Nemalé radosti #10

Nemalé radosti se postupně stávají nejčastější formou oznámení deníkových záležitostí na blogu. Však už také píšu dneska desáté, to je docela úspěch, během několika měsíců. Dnešní radosti pojmu z trochu větší časové šíře, neboť sahají ještě k podzimním prázdninám. O tom, jak jsem je trávila, jsem totiž doposud nemluvila. Proč takové radosti nezmínit teď?
Anča byla se třídou v Anglii a nevím jak mě přemluvila, abych jí půjčila foťák. Ztratila mi gumové "pouzdro" na hledáček, za což bych ji nejradši uškrtila, navíc nenafotila mnoho použitelných fotek, ale jeden pěkný západ slunce zachytila, tak aspoň něco. 
1) 
Zařadím ty prázdninové radůstky hned na začátek. Strávila jsem je totiž u Iris, viděly jsme se po měsíci a myslím, že jsme si těch pár dní zase dost užily. Couraly jsme po obchoďácích, patlaly si pleťové masky, koukaly na animáky, nic moc neřešily a přesto jsme si vydržely dlouho povídat o tématech, o nichž si s mnoha lidmi nepopovídám.. Nechyběl ani Destrukční deník. Iris mi navíc vyfotila úplně boží fotky, fakt fotí rozhodně lepší portréty než já. Vlastně se to asi ani nedá srovnat, protože já ji tak dobře nevyfotila. A víte, co mě baví nejvíc? Ta skutečnost, že i já mám kamarádku, se kterou můžu podnikat všechny ty holčičí věci a zároveň být sama sebou a bavit se o historii a budoucnosti a míchat všechna ta nesourodá témata, která sdílíme. A být v pohodě. (A taky mají doma strašně příjemný klid a ticho.) Mimo jiné jsem ochutnala sushi. Nic moc, ale jsem ráda, že jsem to ochutnala. Příště se třeba odvážím objednat si to taky. 
2) 
Přečetla jsem Blues pro bláznivou holku od Václava Hraběte. Měla jsem to půjčené z knihovny a jsem rozhodnutá si to přát k Vánocům a pokud to nedostanu, pořídit si to. Václav Hrabě je úžasný básník. A o jeho básních bych ráda napsala někdy samostatný článek, až si ty básně přečtu znovu a pro jistotu a potěšení ještě jednou a vícekrát. Teď o víkendu jsem zhltla knížku Všem klukům, které jsem milovala - jistě víte, že jsem ji věnovala do Knižního hopu, který právě probíhá. Řekla jsem si totiž, že bych měla vědět, co komu dávám a jestli to není škoda. Knížka se mi líbila, hlavní hrdinka byla sympatická, navíc měla starší a mladší sestru trochu podobných povah jako já mám ty své, problémy s láskou a psala milostné dopisy klukům, které nemohla mít. Skoro jako já. Přesto budu ráda, když ji někdo vyhraje a někomu udělá radost. Mně mimo ni udělalo velkou radost také dočtení prvního dílu Bídníků. Měl 716 stránek a já je přelouskala za dva měsíce a kousek. To jde, ne? Nevím, kdy se pustím do druhého dílu, ale určitě brzy. Teď mě čeká Husitská epopej, Staré pověsti české a recenzní výtisk knihy Jeptiška, kterému jsem neodolala.

3) 
Volejte sláva a tři dny se radujte. Na čtvrtletí jsem známku z chemie uhrála na dokonale čistou trojku! Matika se mi sice také sune ke trojce, ale snad si to ještě něčím spravím, výrokům zatím docela rozumím. Zeměpis, který mi kvůli pouhým dvěma známkám taky vyšel na trojku, si snadno opravím pátečním zkoušením orientace a s dvojkami ze spousty předmětů jsem víceméně spokojená a smířená, koneckonců, nemůžu chtít všechno. Důležité je mít co nejméně trojek, nejlépe žádnou, ale nejsem žádný intelektuál, holt se to začíná projevovat. :D

4)
V Destrukčním deníku pokračuji pozvolna, v podstatě už jen upravuji a dekoruji, nic moc nového nedělám, už není takový výběr (nehotové jsou dva až tři úkoly. :D). Přišly mi dvě knížky plné antistresových omalovánek - jedna obsahuje mandaly, druhá květiny. Už se těším, až si nějakou vybarvím. A ještě jednu malou úsměvnou záležitost v tomhle bodě zmíním - mám Instagram. To kdybyste nevěděli. Baví mě přidávat tam staré fotky a upravovat je s insta-efekty. A baví mě dostávat upozornění, že se to někomu líbí. 
Áá, ochutnala jsem své první jelly beans! Nikdy jsem to neměla a vždycky jsem to chtěla vyzkoušet. Bertíkovy fazolky tisíckrát jinak. Fakt mají příchuti, dost dobré. Raději jsem se sestry neptala, kolik to stálo, prostě jsem jich pár sezobala a byla jsem spokojená. 
5)
Pomalu tátu doháním v němčině. Jednou odpoledne jsme spolu seděli, pili čaj, čekali na mamku a tátu napadlo, že mi pustí jednu německou písničku. Pustili jsme si ji s titulky a já ji zvládla přeložit. A ten text má fakt hloubku, řekla bych. Koneckonců, můžete posoudit sami, překlad je zde. Radost mi tedy udělala ta chvilka, kdy jsem se svým cholerickým, výbušným a dost často naštvaným tátou, měla co sdílet. :)

6) 
Příští týden přijíždějí Srbové. Na výměnný pobyt do Nového Sadu jsem se hlásila už dvakrát, ale vždycky mi do toho přišla dějepisná olympiáda a já dávala přednost jí. Letos bych však Srbsko ráda poznala. Zároveň se nechci účasnit chlastaček a večerních akcí, kvůli kterým se do výměny zapojuje většina studentů - českých i srbských. A to se mi teď podaří, alespoň částečně - profesorce přebývají ubytovatelé, takže jsem se s ní domluvila, že nikoho neubytujeme. Vlastně mě to vůbec nemrzí, aspoň budu mít klid a nebudu se muset dělit o své soukromí. Po loňských zkušenostech fakt nějak nemám potřebu navazovat se Srby kdovíjak přátelské vztahy, i když, třeba mě někdo mile překvapí.

7) 
Takovou nepatrnou radostí na závěr je krásné podzimní počasí, které venku panuje a prý ještě pár dní panovat bude. Tohle mi vyhovuje - sucho, barvy, takové to příjemné svěží teplo na lehkou bundu, kdy vás slunce šimrá na tváři, boty šoupete v hromadách suchého barevného listí... No, škoda, že to nemůže vydržet věčně. 

Znáte Václava Hraběte? Jaký je to pocit, když dočtete nějakou bichli? Máte Instagram? A jak jste strávili tenhle slunečný víkend? 

(S)mějte se.

Komentáře

  1. Paráda :) tuhle rubriku mám ráda a i když k ní třeba nemám co dodat, prostě ji ráda čtu a chci ti dát vědět, jak krásně pozitivně na mě působí :)
    Hraběte miluje kamarád a moje ségra. Poezii moc nerozumím, tak se do něj nehrnu, ale tolik odlišných lidí se zkrátka nemůže mýlit a něco na něm asi bude :)
    Bichle dočítám celkem rychle, dva měsíce je pro mě neuvěřitelně dlouhá doba, ale za Bídníky klobouk dolů. Ty bych nejspíš nezvládla přečíst vůbec :)
    Prázdniny s Iris zní super, já osobně sushi zbožňuju a mohla bych ho jíst pořád a ujíst se jím k smrti :)
    Ke známkám gratuluji, instagram mám a tebe již sleduji a jsem ráda, že sis ho založila :) Jelly beans jsou mňam, ostatně jako spousta jiných bonbónů :)
    Podzim mám kvůli těm všem barvám moc ráda :)

    OdpovědětVymazat
  2. Tento typ článků mám hrozně ráda. I sama osobně se snažím ve všem nacházet to krásné a do deníku si střádat (ne)malé-malévelké radosti, díky kterým se člověk ještě dlouho usmívá. A ještě raději pak čtu radosti někoho jiného, vždycky mi to dodá naději, že po světě stále ještě nechodí samí zachmuření a depresivní lidé, juch!
    Je krásné, že se nenecháš nervovat školou, já takhle fungovala celý gympl a vždycky mi přišlo, že jsem na tom díky tomu lépe, než ostatní, kteří se známkami jen zbytečně stresovali. Snažím si to udržet i teď na vysoké, ale to je trochu jiný oříšek, když tu všechno nejde opravovat tak lehce jako na střední. :D Ale díky tomu také posílám palec nahoru, hlavně žádné stresování a nervování se a ták. :3

    OdpovědětVymazat
  3. Skoro až mám chuť se k tomuto projektu vrátit :-)

    Přirozeně :-D - hned na počátku mě upoutal tvůj zážitek se suši, které tě, jak píšeš, příliš neuchvátilo - nicméně jsem zvědavá a táži se: jaké suši jsi ochutnala? S náplní ze syrové ryby? Se zeleninou?

    Hrozně mě zasáhla pátá radost - skoro, jako bych to sama prožila. Ten pocit, když si s někým, s kým nemám zrovna nejrůžovější vztahy, něco společně užívám, mě pokaždé naplňuje úžasnou hřejivostí.

    A podzimní počasí je teď opravdu náramné! Nevím jak u vás, ale včera bylo u nás vyloženě vedro. Jako by se vrátilo babí léto...

    Přeji ti krásný další týden! :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Spousta novinek, teda! :-)
    Tvého Instagramu jsem si všimla už dřív, bohužel, jak teď nemám moc přístup k wifi, téměř tam nejsem. |Musím to ještě nějak pořešit :-´) Ale jsem ráda, že sis ho KONEČNĚ zařídila :P
    Ke známkám gratuluju, o trochu více ale k opětovnému setkání s Iris. Je to neskutečný, tohle vaše přátelství :-)
    Co se týče Hraběte, Blues mě moc nezaujal, ale snad všechny jeho básně mimo tuhle sbírku jsou strašně super. Už dvakrát jsem byla nadšena z básně Jednou... Možná znáš, každopádně je to asi nejlepší básnička, co jsem zatím potkala.
    Na německou písničku se jdu vrhnout. abych řekla pravdu, moje němčina jde teď dost do kelu, přestože vím, jak se řekne obžaloba i žaloba, různé druhy práv a ústav... Bojím se, že si za chvíli nebudu umět objednat ani housku... Ale tuhle jsem taky měla radost Přijel profesor z Německa a vykládal o vývoji Neměcké ústavy v 19. stol. (tušim :D ) A nepřipadala jsem si, že ukrutně nerozumim :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bohužel, odkaz na německou písničku nefunguje (naštěstí je tam ten odkaz na text, tak to dohládám, děkuju :-))

      Vymazat
  5. Skvělý článek! Vůbec jsem tvůj blog neznala, ale působíš hrozně sympaticky a navíc fakt hezky píšeš :)
    Ani nevím, k čemu se ohledně tohohle článku vyjádřit, protože nemám čas na slohovky :D Ale zmíním alespoň ty Srby - my měli také něco jako výměnnbý pobyt, i když se studenty z různých zemí (projekt EDISON) a právě Srbka mi sedla fakt dost:) Říkala, že Srbové jsou známí právě proto, jak pořád jen pijí a paří, a že u nich nějaké party jedou v jednom kuse... ale ta holka byla neskutečně fajn :)

    OdpovědětVymazat
  6. Blues pro bláznivou holku si taky přeji k Vánocům. :) Na básně Václava Hraběte jsem poprvé narazila v čítance na češtinu někdy loni. Jednu básničku jsem si opsala, ale potom jsem na něj zapomněla. Někdy před měsícem jsem ale prohlížela staré zápisníky a vzpomněla si, že bych si tuhle sbírku chtěla přečíst celou. :)
    Jsem ráda, že se ti ty známky lepší! ;) A výroková logika mi přijde celkem jednoduchá a dokonce to byla látka, která mě loni doopravdy bavila a občas si s ní "hraju" i teď. Negovat obyčejné věty je občas celkem zábava, protože češtinářsky to potom dává úplně jiný význam. :D
    Taky jsem teď nedávno ochutnala jelly beans - akorát byly z Lidlu a nebyly Bertíkovy. Každopádně byly moc dobré. :)
    A s tou němčinou tě pořád obdivuji, já bych písničku ve francouzštině přeložit nedokázala. :)
    Měj se krásně ;)

    OdpovědětVymazat
  7. Nemalé radosti jsou vždycky skvělé, já jsem si je zapisovala jeden týden, ale ten druhý jsem zjistila, že vlastně pořádně nevím, co psát, přišlo mi, že by to bylo každý den to samé. Ty to máš pěkně rozmanité :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zkus si najít každou odlišnost od toho předchozího dne. Nejsou všechny dny stejné. I když je fakt, že pokud chodíš z práce do práce a ještě k tomu nejsi někde ve městě, těch zdrojů je méně.

      Vymazat
  8. Václav Hrabě je naprosto úžasný :)

    OdpovědětVymazat
  9. Další bezvadné radosti. Takže tu fotku, kde jsi tak pěkně rozesmátá, fotila Iris? Má opravdu dobré oko pro zachycení momentu. Ale také má dobrou modelku, na to nezapomeň :-) .
    Gratuluji ke zlepšení známek, sice na tom nestojí svět, ale pro tvůj další případný postup je dobré si známky trochu hlídat a daří se ti. Ohledně intelektuálů - z toho si nic nedělej, intelektuálové v poslední době dostávají na frak, nebo spíš, projevují se jak naprostí dementi. Aspoň někteří. Takže, jestli se necítíš být intelektuálkou, je to pro tebe nakonec pocta. :-)
    Bertíkovy fazolky bych taky ráda ochutnala, vždycky jsem si je představovala tak trochu jak lentilky, jen s různými příchutěmi (ale nudle z nosu bych fakt nechtěla ochutnat ani ve snu).
    Jestli jsi skončila první díl Bídníků, doporučila bych navázat dalším, aby ti nevypadli z hlavy - nejen Bídníci, ale i souvislosti. Na druhou stranu, není problém se k prvnímu dílu vrátit, žejo...
    A Iris? Řeknu ti, že mít takovou kamarádku je malá výhra do loterie. Opravdu to není tak běžné, najít někoho, s kým se můžeš cítit volně a s kým se dá mluvit prakticky o čemkoliv a s kým se nenudíš. Iris je dobrá kamarádka a taková stačí opravdu jedna. S dobrými kamarády je vůbec dobré šetřit - tady totiž kvalita očividně přesahuje kvantitu.
    Václav Hrabě - jeho básně miluju, jedny z mých nejoblíbenějších (ještě se mi moc líbí Marceline Desbaredes Valmorová, ale vyšla v několika překladech a ne každý je zrovna povedený, zkusím najít ten, co mám já a pošlu ti odkaz. Je nádherná.)
    Jinak, recitaci jeho básní jsem ti posílala na fejs, doufám, že se líbily, stejně jako Mišíkova Variace na renesanční téma a podobně jako Zelené peří, které sice s Václavem Hrabětem už nesouvisí, ale s mladou poezií ano a že je to opravdu pěkný pořad.
    Destrukčním deníkům zdar!

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky