sobota 3. října 2015

Nemalé radosti #8

Od posledního příspěvku neuběhlo mnoho času, ale nějak mě to psaní Nemalých radostí začalo bavit. Možná proto, že vnímat radosti občas bývá vážně jednoduché a někdy zhola nemožné. Navíc, musím se přiznat, lezou na mě zase nějaké krize - nepíšu, nefotím, nečtu, občas přemýšlím a když, nedopadá to moc dobře. A mé známky z chemie stahují průměr hodně dolů. Ale tohle mají být radosti, nasaďme úsměvy a pusťme se do nich.

1)
Už je to týden - to to letí -, co k nám domů přijela Iris. Obvykle do toho našeho zmateného rodinného světa nikoho zrovna dvakrát nadšeně neuvádím, protože jsem si vědoma všech "nebezpečí", která u nás hrozí, nicméně o Iris jsem se, po zralé úvaze, tolik nebála. Troufám si tvrdit, že se nám víkend vydařil a že ho právem můžu zařadit mezi ty radostné a naplněné. Koupily jsme si s Iris stejné halenky (a fakt pěkné), prošly se na Kladně po hlavní třídě, ukázala jsem Iris centrum Slaného a také ten náš zapadákov. Podařilo se nám natočit video, zrealizovat bláznivý plán, který se docela vydařil. Splnily jsme několik úkolů v Destrukčních denících, podívaly se na Frozen, popovídaly jsme si a snad se trochu odreagovaly od všech školních záležitostí. Řekla bych "Víc takových víkendů!", jenomže si uvědomuji, že jejich kouzlo spočívá právě v té jedinečnosti.

2)
Zase jsem se zamilovala do své postele. Nebo do spaní. Nebo do obojího. Chodím si lehnout kolem desáté a spím dlouhým, hlubokým a bezesným spánkem až do doby, než mi mamka ráno oznámí, že jsem zaspala. Říkám si, jestli se neměním v sovu, což bych nechtěla. Zároveň si nechci ten spánek upírat, protože cítím, jak ho potřebuju. A dělá mi radost, že můžu spát. Tyhle víkendové dny jsou na to nejlepší.

3)
Ti, co mě znají, vědí, že sice hraji na lesní roh, ale přípravě do hudebky mnoho energie nevěnuji a obecně nejsem ani pilná, ani talentovaná hráčka. Navzdory předsevzetím jsem i letos sklouzla do módu "hraje se jen ve středu na hodině", jenomže na těch hodinách se mi docela daří. Skladby a tóniny, které hraji, zní, jako bych je pečlivě natrénovala, většinou se mi ozývají správné tóny a poměrně snadno se dostávám do výšin i hlubin na první pokus. Nevím, co se to děje, nicméně vyhovuje mi to. V úterý mám koncerty, hned dva, držte palce.

4)
Jeden úkol v Destrukčním deníku říká, abych na danou stránku nalepila listy a další nalezené věci. Ve květináči jsem našla usušené kvítky fialek, které do deníku hned putovaly, chtělo to ještě ten list. Dva jsem z fialky utrhla a začala je lisovat pod hromadou knížek mezi novinami. Střídala jsem je poctivě jednou denně, někdy obden, když jsem zapomněla. Jeden lístek mi shnil, druhý se drží a vypadá to, že brzy bude usušený. (Pro představu, dělám to už asi dva týdny...) Už se těším, až bude ten úkol hotový.

5)
Všimli jste si, jaké je v posledních dnech nádherné počasí? Ráno je sice zima, občas už jinovatka a kouří se od pus, nicméně v průběhu dne se to vždycky krásně vybere a nebe je pak modré, slunce hřeje a člověku je hned trochu líp. Listy už se barví, je babí léto v plném proudu. Letos náramné. To dovede zvednout náladu, když vylezete ze školy, nemyslíte?

6)
Hned v úvodu jsem napsala, že nečtu. Myslela jsem tím, že se mi nedaří pokročit s Bídníky. Moc mě to mrzí, protože mě ta knížka jinak baví a jsem zvědavá, jak se vše vyvine, jak to dopadne s Jeanem Valjeanem, Cossetou a tak. Jenže většinou dřív, než se do knihy začtu, usnu. Škoda, že jsem si to nepřečetla o prázdninách. Chtěla jsem se však pochlubit s radostí v podobě přečtení knížky Eliška Přemyslovna, kterou nedávno vydalo nakladatelství Moba. Tyhle jejich historické beletristické knížky se mi čtou asi úplně nejlíp, mají skvělý formát a obsah jakbysmet. Dvě sedmdesát jedna stran o matce Otce vlasti jsem přečetla ve čtvrtek během čekání na Barrandově, kde jsme se školou byli dělat diváky k finálnímu dílu pořadu Nejchytřejší Čech. Takže můžu říct, že jsem za září přečetla aspoň jednu knížku....

7)
Hodně teď poslouchám hudbu. Dobře, většinou to samé pořád dokola a do zblbnutí (jak by řekl táta), přesto mě to nepřestává bavit. A mám taky několik nových písničkových objevů, které mi dělají velkou radost. Třeba hudba německé kapely Silbermond. Nebo usměvavá písnička Naštěstí, kterou všem vřele doporučuji pro zvednutí nálady. A spousta dalších, o nichž třeba napíšu jindy.



A co zvedá náladu vám?

6 komentářů:

  1. Možná jsi prostě jenom unavená. Škola začala, přibylo povinností, učení je náročnější, do toho hudebka, nedivím se, že usínáš nad knížkou a spíš jako dudek.
    S tím počasím máš pravdu. Ráno je pěkně frišno, ale přes den se udělá moc hezky a opravdu skvostné babí léto. Sice je sucho, že by potřebovalo zapršet, ale kvůli těm zlatým listům a zbarvování se přírody bych si přála, aby déšť přišel co nejpozději.
    S Iris máte stejný halenky, to je pěkný pohled. Sluší vám to a klidně bych řekla i že jste ségry. I když vím, že máš sestřičku jinou, vlastně sestřičky dvě. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, být ségra s Iris, to by bylo bájo. Ale takhle je to asi nejosudovější. :)

      Vymazat
  2. Tyhle krátké exkurze do tvého života mě baví :) To co nám dovolíš poznat je moc milé a tak nějak to vždy zapůsobí na mou momentální náladu :)
    S Iris jste si evidentně užily krásné chvíle. Škoda, že vám to není umožněno častěji, ale možná máš pravdu, že kouzlo těchto okamžiků spočívá v tom, že nejsou všední. Ještěže máme ty sociální sítě :)
    Spaní miluju, ale ve své posteli jsem za posledních 14 dní strávila víc času, než by se mi líbilo. Po několika letech jsem onemocněla, cpala se antibiotiky a zažívala ty strasti stonajícího člověka. Ale zase jsem se podívala na dvě série svého oblíbeného Amazing race, spoustu toho přečetla a tak.
    Nevěděla jsem, že hraješ na lesní roh! Kéž by mi kdysi necvičení na hudební nástroje procházelo tak lehce jako tobě. Třeba bych u něčeho zůstala dodnes.
    Já hudbu zase prakticky přestala poslouchat. Do uší si pouštím skoro výhradně audioknihy.
    Parádní článek :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jé, děkuju! :)
      Nevěděla? Vždyť to furt někde píšu. :D Na co jsi hrála ty? :)
      Audioknihy bych taky ráda začala zase poslouchat. :)

      Vymazat
  3. Hezký článek, taky bych měla zas někdy zveřejnit nějaké radosti, pravidelně se mi to prostě nedaří, to už jsme zkoušela hodněkrát a nikdy jsem to nedokázala dodržet.

    OdpovědětVymazat
  4. Vlasti, asi předevčírem jsem viděla v Brně holčinu, která měla stejnou halenku jako ty s Iris. Navíc měla hodně podobnou barvu a délku vlasů jako ty a řekla bych i podobnou postavu. Viděla jsem jí zezadu, ale značně mě to rozhodilo :D No, přiznám se, předešla jsem jí, abych zjistila, jestli to náhodou nejsi ty. A teda - ten letmý pohled mě moc nepřesvědčil :-)
    Jinak závidím improvizace s lesním rohem. Mně tohle s klavírem nikdy nešlo :-)

    OdpovědětVymazat