This & That Book Tag

Knižní tagy mám ráda. V seznamu přečtených knih mám už něco přes sto sedmdesát (tuhle jsem to z nudy počítala) knih, tudíž se při hledání a následném vyplňování tagů můžu oprávněně utěšovat, že se nebudu pořád opakovat. Snad se něco nového dozvíte i z tohoto tagu, který jsem našla u Trinity Estridge.


1) Jaká je tvá nejstarší a nejnovější knížka?
Nevím, jak moc velkou roli zde hraje slovo "tvá". Ta, která byla základním stavebním kamenem mé osobní knihovničky? Nebo prostě nějaká stará knížka, která v mé knihovně přebývá? Pokud bychom měli mluvit o těch stavebních kamenech, musím samozřejmě zmínit Harryho Pottera. Vlastním ho už od třetí třídy, což je, sakra, skoro sedm let. Ale pak mám taky mnohé jiné poklady. Stručné dějiny Prahy od Františka Palackého ve vydání z roku 1949, například. Nebo modlitební knížečku Cesta k Bohu po prababičce, která byla vydána 13.1.1909. Tomu už se říká knižní poklad, no ne? 
A co se nejnovějších knížek týče, tady vím naprosto přesně, jakou knížkou jsem knihovničku přeplnila obohatila naposledy. Ve čtvrtek mi dorazil třetí díl Husitské epopeje a v pátek jsem v tanečních dostala (protože květiny nejsou dost originální) Blues pro bláznivou holku, z čehož jsem úplně nadšená.

2) Jaká je tvá největší a nejmenší kniha? (Velikostně, ne počtem stran.)
Jsem ráda, že na tuhle otázku můžu odpovědět úplně přesně. Největšími knihami jsou bezesporu dvě (snad známé) knížky od Marie Brožové, Duše stromů a Duše kamenů. Přesné rozměry neznám, ale snad žádná knížka v mé knihovničce je nepřevyšuje. Oproti tomu Cesta k Bohu, příruční modlitební knížečka, kterou jsem již zmínila, je na výšku opravdu nejmenší. 


3) Představ svou nejdelší a nejkratší knihu.
Hádat se se mnou, doufám, nikdo nebude. Nejvíc se samozřejmě rozepsal Victor Hugo, druhý díl Bídníků má přes 730 stran. (Což mi připomíná, že jsem si řekla, že to do konce roku přečtu. Abych začala, haha.) Papírem naopak šetřila blogerka Arvari, svého Radka vtěsnala do méně než devadesáti stran, pokud se nepletu. Příběh však stál za to. (U autorky na blogu můžete mimochodem momentálně o knížku soutěžit!)


4) Jaká je tvá nejdražší a nejvýhodněji pořízená kniha?
Tak tady si opět nejsem jistá odpovědí. Totiž, značnou část mé knihovničky tvoří knížky, které se mi podařilo získat přímo od nakladatelství, tedy zadarmo. Ty jsem tedy vyřadila. Taktéž jsem nepočítala s těmi knížkami, které jsem vyhrála v soutěžích. A ve výsledku musím přiznat, že nejvýhodněji mě vyšly knížky z edice Filmová řada od Academie. Některé knížky jsem pořídila třeba i za dvacku v Levných knihách, stihla jsem také úplně luxusní ceny na eshopu Megaknihy, kde jsem za oba díly Bídníků dala přibližně 150 korun. Tomu se říká výhodná koupě.
Mezi nejdražší knihy se řadí, pokud opět nepočítám ty tituly, které jsem lstivě vymámila z nakladatelství, Duše kamenů a Duše stromů. Každá z nich stojí šest stovek, však jsou také velké, těžké a krásně napsané i ilustrované, nicméně vážím si jich i díky té ceně. Dostala jsem je v roce 2013, jednu ke svátku, druhou pod stromeček. (Už ani nevím, kterou kdy, vždyť je to jedno. :D)


5) Ukaž knihu, která má nejkrásnější a nejošklivější obálku.
Tohle byl opravdu oříšek. Nějak intuitivně si vybírám knížky s hezkou obálkou. Jistě, nesuď knihu podle obalu, ale obvykle ty tituly s pěknou obálkou mě zaujmou a když se k tomu přidá i zajímavá anotace, sáhnu po nich. A pokud existuje vícero vydání, samozřejmě kromě ceny vybírám i podle vzhledu. Možná proto jsem dlouho stála před knihovničkou, než jsem s politováním vytáhla Tracyho tygra, jehož obálka mi opravdu nesedí. Celou knížku, kterou mám mimochodem opravdu ráda pro její lehce filozofické myšlenky a skvělé autorovo (potažmo překladatelovo) podání příběhu, ilustrují podivné kresby kdovíkoho, které mě spíš děsí než fascinují, navíc podle mého odpuzují od jinak brilantního příběhu. Taky vlastním jakési staré vydání, které jsem ukořistila ve výprodeji v knihovně. 
Stejný problém nastal při výběru té nejhezčí obálky, protože jak jsem řekla, mám jich doma plno. Líbí se mi ty s fotkami či obrázky, i ty obyčejnější, barevné i úplně minimalistické či naopak vzorované nebo plastické, s přebalem či bez, ve tvrdé i měkké vazbě. Nakonec jsem si však vzpomněla na úchvatnou obálku nejnovějšího vydání díla 451 stupňů Fahrenheita. Přebal má bílý s průřezem na knihy, samotné desky jsou vyvedeny přesně obráceně. Dokonalé. Už si to musím přečíst. 

6) Jaká je tvá milovaná kniha a kniha, kterou jsi nesnášel/a?
Udělám to v duchu starých časů. Mou milovanou knihou, tedy sérií s jedním příběhem, je už od roku 2009 Harry Potter, všech sedm knih má pro mě nevyčíslitelnou hodnotu. Mnohokrát jsem se k tomu vyjadřovala, například zde či zde, nemá nejspíš proto smysl rozpitvávat své pocity znovu. Naproti tomu jsem nesnášela, i když to je nejspíš silné slovo, Jiráskovy Psohlavce. Nečetla jsem je, vlastně jsme se s mamkou dopracovaly zhruba k padesáté stránce, ale spíš mě na celém tom čtení štvalo právě to mámino povzbuzování. Dvanáctileté dítě holt na Jiráska nenavnadíte. Dneska bych si je klidně přečetla, byla by to pro mě velká čtenářská výzva, hlavně kvůli tomu chodskému nářečí.


7) Vyber knihu, která tě rozesmála, a knihu, která tě rozbrečela.
Knihy z nakladatelství Fortuna Libri mě vždycky dovedly nadchnout a překvapit, vzbuzovat emoce. Například u dvou knih Nicka Spaldinga, Lásko, kde jsi? a Láska na třetí, jsem se opravdu hodně nasmála. Místy zde totiž narazíte na příhody, nad nimiž můžete buď nechápavě kroutit hlavou, nebo zahodit veškerou vážnost a prostě se smát a užít si to. A já si to čtení opravdu užívala, ráda na to vzpomínám a snad se někdy dostanu k re-readingu. Z totožného nakladatelství mě ovšem pár knih i rozbrečelo, respektive opravdu dojalo a citově zasáhlo. Kniha Pět dní, která popisuje (překvapivě) posledních pět dní hlavní hrdinky, která trpí nevyléčitelnou nemocí, až do chvíle, kdy spáchá sebevraždu, mě opravdu zasáhla, koho by ne. Téhle knize bych udělila cenu nejlepší psychologická kniha pro mládež (i když, asi je opravdu určena všem).


8) Vyber knihu, která tě zahřála u srdce a knihu, při jejímž čtení tě mrazilo.
Na fotce jsou sice dvě knížky, obě bych však nejradši zařadila do obou kategorií - většina příběhů z druhé světové války zamrazí, když je čtete. A zároveň v těchto dvou knihách je tolik něhy, metafor, naděje (v protipólech s krutou realitou a sarkasmem a upřímností). Obě knížky jsem četla dvakrát a obě mají v mém knihomolském srdci i v knihovničce čestně místo. Romeo, Julie a tma a Colette, dívka z Antverp.


9) Čtení které knihy se nemůžeš dočkat a kterou knihu už dlouho odkládáš?
Už dlouho odkládám druhý díl Čarozemě s předlouhým názvem O dívce, která se propadla pod Čarozem do víru bujaření. Dostala jsem ho k Vánocům v roce 2013, to už budou dva roky. A já už to dlouho předlouho odkládám. Myslím, že už ani přesně nevím, jak na mě zapůsobil první díl, i když vím, že se mi líbil (ostatně jinak bych si druhý díl nepřála). Takže až to jednou budu číst, přečtu si to i s prvním dílem. 
A co se týče knih, kterých se nemohu dočkat.. já to asi takhle nastavené nemám. Čtu, co je a když něco není, čtu něco jiného. Mám ze sebe dobrý pocit a radost, když prostě čtu. Nemůžu se však dočkat, až dočtu Bídníky, Husitskou epopej, až bude vydán druhý díl Cizinky. A až znovu a pečlivěji rozeberu básně Václava Hraběte.

Snažila jsem se zaostřit tak, abyste si mohli přečíst text. "Byla jednou jedna dívka, jmenovala se September a měla tajemství. Pokračování úspěšné knihy plné fantazie a dobrodružství!"

10) Doporuč knihu, kterou by si měli přečíst všichni, a jednu, která nebyla tak skvělá, jak jsi čekal/a.
Všichni si povinně přečtěte (nebo třeba poslechněte) Muže jménem Ove! Je to skvělá knížka - zábavná i smutná. Vypráví o (bacha, spoiler!) muži jménem Ove, který chce po smrti své milované manželky spáchat sebevraždu, ale pořád se mu to kvůli nově přistěhované potrhlé rodince z ulice nedaří. V knížce se prolínají Oveho vzpomínky se současností a fakt to stojí za to. Už jsem to dávala přečíst i mamce, které se to moc líbilo, a obecně mi asi každý, kdo to četl, dá za pravdu, že Ove je nejlepší lék na.. všechno. 
Kniha, která nebyla tak skvělá, jak jsem původně čekala. Nevím, jestli jsem tak nastavená jen já, ale od klasiky většinou čekám něco dobrého, kvalitního, že mě to zasáhne a zaujme. Ostatně většinou to tak doopravdy je. Jenže Máj od Máchy mi prostě nesedl. Možná jsem to nepochopila, možná se v tom nevyznám coby laik. Nevím, nestarám se. Máj nesplnil má očekávání, i když je to jistě zajímavé literární básnické dílo.

11) Kterou knihu si plánuješ koupit a které se brzy zbavíš?
Tohle je taky dobrá otázka. Dobrá, protože odpověď na ni se skoro nedá napsat. Kterou knihu si plánuji koupit... Vlastně teď mnoho knižních nákupů neplánuji, protože v knihovničce toho mám opravdu dost. Ale když už - ráda bych si někdy pořídila ilustrované vydání Harryho Pottera. Nebo Bestiář. Obojí je drahé, ale obojí by stálo za to.
A čeho se plánuji zbavit... no, celou dobu vycházím jen z toho, co mám v knihovničce, ne už vyřazeno. Na hromádce u postele mám spoustu knih, které bych ráda prodala, ale nějak jsem se nedostala k jejich nafocení - stejně by to asi nikdo nekoupil. Nejspíš však někdy brzy pošlu do světa knížku Half Wild (Napůl divoký), protože je to jednak druhý díl a jednak mě to vůbec neláká. Ani nevím, kde se mi to v knihovničce vzalo, nejspíš jsem po tom kdysi ze zvědavosti sáhla, ale nějak mě ten zájem přešel. Kdybyste někdo po úplně nové knížce toužil, ráda se domluvím. :)


To je dnes vše. Řekla jsem si, že musím psát častěji. Ale ačkoliv neprodukuji v žádném směru (škola, blog, život) skoro nic, času mi zbývá na všechno opravdu maličko. Čímž si nechci stěžovat. Oficiálně mi skončily taneční. Napíšu o nich snad v průběhu prosince, až budu mít v rukách fotky (musím je objednat, pak nafotit a tak...no, snad ještě před Vánoci to bude.). Do té doby se mi snad vypaří všechny příliš naivní emoce, abych to všechno mohla popsat v tom nejlepším duchu. (To neřešte.)

Jak byste na otázky odpověděli vy? A co soudíte o mém výběru knih?

Komentáře

  1. Nádherný tag ♥ jeden z najkrajších čo som doteraz prečítala :)

    OdpovědětVymazat
  2. Zaujal mě termín nejstarší knížka, protože to může být opravdu nejstarší datem vydání, nebo nejstarší jako zakoupená či darovaná.
    Modlitební knížka po prababičce je vůbec poklad, protože tuto v knihkupectví nenajdeš, ani kdyby se knihkupectví rozkrájelo na kousíčky. Navíc je tu i osobní vztah, chci říct, je to v rodině.
    Blues pro bláznivou holku, to je dobrá volba, sama mám doma několik básnických sbírek a zrovna tahle je jedna z mých oblíbených. I když vlastně dvě třetiny jsou mých oblíbených :D
    Zaujal mě opravdu přebal 451 stupňů Fahrenheita, i když mě zpočátku trochu odpuzoval ten růžový podklad. Ale oceňuji rafinované barevné prohození hlavního motivu, takové hříčky mám ráda.
    Muž jménem Ove vypadá jako zajímavý tip a Máj mě taky nenadchl, i když ta slavná úvodní báseň je naprosto bezchybná.
    (Zato Kytice, ta se mi líbí snad pořád víc).
    Myslím, že aktivní jsi dost, nemusíš si nic vyčítat, ono i když píšeš recenzi na knihu, tak přečtení knihy trvá déle než zkouknutí filmu nebo focení. A zatím zdá se máš pořád o čem psát, což je dobře.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To není růžový podklad, ale hnědý. :)
      Přece bys neměla básnickou sbírku, co nemáš ráda, ne? :D

      Vymazat
  3. Kruci, zase mi tu skočil koment dřív, než jsem najela na správné jméno.
    Ještě k tvému výběru knih - je pestrý a máš opravdu zajímavé knihy, navíc se mi líbí i tvůj přístup k nim a dokonce i to, že připouštíš možnost přehodnocení, což je v pořádku, protože opravdu ne každá kniha sedne dítěti v jedenácti nebo dvanácti letech a ta stejná kniha třeba osloví ve dvaceti nebo ve třiceti. Já měla podobný problém s Malým princem nebo Marťanskou kronikou, vlastně mě zklamal i Pán prstenu a všechny tři tyhle knížky mě nadchly o pár let později. To jen jako příklad, nevím, jestli bych takového Jiráska dokázala zlousknout i dnes, asi jediné, co od něj můžu, je Maryla a Staré pověsti české. :D

    OdpovědětVymazat
  4. Moc pěkný článek, na tenhle tag jsem ještě nikde nenarazila, a přitom je docela zajímavý. :)
    Filmovou řadu od Academie ti, asi jako skoro všichni :D, hrozně závidím. :)
    Muže jménem Ove bych si taky někdy ráda přečetla a Máj taky, ačkoli z toho co o něm vím si taky nejsem jistá, jestli se mi to bude líbit. Uvidíme. :)
    Zato třeba Kytici teď rozebíráme ve škole a to mě hrozně baví. :)
    A taky myslím, že píšeš celkem pravidelně, naopak moje aktivita na blogu je naprosto katastrofální. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky by mě to asi bavilo! :)
      No, není co závidět, je těch knížek tolik, že se mi nevejdou pohromadě ani do jedné police. :D a pořád se mi nedaří je barevně sladit. :D

      Vymazat

Okomentovat