středa 4. listopadu 2015

Tajemství



bohatým beru a chudým taky
ve skrytu přímo před jejich zraky
dávám sobě čímž si odebírám
že zkažená jsem to nepopírám

dopřávám si a odpírám jiným
jedině můj charakter je vinným 
a já jsem obětí sebe samé
kdykoliv ve mně povaha vzplane

morálka dřímá duše mi hnije
svědomí při hříchu neožije
beru hromadím už se v tom topím
nevím zda svou čest zas někdy vzchopím

snažím se vrátit se to však nejde
když někdo mnohokrát z cesty sejde
bez kompasu nenajde správný směr
i kdyby v hloubi černé duše chtěl

Právě jste byli svědky básně. Básně zcela spontánní, jejíž úplně původní verze vznikla na papíře, na který jsem pak ke své smůle psala písemku z chemie a báseň tak vydala napospas profesorce, o které mám sto chutí čas od času napsat vulgární haiku. O této verzi snad mohu říct jen to, že opravdu popisuje mé tajemství. Strašně bych si přála vykřičet ho někam jinam než hůlkovým písmem do deníku, ale zároveň si jsem jistá, že by to znamenalo konec, čeho všeho radši domýšlet nebudu. Tudíž kdybyste si chtěli zadumat, můžete. A pro efekt jsem vynechala interpunkci, pokud s tím někdo máte problém, omlouvám se. (Václav Hrabě, jehož Blues pro bláznivou holku právě čtu, to taky dělá a někdy to není na škodu...) 

A hodí se mi to k obrázku devětadevadesáté iluze Klubu snílků i k listopadovému tématu Literárního klubu. Ou jé.

Máte také nějaké tajemství, děsně tajné? (samozřejmě po nikom nechci, aby ho zde vypisoval, to je blbost)

9 komentářů:

  1. Každý má tajemství. A kdo říká, že ne, ten jich má nejvíc. :)
    Bez interpunkce mi to nevadí. Je to takové... tajemnější. ;)

    OdpovědětVymazat
  2. Čtu si to už asi počtvrté a líbí se mi to... akorát ta interpunkce mi tam chybí. Pravda, taky ji občas nepoužívám, ale jak tam nejsou ani velká písmena, je to takový nepřehledný. Ale nemyslím to špatně. Máš to dobrý. :-)
    Nějaký tajemství by se u mě asi našlo, ale moc jich není, nedokážu držet jazyk za zuby.:-)

    OdpovědětVymazat
  3. Je trochu tajemná a trochu rozmarná a trochu záhadná. Každý máme svoje tajemství a myslím, že je to v pořádku. Mít tajemství. Aspoň malé tajemstvíčko...
    Báseň se mi líbí a nějaká interpunkce mi vůbec nevadí, protože, jak říkáš, Václav Hrabě ji taky nepoužívá a někdy je to součástí básně. U některých básní mi ani nevadí, že nejsou veršované, protože jsou prostě pocitové. Ale ty jsi dnes zvládla oboje, i verš, i pocit.

    OdpovědětVymazat
  4. Kam se na tebe hrabu se svými básněmi :) Velmi se mi líbí, vyvolává ve mně spoustu pocitů.

    OdpovědětVymazat
  5. Krásna báseň. Takisto skrývam tajomstvo. Takisto ho mám potrebu často vykričať do sveta, pretože ho mám napísané vo svojej mysli. Som príliš paranoidná na to, aby som ho napísala do denníku. :D

    OdpovědětVymazat
  6. Krásné, byť trošku ponuré. Každý má své tajemství :).

    A učitelé jsou občas na pár sprostých slov, ale blbci jsou prostě všude kolem nás a nevyhneme se jim. Tak ať nám nezakalí rozum a nestaneme se jedni z nich! Amen! :D

    OdpovědětVymazat
  7. Skutečně působivá báseň. A to i přesto, že já jsem zatvrzelým zastáncem interpunkce. :-D

    OdpovědětVymazat
  8. Nádherná báseň! Upřímně jsem se v ní malinko našla :)

    OdpovědětVymazat