Nach Deutschland und zurück

Nebojte, tenhle článek o mých pěti dnech v Německu nezamýšlím psát v němčině. Asi bych toho ani nebyla schopna. Výměnný pobyt v Pegnitz se vydařil, řekla bych. Podívala jsem se na stará i nová místa, stala se součástí evropského projektu, v rámci šprechtění jsem zjistila, že má němčina ještě zdaleka není na té konverzační úrovni, kde bych ji chtěla mít, a tak dál. Počet fotek? Přes pět set. Nebojte, po rozkliknutí článku uvidíte jen mírný průřez vybranými snímky a událostmi. 
Nejprve něco na úvod. Pegnitz je menší německé městečko nacházející se v Bavorsku asi šedesát kilometrů od Norimberka. Odpadky zde nenajdete, ale zato tu podzim hýří barvami a ulice klidem. Pegnitzké gymnázium se ani nedá popsat, v porovnání s naším gymplem je to neporovnatelné a naprosto odlišné. Už minulý rok jsem se výměnného pobytu účastnila, tehdy v říjnu jsem však žádný report neudělala. Napravovat už to nebudu, stejně bych vycházela pouze z fotek a ne vlastních vzpomínek. 
Letos jsme nejezdili na tolik výletů, vlastně jsme podnikli celkem tři - do Pottensteinu, Norimberka a Bayreuthu. V prvních třech dnech výměny, pondělkem počínaje, se konal projekt Evropské unie, jehož cílem bylo vytvořit výstavu na téma poválečných vztahů Německa (nejen) s Československem. Tématika například odsunu Němců z Česka po druhé světové válce mě docela zajímá a už mám něco málo načteno a zjištěno, proto jsem se těšila, co tento projekt přinese. V pondělí jsme poslouchali vyprávění "svědků doby" (trochu krkolomný, byť doslovný překlad německého Zeitzeugen) - sedmdesátníci a starší lidé nám vyprávěli své vzpomínky na osvobození v květnu 1945. Vzpomínali na příjezd Američanů, odsun z československého pohraničí, migrační vlny, bombardování. V úterý jsme se vypravili právě do městečka Pottenstein, kde byl po válce zřízen jakýsi tábor pro židy, ale i jiné obyvatele, kteří ztratili domov. O celé historii tohoto tématu nám zde vyprávěl místní starosta. Ve středu navštívili gymnázium dva uprchlíci z Mali, kteří hovořili pro změnu o současných problémech, o svých dlouhých cestách napříč Evropou do Německa. To pro mě byla zajímavá zkušenost, protože jsem se ještě s žádným běžencem nesetkala - samozřejmě jsem toho využila a snažila se pokládat co nejvíc otázek, abych měla podněty k úvahám i debatám. Zbytek středy byl určen k tvorbě samotné výstavy, rozdělili jsme se na skupiny a v těch jsme skládali materiály a ty pak zpracovávali. Výsledek mě mile překvapil, výstava se opravdu vydařila.
hodinka češtiny a němčiny nesmí chybět, že ano
měli jsme vytvořit portrét našeho partnera - ten můj příšerný naštěstí není na fotce neuvidíte
já chci taky takovou roztomilou schránku! :3
"Všechno jde lépe, když člověk víc chodí."
Ředitel pegnitzkého gymnázia
Ve čtvrtek jsme se vydali do Norimberka. Už jsem zde byla podruhé a prohlídka historického centra s českou průvodkyní se odehrávala v podstatě ve stejném duchu. I tak jsem si ten den užila - oproti minulému roku se počasí opravdu vydařilo, norimberský podzim je jedna velká nádhera. (Bohužel ho nafocený nemám, neboť bych musela pořád zastavovat a brzdila bych spolužáky. O.o) Někdy bych se ráda do tohoto starého a krásného města vypravila na vánoční trhy, ty tam prý stojí za to. Jo a musím zmínit, že norimberské perníčky mi strašně chutnají a nikdy jimi nepohrdnu! (Jen škoda, že jsou poměrně drahé, že ano...)
zde byl pokřtěn Karel IV.
dům Albrechta Dürera, slavného malíře
Pátek byl posledním dnem v Německu. Ráno jsem se sbalila, rozloučila s rodinou a kolem osmé už jsme odjížděli. Nemířili jsme však rovnou do Česka, stavili jsme se ještě v městě Bayreuth. Tohle poměrně velké městečko dýchá historií, stojí zde opera Richarda Wagnera, spousta kostelů, zámek, starými ulicemi a náměstíčky chodíte v úžasu a uspokojení. Zde se nám dostalo výkladu od Češky, která zároveň tlumočila během projektu v prvních třech dnech výměny. Město se může pyšnit zajímavou rolí, kterou sehrálo v historii hudby devatenáctého století, což se, myslím, vždycky hodí. Strávili jsme zde zhruba dvě výjimečné hodiny, z nichž jsem si odnesla spoustu nového. A pak už jsme se opravdu vydali domů...
Villa Wahnfried
jakási umělecká výstava napříč ulicemi
moderní umění v záběru s Wagnerovou operou
miluju barokní architekturu! ♥
"vchod do hrobky za hlavním oltářem"
vzpomínka na třicetiletou válku
mimochodem, na předchozích fotkách jste mohli vidět protestantský kostel - jednoduše zdobený, jednoduše krásný
takovéhle kaple se u nás nevidí - oltář, varhany i kazatelna na jednom místě. okouzlující, to mi věřte.
Co se mé ubytovací rodiny týče - oblíbila jsem si ji. Pravda, Thomas, můj výměnný partner, neuměl zbla nic anglicky a navíc ho bavila atletika a podivní kamarádi, tudíž jsme ani tu jazykovou bariéru překračovat nemuseli, neb bychom si toho mnoho co říct neměli. S jeho rodiči, kteří rovněž nehovořili anglicky, jsem se snažila komunikovat, i když - já prostě nejsem ten typ, co mluví za každou cenu, jen aby něco řekl. Zvlášť v cizím prostředí a cizí řečí. Že bych si tou primitivní konverzací nějak zlepšila němčinu, to se asi říct nedá, nicméně zkušenost to byla a jsem ráda, že jsem mohla zase v praxi zjistit, jak (špatně) na tom jsem. Každý večer jsme někam chodili - nedá se říct, že bych si to vyloženě užívala, nicméně smířila jsem se s tím a ve výsledku ty večery nebyly tak špatné. Jeden večer jsme šli do restaurace na pizzu, jeden večer na bowling, jeden večer do hospody a ve čtvrtek se konal společenský večer pro rodiče a studenty, kde profesoři prezentovali naše město, aby rodiče viděli, kam jejich děti pojedou. (Zajímavé, že pro české studenty se nic takového nepořádá.) Myslím, že více se rozepisovat o myšlenkových pochodech, alkoholových testech a dívčích rozhovorech není třeba, zkrátka jsem se socializovala víc než dost a na nějakou dobu se mileráda opět uzavřu do sebe, svého klidu. (Ha, to sedí, když se teď doma v jednom kuse křičí a nadává nebo mlčí a ignoruje...)
Maike, Thomasova máma, Thomas osobně, Thomasův táta
byla docela legrace dolovat konverzační znalosti, abych tuhle fotku pořídila :D
Jaký máte vztah k Německu, Němcům a němčině? Zajímáte se o uprchlíky? Chutnají vám norimberské perníčky? A jak jste na tom se socializací - chodíte po večerech rádi do "společnosti", nebo raději zůstanete doma, protože celodenní styk s lidmi vám bohatě stačí? 

Komentáře

  1. Jejej, jak už jsem viděla nadpis, tak jsem se lekla, že bude článek v němčině, protože německy neumím, ale naštěstí jsem si pak hned oddychla :D. Na celém projektu mě nejvíce zaujalo povídání si se svědky o minulosti. To by se mi hrozně moc líbilo a bavilo by mě to, neboť mám historii ráda :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, bylo to opravdu docela zajímavé. :) Mě se hlavně líbí ta možnost nahlížet na to očima Němců, přece jen je druhá světová válka stále ožehavé téma a každý národ ji pocítil trochu jinak. :)

      Vymazat
  2. S tím Thomasem mě to mrzí:D Ale domlouvat se rukama nohama muselo být super:D. Já neumím německy ani slovo..:D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vlastně jsem ruce ani nohy ke komunikaci nepoužívala, ale i tak to bylo občas dost náročné - třeba když se mnou chtěli u snídaně diskutovat o problematice větrných mlýnů nebo když se ptali, co zajímavého jsem viděla v Norimberku. :D :)

      Vymazat
  3. Já chodím mileráda ven a mileráda mám i svůj klid doma. :) Vůbec si nedokážu představit, že bych jela k rodině a vlastně neměla se s nimi jak pořádně domluvit:) ale podle mě přeháníš a tvoje němčina na tom nemůže být tak špatně, jak popisuješ:) ^^
    Vztah můj k Německu celkově asi znáš. :D To se nijak nezměnilo:)
    Ale Norimberk je krásné město, určitě ho někdy navštívím:)
    Moc hezké fotky!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já strašně ráda trávím čas s lidmi, ale jen pokud si s nimi mám co říct, pokud je ten čas naplněný. V tomhle případě by však bylo mnohem produktivnější si zalézt do postele a pořádně se vyspat nebo si číst. :)
      Překvapuje mě, že jsi v Norimberku ještě nebyla. :)
      A děkuji. :3

      Vymazat
  4. Krásné obrázky, moc se mi líbí, jak tam mají na ulicích čisto...

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji za pěkný článek, hned mám chuť po příjezdu sepsat i svůj report o Skotsku! :) A celkově jsi mi nějak zlepšila náladu, když se teď každý den utápím v depresích, není to na škodu...
    Němčinu jsem na základce z principu nenáviděla. Vážně naprosto brutálně! A hrozně jsem se těšila, že na umělecký půjdu na fráninu. Jenže jak jsem přestoupila na gympl, obě skupiny už byly zapsaný na němčinu a mně nezbývalo, než se připojit k jedný z nich, a už jsem se připravovala na to, jak tragický další čtyři roky budou. Naše skupina má však skvělou učitelku, která mě i za těch pár týdnů naučila mít němčinu ráda a já si teď hrozně vážím toho, jak se každý rok pořádají školní zájezdy do Vídně i Drážďan :). Takže němčinu fakt můžu! Ač k Německu stále nijak nelnu, Merklovou budu nesnášet pořád a známe to. Raději zůstávám u toho Rakouska a Švýcarska.
    Jinak co se chození do společnosti týká, raději jsem uzavřená. Zalezu si k sobě a čtu, přemýšlím, jóguju, píšu a něco vytvářím - sama. Když mám volno, plánuju si, co budu dělat sama. Sama. Sama... Raději.
    Ještě jednou díky za pěkný report a krásně fotečky! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jé, do Skotska bych strašně chtěla. (Už jen kvůli románu Cizinka, který jsem si zamilovala, ale pšt. :D) Deprese znám, mám je poslední dobou často - škola mi nejde, kašlu na to, čemu se chci věnovat a nedělám nic, maximálně tak matiku a chemii, abych si udržela přijatelný průměr. (V mém případě trojky, bohužel.) Já si myslím, že volba mezi němčinou a francouzštinou, kdy vyhrála němčina, bylo to nejlepší, co jsem na gymplu udělala.
      Taky jsem raději uzavřená, ráda si plánuju, jak přečtu tohle a napíšu tohle a zkouknu tohle a tak. Socializace není na škodu, ale občas je to fakt ztráta času. :D :)
      Díky za pěkný komentář! :)
      A hlavu vzhůru, depky přejdou. já je mívám obvykle jednou dvakrát do měsíce a zatím nikdy žádná nezůstala déle než týden. :)

      Vymazat
  6. Moc krásný článek a nádherné fotky! :)
    Já Německo vnímám tak nějak neutrálně, německou řečí nedisponuji, takže vlastně téměř nerozumím ani tomu titulku. :D Ale líbí se mi, že máš odvahu takhle jet na výměnný pobyt. Já bych se zcvokla...mluvit cizím jazykem s cizími lidmi...Brrr. :D A nejvíc by mě vyděsil ten bowling. :D Ale hádám, že je to dobrá zkušenost. :)
    Jinak v Německu jsem byla pouze v Drážďanech v galerii a na vánočních trzích a to bylo opravdu krásné. :)
    Jinak ten váš projekt, co jste vytvářeli mi připomíná naši kolínskou výstavu Odhalené osudy židovských dětí, kterou jsme jakožto studenti připravovali loni. Hrozně mě bavilo takhle "bádat", i když už ty informace byly pro nás tak napůl "připravené." Dostali jsme jedno dítko a měli jsme za úkol zmapovat, co se s ním stalo za druhé světové války. :) Byli jsme takhle v archivu, v knihovně a v muzeu a potom jsme dávali dohromady všechny ty informace. Naši holčičku ale bohužel zastřelili v Estonsku (někteří měli i děti, které přežily). :/
    A potom, když jsme to dodělali tak na ten výstavní panel zapomněli dát moje jméno. -_-
    Ale aspoň jsem dostala poukázku na knížku. :D
    Každopádně to bylo hrozně zajímavé. :)
    A jinak s tou socializací...já mám dny, kdy si říkám, že je přeci jednoduché se bavit s lidmi a vycházet s nimi dobře, ale občas mám taky dny (třeba dneska), kdy si říkám, že to nemá cenu a že je ta komunikace a neustálé vciťování a braní ohledů strašně vyčerpávající...
    Asi proto mi žádný test osobnosti není schopný říct, jestli jsem introvert nebo extrovert. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jé, tak to by mě asi taky zamrzelo, všechny ty náhody.
      Ale jako projekt to muselo být opravdu zajímavé. :)
      Prý můžeš být i extrovertní introvert. :D

      Vymazat
  7. Moc pěkná fotoreportáž a zajímavě strávený týden. Líbí se mi slovo socializovat se, už jsem to viděla na blogu Magdaleny, a zní mi docela legračně a přitom výstižně. Jak by se dalo opsat? Zapadnout? Přizpůsobit se? Včlenit se do společnosti? :-)
    Zaujala mě výstavka jako taková i přednáška o konci války a vystěhování Němců z pohraničí. Ale co mi trochu vadí, je, že v této historii se zmiňuje hlavně tento úsek. Tomu vystěhování Němců z pohraničí něco předcházelo, šest let válečného pekla a hlavně, před těmi šesti lety byli stejně hrubě a bez okolků vystěhováni čeští usedlíci. Křivdy a neštěstí byly na obou stranách, je dobré o tom vědět, ale není dobré se v tom stále pitvat a vytahovat to jako nějaký důkaz viny (teď nemám na mysli onu přednášku či výstavku, ale celkový trend společenského zaměření).
    Myslím, že jsi celkem introvertní osůbka, ale jsi i extrovertní, malá společnost a společenské večery vůbec neuškodily. Takhle máš aspoň pěkné vzpomínky - a musím ocenit i krásné fotky, moc pěkné městečko, hezké okolí, zvlášť bych chtěla vypíchnout fotky s detaily, ty se ti vážně povedly.

    OdpovědětVymazat
  8. Pegnitz vypadá malebně, stejně tak i ostatní místa na fotkách!

    Já v Německu byla "pořádněji" dvakrát, a to pokaždé v Regensburgu. Poprvé kolem Vánoc 2008, kdy jsme tam jeli s naším dětským sborem zpívat koledy s místním univerzitním orchestrem. Regensburg je v prosinci krásný - jsou tam známé vánoční trhy. Tehdy dokonce byla i trocha sněhu, takže to bylo jako v pohádce. Podruhé jsme tam jeli o rok později tentokrát na jaře opět zpívat na univerzitu. Na jaře to tam ale není tak kouzelné.
    Mimochodem, ta univerzita je zevnitř fakt nechutná! Je to tam jako někde v garáži.

    Tvůj pobyt v Německu každopádně určitě musel být zajímavý zážitek! Zaujala mě ta kaple "tři v jednom" :-D To bych chtěla vidět! A koukám, že na třetí fotce tam za stromy na kopci cosi vykukuje - to je rozhledna?

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky