Nemalé radosti #6

Dnešní nemalé radosti píši z několika důvodů. Jednak se mi, samozřejmě, nashromáždilo sedm radostných věcí, které bych s vámi ráda sdílela, druhým důvodem, proč jsem se mezi všemi nápady rozhodla zrovna pro tento druh článku, je téma týdne zadané v Klubu snílků. Řekla jsem si, že bych se do dění v klubu měla víc zapojovat, protože je škoda, že i když má blog přes osmdesát členů, mnoho jich nepřispívá - včetně mě. Chci to tedy napravit, takže tento článek bude radostný a zároveň v sobě ponese trochu z tématu nehod a náhod. 
Nehodu zapříčila malá náhoda. Jedna jiskra z kombajnu a lán pole plus značná část lesa lehly popelem, nedaleko mého bydliště...
1) 
Školní rozvrh hodin je vždycky jedna velká náhoda. Ani sám zástupce, který takovéhle věci zařizuje, nikdy přesně sám neví, jak to dopadne. Letos však mohu s potěšením prohlásit, že jsem (tedy takhle předběžně, samozřejmě nevím, jak to bude vypadat v praxi) s rozvrhem hodin i s učitelským obsazením vážně spokojená. Budeme mít nového dějepisáře, novou angličtinářku, zamění nám němčinářku za tu, která ve mně lásku k němčině vybudovala, hodiny biologie už nebude vyučovat naše třídní, ale její čerstvě vystudovaný syn a prý nám úplně nezruší hudebku, bude se spolu s výtvarkou střídat mezi námi, kvintány, a prváky. (Když jsme u těch nehod a náhod, určitě jsem ještě neoznamovala velmi smutnou zprávu o nehodě, která profesorku výtvarné výchovy stála život. Pomáhala na nějakém dětském táboře a když jela pro jídlo/poštu/nevím co, napálil to do jejího auta nějaký kamion na dálnici... Že pro vás někdo znamenal víc, si uvědomíte, až když ho ztratíte.) O svých školních záležitostech bych se možná mohla rozepsat někdy během víkendu, ráda bych se totiž zapojila do Back to school tagu. Byl by to takový oddechový článek, kde bych se o nesmrtelnosti chrousta, konci prázdnin a školních starostech rozpovídala spolu se zodpovězením nějakých kolujících otázek. Měli byste zájem?


2) 
Od spolužačky mi dorazil pohled. Byla to pro mě docela náhoda, protože jsem ho opravdu nečekala. Měla bych si lépe pamatovat, komu všemu dávám svou adresu, i když jí jsem ji jistě dala už před několika lety. Pohled mi udělal radost a já se najednou zastyděla, že jsem jí nic neposlala. Tedy, chtěla jsem - pohled jsem měla napsaný od pátého července, jenomže jsem na spolužačku neměla adresu. Tedy, myslela jsem si, že jsem si ji ukládala, nehody takového drobného rázu se však stávají a buď můj "chytrý" telefon zase předvedl, co (ne)umí, nebo nevím, jak si náhlé zmizení adresy vysvětlit. Musím si je psát do adresáře, když už ho mám. Nakonec jsem jí o adresu napsala a pohled, i když s velmi neaktuálním textem, jsem jí odeslala. 

3) 
S Iris jsme teď poměrně často ve spojení, asi to bude tím, že obě tušíme, že se začátkem školy našeho volného času ubude a po večerech budeme spíš koukat do poznámek než do počítače. Náhoda tomu chtěla, že jsme se dostaly k tématu tagů. Zavzpomínaly jsme si na Liebster blog award tag, který se vždycky na jaře či na podzim objevil v blogosféře a zasáhl spoustu blogů. Napadlo nás, že by mohla být zábava "vymyslet" (upravit pravidla předchozích tagů a dodat jim něco nového) si nás vlastní tag - a tak se stalo, během vymýšlení jsme se docela nasmály. Pokud vás tato radost zajímá, počkejte si do příští středy (2.9.), tehdy tag uvidí světlo (blogo)světa. :)
tuhle fotku jsem si dala do článku o mé maličkosti, líbí se mi. :)
4) 
Slibovala jsem vám článek o tom, jak jsem se během prázdnin pohybovala a hýbala, jak jsem cvičila a sportovala. Samozřejmě článek stále mám v plánu, dokonce už jsem si připravila i fotografie. Musím se však podělit o svou radost z posledního cyklovýletu, který jsme s mamkou udělaly. Mamka mi celé léto říkala, že na konci srpna musíme zajet jistou trasu (asi 19.5 km), kterou jsme společně jely zhruba před dvěma lety a já tehdy lehce vybouchla, do toho jsem píchla, no nehoda nehodná vyprávění. V pondělí večer jsme se sebraly, nasadily helmy, sedly na kola a vyrazily jsme na cestu. Bylo to náročné - kopce bychom zvládly raz dva, kdyby proti nám nefoukal silný vítr. Spíš než délka trasy mě svým způsobem unavovala délka výletu, jely jsme zhruba hodinu a to už je na mě moc, už z toho pak ani nedokážu mít radost, jen automaticky šlapu, oddechuji a těším se, až budeme doma a já se budu moct pustit do další činnosti. Radost však je, že jsme tu problematickou trasu zvládly úplně v pohodě, že jsme završily cyklistické léto takovou menší výzvou. 

5)
Léto jsem, jak jistě všichni víte, trávila také s knížkami. Většinu jsem si vybírala náhodně, čerpala jsem převážně ze své knihovničky. V souvislosti s Dnem nepřečtených knih bych se ráda o svém knižním létě rozepsala podrobněji v plánovaném článku, který by měl vyjít 30., možná 31. srpna. Do té doby můžu sdělit jen radostnou skutečnost, že se mi podařilo překonat loňský rekord přečtených knih, že jsem zvládla jednu knihu anglickou, několik knih z povinné četby a vystřídala jsem několik žánrů - historii, divadlo, young adult, detektivku, něco dobrodružného i realistického, úvahového i oddechového, zkrátka takový literární mix. Jste zvědaví?

6)
Náhoda mi poslední dobou přeje, nedávno jsem u Ailin vyhrála knížku. Jelikož jsme se už delší dobu neviděly, naplánovaly jsme si menší setkání na páteční odpoledne v Praze, kde mi také předá výhru. Těším se, až si popovídáme a o této radosti se zmiňuji, i když se ještě neodehrála - možná proto, že nevím, kdy se k Nemalým radostem opět dostanu a nejspíš proto, že vím, že to odpoledne bude fajn. 
Chtělo to prý něco barevného. A já usoudila, že do záhlaví musím dát něco, co se aspoň trochu pojí k citátu. Úsměv. :)
7)
Mamka se sestrou už mi dlouho říkaly, ať si něco udělám s vlasy. Sama jsem občas přemýšlela o změně, ale bála jsem se jí, vyhýbala se jí jako čert kříži. Nakonec jsem se včera ocitla v kadeřnictví a v podstatě nechala kadeřnici pohrát si s náhodou a překvapit mě. Vlasy mi prosvětlila melíry a zkrátila o značný kus, jsem s tím spokojená. Prý to není ani moc vidět. Inu, u kořínků mi ty světlé proužky trochu vadí, namixované s mými vlasy však blond pramínky nevypadají vůbec špatně. Cítím se trošku jako nový člověk, věříte mi? 

A co vy a radosti posledních prázdninových/srpnových dní? Všímáte si ve svém každodenním životě nějakých náhod a nehod? Jste zvědavi na články, o jejichž brzkém sepsání jsem se zmínila v článku?


Komentáře

  1. Teda Vlasti, Tobě to strašně moc sluší! :). Ty melíry Tě tak nějak prosvětlily a udělaly z Tebe dámu :).

    Pole, lesa a paní učitelky je mi strašně líto.... doufám, že příští radosti budou jen veselé, protože při čtení tohohle článku se mi šíleným způsobem měnily pocity radosti a smutku.

    Jsem ráda, že nacházíš tolik radostí v obyčejných dnech. Překonáváš se, takže na sebe můžeš být hrdá. A doufám, že se nám zítřejší odpoledne podaří :).

    OdpovědětVymazat
  2. Moc ti to sluší :-)
    Těší se na všechny článkove radosti, které chystáš ty pro nás.

    OdpovědětVymazat
  3. Lehký melírek ti sluší a kratší zástřih také, na vlasech to není až tak moc poznat, a přitom si vlasy trochu odpočinou. Melír je bezvadný s tím, že prozáří vlasy a když je dobře namíchán, vypadá to, jako bys měla pramínky vlasů vyšisované od slunce.
    K vyhrané knize od Ailin též gratuluji, i k dalším plánům. Spolupráce s Iris přináší ovoce, třeba taková Hřejivá výzva byla unikátní. A taky není vůbec, vůbec špatné, mít jeden praktický sešitový adresář. Je to taková solidní záloha, když klekne mobil nebo se vymažou kontakty. Papír snese hodně, je stabilní, a pokud ho nevyhodíš do koše nebo rituálně nepodpálíš, uchová ti pěknou řádku adres nebo dat narozenin.
    Profesorky je mi líto. Krutý zásah osudu, nebo spíš šlendriánu řidiče. Všimni si jedné maličkosti - v naprosté většině ten, kdo zaviní nehodu, to přežije. V lepším případě skoro bez zranění. Taky to znamená jedno - můžeš dávat pozor sebevíc, ale stačí jeden kretén a tvůj život se naprosto změní. Tím nechci říct, aby ses vykašlala na to, dávat pozor, to jistě ne. Spíš chci říct - opatrnosti není nikdy nazbyt a rozhlížej se i na křižovatce, dokonce i v momentě, kdy máš na semaforu zelenou. Dnes je zase o jednoho člověka z tvého života méně a máš pravdu, jeho nepřítomnost a jeho cenu si nejvíc uvědomíme, když jej ztratíme.

    Ale jinak jsou tvé radosti moc pěkné, milé a podstatné, dýchá z nich pohoda.
    A k tomu moc pěkná letní fotka. Polní žínka Evelínka. P.S. to už jsou nové vlasy?

    OdpovědětVymazat
  4. Tvoje nehody a náhody vykouzlily večerní úsměv na tváři. Ale není hezčí, než ten tvůj. :-)
    A gratuluji k pohledu a knížce - a na náš supertag se všichni těšte, zvláště máte-li rádi číslici 7. :-)
    (A i během školního roku si najdu čas na naše konverzace - vždyť ona ta škola do čtyř poskytuje ještě dost volného času... musím na to koukat optimisticky, mohli bychom mít taky do pěti. :-D)
    PS. Back to school tag, no jo, málem bych na něj zapomněla! Jdu do toho taky! :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Jéé, to je milý článek! (snad až na tu nehodu dopravní, to je mi líto) Tak do 'nového roku' přeju co nejvíc šťastných náhod! :) Vypadá to, že máš za sebou aktivně pojaté prázdniny. Jsem pro každou 'špatnost', takže ať už připravuješ cokoliv, budu se těšit!

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky