Pár veršů k šestistému výročí upálení mistra Jana Husa

Uznávám, že dnešní verše nejsou příliš hlubokomyslné, zkrátka shrnuto a hodně zjednodušeno, aby se to rýmovalo... (k názvu článku snad jen dodám, že jsem uvažovala o ponechání příspěvku bez nadpisu, protože mě nic výstižného zkrátka nenapadalo)



Prázdninám započal den již šestý,
červenec je prohřátý, slunce svítí,
ve městech oslavné manifesty 
připomínají významné úmrtí.

Dnešního dne, však v dávné minulosti
něco skončilo, něco započalo,
mistr Jan Hus uhořel bez milosti,
všichni víme, co následně se stalo.

Všichni víme, proč Hus neodvolal
svou pravdu, byť ho život stála.
Pravdu, již ve jménu Krista konal,
pravdu, které se církev bála.

Každý tuší, co jeho smrt způsobila,
že rozpoutala bouři, před níž ticho bylo.
Že ta bouře mnoho lidí ovlivnila
a že se po té bouři zase vyjasnilo.

Všichni jistě známe kazatele,
na něhož každý Čech může být pyšný,
mučedníka, který dožil v cele,
kněze, který nevedl život hříšný.

Dnes bychom si mohli užívat léta,
přesto by si měl připomenout každý Čech
muže, jenž zjednat chtěl nápravu světa
a nepřestal stát si za slovy, která řek'.

*

Dnešní den je výjimečný ve více ohledech. Zmínila jsem už důvod, proč máme státní svátek (jako by to někdo z vás nevěděl...), ale dnes má taky narozeniny jedna spřízněná duše. Původně jsem chtěla jakési blahopřání zakomponovat i do této veršové patlaniny, ale nakonec jsem si řekla, že už jsem jí přála tolikrát, že spíš než radost jí to musí přivádět do nepříjemných rozpaků, které já sama až tak nemusím. Snad jsem dnešní básní nic nezkazila, nemá to být žádná óda, ani nic reprezentativního, zkrátka proud myšlenek, který mě napadl dnes odpoledne. Seděla jsem u bazénu, četla Husitskou epopej, pak nastavila tvář slunci, na chvíli zavřela oči a rýmy se mi začaly vkrádat do myšlenek o Husovi a husitství... :)

Komentáře

Okomentovat

Oblíbené příspěvky