odvážnější - zvolila jsem totiž pěti set padesáti stránkovou knihu, která v mé knihovničce ležela nepřečtená opravdu dlouho. Hostitele.

pátek 28. srpna 2015

Zpátky do školy

To jsem tak narazila na Back to school tag a řekla jsem si, proč ho nevyplnit. Poslední dobou se to tady tagy jen hemží, nemyslíte? A to ještě příští týden další přibude! Neodrazuje mě to však od realizace mého plánu - kromě čtrnácti otázek, z nichž některé zodpovím velmi stručně, se také rozepíšu o svém rozvrhu, jehož podobu už znám, o učitelském obsazení, o problémech středoškoláka (všimněte si toho slova středoškolák, haha, už jsem velká holka) a i o svých (ne)plánech na tento školní rok. Přeji hezké odpočinkové počtení.

středa 26. srpna 2015

Nemalé radosti #6

Dnešní nemalé radosti píši z několika důvodů. Jednak se mi, samozřejmě, nashromáždilo sedm radostných věcí, které bych s vámi ráda sdílela, druhým důvodem, proč jsem se mezi všemi nápady rozhodla zrovna pro tento druh článku, je téma týdne zadané v Klubu snílků. Řekla jsem si, že bych se do dění v klubu měla víc zapojovat, protože je škoda, že i když má blog přes osmdesát členů, mnoho jich nepřispívá - včetně mě. Chci to tedy napravit, takže tento článek bude radostný a zároveň v sobě ponese trochu z tématu nehod a náhod. 
Nehodu zapříčila malá náhoda. Jedna jiskra z kombajnu a lán pole plus značná část lesa lehly popelem, nedaleko mého bydliště...

pondělí 24. srpna 2015

Z Orlických hor, část druhá

V minulém článku jsem začala vyprávět o svých zážitcích z rodinné dovolené v Orlických horách. Doufám, že jsem vás fotkami kulturních památek navnadila, dnes je řada na krásách přírodních. Článek bude slovně možná kratší, o to více fotek se zde bude zelenat (doslova, neboť pršelo a všechno se hezky oživilo).

neděle 23. srpna 2015

Z Orlických hor, část první

Během prázdnin jsem už byla v Anglii s babičkou, strávila jsem pár dní s Iris, letním měsícům chyběla už jen rodinná dovolená. Na takovou jsme se s rodiči a Bětuškou vypravili (sestra se připojit nechtěla, zůstala tedy doma a starala se o zvířectvo), do krásného areálu Rzy, kousek od Olešnice v Orlických horách. Fotek mám dost a zážitků k vyprávění také, rozhodla jsem se je rozdělit do několika (dvou nebo tří, ještě přesně nevím) článků. Usoudila jsem totiž, že je lepší podělit se o víc věcí v několika článcích, než namačkávat informace do krátkých odstavců, aby už tak nekonečný článek měl svůj konec. Směle se tedy můžete pustit do čtení prvního článku, který obsahuje kulturní část dovolené.

úterý 18. srpna 2015

Za dveřmi koupelny

Věnováno iluzi pro Alana.

Koupelna. To je ta místnost s klíčem, kde se za zamčenými dveřmi stáváme na pár chvil sami sebou. Místo, kde se můžeme, ba přímo musíme zbavit všech vrstev, které nás zahalují a zakrývají. Okamžik, kdy se podíváme do zrcadla a vidíme pravdu a nic než pravdu, vidíme sebe. Možná nás lehce ozáří žárovka, možná, že když si z tváří smyjeme prach a makeup, uvidíme v zrcadle odraz naší duše. Pod očima se sice budou vyjímat kruhy z únavy či stresu, vlasy zplihnou a orámují obličej plný akné či vrásek, ale budeme to my. Když se svlékneme z hadí kůže a necháme proudy vody a mýdlo, aby nás zbavily nánosu společnosti, který se na každém usazuje, budeme se moci uvolnit. Lehnout si ve vaně v horké vodě (někteří se nechají masírovat vlažnou vodou ze sprchy, vyjde to nastejno), uvolnit se, nechat se omývat. Přidat třeba nějaké bylinky, sůl, pěnu, zapálit svíčku, zavřít okno. Přehrát si některé oblíbené, uklidňující melodie, začíst se do knižního příběhu, dát si třeba sklenku vína nebo hrnek heřmánkového čaje. Na nic nemyslet, neřešit čas, neřešit vzhled, oprostit se od všech úvah, od reality, povinností, starostí. Jen tak si ležet, naplňovat se, zhluboka dýchat. A pak vylézt z vany a uléhat do rozestlané postele s pocitem, že jste nový člověk. 

neděle 16. srpna 2015

Zbytky světa


Z oblohy zmizela sluneční záře,
nebe ji zavřelo do žaláře.
Oddechly si náhle zpocené tváře
a svět se octl ve stínu.

čtvrtek 13. srpna 2015

Nemalé radosti #5

Po měsíci opět nastal čas na výčet sedmera maličkostí, které mi zpříjemňují dny. Nebylo moc složité najít je, větší výzvu vidím v jejich sepsání. Tento článek berte jako oddechový, jako vyplnění prostoru, který nedostatek nápadů a motivace na psaní článků, nezaplní.

neděle 9. srpna 2015

Další díl Destrukčního deníku

Od posledního příspěvku, v němž jsem prezentovala svůj Destrukční deník, uběhl už více než měsíc, je proto načase napsat článek nový. Splnila jsem od té doby poměrně dost úkolů, což zapříčinily dvě věci - jednak jsem chtěla pokročit a o prázdninách deník dokončit (to se mi asi nepovede, nicméně jsem na dobré cestě), tudíž jsem skoro každý den něco vymýšlela. S největším množstvím (těch skoro nejvíc destrukčních) úkolů jsem se však poprala (dost hrdinně, s úsměvem a radostí, řekla bych) na začátku tohoto týdne spolu s Iris. Její Akční destrukční speciál si ostatně můžete přečíst. I já v tomto článku poodhalím nejen splněné úkoly z domova, ale i ty, jejichž plnění se odehrávalo na veřejnosti (dobře, velké publikum nepřihlíželo).

pátek 7. srpna 2015

Zážitky a prožívání

Někdo by si mohl myslet, že největším a nejnezapomenutelnějším zážitkem letošních letních prázdnin bude má cesta do Anglie. musím se však přiznat, že mnohem víc než do země čajů o páté a mraků turistů jsem se těšila do severních Čech, konkrétně do města Liberec. Nejspíš není potřeba sáhodlouze vysvětlovat, proč jsem se do tohoto města vydala, určitě ne po stručném sdělení, že zde žije jedna má spřízněná (blogerská) duše. Ano, správně, nejintenzivnějším zážitkem tohoto léta bylo prohloubení přátelství mezi mnou a Iris, k čemuž během mého třídenního pobytu v jejím životě opravdu došlo.

sobota 1. srpna 2015

Nerovná cesta k cíli

Prvního srpna. Probouzím se do letního rána, uvolněně a přitom trochu napjatě si stoupám na váhu. Chvilka napětí, váha potřebuje čas. Nakonec se na mě usměje jednotka, z níž se jakoby zázračně vypařilo tři a půl kila mé hmotnosti. Takže to mělo a stále má smysl, říkám si a plánuji, jak oživím svůj jídelníček dnes...