pátek 10. července 2015

Nemalé radosti #3

Konečně se léto nese víceméně v takovém duchu, jaký jsem chtěla. Udělala jsem si na papír tabulku denních úkolů, posledního června se u babičky pořádně nadlábla, okusila, že nemám žádnou fyzičku a tak dál, to všechno víte z předchozích nemalých radostí. Dnes se trochu odpoutám od jednorázových záležitostí a budu spíš radostně rozprávět o tom, kterak plním svá předsevzetí podle svých představ. 


1) 
Během prázdnin jsem chtěla fotit, ale především číst. Minulý rok jsem přečetla během léta patnáct knih, letos jsem to chtěla překonat. Sice jsem žádné tempo nenasadila, ale čtu a baví mě to, užívám si to a vychutnávám. Konečně jsem se odhodlala otevřít pětisetstránkovou Husitskou epopej, už jsem zhruba v půlce, ráda bych ji dočetla. Taky druhý díl bych ráda zvládla do konce léta, protože v listopadu vyjde díl třetí a já bych si ho ráda pořídila, Vondruška mě vážně baví a tahle éra českých dějin jakbysmet. Ale ten největší skok ve čtení jsem učinila, když jsem otevřela knížku If I stay, vzala Bertíka na procházku a cestou četla. Jistě, mnoha slovům, zvlášť přídavným jménům nebo slovní zásobě z oblasti nemocnice a lékařství, nerozumím, ale smysl mi věty dávají a já, snad to nebude příliš smrdět, jsem na sebe hrdá. Ne proto, že bych si myslela, že jsem udělala nějaký jazykový pokrok. Spíš mám ze sebe radost, že ze mě (byť trochu nedobrovolně) opadla ta představa, že musím perfektně rozumět každému slovíčku na stránce, jinak z příběhu nevytěžím maximum. Mýlila jsem se a takhle, za pochodu bez možnosti se kamkoliv dívat, protože ani mobil s sebou na procházky nenosím, se zkrátka musím spoléhat na sebe. A jde to. Už mám přečtených asi padesát stránek ze zhruba dvou seti. (Ehm, omlouvám se, jestli tenhle trochu dětinsky radostný výlev čtou ti, kterým čtení v cizím jazyce nedělá problém. :))

2) 
Každý den teď fotím, dělám jeden úkol z Destrukčního deníku (abych ho taky někdy dokončila, že jo) a měla jsem snahu denně napsat (nebo dopsat nebo rozepsat) nějaký článek, abych měla v zásobě. Mám však opět krizi a vůbec mi nejde tvořit. Minulá básnička je toho důkazem. Napadlo mě také, že by bylo fajn pustit se do realizace některého ze svých nápadů (napsat třeba povídku, kniha by z ničeho asi nebyla), jenže prostě to nejde. Tak nevím, když se starám o ducha, odnáší to tělo, když se, jako v tomhle případě, snažím starat o tělo i o ducha současně, výsledkem je, že se nic nedaří podle mých představ. Ale zpět k radostným zprávám - brzy bych ráda opět zveřejnila své deníkové výtvory a taky chystám článek plný fotek jídla, ehm, zdravého jídla. 


3) 
Piluji jazyky. Tohle předsevzetí jsem si dávala už tolikrát, že kdybych to aspoň jedenkrát opravdu dodržela, dneska by ze mě snad byl poloviční polyglot. Důležité však je, že tentokrát jsem se opravdu začala učit. Každý den. Mamka mi půjčila svou učebnici Oxford Word Skills (doporučuji, je to i s cédéčkem a je to přehledný a ta slovní zásoba tam fakt je), každý den dělám jednu lekci, nahlas si to všechno říkám (a mluvím vážně strašně, jednou jsem se nahrála...) a píšu si nová slovíčka na kartičky. Co se němčiny týče, původně jsem měla v plánu projet si celou učebnici, kterou jsme používali teď dva roky, ale zjistila jsem, že je to bezúčelné. Takže si dělám různá cvičení z Cvičebnice německé gramatiky nebo ze sešitu Wir üben Deutsche Grammatik, hlavně členy a množné číslo, to mi nikdy nešlo. Budu si však muset procvičit i slovesa, už jsem to tak trochu pozapomněla. A konečně jsem se vrhla na italštinu, od února jsem učebnici neotevřela. Teď už jsem na konci druhé lekce a i když bych si asi netroufla někde své mizivé znalosti prezentovat, mám ze sebe radost. Akorát si občas připadám divně, když procvičuji gramatiku nebo slovní zásobu na cvičeních, která jsou určena třeba do dvojic. Nikdo mě taky nekontroluje a učebnice klíč nemá, ale snad to zvládnu. 

4)
Pozor pozor, přichází na řadu jedna z nejdůležitějších věcí, která mi dělá radost. Přemýšlím, jestli začnu pohybem nebo stravou, ale ve výsledku je to jedno. Dám přednost sportu, ten mám první i v plánku. Mamka mě dost podporuje. Každý večer jezdíme na kole, z osmi kilometrů jsme se už dostaly na dvanáct a dneska máme v plánu změnit okruh. Když jsme prvního vyrazily poprvé, do kopce (dlouhý kopec přibližně tři kilometry se táhnoucí) jsem skoro nedojela, funěla jsem a nemohla popadnout dech, o zpoceném obličeji ani nemluvím. Dneska (to zní, jako kdybych jezdila roky, haha) se sice taky zadýchám a zapotím, ale kopec zdolám bez problému. A mé pozadí už si na sedlo taky zvyklo, což je pozitivní pro mé sedací nervy. Se strejdovou přítelkyní jsme taky začaly chodit do fitka. Zatím jsme šly jen dvakrát a kdoví, kdy se sejdeme zase, ale to nevadí. Přes rok bych s mamkou (nebo sama, ale jsem trochu bojácná v tomhle ohledu) taky ráda chodila plavat. 


5)
Tím druhým důležitým bodem cesty za optimálními rozměry a zdravím je samozřejmě také jídelníček. Jím třikrát denně, zdravě, barevně, chutně. Snažím se jídla obměňovat a všechna si fotit. Zkouším nové věci - chleba bez mouky, borůvkové smoothie, bílé fazole. Odolávám všem nanukům a zmrzlinám, sušenkám i bonbónům. Piju hodně vody a zelený čaj. A zatím nemám vůbec absťák, což musí být dobré znamení. Akorát se mi po nocích zdají příšerné sny, noční můry. Zdá se mi o tom, že jsem třeba někde v obchodě a koupím si sušenku a své předsevzetí poruším. Nebo objevím někde v šuplíku nějakou rozbalenou čokoládu a neodolám jí. Řeknu vám, horší sny jsem vážně ještě neměla. :D

6) Radost mám také z hezkého počasí. Posledních pár dní je sice větrno a počasí už není tak ideální na koupání u babičky v bazénu, nicméně stále je hezky. Já nevím jak vy, ale já si vedra docela užívám. S Bertíkem jdu na procházku brzy ráno (tak v sedm hodin), pak hlídám Bětušku (táta je v práci, sestra na táboře, s mamkou se tedy střídáme), plním si úkoly, minulý týden jsem uklízela knihovny (máme jich celkem sedm, když nepočítám ty své). Odpoledne, tak kolem třetí, se vyplazíme z domu, přes vesnici se přišouráme k babičce a tam se osvěžíme v bazénu. Odcházíme tak kolem páté hodiny, s mamkou vyjíždíme na kolech kolem půl osmé. To mi přijde jako ideální den.

7)
Strašně jsem tohle léto chtěla mít nějakou brigádu. Nerada říkám rodičům o peníze, ale přiznávám, že by se mi nějaké hodily. Do tanečních budu potřebovat nějaké šaty a boty, chci si taky pomalu šetřit na makro objektiv a na další záležitosti. Jenže na většině míst berou buď od šestnácti, nebo bych v práci trávila víc času než doma. A jelikož jsem měla své plány, nechtěla jsem je zase podřizovat nějaké sezónní záležitosti, protože peníze taky nejsou všechno a ten čas bych jindy nedohnala. Nakonec se mi však podařilo zareagovat na inzerát v novinách a od včerejška roznáším Risk Speciál, takový reklamní leták s křížovkou i textem, no zkrátka něco mezi letákem a novinami. Za dvě stě roznesených letáků dostanu stovku, to je slušné. Aspoň se projdu, včera jsem se na to vrhla a celou vesnici jsem obešla za dvě hodiny. Mám na to tři dny, což je dost času, o školní rok to mohu dělat buď ve čtvrtek odpoledne (když nebudu mít odpoledku) nebo v sobotu ráno. Jediný problém je v tom množství - ve vesnici určitě je víc než dvě stě domů, jenže na spoustě schránek (sranda je, že i na naší) mají lidé přilepenou červenou samolepku "nevhazujte reklamu". Ale tak nějak se s tím vyrovnáme, holt budeme mít doma v zimě víc papíru na zátop. :D


Táta mi jednou odpoledne řekl, jestli na sebe nejsem moc tvrdá. Proč prý si prázdniny neužiju jako každá normální patnáctiletá holka. (Reakce na mé "Musím se jít ještě učit italštinu a pak musíme jet s mamkou na kola.") Mám-li být upřímná, baví mě takhle trávit své dny. Najednou mám totiž pocit, že mají smysl, že něco dělám, něco, co v budoucnu bude vidět. Ať už co se týče jazyků, dodělaného deníku, pokroku ve focení, přečtených knih nebo váhy a stravovacích návyků obecně. Nelituji toho času stráveného tímhle způsobem. A nebojím se, že bych si prázdniny neužila. Vždyť přece pojedu do Anglie, do Orlických hor a navštívím Iris! Co víc si člověk může přát? :) (o všech akcích se určitě vyjádřím, však jsou taky pro mě nesmírně výjimečné a důležité! :)) 

PS: Červen je měsíc výjimečných lidí. Dodatečně znovu všechno nejlepší Luné, Iris a Magdaléně, které v těchto horkých dnech oslavily své narozeniny. Vážím si toho, že jsem vás mohla poznat a věřím, že se naše cesty jen tak nerozdělí. :)

Jak si užíváte léto vy? Plníte svá předsevzetí, nebo jste si ani žádná nedávali? A co počasí, jaké vám vyhovuje? Měli byste zájem o fotočlánek (kytky, Bětuška a tak)? A zajímaly by vás i jakési mé názorové články (rozhodla jsem se případný štítek nazvat Já a ..., první díl by byl asi o jídle)? Co právě čtete? Procvičujete jazyky, nebo očišťujete zahlcenou paměť a učit se budete znovu až během školního roku? Jak se máte? :)

Přeji pěkný den a pro ty, kteří musí chodit do práce, mám skvělou správu - už je zase víkend. Sice to teď moc nesleduju, ale i víkendové dny jsou trochu jinačí než ty všední, že ano. :)

8 komentářů:

  1. Moc krásný článek. Ráda čtu tyhle typy článků. Mám radost z cizí radosti. Teď si mě celkem inspirovala! :D
    Dokonce do půlky článku jsem myslela, že to píše někdo dospělý, až pak mi trklo to s tou brigádou a že nechceš rodiče prosit o peníze. Btw. Tohle znám moc dobře. :D :)
    Děkuju za pěkný článek a inspiraci! ♥

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A já děkuji za komentář! :-) Kdybys přihodila odkaz na své působiště, ráda se podívám, co ta inspirace nadělala za škodu a užitek. ;D

      Vymazat
    2. www.forestsilence.blog.cz :)

      Vymazat
  2. Jsem moc ráda, že jsi spokojená. Pohyb, pestrá strava, ten pocit, když pro sebe člověk něco dělá, je úžasný :)
    Ještě jednou děkuju :)

    OdpovědětVymazat
  3. To jsou paradoxy, viď. Jednou je na tebe táta naštvaný, že příliš bloguješ a nevěnuješ se dalším věcem (zjednodušuji), a teď se mu zdá, že si toho na sebe nabíráš moc. Mně se to taky zdá, ale jestli ti tenhle režim vyhovuje, nic proti.:-)
    Pustila ses do toho vehementně a docela s úspěchem! A daří se ti, zvykáš si na fyzičku (a kolo je dobrá volba!), plavání je taky bezvadné. S těmi jazyky a řečmi ti závidím, budeš za pár let fakt dobrá a určitě přijde čas, kdy budeš mluvit plynně všemi třemi cizími jazyky. Nebo aspoň tak, aby ses domluvila, a abys rozuměla, což je nejdůležitější.
    Moc pěkně sis to nastavila. Užívej si léta podle svého, ale nezapomeň ani na odpočinek. Ty výlety ti přeju!
    Pěkné radosti.
    Apropo, ta první fotka - vlastní aranžmá? Klobouk se mi děsně moc líbí, ten je tvůj?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, vlastně jsem si náhodně klobouku položeného na polici všimla, tak jsem ho vyfotila. :) Je mamky, na mou hlavu je moc malý a navíc mi klobouky nesluší. :)

      Vymazat
  4. Naprosto tě chápu, mám taky poslední dobou nějaký tvůrčí zásek. Mám tady na ploše v poznámkách několik témat, o kterých bych chtěla psát, ale místo toho si raději čtu. Teď zrovna Národ od Pratchetta. :D Sportovat se mi daří. Chodím běhat minimálně ob den. Plavání je super nápad. To je jeden ze sportů, který by mě vážně bavil. Bohužel u nás ve městě na to nejsou podmínky. Už 20 tu slibují, že se postaví velký bazén a postavili veliké nic. Máme tu jen přehradu a v té není radno se koupat, pokud netoužíš po nějaké super vyrážce. :D .... Já zatím svá předsevzetí plním. Jen se pořád nemůžu dokopat k rozeslání životopisů. Asi mám tak trochu strach z odmítnutí. A jak se zdá, tak další část prázdnin budu trávit po doktorech. V pondělí mě čeká punkce štítné žlázy. To je takový zákrok, kdy ti vrazí jehlu do krku, aby nabrali vzorek. Fuj, fuj, fuj. Mám z toho trochu strach. O názorové články bych určitě zájem měla. :)

    OdpovědětVymazat
  5. Tvé prázdniny na mě z tohoto článku působí velmi dobře! Líbí se mi, že jsi aktivní a snažíš se pro sebe něco dělat, řekla bych, že to je skutečně obdivuhodné! Ať se ti daří a ať jsou tyhle prázdniny povedené! :-)

    A~

    OdpovědětVymazat