neděle 26. dubna 2015

Zakleté víly

Už uplynul téměř rok od toho slunečného dne, kdy jsme se s Annikou vydaly na křest tehdy čerstvě vytištěné knihy Marie Brožové Zakleté víly. Byl to tehdy skvělý zážitek, o němž jsem také napsala. Trvalo mi opravdu dlouhou dobu, než jsem vytáhla nádhernou knížku s věnováním od jedné z nejkouzelnějších osob, co znám, z police, ale o rychleji a intenzivněji jsem ji přečetla a prožila. 

neděle 19. dubna 2015

Parfém: Příběh vraha

Někdy během srpna minulého roku jsem se rozhodla splnit si svůj drobný knihomolský sen - totiž vlastnit celou jednu knižní edici. Filmová řada od Academie se jevila jako nejlepší volba, protože se skládá z dvaačtyřiceti knih, z nichž valnou většinu tvoří klasika, navíc už jsme doma několik knih měli. Samozřejmě nebudu popírat, že jsem se nechala ovlivnit i kouzlem edice jako celku, totiž příjemnými obálkami a praktickým formátem. Parfém jsem koupila jako jednu z prvních knih za pár korun přes Databázi knih netušíc, co se mezi řádky ukrývá. V tuhle roční dobu jsem po něm sáhla úplně namátkově, nevěděla jsem, co očekávat. Ale už na prvních stránkách se ukázalo, že jsme se osudově našli. 

pondělí 13. dubna 2015

Dostávám deník

Dneska jsem šla s B. vybírat nějaký papírový dáreček pro její mamku (nakonec jsme odešly se Zmizelou) a při té příležitosti jsem si konečně koupila svůj Destrukční deník. Předtím jsem ho na chvilku vlastnila dvakrát - jednou, když jsem ho koupila za účelem darování B. k Vánocům a podruhé mi přišel jako výhra od Knihkupectví Martinus. Ten však skončil kdesi ve světě mé sestry, která nutně potřebovala něco pro svou kamarádku. Takže mi zbyla jen skrytá touha a možnost sledovat blogy těch, kteří s Wreck this journal tráví svůj volný čas. A když Iris publikovala svůj druhý článek o kreativním ničení deníku, měla jsem jasno - musím ho mít! Nutno podotknout, že jsem si na něj poctivě vydělala doučováním. 

úterý 7. dubna 2015

Velikonoční výlev

Bylo Velikonoční pondělí, sedm hodin ráno. Venku chumelilo jako o život, skoro byste si mysleli, že jsou Vánoce. Nechtělo se mi odcházet z obýváku, kde v kamnech dohoříval teplý plamen, do patra, abych zapnula televizi na nějaké pohádky pro Bětku, kterou jsem hlídala (nevím, jak se to přesně jmenuje, zkrátka máme tlačítko, které je potřeba stisknout, aby fungovala Wifi, internet, televize), a tak jsem ze šuplíku v knihovně vytáhla jedno z velkých alb. Bylo plné fotek zhruba tak deset let starých. Na nich jsme se povětšinou zubily já a Anča, culíky s pentličkami nadzvedával vítr, tvář zdobil široký úsměv odhalující neúplný chrup, v rukou jsme měly pomlázky a košíky. Kolem nás vířily sněhové vločky. Třeba počasí taky rádo vzpomíná... 

středa 1. dubna 2015

Aprílové dny

Smutek střídá radost, slza stéká po úsměvech, vítr zakrývá zhrzenost a odhaluje štěstí v mé tváři. Cítím se báječně a přitom si nejsem jistá, jestli bych měla. Zkrátka aprílová nálada. Dnes se proto, abych blogu vlila do žil nový život, odhodlám ke kratšímu, víceméně obyčejnému článku o neobyčejnosti posledních dvou dnů.