pátek 3. července 2015

Jak je to s tím blogem aneb jakýsi další tag

Dala jsem si předsevzetí, že během prázdnin každý den napíšu článek. Když ho nepublikuji, hodím ho do rozepsaných, abych měla něco do zásoby, až zase začne škola a já nebudu mít čas nebo energii. Jenže jaksi nestíhám plnit svůj plán. Dnes se o to tedy pokusím prostřednictvím dalšího tagu, který jsem kdysi našla v blogových vodách, ale jehož autorka už svůj blog zrušila. (Otázky jsem si v některých případech lépe naformulovala...)


1. Jak vznikl tvůj první blog, o čem byl?
Na vznik svého úplně prvního blogu si pamatuji velmi dobře. Ve druhé třídě na základce jsme s mou spolužačkou procházely stránky o Witch, různé obrázky a tak. Byly jsme do toho zblázněné a každá z nás při hrách vystupovala jako jedna z pěti strážkyň - já byla Will, spolužačka byla Hay Lin, sestra byla Taranee. Cornelii a Irmu jsme doplňovaly podle toho, v jaké partě jsme se zrovna ocitly. Našla jsem vám dokonce i ten článek, který jsem jako blogerka okomentovala. Myslely jsme si totiž se spolužačkou, že abychom mohly něco okomentovat, musíme mít blog. Tak jsme si ho založily a pak na něj přidávaly všemožné obrázky a všechno, co nás napadlo. Vybavuji si, jak jsem mamku uprosila, aby mi napsala článek o tom, jak se dělá bramborová kaše. Škoda, že ten blog už neexistuje, byla by legrace pročítat to, i ty hrubky a IQ tykve k tomu patří. :)

2. Jaký je tvůj aktuální blog, o čem je a co bys chtěla, aby v budoucnu ještě byl?
Na mém aktuálním blogu se právě nacházíte. Pokud sledujete pravidelně, víte, že je v podstatě o všem a de facto o ničem pořádně. Chtěla jsem, aby byl knižní, jeden čas jsem se o to i snažila, ale zřejmě je chyba ve mně nebo ve čtenářích, protože recenze příliš populární nejsou. Naštěstí jsem flexibilní a jsem schopna plodit i jiné amatérsky umělecké kousky, že ano. A když ani to nezabere, o své existenci dovedu kecat od rána do večera. V budoucnu plánuji nějaké články o hudbě, možná, ale opravdu jen tak na dvacet procent nějakou nahrávku, jak hraju na lesní roh, a také články o knížkách, o srdcovkách. 

3. Jak vznikaly tvé blogové přezdívky?
Tohle už jsem určitě omílala milionkrát dokola, takže ti, co mě znají už jako Ebolin, budou zívat nudou. Stejně si to můžeme zrekapitulovat. Než jsem dorazila sem, měla jsem celkem pět blogů, které za něco stály. Na prvním jsem se jmenovala Ebolin, protože jednou na mě na internetu vyskočilo slovo ebola a zaujalo mě. Pak jsem si říkala, poeticky, Sedmikráska, protože Fée, francouzsky víla, už bylo, jak jsem po založení blogu zjistila, zabráno. (Že, Bětko! ;D) Třetí blog měl být éterický po vzoru jisté blogerky, proto jsem zvolila přezdívku Cielin, odvozenou od italského cielo, neboli nebe. Airen Glider, čtvrtá a pochybná blogová existence, se příliš nezažila, protože působila jen pár týdnů a zrodila se na stránkách Hogwarts.cz. Kariol, nejbližší minulost, je snad jediná přezdívka, jejíž vznik je i mně samotné zatajen. Vůbec netuším, jak se to mohlo stát, že sama nevím, proč jsem se nechávala oslovovat jménem, jehož význam zůstal skryt. No a zde jsem prostě Vlasta, občas Vysvobozená, občas Pampeliška, jak se to hodí, že ano. A kdybyste mi řekli Ztracená (Verloren), nezlobila bych se. 

4. Který ze svých článků považuješ za nejlepší? 
To je těžká věc. Kdybych to měla brát z hlediska, který ze článků získal největší čtenářský ohlas, pak jsou to reporty ze Světa knihy 2014 a Světa knihy 2015. Mám-li však hodnotit z pohledu autora (pohled velmi kritický a hodně subjektivní), pak musím přiznat, že občas tak trochu žasnu nad jedním červnovým zamilovaným článkem. A pak taky považuji za zdařilé články, nad nimiž jsem strávila opravdu hodně času, ale které si přečetla povětšinou jen jedna spřízněná dušička (které za to moc děkuji!) - Nemám slov, Udušené vzdušné zámky, Zármutek zaprášené zářivky, Konec starých časů, Souhvězdí sněžného vlka a možná některé další články, ale nemůžu si tu vyjmenovat svůj archív článků, o kterých si myslím, že jsou aspoň trošku na úrovni, kterou bych chtěla mít pořád, to by totiž bylo moc egoistické i na mě. Můžete mi však do komentářů napsat, který můj článek se nejvíc líbil vám. :)

5. Proč bloguješ? 
Protože psát je pro mě přirozenější než mluvit, protože kdybych si všechny své myšlenky uchovávala v hlavě, brzy bych pod jejich tlakem vybuchla, a protože kdybych zůstávala se svým trápením a radostmi bez odezvy, nedokázala bych to procítit a překonat. Dobře, nejspíš bloguji i proto, abych se čas od času mohla pochlubit nějakým tím výtvorem nebo svými fotkami či zážitky. A stejně tak je pro mě v poslední době důležité vědět, že mám čtenáře, kteří jsou součástí mého soukromého světa, jehož se nechci, pokud to nebude životně nutné, vzdát...

6. Lituješ někdy založení blogu? Proč? 
Nelituji. Blog mi toho víc dal, než vzal, tudíž není důvod zpytovat svědomí. Lituji spousty jiných věcí, ale založení blogu nikdy. Občas přemýšlím, jak by můj život vypadal, kdyby v něm nefiguroval blog. Nejspíš bych chodila ven se spolužáky nebo jinými vrstevníky, čas od času něco přečetla, byla zhruba tak stejná studentka jako teď, s tím rozdílem, že bych nedosahovala takových výsledků, k nimž mi, mluvím vážně, dopomáhá právě kontakt s jinými lidmi přes internet. A samozřejmě - kdybych neměla blog, nikdy bych nepoznala tolik skvělých lidí, kteří se mi stali přáteli...

7. Jak dlouho plánuješ blog mít? 
Taky těžká otázka a ačkoliv bych ráda pronesla magickou formulku "Navždy, dokud nás smrt nerozdělí", všichni víme, že konat se to nejspíš bude jinak. Jistě přijde den, kdy si řeknu, že jsem na to už moc velká, kdy už mi blogování nebude nic dávat a kdy na to nebude čas. Přesto bych byla ráda, kdyby mi blog vydržel aspoň během střední a snad i na vysoké. Ne třeba s několika články měsíčně, ale přece. 

8. Co by sis přála do budoucnosti? (Nejen v souvislosti s blogem.)
Abych se naučila plnit sliby, které dám - ať už vůči sobě, jiným lidem nebo třeba právě blogu. Chci také překonat lenost, přestat prokrastinovat a vzdělávat se - jazyky, historie, společnost, literatura. A samozřejmě, chci se stát aspoň o trochu víc společenským člověkem. Na druhou stranu, přála bych si ocitat se ve společnosti, která mi něco dává. Mám také několik dalších "drobných" přání, jako třeba zbavit se závislosti na sladkém a žvýkačkách nebo přečíst všechny knížky na mém to-read-listu. Já vím, jsem děsně skromná. :D

9. Co na blogování považuješ za největší výhru? 
Odměnou za blogování mi jsou znalosti, které můžu uplatňovat ve škole i v životě (nikdy by mě nenapadlo, že se toho tolik dozvím o vaření nebo Japonsku prostřednictvím přátel). Přesto tou největší výhrou, výhrou, kterou mohou vyhrát pouze blogeři, jsou navázaná přátelství s jinými, zájmově či povahově blízkými lidmi, jež bych normálně ve svém okolí asi nikdy nepotkala. Jsem za tohle strašně vděčná a klidně za to budu děkovat nesčetněkrát, dokud budu vědět, že opravdu mám zač. Děkuji všem, kteří jsou mou (nevím, jestli životní, ale určitě pubertální) výhrou!

10. Odrazoval/odrazuje tě někdy někdo od blogování?
Občas mě odrazují rodiče. V poslední době ne, ale stávalo se, že jsme se doma kvůli tomu hádali. Rodiče nechápali, že blog je pro mě druhým domovem, pořád vykřikovali poučky ohledně závislosti, nedostatku pohybu, zakomplexovanosti a asociálnosti. Někteří si jistě pamatují na prosincový rezignující článek. Jinak se však nesetkávám s negativní reakcí na tuto činnost - lidé to buď s nezájmem přejdou nebo si to ke mně přihodí jako vlastnost, která má stejnou váhu jako fakt, že jsem čtenářka. 

11. Co nejhoršího se ti během blogování přihodilo?
Myslím, že nejhorší chvíle, která v mé blogové existenci nastala, se udála v dubnu 2012. Chtěla jsem se tehdy přihlásit, jako každé dopoledne, do administrace blogu a do emailu, obojí však hlásilo smazání účtu. Jistě si dovedete aspoň okrajově představit, jak nešťastná jsem byla z toho, že se moje dílo (na které bych dnes tak ráda vzpomínala), propadlo v černé díře internetu kvůli jednomu kliknutí. Dodnes nevím, proč se blog smazal, jestli v tom mělo prsty vedení blog.cz nebo jestli se mi tak chtěl pomstít někdo z mého okolí. 

12. Ví tvoje okolí a rodina o tvém blogu? Pokud ne, proč? Pokud ano, jak se k tomu staví? 
Většina lidí v mém okolí to opravdu ví. Staví se k tomu vesměs pozitivně, převážně podporují mou činnost, to když se mi povede přesvědčit je, že má smysl. Občas mám sice z chování rodičů pocit, že by byli radši, kdybych byla "normální" dítě, na druhou stranu oni jistě sami vědí, že už mě nejspíš nepředělají.

13. Tvůj největší vzor - může to být bloger, spisovatel, fotograf, kdokoli jiný, koho si vybereš, může jich být i víc, popřípadě lidé, kterých si nejvíce vážíš. 
Vážím si Iris a ona to ví. A určitě jsem už mnohokrát říkala, jak mě její tvorba fascinuje. Dneska už vím, že je to člověk z masa a kostí, který má své chyby a přednosti, a rozhodně se ji nesnažím napodobit (doufám). Je mým vzorem, který dodá inspiraci, je motivací k vyššímu výkonu a nižší naivitě. Díky ti za to! :) Ale nutno dodat, že si vážím všech, které čtu a kteří jsou součástí mého světa už delší dobu... :)

14. Lidé, kteří tě v blogování podporují, jsou-li tací, pokud ne, piš, proč jsi to ještě nevzdala. 
Jak už jsem zmínila, rodiče mě víceméně podporují. A samozřejmě mí čtenáři a blogoví přátelé mě v tom, co dělám, podporují. Už jen tím, že si s nimi můžu povídat právě o blogu, což obyčejný smrtelník nemůže pochopit. (Otestováno.)

15. Stalo se ti někdy, že se ti někdo kvůli blogu "posmíval", dobíral si tě, zasahoval ti takhle nějak do soukromí? Jak jsi to řešila? Co bys poradila těm, kterým se to stalo?
Nikdy to nebylo tak vážné, abych se kvůli tomu hroutila a bořila mosty. Nedávno našla jedna spolužačka můj starý blog, na něm článek, kde komentuji každého člena naší třídy na třídní fotce. Příspěvek jsem psala v roce 2012, fotka pochází z primy a mé názory byly samozřejmě jiné, než jsou dnes. Spolužačka je však během hodiny informatiky předčítala nahlas a já v záchvatu zuřivosti článek přesunula do rozepsaných, aby mi dala pokoj. Před nějakou dobou mě taky překvapil děda, když mi řekl, že se doma s babičkou dívali na můj blog a začal rozebírat mé články, přičemž si, celý děda, neodpustil vsuvky své vlastní přemoudřelosti a důležitosti. Ale to jsem skousla. 

Zapojíte se do tohoto tagu? Pokud ne, odpovězte mi prosím aspoň krátce v komentářích, ráda se o vás a vašich blozích něco zajímavého dozvím! :)

15 komentářů:

  1. Kdybych se do tagu připojila, mohla bychz toho napsat knížku. (Samozřejmě, že by půlka byla jen o tom, které články považuji za zdažřilé.) Ale tag jako tag je dobrý:) akorát se mi zdá, že jsem všechny otázky zodpověděla nejméně desetkrát. :)
    Každopádně máš moc hezky zformulované odpovědi. A mimo to, hezký design. Vidím ho takto poprvé a moc se mi líbí! :)
    V mé rodině berou můj blog už jako součást mě samotné a některé články, které považují za extra vtipné a povedené, předčítají na rodinných oslavách:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tvoje články jsou vážně povedené, takže se není čemu divit, že je i rodiče prezentují. :)

      Vymazat
  2. Myslím, že se do tagu zapojím. Je to zajímavé sebereflexe! Jinak dále jen tak dál, ať se tvému blogu daří ještě dlouhá léta, pokud tě to bude pořád táhnout. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ráda si tvůj článek přečtu! :) A děkuji.. :)

      Vymazat
  3. Hned se běžím zapojit! :-) (tedy, jako že to jdu napsat, zveřejním to bůhvíkdy, taky píšu do zásoby, vždyť víš ;-)) I když mám pocit, že některé z těch otázek jsem už zodpovídala, stejně mě baví o tomhle psát donekonečna. (Možná to i baví někoho číst donekonečna. :-))
    Taky jsem milovala Witch. Vždycky jsem se nejvíc vzhledově podobala Irmě, ale nejradši jsem měla Cornelii, protože to byla dlouhovlasá blondýna, co ráda nakupuje v second handech. Ach ty vzpomínky. :-)
    To s tou spolužačkou je docela drsné, je mi líto, že se ti to stalo. Někdy se to asi nedá ohlídat, aby byl blog úplně nedohledatelný. Věřím, že kdyby si někdo chtěl najít můj blog, povede se to.
    ...Díky za námět na článek. Opět. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky jsem to psala už mnohokrát, ale ono je to fajn osvěžení a proč si nezavzpomínat. :) A ano, tvé články mě baví číst donekonečna. :D
      Máš pravdu, Irmě by ses dost podobala, navíc ona byla taky rak, ne? :) Mě vždycky strašně štvalo, jak půlka holek chtěla být Cornelie, protože ta byla nejkrásnější. Mně přišla docela normální. :) Já jsem měla strašně ráda Will, ani nevím, proč - sbírala jsem pak několik let žáby a jednou, to si pamatuju, jsem chtěla po mamce, aby si se mnou vyměnila narozeniny (má je 19.1., jako Will :D)... no, zkrátka nezapomenutelné, určitě můžeme vzpomínat v rámci srpnového dýchánku. ;)
      No, na té spolužačce je zarážející třeba to, že chce být dětský psycholog, ale poslouchá metal, je strašně drzá a arogantní a vůbec ne empatická. O.o :)

      Vymazat
  4. já mám naopak recenze velmi ráda, jen nesnáším, když v nich autoři dávají čtenářům do podvědomí, že onen výtisk získali jako recenzák. když se dostanu do té části (a obvykle mi stačí to bezduché "ach, nakladatelství, jak strašně ti díky!!!, ač vlastně nedíky, děkuju jenom kvůli tomu, abych nasral/a ty, kteří nemají přístup ke knihám zadara"), článek rovnou opouštím. nevím proč. ale prostě to tak mám.
    jinak blog o všem a de facto o ničem; no jo, to znám.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, já si čas od času od nějakého nakladatelství něco vezmu, takže mi přijde slušné poděkovat, ale nechci se se svými spolupracemi nijak vychloubat. Na druhou stranu si myslím, že k recenzním výtiskům má přístup každý... stačí chtít. :)

      Vymazat
    2. já jsem právě že nikdy nechápala tohle děkování - samozřejmě spolupracím holduju, jinak bych se ke knihám snad ani nedostávala, protože má finanční stránka není nijak úchvatná. ale když s někým od nakladatelství komunikuju, tak mu za knížku prostě poděkuju v e-mailu a je to. a klidně i nějak srdceryvně. i plevová mi jednou psala, že v recenzích je to podle ní prostě bezduchý. a fakt je. tak nevím.

      Vymazat
  5. Ty jo, kdyby mi někdo komentoval blog, to bych asi nesnesla :D. Jsi dobrá!
    Zaujalo mě převážně to, že si s "normálními lidmi" nejde povídat o blogování. Já jsem tuhle strávila asi 2 hodiny s kamarádkou taky blogerkou a celou tu dobu jsme mlely jenom o blogu (nutno podotknout, že se známe dost na to, abychom probíraly i jiné věci :)) V tu chvíli jsem si uvědomila, jak fajn může být o blogu s někým mluvit.
    I já tobě děkuji za to, že je můj blogový svět krásnější.

    OdpovědětVymazat
  6. Souhlasím s některými výše, je to dobrá sebereflexe! Už během čtení jsem si říkala, že bych si mohla, byť třeba aspoň pro sebe, když to nestihnu na blog - kde už mám tolik restů! - něco takového napsat. Ono vůbec neuškodí být někdy sám se sebou a ptát se sám sebe na svůj život a věci okolo. Jednou se mě někdo ptal, jestli už si taky povídám občas jen tak pro sebe. Stydlivě jsem přisvědčila a ten dotyčný mi řekl, že jsem na dobré cestě, protože povídání si pro sebe je zdravé. A přitom mně to vždycky přišlo tak hloupé! Ale je to pravda, když člověk reflektuje sám sebe, má na řadu věcí upevněné názory a pořádek v životě. A i tyhle otázky, kladené sám sobě, jsou jedním z té cesty začít u sebe.
    Inu, už jsem s Tebou strašně dlouho a pamatuji si Tě ještě jako Ebolin. Snažím se vybavit si svůj první komentář na Tvém blogu a mám matný pocit, že byl trošku kritický. Ale je zajímavé vidět Tvou cestu a Tvůj vývoj. Je fakt, že za poslední rok jsem nebyla často online, protože život mi přinesl do cesty strašně moc překážek i cest, kterým jsem se věnovala především, ale mám trochu strach, že to způsobilo menší odcizení se lidem na blogu a tím pádem i Tobě.
    Máš ale nový pěkný vzhled blogu, ty změny vždy působí velmi svěže. Člověk se sem pokaždé rád vrací

    OdpovědětVymazat
  7. Asi se zapojím. Otázky jsou totiž dobré a tvé odpovědi ještě lepší. Líbí se mi, jak sis na nich dala záležet. :)
    Ps: Máš hezký nový design!
    (my-dream-world-and-life.blog.cz)

    OdpovědětVymazat
  8. Předně musím říct, žes mě dnes pořádně vyděsila, když jsem klikla na odkaz k tobě přes komentář a objevil se mi jediný článek s básní a nic jiného, prázdný archiv.
    Naštěstí jsem udělala druhý pokus přes regulérní odkaz, co mám v oblíbených, a jsem ráda, že to tady funguje tak, jak má. :-)
    A teď, jak čtu v tvém tagu, už mi docvaklo, že věci se můžou mít jinak.
    K prvnímu blogu - maně si pamatuji, že jsi mi na něj i dávala odkaz, to ještě fungoval (škoda že je smazán, tady by nejvíc byl vidět ten poměr mezi tím, jak jsi začínala, a kde jsi dnes). Ebolin, Ebolin. To si tak dobře pamatuji, protože mě úplně okouzlil. Myslím, tvůj blog pod tímto jménem. Ano, byl v něčem naivní, v něčem dětský, roztomile prdlý, ale měl nádherné nápady a úžasnou energii. Pořád ho považuji za jeden z nejlepších blogů, v rámci věku, ve kterém se bloguje. Ty další blogy dobrý, ale něco tomu chybělo, ten druhý dech jsi chytila jako Kariol, to bylo po Ebolin další velký skok k lepšímu. Tolik energie a nápadů!
    Dnešní blog sleduji od samého začátku a je na velmi dobré úrovni. Máš pocit, že je o ničem? Neřekla bych, spíš je o všem, co se ve tvém životě děje, a o tom, co tě zajímá. Rozhodně zajímavější než knižní blog!
    Ohledně nejlepšího článku bych váhala, protože vybrat jeden jediný nejlepší článek je nemožný. Spíš bych řekla, řada nejlepších článků. A jeden z nejpůsobivějších byl ten o pratetě, který jsi nedávno psala. Ale také mnoho dílek z Hřejivé výzvy, mám dojem, že tohle je tvá parketa. O fotkách ani nemluvě, jsou skvělé. :-)
    Zaujala mě otázka o délce trvání tvého blogu. Za sebe bych se přimlouvala, aby vydržel co nejdýl, dokonce i když budeš jednou na vysoké. A bylo by moc zajímavé sledovat tvé psaní, když budeš vystudovaná a budeš pracovat, když někoho najdeš a vdáš se, když budeš zažívat první rodinné radosti... ale to už předbíhám a tak to neber vážně.
    Ještě k tomu, jak tvůj blog hodnotí tvoje okolí - zaujala mě reakce babi s dědou. Je fantastické, že si dají tu práci, aby vyhledali a otevřeli tvůj blog a přečetli, co píšeš. Navíc nějakým způsobem reagují. To je přece fantastické.
    Rodiče už si možná zvykli a třeba taky přišli na to, že tvůj blog je vážně dobrý, že se zlepšuješ ve svém psaném projevu a že jsi díky tomu i víc cílevědomá. Navíc, jestli četli i komentáře pod tvými články, musí vidět, že většinou ti tu reagují lidé s rozumem a s názory.
    Dnešní tag se mi líbil, jestli si jej přetáhnu i k sobě, uvidím.
    A nejvíc jsem ráda, že tu pořád jsi. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ten odkaz, co jsem ti dávala, ten nebyl na ten úplně první blog, spíš na jeden z těch, co mi vydržely měsíc... :D :)

      Moc děkuji za tvůj komentář! :3

      Vymazat
  9. Nějakou blogovou černou dírou jsem se ocitla zde. :D Moc pěkný tag, i když asi reaguji poněkud opožděně. :)
    Jenom jsem chtěla dodat, že já byla vždycky Irma. :) Líná hnědovláska, co milovala vodu a nosila rozcuchaný culíky. :)

    OdpovědětVymazat