Nemalé radosti #12

Nebo taky radosti setkávací. Tohle mají být už třetí listopadové Nemalé radosti, jsem opravdu produktivní. Přetahuji mimochodem na blog články z bývalého blogu, zrovna jsem u září. Tehdy jsem mezi nedělními nemalými radostmi psávala třeba i dva články. No, teď nemám tu podmínku psát články tohoto druhu v určitý den a v určité četnosti, spíš se nějak nerodí nic jiného. Má aktivita je nespecifikovatelná, ale jednou určitě přijde plodnější období. Do té doby si počtěte něco radostného, co vám třeba zvedne náladu během zimního, adventního večera.

1)
V úterý v pět hodin jsme se s tátou vydali na besedu pořádanou městskou knihovnou, jejímž hostem nebyl nikdo jiný než můj (a tátův taky) oblíbený spisovatel a historik Vlastimil Vondruška. Strávili jsme asi dvě hodiny posloucháním jeho vyprávění o středověké společnosti, o životech obyčejných lidí, o příbězích, které prožil přímo pan Vondruška a tak dál. Některé věci jsme už slyšeli minulý rok na podobné besedě, přesto jsem se dozvěděla spoustu nového a samozřejmě si úterní večer opravdu užila. A myslím, že by historky o tom, kterak církev zakázala tanec vrták, protože při něm několik žen otěhotnělo, by si rádi vyslechli i moji spolužáci. Mám chuť navrhnout, aby byl Vondruška pozván k nám na gympl. 
Spisovatel v závěru samozřejmě pořádal autogramiádu, které jsem se však nezúčastnila. První dva díly Husitské epopeje mám podepsané (druhý jsem mimochodem v pátek dočetla, hurá!), třetí mi zatím nedorazil, ale očekávám ho v nejbližší době k recenzi od nakladatelství Moba. Tak třeba na Světě knihy...

2)
Když už jsem zmínila tu školu - ve čtvrtek tu naši navštívil rybář Jakub Vágner. Jistě všichni víte, o kom je řeč - o mladém sympatickém dobrodruhovi, který loví ty největší ryby na těch nejzajímavějších místech na planetě. Pouštěl nám ukázku z připravovaného filmu, prezentoval nám fotografie ze svých cest na Papui-Novou Guineu, Sibiř a do Amazonského pralesa a přitom dost poutavě, vtipně a vlastně i naučně vyprávěl o nástrahách daných míst, tvorech, s nimiž se lze setkat a podobně. Celkově to byly velmi výjimečné dvě hodiny, během nichž jsem se rozhodně nenudila. Kéž bych byla tak odvážná a nebála se přírody. :)

3)
V úterý (omlouvám se, že píšu tak nechronologicky, ale nemalé radosti jsou zároveň takovým částečným brainstormingem) jsme dopoledne celé vyšší gymnázium šli do.. řekněme "kulturního domu", kde nám byl promítán film Síla lidskosti, který se točí kolem sira Nicholase Wintona, což byl muž, který před začátkem druhé světové války zachránil 669 českých, převážně židovských dětí. Film mě opravdu dojal a jakmile skončil, strávili jsme ještě dobrou hodinku povídáním si s dramaturgem tohoto filmu a moderátorem celé akce, Zděnkem Tulisem, který nám také zodpovídal veškeré dotazy. Padlo jich docela dost, i já přiložila ruku (či otazník?) k dílu. Tenhle příběh, o němž se hodně mluví, mě prostě vždycky dokáže zasáhnout... 
Bětuška je selfíčkář, já nic, já muzikant. :D
4)
Své předposlední taneční, vlastně poslední normální hodinu před věnečkem, jsem si docela užila. V první polovině jsme s mým tanečníkem odtancovali, co se dalo, během přestávky jsme se se spolužáky vyfotili s naší drahou bývalou češtinářkou, která se na nás přišla podívat, a během druhé poloviny, kdy se beztak tančila jen polka, rumba a kankán či co, jsme s mým tanečníkem seděli spolu s pár dalšími lidmi u volného stolu a povídali jsme si. S jedním kamarádem třeba o Darwinovi a vnímání vědy očima obyčejného člověka. Ne, že bych o tom něco věděla, ale je fajn zjišťovat, že s některými lidmi si prostě rozumíte. :) A příště mě čeká věneček. Nemám princeznovské šaty, ale budu učesaná od kadeřnice. Tak uvidíme, co z toho bude. 

5)
Vánoce, Vánoce přicházejí... No jo, dneska je první adventní neděle. Úspěšně jsme odzpívali pětici koled a spolu se "školkáčema" odpočítali rozsvícení stromku na návsi. Podával se punč, starosta měl proslov a byla neuvěřitelná zima. Ale všechno proběhlo podle plánu, stromek svítí, Vánoce jsou tady. Adventní věnec doma, pravda, nemáme, ale vánoční výzdobu už jsme vytáhli. Svíčky pálíme tak jako tak a důležitější je, že topíme v krbu. :D Co se dárků týče, žádný stres především. Pro rodiče a sestru už dárky mám, pro prarodiče a strejdu máme s Ančou dárky vymyšlené a připravené materiály. Letos, přiznám se, moc neutrácím, neb ani nemám příliš co. Zato se snažím vymýšlet, co by udělalo radost a nebyla to nějaká kravina na chytání prachu, snad se mi to ve výsledku povede. 

6)
Daří se mi, což je docela zvláštní. Vyhrála jsem totiž u Bastery soutěž o podepsanou knížku Meč a dívka z Hernštejna, což je dětská knížka spisovatelky Jindřišky Mendozové. Mám z ní radost a doufám, že si ji brzy přečtu. Dětské knížky jsou fajn. :)
Dnešní oběd - králík, zelí, bramborový knedlík. o:)
7)
V sobotu jsme jeli na oběd k prarodičům, protože babička, Blanka, má v týdnu svátek. Oběd byl výborný, kolem čtvrté hodiny jsme měli odjíždět domů. A tak nějak se to smotalo a narychlo domluvilo, že jsem s dědou a babičkou šla na volejbalový zápas extraligy Kladno proti Liberci. Po dlouhé době jsem tak stanula jako divák, jako fanoušek, tleskala a hulákala spolu s davem dalších, užívala si a nasávala tu atmosféru hry. Páni, ti volejbalisti jsou fakt vysocí. Nakonec jsme, po velmi vyrovnaných čtyřech setech, prohráli, nicméně na to, že to bylo s Libercem, Kladno podávalo dost dobré výkony. Večer jsme ještě stihli StarDance, pro nadaci Paraple jsem poslala dvě esemesky (stejně by mi ten kredit propadl) a show si pořádně užila. Vyspala jsem se dorůžova a babička mě pak odvezla domů (s babičkou za volantem jsem jela poprvé), abych stihla oběd, na který jsme pozvali pro změnu my strejdu. Nabitý víkend. Ale radostný.

Určitě jsem spoustu detailů vynechala a zapomněla, to jsem celá já. Omlouvám se. Nikomu jistě neušlo, že jsem opět v zeleném, ale bylo mi řečeno, že to chce nějakou pozitivní změnu. Tak snad vás ta hřejivě zelená trochu uchlácholí, zatímco venku fičí meluzína. 

Jakou hodnotu má pro vás setkání s autorem, případně jeho autogram v knize? Znáte Jakuba Vágnera? Jaké pocity ve vás vyvolává příběh sira Nicholase? Pro ty, kdož chodili do tanečních - jaké šaty jste měli na věneček, jaký účes, jak jste si to užili? A jak se připravujete na Vánoce? Taky u vás chumelí? (u nás však sníh hned taje) 

(S)mějte se.

Komentáře

  1. To zní jako spousta zajímavých zážitků!
    Ten tanec vrták zní teda zajímavě :D Rybář Vágner je mi hrozně nesympatický, ani nevím proč. Do tanečních jsem nechodila, nějak jsem o to nestála a bála jsem se, že by mě tam všichni kluci nechali stát a nikdo by se mnou nechtěl tancovat :D Na Stardance nekoukám, nepřijde mi to zajímavé. Vánoce ještě neřeším, pořád si nějak neuvědomuju, že jsou tak blízko.
    Nový design působí příjemně :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. U nás je v tanečních dokonce víc kluků než holek. :D

      Vymazat
  2. Vágner je docela sympaťák, ale spíš jsem si př čtení vzpomněla na toho australského lovce krokodýlů, nevzpomenu si teď už, jak se jmenoval... už nežije, ale byl to největší borec. :D
    Tenhle film o siru Wintonovi jsem viděla snad osmkrát, školy nás na to tahaly každý rok. Ten příběh je úžasný, ale pamatuju si, že mě ten film v pubertálních letech po několikerém shlédnutí už dost štval. :D
    Do tanečních jsem nechodila - ze stejných důvodů, jaké byly popsány v komentáři nade mnou. :D Teď mě to docela mrzí, ale co už. Třeba se k tanci jednou nějak dostanu.
    U nás chumelilo do včerejšího poledne. Pak se to změnilo na déšť, přidal se vítr, a teď je jen ukrutně hnusně. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, když je to pak vynucené, není to ono. :-)
      Přesně, u nás je opravdický Nečas. :D

      Vymazat
  3. Své nemalé radosti pořád nalézáš, to je dobré znamení. A jsou to pěkné radůstky. Vágnera moc sice nesleduji, ale určitě ze svých cest má spoustu zážitků! Ale i tvoje vlastní zážitky jsou moc pěkné, ať jde o báječný oběd u babičky, nebo fandění na sportovním utkání. Navíc, i oficiální rozsvěcení stromu je vždycky dobrá akce a to, že už máš dárky v cajku, je třešinka na dortu. Nejhorší nerváky jsou, když se vánoce blíží mílovými kroky a najednou zjistíš, že ti chybí dárky - a honem co koupit.
    Přeji pěkné taneční, příště asi poslední.

    OdpovědětVymazat
  4. Komentovat článek ve čtvrt na dvě je vražda, tak se vyjádřím jen k siru Nicholasovi. Můj predědeček měl totiž taky opustit zemi, ale nějak to nevyšlo, takže odjel jen jeho bratr.
    No, a tak se stalo, že má babička svého drahého bratrance nakonec až v Jižní Africe. A zrovinka loni u nás trávili letní prázdniny :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Páni, tak to muselo být opravdu zajímavé a zároveň trochu zvláštní, v dobrém slova smyslu. :)

      Vymazat
  5. Tý brďo, tý brďo, tý brďo! Ty jsi měla báječný týden, některé události ti i závidím, ale úplně nejvíc toho králíka! :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Tak to je moc pěkné. :) U nás byl Vágner taky, ale jenom pro nižší ročníky, jelikož měl přednášku, když jsme se my ještě učili, ale vsadím se, že to musel být opravdu zajímavé. Ryby obecně sice moc nemusím, ale i tak. :)
    A na tomhle filmu, aspoň pokud se nepletu a pokud to není nějaká nová věc, jsme také byli někdy loni. A taky jsme měli po tom besedu, moc se mi to líbilo. :) Jen tak mimochodem, prý jsou s Wintonem poštovní známky, sice jsem ještě nikde opravdovou nepotkala, ale na fotkách vypadaly úžasně. :)
    A na věneč jsem tradičně měla šaty půjčené - svatební, poměrně drahé, ale troufám si říct, že mi slušely. Jinak jsem docela mezek, takže jsem se na začátku tanečních zařekla, že mi přijde zbytečné utrácet peníze za účes na každou prodlouženou a pak ještě věneček. Na všechny hodiny jsem si dělala účes buď sama a nebo mi pomohla mamka. :) Ovšem asi dva týdny před věnečkem jsem začala panikařit, protože kolem účesu dělali všichni hrozné haló. Nakonec ale žádná kadeřnice neměla čas, takže i na věnečku jsem měla vlastnoručně smotaný, jednoduchý účes. :) Sice mě trošičku mrzí, že jsem neměla na hlavě něco víc dechberoucího, ale plně mi to vynahrazuje to, že jsem to všechno zvládla sama. :) Moc ti přeji, aby sis věneček užila!
    A závidím ti, že tam máte takové sympatické kluky (zdá se). ;) Se mnou nikdo moc nechtěl tančit, protože jsem skoro všechny kluky převyšovala i bez podpatků. :/
    Měj se krásně!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, u nás to taky bylo pro nižší gympl plus prváci, aby se to zaplnilo. :)
      Já šaty půjčené neměla, ale učesat jsem se byla. Dneska. Cestou domů mi to zmoklo. Tak mě stejně nakonec česala ségra. :D
      Věneček jsem si, mimochodem, užila. Právě jsem dorazila. :)

      No jo, ty jsi dlouhá, já široká, chybí nám někdo bystrozraký. :D

      Vymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky