Kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem

Na celém světě existuje několik tisíc živých jazyků, kterými se lidé každodenně dorozumívají. Ve dvacátém prvním století už není problém dostat se přes oceán za pouhou minutu, technika nám umožňuje neuvěřitelné věci, máme například šanci poznávat lidi ze všech koutů planety (no, dobře, planeta jako taková asi kouty mít nebude). Jenže k čemu je poznávání nových tváří, když s nimi neumíme komunikovat. Snad to je jeden ze základních důvodů, proč se v dnešní "pokrokové" době učit cizí jazyky.


Různé řeči a nářečí vznikaly, střetávaly se, míchaly a zanikaly v podstatě v průběhu celého vývoje dnešního člověka. V Čechách se nikdy nemluvilo pouze česky, velký vliv zde měla především němčina, ale i polština a jiné slovanské jazyky. Dříve tedy lidé pokládali za běžnou součást základního vzdělání, že ovládají dva jazyky, studenti mnohdy i tři nebo čtyři. Vlastimil Vondruška tuto skutečnost vmísil do několika odstavců ve knize Husitská epopej.

"Naši konšelé jsou vesměs, jak oni sami tvrdí, ryzí vlastenci. Takže neumějí pořádně německy. Budu jim překládat."
"Vlastenci," povzdychl jsem si. "To je ta dnešní móda. Každý, kdo se nedomluví jiným jazykem než tím svým, to vysvětluje láskou ke svému národu. Němci jsou na tom stejně. Také nerozumí česky."
"Naši předkové, to byli jiní chlapíci. Tehdy si mohli všechno vyříkat hezky z očí do očí, protože si rozuměli. A jak dobře!"
"A k čemu jim to bylo?" ušklíbl jsem se sarkasticky. "Sice si rozuměli, ale rvali se na ulicích. Dneska se sice nedomluví, ale taky se neperou. Víš, možná je lepší, když si Češi a Němci nerozumí."
"Hloupost! To bys popíral význam veškeré učenosti."
 Určitě jste už mnohokrát slyšeli nebo četli, proč je dobré se učit cizí jazyk. Většina lidí ho potřebuje ve své pracovní pozici, nebo se cizí řeč učí právě kvůli tomu reprezentativnímu řádku v životopise. Spoustu lidí motivuje vidina schopnosti komunikovat v zahraničí, cestovat nesvazován kancelářemi, možnost poznávat nové lidi a rozumět si s nimi. Pro nás, Čechy, je znalost aspoň dvou světových jazyků nezbytná, Evropská unie dbá taky na mnohojazyčnost a výuku jazyků podporuje, tudíž ať chcete, nebo ne, nějaký cizí jazyk se jako občan České republiky učit musíte, chcete-li to dotáhnout aspoň do toho McDonaldu. (I tam je totiž angličtina nezbytná.)

Cizí jazyk vám však může dát daleko víc. V názvu dnešního článku jsem použila výrok Karla Čapka, s nímž naprosto souhlasím. Znalost cizího jazyka je nejlepší prevencí proti demenci a umožňuje rozvoj komunikačních schopností i v jazyce mateřském. Díky učení se gramatiky cizího jazyka si totiž člověk zároveň uvědomí, jak fungují různé gramatické jevy, o rozšiřování slovní zásoby jako takové ani nemluvě. Díky cizím jazykům si můžete mít daleko větší kulturní požitek, než kdybyste spoléhali na překlad, píše se taky často v tematických článcích. Dnes už to sice není tak aktuální motivace (možná), dříve se však lidé mohli o cizí jazyky zajímat také oborově - spousta materiálů zkrátka v češtině neexistovala a překladatelé se do jejich zpracování nehrnuli. 


Nejspíš nemusím sáhodlouze vysvětlovat, v jaké jazykové situaci se nacházím já. Učím se anglicky, to je samozřejmost. Chtěla bych se ale v angličtině dostat dál než na maturitní úroveň, protože i když to není zrovna kouzelný jazyk a jeho používanost a častá znalost mu ubírá na hodnotě (dneska asi nikoho nepřekvapí, když řeknete, že umíte anglicky), kolik lidí může říct, že by v angličtině dokázalo komunikovat s lehkostí a grácií jako v češtině? Chci se mezi ně jednoho dne zařadit. Mám za sebou také dva roky němčiny. Na začátku tercie jsem měla na výběr z francouzštiny, němčiny a ruštiny a své volby jsem nikdy nelitovala. Francouzština je pěkný jazyk a určitě velmi užitečný, ale ač vám to takhle přes internet může připadat, ve skutečnosti nejsem vůbec poetický člověk a s výslovností mám větší problém než s čímkoliv jiným. Ruština se mi taky líbí, navíc je to slovanský jazyk (fascinuje mě skutečnost, že někteří lidé, například František Václav Mareš nebo Ludvík Kuba, se dorozuměli všemi slovanskými jazyky plus němčinou, francouzštinou nebo latinou) a určitě důležitý a zajímavý. Jenže němčina vyhrála na plné čáře snad právě proto, že v budoucnosti jistě bude hrát velkou roli při všemožných zaměstnáních a pak proto, že mě baví historie - že jsou naše dějiny silně propletené s těmi německými, to vysvětlovat nemusím, ale pořád mě překvapuje, jakou váhu měla němčina například i na rozvoj češtiny. Po dvou letech jsem se prý měla dostat na úroveň A2 (slibuje to učebnice, tak nevím), nicméně mluvit německy se mi zatím nepodařilo. A aby tento odstavec nebyl příliš krátký, stručně zmíním také italštinu, kterou jsem se chtěla začít učit spíš z náhlého rozvášnění než z praktických důvodů. Italština má kouzlo, ať už jí píšete nebo mluvíte, navíc je to skoro klasický jazyk (líbí se mi, že ji můžete využít v její aktuální formě, ale zároveň jste schopni aspoň částečně porozumět latinským textům, takže se nemusíte učit mrtvý jazyk). 

Jazyky mě baví. Ne proto, že by mi slovíčka nějak jednoduše lezla do hlavy či bych se je stráášně ráda učila (vlastně jsem až moc líná a když se učím jazyk, je to skoro svátek), ale je to nejspíš zapříčiněno tím, že už odmalička k nim mám kladný vztah. Mamka vystudovala anglistiku a má základy francouzštiny, ruštiny, němčiny a španělštiny. Táta zase dlouhou dobu pracoval v německé firmě a i když se mu němčina postupně vytrácí, je schopen v ní komunikovat. Kromě možnosti cestovat, komunikovat a čerpat z originálních zdrojů mě však motivuje i něco jiného. Když mluvím v cizím jazyce, když se naučím něco nového, například větu nebo sadu slovíček, připadám si, aspoň na krátký okamžik, výjimečně. Jistě, na tomhle přece není nic výjimečného, řeknete si, pro mě však ten daný moment jedinečný je. Láká mě představa, že se posunu za vlastní hranice, že překonám trému a popovídám si s někým v jeho rodném jazyce. (Samotné by mi totiž udělalo radost, kdyby se mnou cizinec aspoň zkusil mluvit česky.) A když už ten pocit jedinečnosti opadne, stále se ještě můžu v jazyce pitvat, zkoumat ho a porovnávat s češtinou, jejíž znalost coby mateřštiny jsem snad nejvíc vděčná. V kombinaci se všemi uvedenými i zatajenými důvody si doufám dovedete o mém postoji udělat obrázek. 

A jak to máte s jazyky vy? Kolik se jich učíte a proč jste si je vybrali? Kdy jste schopni říct, že ovládáte daný jazyk? A co vám znalost cizího jazyka v životě dává? Cestujete rádi? 


Tento článek jsem napsala také proto, že se mi právě teď plní můj velký sen - podívat se do Anglie. Možná, že zrovna v tuhle chvíli procházím starobylými městečky nebo procvičuji svou angličtinu. :)

PS: Toto měla být původně úvaha, ale nevím, jak se mi to povedlo. Vždycky se nechám unést přívalem slov a pak se v článku ztratím. Prosím, pokud máte jakékoliv výtky nebo tipy, jak nadcházející myšlenkové pochody vylepšit, nebojte se napsat. :)

Komentáře

  1. Doufám, že si to v Anglii užíváš.:-)
    Mám na jazyky a jejich studium asi podobný názor jako ty. Já už dávno upustila od snů, že se naučím hodně jazyků; učím se 4 (AJ, španělština, ruština, latina) a víc jich určitě už nezvládnu. Myslím, že učit se latinu není úplně odvěci, i když je to mrtvý jazyk, ale z vlastní zkušenosti vím, že jsem skoro jediná, kdo si to myslí.
    Ráda bych zvládla základy francouzštiny, ale popravdě mi stačí mé 4 jazyky. Angličtina se mi sice nijak extra nelíbí, ale hodí se mi víc, než jsem kdy čekala, rusky se učím spíš pro zábavu, latina je bezva a španělština je určitě můj nejoblíbenější jazyk (dle mne je asi stejně tak užitečná jako němčina).
    Když dokáží číst text a rozumím mluvenému slovu (a dovedu si některá slova vyvodit z kontextu), je to pro mě dostačující znalost jazyka. A jestli ráda cestují? Vlastně moc ne. Nejsem asi trochu dobrodruh a nerada se dostávám do nebezpečí, které s cestami souvisí. Ale mám jednu hezkou příhodu od Balatonu. Jsem z části Maďarka a tak jsem si řekla, že se tenhle jazyk svých předků začnu učit. U toho Balatonu jsem pak vedla trojjazyčnou konverzaci v jednom bufetu. Maďarsky-anglick-česky. Bylo to fajn.
    Omlouvám se za překlepy, napsala bych toho víc, kdybych měla k dispozici nějakou normální, ne-dotykovou klávesnici. :-D

    OdpovědětVymazat
  2. Jazyky jsou moc bezva, to jo. Upřímně řečeno mě jejich studium láká asi ze všech oborů nejvíc, ale stejně bych se vsadila, že skončím někde úplně jinde. :D
    Učím se anglicky (jako skoro každý) a to mě baví. Vlastně poslední dobou dost často přemýšlím v angličtině, ani nevím proč. Ale i když mám podle našich školních testů prý úroveň B1 až B2 (což není zase nějaký zázrak :/), mám se toho ještě spoooustu, co učit. Občas mě to až děsí, že mi stále uniká spousta věcí, co se týče angličtiny. Takže bych řekla, že angličtinu ještě rozhodně úplně neovládám, přestože lehčí knížku v angličtině jsem schopná přečíst. :) Navíc prostě nejsem schopná překonat bariéru mluvení s rodilým mluvčím. Prostě ne. Vždycky si připadám jako úplný dement a přijde mi strašně trapné, že daný člověk slyší ty miliony chyb, co při mluvení dělám. I když to třeba vůbec není důležité.
    Jakože povídat si s naši angličtinářkou? S kamarádkou? Klíďo a ráda!
    Ale s holkami, Američankami, co se mnou každý rok jezdí na tábor? Uf, tak to po měn nechtějte. :/
    Jinak se učím už vlastně třetím rokem francouzsky. Nejdřív jsem se francouzštiny hrozně bála, protože "je přece strašně těžká" a měla jsem jít na němčinu. Ale protože k té nemám žádný zvláštní vztah a měli jsme stupidního učitele, u kterého bych se po roce pravděpodobně neuměla ani představit nakonec jsem stejně skončila u frájiny. A ta mě celkem baví. Akorát s výslovností je to u mě taky strašný a docela pochybuju o tom, že se to někdy zlepší. Nosovky zvládám v pohodě, ale to jejich pitomý "r" mě totálně mučí. :D
    Posílám pozdravy do Anglie! :)

    OdpovědětVymazat
  3. Na jazyky mám podobný pohled jako ty.
    Učím se Angličtinu a od příštího roku se budu učit Francouzky. A později bych určítě chtěla Mít alespoň základy Španělštiny, (protože do Španělska téměř každý rok jezdíme.) a možná i Latiny (mohla by se mi někdy hodit. ) A možná také Němčiny, (protože by se to taky mohlo hodit a vím, že taťka by to moc chtěl, proto že už teď chtěl, abych se příští rok učila Německy.) Ale to asi až později. Zatím mi stačí ta Angličtina a Francouzština.
    Budu schopna říct, že ovládám některý jazyk tehdy, až s nim budu umět plynule mluvit.
    No dáváme mi to, že vím, že to budu potřebovat a moc ráda bych, alespoň jedním jazykem dokázala mluvit zcela plynule.
    A co se týče cestování, cestuji ráda.
    (my-dream-world-and-life.blog.cz)

    OdpovědětVymazat
  4. Do Anglie bych se chtěla určitě jednou podívat. A alespoň na týden. Doufám, že si to tam pořádně užíváš. (A taky s někým už prohodila pár slov?)
    Já se každopádně chystám po maturitě (Kdyby mi nevyšly příjimačky) do USA jako au-pair. Hrozně mě láká představa třeba takové slunné Californie. Samozřejmě jsou to jen sny, ale ty se také někdy plní, že? :)
    Momentálně se učím pouze dva cizí jazyky - němčinu a angličtinu. V Německu jsem se teď osm měsíců učila i španělsky a docela mě mrzí, že jsem do toho nedala 100%. Protože jsem si až teď uvědomila, že je to opravdu krásný jazyk. :)
    Cestování miluju! A mým snem je procestovat hlavně Asii a Ameriku (spíše tu severní část.)
    Moc hezký článek. Nadpis mi připomněl Německo; naše první úvaha měla být přesně na toto téma:)

    OdpovědětVymazat
  5. Užívej čas v Anglii, doufám, že se tam budeš mít jak já :-)
    .
    Upřímně jsi mě vyděsila tím výkladem na začátku, skoro jsem se bála, co přijde.
    .
    Víš, mám to asi dost podobně jako ty. Jazyky mě baví, mám je ráda a celkem nějak je umím (alespoň v aj a nj bych něco vyžblebtla :-)) , ale bohužel na ně nemám talent. Slovíčka se z hlavy rychle vykouří a výslovnost mi nějak nejde vydat z úst, asi jsem moc malá hérečka. Taky rozumím tomu pitvání se v jazyku. Svého času (když mě ještě učil nejoblíbenější Mr. Arrow) jsem byla nucena trávit s angličtinou průměrně 2 hodiny denně. A tehdy jsem říkala, že mě angličtina strašně baví právě z té pitvací stránky. Je třeba dost zajímavý sledovat vývoj složených slov. Taky mě překvapovalo, jak moc se angličtina v základu podobá španělštině. A nebo španělská (i italská) podobě s latinou... :-)
    Němčina mě bavila, protože jsem měla boží učitelku (i když spousta lidí nesouhlasí). Navíc je fajn, že spousta slovních obratů je totožná s češtinou, což se například u anglických padajicich koček a psů říct nedá :-). Prostě němčina je u mě top, už jenom proto, že jí neumí každej.
    .
    Jinak asi nemám moc velký ambice. Chtěla bych umět německy asi jako ty anglicky angličtinu tak, abych si dokázala prečíst článek nebo pustit film. A kdybych se se španělštinou dostala na úroveň, kde jsem byla po dvou letech učení se jí, asi bych byla spokojená :-) Jenže jsem líná i na to málo :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Krásný článek :) Já umím anglicky, dovolím si říct, že už poměrně dost dobře.. Což se zlepšilo hlavně díky mé zkušenosti s prací v Londýně a i díky mé momentální práci v ČR, kde se pohybuji v multikulturním prostředí a komunikuji výhradně anglicky. Angličtinu jako takovou miluji, ten jazyk se mi líbí a chci se v něm neustále zlepšovat. Ještě jsem se pár let učila německy, ale k němčině mám odpor a nerada ji používám. V budoucnu bych se ráda naučila ještě rusky, líbí se mi jak ruština zní :D

    OdpovědětVymazat
  7. Jazyky jsou super. :) Já se učím pět (anglicky, japonsky, francouzsky, italsky a holandsky) a musím říct, že mě to nehorázně baví. Angličtinu mám moc ráda, protože jsem se dostala na tu úroveň, kdy se v ní už dokážu rýpat a v psaném projevu si i trochu pohrát. Nikdy jsem se jí nijak extra nemusela drtit, za to jsem moc ráda, jen teď, když se připravuji na CAE. :) Momentálně se snažím nejvíc pracovat na japonštině a holandštině, dělám je totiž doma a oba dva jazyky zbožňuji, japonštině bych se jednou chtěla věnovat na výšce.

    OdpovědětVymazat
  8. Výborný článek! :) Obdivuju tě, že ses i o tak ohraném tématu dokázala rozepsat tak čtivě a zajímavě. :)
    Mě na jazycích nejvíc fascinuje asi ta chvíle, kdy se díky nim dorozumíš s jiným člověkem. Je to takový spojovací článek mezi různými kulturami, letos jsme měli ve škole jeden projekt s cizinci a je naprosto krásný pocit, když se banda cizích lidí z různých kontinentů, různých barev pleti a různých náboženství válí smíchy u českého piva a díky angličtině si rozumí. :)
    Němčinu jsem se začala učit před pár lety, když jsem ji měla na výběr ve škole, protože moje teta žije v Německu a každý rok za ní jezdíme. Takže to byla spíš samozřejmost a přišla by mi blbost brát si jiný jazyk. Že bych ji ale nějak milovala, to se říct nedá :D Učím se i rusky, ale ze zkušenosti vím, že se nedomluvím :D Když jsem potkala na ulici Rusa, co se mě ptal na cestu, musela jsem mu ji stejně vysvětlovat rukama nohama. :D Ale přijde mi užitečné, že aspoň přečtu azbuku. K ničemu jinému mi ta ruština asi už nebude. :) Nedávno jsem začala s francouzštinou, i když vůbec nechápu proč. Ale baví mě to a zbožňuju prokleté básníky, tak si je třeba jednou přečtu v originále. :) Italštinu jsem se dřív také učila, ale přestala jsem, protože jakožto samouk jsem na to neměla vůli a navíc jsem měla děsně blbou učebnici. Takže jsem neuměla napočítat do deseti, ale zato jsem plynně diskutovala o karoseriích a síle motorů... Je to ale hrozně hezký jazyk. :)

    OdpovědětVymazat
  9. Hezký článek. Já jsem do jazyků blázen. Učím se 3.(anglicky, španělsky a japonsky)
    Chtěl bych se jich však naučit alespoň 20.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky