středa 2. prosince 2015

Epitaf pro sestru


Zde dospává spánkový deficit probdělých nocí 
optimistka, která pomáhala. 
Svým úsměvem léčila zlomená srdce 
a velkých snů se nevzdávala. 

Zde leží má sestra, samotnou mne zanechala.

Jsem zvyklá, že sestře pomáhám se slohem. Vlastně mě to docela baví. Ona mi zase kdysi kreslila výkresy na výtvarku. A tuhle jim profesor zadal napsání epitafu. Sestra veřejně nepřiznává, odkud pochází její slohovky, tentokrát však zvedla ruku a požádala profesora o svolení, abych jí pár veršů na náhrobek mohla napsat já, koneckonců, ne všichni jsme takoví blázni/géniové jako Wolker, že jo. Já na to ovšem zapomněla, a tak jsem epitaf narychlo vytvářela během hodiny angličtiny, aby se neřeklo. Dopadlo to takhle.

Dokázali byste sami sobě napsat epitaf? Nebo někomu jinému, někomu živému?

Vlasta

11 komentářů:

  1. Psaní epitafu, to je teda zatraceně morbidní úkol, fujtajbl! :-D Na druhou stranu by to mohla být legrace oproti stereotypním školním slohovkám.
    Poprala ses s tím každopádně pěkně :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, naše češtinářka nám zadává jen samé stereotypy, okořeněné možná tak naprosto nesmyslnými požadavky a tématy. :D

      Vymazat
  2. Správně, zaměř se vtip. Epitafy bůhvíproč patří k nejhezčím formám v naší literatuře. :)

    OdpovědětVymazat
  3. Asi nedokázala. Hlavně proto, že žádný náhrobek nikdy mít nebudu, páč se nechám zpopelnit, vysypat do urny a uložit na suché místo. Třeba do sklepa :-D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ty jo, já bych se bála mít své předky pohřbené ve sklepě. Už tak se sklepů bojím, ještě kdybych měla takový důvod. :D

      Vymazat
  4. Ten je opravdu skvělý! :) Moc se mi to líbí.
    Škoda, že mi nic takového ve škole nepíšeme. Možná, že je to trochu morbidní, ale mně to přijde hrozně záslužné, vymýšlet těch pár vět, které by někoho připomínaly, až tu nebude. :)
    Ale hrozně bych chtěla, aby mně napsal epitaf někdo jiný, kdybych si ho napsala dopředu, byl buď sebelítostivý a nebo sebekritický. A myslím, že ani jedno by na náhrobku nevypadalo zrovna nejlíp. :D
    Obecně jsem zastánkyní vtipných epitafů. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky si myslím, že psát epitaf sobě samé by byla blbost - asi se prostě nevidím tak, jak mě vidí ostatní, a to je ten problém. A taky bych byla sebelítostivá/sebekritická :D

      Vymazat
  5. My jsme si letos ve škole psali navzájem epitafy. Bylo to zajímavý, i když mně ho nenapsal nikdo. Nevadí, stejně mám v plánu si ho jednou napsat sama. I když předpokládám, že se spíš nechám zpopelnit a někde rozsypat.
    Tvůj epitaf pro ségru se mi moc líbí, je takový hezky milý a "živý" (i když to zní v souvislosti s epitafem nepatřičně).
    Jinak osobně nevidím na psaní epitafů nic špatného ani morbidního - stejně všichni jednou umřeme, tak proč se na to nepřipravit. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je škoda. Docela bych byla na tvůj epitaf zvědavá. :)
      No jo, všichni jednou umřeme a pak už nám to bude jedno. :D

      Vymazat
  6. Mně to připadá trochu morbidní a trochu jako něco, co by se nemělo dráždit, ale zase pokud to máte jako zadání ve škole, tak nic proti. Každopádně zajímavý slohový útvar a tvůj epitaf se mi líbí, je totiž napsát i s vtipem a lehkostí. Palec nahoru!

    OdpovědětVymazat
  7. His dreams still strike
    strong like arrows
    And his smile
    took away any sorrows

    PS: I can't speak Czech :)

    OdpovědětVymazat