neděle 23. srpna 2015

Z Orlických hor, část první

Během prázdnin jsem už byla v Anglii s babičkou, strávila jsem pár dní s Iris, letním měsícům chyběla už jen rodinná dovolená. Na takovou jsme se s rodiči a Bětuškou vypravili (sestra se připojit nechtěla, zůstala tedy doma a starala se o zvířectvo), do krásného areálu Rzy, kousek od Olešnice v Orlických horách. Fotek mám dost a zážitků k vyprávění také, rozhodla jsem se je rozdělit do několika (dvou nebo tří, ještě přesně nevím) článků. Usoudila jsem totiž, že je lepší podělit se o víc věcí v několika článcích, než namačkávat informace do krátkých odstavců, aby už tak nekonečný článek měl svůj konec. Směle se tedy můžete pustit do čtení prvního článku, který obsahuje kulturní část dovolené.

Někteří lidé rozdělují reporty chronologicky, já se pokusím udělat to tematicky. Nejprve se tedy svěřím se svými zážitky (a s fotkami, že ano) z oblasti kultury. Než však začne prezentace, dovolte mi úvod a všechny ty informace, které by snad mohly navodit atmosféru cestovatelského článku.

V areálu Rzy - Nový Hrádek jsme strávili příjemný týden už před čtyřmi lety. Tehdy jako jedenáctiletá jsem si to užila, pamatuji si, že jsme navštívili opravdu hodně míst a měst, Dobrušku, Babiččino údolí, Nové Město nad Metují, Olešnici v Orlických horách, Jiráskovu chatu, nějaké pevnosti a přírodní památky, na jejichž názvy či polohy už si přesně nevzpomínám. V roce 2011 jsem však ještě nefotila, rodinným fotografem byl tehdy táta, letos jsme si samozřejmě role vyměnili. Chtěla jsem se podívat na nějaká místa, která jsem v mlhavé paměti uchovávala, s Bětuškou se však příliš výletovat nedalo. Měli jsme navíc plnou penzi, tudíž snídaně, obědy a večeře. Z toho vyplývá, že jsme žádný rekord v počtu výletů a viděných památek nezdolali, přesto jsem si těch pět dní opravdu užila. Příjemně jsem si odpočinula, nafotila jsem přes osm set fotek, přečetla jsem tři knížky a rozečetla čtvrtou, napsala jeden dlouhý dopis a několik krátkých básní do šuplíku (spíš do knížky, protože jsem potřebovala záložku...). 
Tohle je škola nacházející se cestě mezi Olešnicí a Novým Hrádkem. 

První výlet za kulturou jsme uskutečnili hned v úterý dopoledne. Na celý úterek hlásili déšť, nebe bylo opravdu celý den zatažené a slunce skrz mraky nevykouklo. Dopoledne, to ještě nepršelo, možná občas mžilo, jsme se tedy vydali do Polska, do města Kudowa Zdrój. Původně jsme sem jeli obhlédnout aquapark, který rodiče zamýšleli navštívit v případě, že bude opravdu hodně pršet. Jelikož jsme se však ve městě vyskytli v době, kdy z nebe nepadalo vůbec nic, šli jsme se jen tak projít po náměstí, nakoukli jsme do několika veřejných budov a cestou zpátky táta vyhověl Bětuščině chuti na zmrzlinu a zatímco ona seděla a vychutnávala si ji, šla jsem se projít po Bělovsi (součást Náchoda). Čas nás pomalu začal tlačit, tak jsme jen projeli kolem pramene Ida a vrátili se na oběd do našeho areálu.
tyhle záhonky s květináči ve tvaru deštníků byly nádherné!
Základní škola v Náchodě (Běloves) s pěkně vyzdobenou fasádou, na dalších stranách budovy byly například sešity, hudební nástroje nebo výtvarné potřeby.

Ve středu jsme začaly s mamkou jezdit na kole. Vzaly jsme s sebou dvě kola, úterní počasí nám trochu překazilo plány, ve středu už se však vyjasnilo, a tak jsme vyrazily. Zastavily jsme se v Olešnici (trochu se tam porozhlédly a jely dál, směr hranice s Polskem a zpět, pěkný kopec), odtud pár fotek tedy mám. Odpolední výlet je spíše přírodního rázu, taťka se chtěl jet podívat na Šerlišský mlýn a Masarykovu chatu. Zvládli jsme obojí, proč tedy alespoň několik fotek nepřidat. 
Idylická chaloupka na kraji lesa, u potůčku. :)
Čtvrtek byl po kulturní stránce obsáhlejší než předchozí dva dny, podívali jsme se totiž do Nového Města nad Metují. Tohle město je mi velmi sympatické, dýchá z něj cosi starého, ale přitom je to město nové, uklizené, udržované. Na náměstí pózují staré, opravené domy se štíty a podloubím, na jedné straně náměstí se tyčí zámek a na druhé kostel. My se podívali do muzea, opravdu pěkný zážitek, a pak jsme se prošli skrz uličky k zámku, dovnitř už jsme však jít nestihli. Muzeum mě opravdu nadchlo, kromě klasických expozic zde byly vystaveny oděvy a doplňky z třicátých let, které byly použity během natáčení seriálu České století. Nejvíc času jsem však strávila v přírodní sekci - trochu zvláštní, že? -, protože mě popisky místní fauny a flóry opravdu zaujaly (asi jsem vzhledem ke krásné přírodě Orlických hor byla přírodně naladěná). I Bětušce se v muzeu líbilo - nejvíc v dětské interaktivní části, kde mohla lovit ryby. 

Z pátku, posledního dne naší dovolené, mám asi nejkrásnější zážitky. S mamkou jsme překonaly vzdálenost osmnáct kilometrů, jely jsme se totiž podívat do pohraničního městečka Lewin Kłodzki, původně jen za účelem vyfotit si ceduli "Vítejte v České republice" a hraniční kámen. Tím hlavním pátečním - a celotýdenním - zážitkem pro mě byl výlet do Babiččina údolí. Babičku jsem četla a opravdu se mi ta kniha líbila, říkejte si, kdo co chcete. Na návštěvu tohoto místa před několika lety jsem si moc nevzpomínala, v paměti mi uvízla pouze socha babičky a vnoučat. Když jsme proto zaparkovali v Ratibořicích u zámku a vypravili se vyšlapanou, stromy obklopenou cestičkou ke Starému bělidlu a Viktorčině splavu, byla jsem nadšená. To místo mě tak ohromilo, uchvátilo, nabilo energií a vtáhlo do svého klidu, do minulosti dýchající z mohutných kmenů stromů naklánějících se u cesty, nejde to popsat několika slovy v jednom odstavci. Možná, že jednou o svém vztahu k Babičce napíšu a zmíním se zde i o tomto památném místě. Do té doby vám musí stačit fotky.

V sobotu jsme se naposledy šli nasnídat - mimochodem, už jsem zmínila, jak dobře zde vaří? -, zabalili jsme si věci, rozloučili se s pokojem, s krajinou, s dovolenou, a vydali jsme se na několikahodinovou cestu domů. (Ještě jsme se stavili u příbuzných, ale to sem už nepatří.) 

V příštím článku můžete očekávat fotky z procházek po přírodě, z výstupu k Masarykově chatě a z Babiččina údolí. Možná článek okořením i o portrétové fotky, pokud ne, najdete je ve třetím článku. Pro dnešek je to vše.

Byli jste taky během léta na rodinné dovolené? A jezdíte raději do přírody, nebo za kulturou? Nebo si to rádi namixujete? A jaký máte vztah k dílu Babička?

4 komentáře:

  1. Jé, máš nádherné fotky, jako vždy! ;) Úplně na mě dýchla ta atmosféra. Byli jsme tam na kolech tuším před třemi nebo možná už dokonce čtyřmi lety (už mi to začíná splývat, jak jsem každé léto někde jinde :D) a byli jsme určitě u Šerlišského mlýna, u Masarykovy chaty, v Olešnici a myslím, že i v tom samém muzeu v Novém Městě nad Metují. :) Jenom to Babiččino údolí jsme vynechali, ani nevím proč. :)
    Jinak my jezdíme tak nějak napůl - táta by nejspíš nejradši jenom za sportem na kolech, ale my ho s mamkou většinou přemluvíme, alespoň k tomu, abychom se na několik památek na tom kole dojeli podívat. :) A já sama osobně potom mám hrozně ráda, když jsme u nějaké vody - nádrže, rybníka nebo aspoň řeky a tak. :)
    A s Babičkou mám takový ten problém, co má hodně lidí - dočetla jsem po Viktorku, která byla zajímavá a dál už jsem se nemohla přimět číst. :/ Ale snad to jednou dočtu. :) Ale přijde mi hezké, že k ním máš takový pěkný vztah. :)

    OdpovědětVymazat
  2. Moc hezké fotky! Píšu/říkám ti to pořád, i přesto je to má první reakce k tomuto článku. Obzvláště ty fotky z muzea, ta stará móda, to je opravdu potěšení pro oko. :-)
    Co se týče tvých otázek - určitě u mě vyhrává cestování za kulturou, příroda je také fajn, ale radši se procházím po městech (a po muzeích a tak). Dílo Babička. Uf - no, mám stejnou zkušenost, jako Matty. Dočetla jsem ji jen k Viktorčinu příběhu. Ale už jsme ji asi pětkrát probírali ve škole na literatuře, všechny profesorky nás od toho tak nějak odrazovaly. Mám doma takové hezké a staré vydání Babičky, myslím, že by stálo za dočtení.:-)
    Na další články se těším! :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Príma článek! V Novém Městě jsem byla před pár týdny jen na otočku a musím říct, že to bylo město, které mě za posledních xx let nejvíc zaujalo. Zámek jsme, stejně jako vy, nestihli, což mě moc mrzelo, protože tam byla i prohlídka půdy a kuchyně a navíc výstava hraček. Také byla na náměstí spousta kouzelných krámků s báječným nádobím. A kdybych věděla, jak krásné je to muzeum, litovala bych i jeho.
    Obecně se mi kraj Orlických hor, Nového Města i Babiččina údolí moc líbil a mrzelo mě, že jsme na něj měli sotva hodinku. Dokonce jsem tam plánovala i týdenní dovolenou, ale asi nejspíš až za rok. Ten kraj je vážně krásný, bohužel člověk asi nemůže cestovat tak, jak by chtěl :-)
    Opravdu jsem si článek užila, chtěla bych se tam podívat znovu.

    OdpovědětVymazat
  4. Á, díky za tip na výlet! Vypadá to tam moc pěkně. Mám z tvých obrázků skoro pocit, jako bych tam byla!

    OdpovědětVymazat