úterý 30. června 2015

Nemalé radosti #2

Večer, posledního června. Přiznejte se, kdo očekával, že se pustím do dalších nemalých, tentokrát bez závorky, radostí. Očekávali jste správně, opravdu jsem to takhle zamýšlela už několik dní předem. Ještě o víkendu jsem si však říkala, že vlastně nevím, o čem psát. Dnešek byl však opravdu jeden z nejskvělejších dnů, co jsem za celý svůj život se spolužáky (rozumějte přáteli) zažila. Ale popořadě.

1)
V neděli jsem byla sama doma. Můžu vám upřímně říct, že jsem se cítila tak krásně svobodně, všude vládl klid a ticho, samota mě během dne vůbec netížila. Rodiče vezli ségru na ruský tábor (jakože Češi se tam učí rusky a Rusové česky), Bětku vzali s sebou, že si udělají cestou výlet. Odjeli v deset, očekávala jsem je ve tři, maximálně čtyři hodiny. Nakonec dorazili až kolem sedmé, protože se zdrželi u známé na chatě poblíž Prahy. Podobná samota se už asi dlouho zase nebude opakovat, proto jsem si ji vychutnala. Četla jsem, vymýšlela jsem "převratné myšlenky" ohledně blogu, dvakrát jsem vzala Bertíčka na delší procházku, slunila jsem se, k obědu jsem si udělala salát, vůbec jsem nemlsala, měla jsem se prostě pohodově. Neumím si představit, že bych takhle fungovala pořád, až takový samotář asi přeci jen nejsem, nicméně jednou za čas (rozumějte zhruba po třech letech) není na škodu zůstat sám, se svými myšlenkami a zvířaty. A knížkou. A taky jsem při úklidu kumbálu objevila takový nástěnný držák na cédéčka, který taťka koupil kdysi dávno do pokoje sestře, jenže ho nikdy nepřidělal. Já jsem si však v poslední době oblíbila audioknihy, takže cédéček mám doma dost. S tátou jsem tedy domluvená, že mi to přivrtá do zdi (on tak nerad rozvrtává barák, jak vždycky komentuje situaci).

2)
Vzpomínáte, jak jsem minule zmiňovala online hru Agar.io? Pořád ji hraju, i když už jen tak deset minut denně maximálně, už mě to zase trochu omrzelo. Nicméně co člověka potěší jsou malá vítězství, kdy se ocitnete v desítce nejlepších, kdy zachraňujete bezbranné členy týmu tím, že žerete velké nebezpečné koule, zkrátka tak. Navíc mě baví vymýšlet si přezdívky, střídám to. A co vy, zkusili jste si zahrát tuhle hru?


3)
Když se mě někdo zeptá, kam jedu v létě na dovolenou, nemám mnoho co říct. Ne, že bych si stěžovala, úplně mi můj program na léto vyhovuje. Na týden pojedu s babičkou do Anglie, protože děda s ní nechtěl jet, na pět dní pojedu s rodiči a Bětkou do Orlických hor do areálu Rzy, už jsme tam před čtyřmi roky byli (předtím, než jsem nastoupila do primy) a moc se mi tam líbilo. Navštívíme zase Dobrušku, Babiččino údolí a tak. Navíc je tam moc hezká příroda. Úplně nejradši však zmiňuji, že na začátku srpna pojedu za Iris! Snad se nebude zlobit za tuhle společně soukromou informaci (stejně to tu moc lidí, které by to zajímalo, nečte), ale já z toho, že už máme termín, opravdu jásám. Už jsem si to zapsala i do rodinného nástěnného kalendáře v kuchyni. A moc se těším. Určitě dáme dohromady sborník a všechno další, co přes internet prostě nejde. A uvaříme si špagety, pokud ony neuvaří nás. :D

4) 
Samozřejmě, že nesmím opomenout zdůraznit, jak velkou radost mám z toho, že škola konečně skončila! Svou devítiletou povinnou školní docházku jsem ukončila až dneska, náš ředitel totiž razí heslo, že ředitelské volno je nesmysl. Takže tak. Na jednu stranu jsem strašně ráda, že do toho našeho ústavu teď dva měsíce nevkročím, koneckonců ani do města jako takového se nechystám (už se těším, až budu hnít na vesnici, budu chodit v teplácích a pantoflích s Bertíkem a nikoho to nebude zajímat). Spoustu lidí, kteří odchází na střední školu do jiných měst, jsem ráda viděla naposledy, s některými jsem se jen těžko loučila. Naštěstí to loučení nelze zatím brát tak vážně, většina holek jde do tanečních a máme naplánovaný program i na léto... Ale třeba naší třídní, od té si mileráda odpočinu. Stejně tak od povinného učení. Abyste rozuměli - mně nebaví se vzdělávat, ale musím sama chtít, ne se něco drtit pod tlakem před písemkou. Prázdniny jsou ideální, budu pilovat jazyky. 
(Ehm, tak mě napadlo, kdybyste se ptali, mám tři dvojky - matika, chemie, biologie - stejně jako v pololetí, navíc ze stejných předmětů. Jsem spokojená.)

5)
Jakmile nám naše třídní rozdala vysvědčení (která nejprve nepřinesla, protože je zapomněla a pak je deset minut hledala v kabinetě, který se bude malovat, a tak je celý vystěhovaný v krabicích), odebraly jsme se s holkami na takové rozlučkové dopoledne. Bylo to fajn, bylo nás pět a aby těch existenciálních sloves nebylo málo... ale ne, kam se podělo mé slohotvorné já. Koupily jsme si točenou zmrzlinu, sedly si na náměstí a povídaly jsme si. Pak jsme si šly koupit pití (rozumějte vod a džus, nemáme potřebu oslavovat s ethanolem) do Coopu a utábořily jsme se v jednom parčíku na lavičce. Nakonec jsme se rozloučily na autobusáku, ale domluvily jsme se, že se určitě během prázdnin sejdeme, zajdeme ven nebo do kina nebo tak něco. A samozřejmě v tanečních. A taky že budeme jezdit na kolech.

Beru-li to podle té druhé fotky.. já, Zuzka, Štěpka, Baruš, Terka. Můžete hádat, komu patří které boty. :)
6)
Kolem jedenácté jsem dorazila domů, zhruba v jednu jsme s Bětuškou vyrazily přes vesnici k babičce, vykoupat se a ukázat jí vysvědčení, které jsme stejně nechaly doma. Zato jsem si po delší době kolem krku pověsila foťák a činila jsem se. Babička má bazén, krásný, modrý, s příjemně osvěžující vodou. Ke svému docela radostnému překvapení jsem zjistila, že mi plavky z loňska padnou, i když jsem přes rok přibrala. S Bětuší jsme si v bazénu docela vyhrály, babička mimo jiné servírovala, jako obvykle, a se strejdovou přítelkyní jsem se domluvila, že budeme chodit do fitness centra. Už se těším. 

7)
Sladká, upocená radost na závěr patří rovněž dnešku, večeru. Kolem sedmé mi volala Baruš, abych se šla podívat před dům. Věděla jsem, že se Štěpkou pojedou na kola, ale nečekala jsem, že se zastaví i u nás. Pozvala jsem je na zahradu, dala jim napít a najíst, nechala taťku, aby mě trošku ztrapnil a vyrazila jsem na kola s nimi. Ony už za sebou měly docela dlouhou trasu napříč několika kopcovitými vesnicemi, společně jsme jely už jen do města doprovodit Štěpku domů (bydlí na tom největším kopci, co může být, jakože vážně), pak jsme to s Baruš otočily a rozdělily se až na jedné křižovatce oddělující naše vesnice. Příslib dalšího cyklovýletu zakončil skvělý den s lidmi, s nimiž svůj čas trávím ráda. :)

Fotka z neděle - salát k obědu (bacha na mě, dělala jsem si kuřecí maso a nic jsem nepodpálila :D), knížka půjčená od Baruš. Přečetla jsem ji během dne, tak moc mě bavila. Ráda bych na ni napsala recenzi... někdy. :)
A co vy? Jak si užíváte prázdniny? Co máte přes léto v plánu? (otázka i pro ty, kdož prázdniny nemají) Jezdíte rádi na kolech?

(S)MĚJTE SE (RÁDI).

7 komentářů:

  1. Gratuluji k hezkému ukončení školního roku. Nerada to přiznávám, ale trochu ti závidím ty tvoje školní kamarádky. Je to závist v dobrém, samozřejmě.
    Co se týká těch plánovaných dvou dní u mě, doufám, že nezklamu tvá očekávání. Já už se na věci raději netěším, aby se pak nezkazily.
    :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem vlastně taky docela zmatená z toho náhlého přílivu kamarádství, ale je to docela pěkný pocit. Ale ty má očekávání nezklameš, určitě ne. Máš totiž něco, co žádná jiná "kamarádka" nemá, a já tě nehodlám přestat otravovat, i kdybys mě uvítala s pavoukem v náručí. :)

      Vymazat
  2. Vlasti, to je tak radostný článek. Občas přemýšlím, že něco podobného začnu sama pro sebe také.
    .
    Mám obrovskou radost zejména z krásného rozloučení se spolužáky a radostných příslibů. A samozřejmě z Iris! Budeš mít jistě nádherné prázdniny. Upřímně mě zaujala i ta Anglie a překvapilo mě, žes to nijak víc nerozebírala. Já bych z Anglie byla nadšená, i když je fakt, že netuším, proč tam s babičkou jedete :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nerozebírala jsem Anglii, protože ji chci rozebrat až jindy. :D Je to radost jako hrom, chci se tam podívat už strašně dlouho. Měla jsem tam jet s mamkou v červnu, když ještě učila a jezdila tam se studenty, jenže ona si otěhotněla a nikam se nejelo. :D (snad to nevyzní zle, to vůbec nemá být tak myšleno :))
      A radosti si klidně piš, třeba jenom pro sebe. Po čase je to fakt pěkný si to přečíst, občas si ty své staré radosti čtu a vždycky mi to zvedne náladu. :)

      Vymazat
  3. Jé, to je tak krásný. Takovéhle dny jsou úplně nejlepší. ;) Jsem ráda, že jsi si to užila. :)
    já jsem sama doma vlastně skoro pořád, protože jsem skoro jedináček (respektive mám nevlastního bráchu, co mu je letos 37 :D), takže já doufám, že se v létě naopak budu dost potkávat s lidmi. Mám z toho vždycky trochu trauma, jakože "Co když budou všichni pryč a já budu dva měsíce sedět doma?!". Většinou to tak naštěstí nedopadá (jsem hodně vtíravý člověk :D). Ale chápu, že jeden takovýhle den nemusí vůbec být špatný. ;)
    Užij si tu Anglii! A Orlické hory mám taky moc ráda, ačkoli u mě stále vítězí Jizerky. :)
    Jé, to mi vůbec nedošlo, že půjdeš letos do tanečních! Já tam hrozně nechtěla, jelikož nejsem zas až tak komunikativní člověk (zvláště, co se kluků týče) a navíc jsem hodně vysoká, ale nakonec to bylo moc fajn. Už se těším, že o tanečních napíšeš nějaký článek. :)
    Nás je taky pět. :D ;)
    A na kole jezdím hrozně moc ráda. Většinou se k tomu sice přes rok nedokopu, ale v létě jezdíme každý rok s rodiči na dva týdny na kola do hor a to je vždycky skvělý. Nejvtipnější na tom ale je, že zrovna před chvílí jsem se vrátila z cyklovýletu, na který jsem dneska jela s tátou. :D
    Moc si to užij! :)



    OdpovědětVymazat
  4. Já mám teď doslova "nic nedělám" prázdniny. Loni jsem totiž celé dva měsíce seděla nad počítačem a psala jsem diplomku, div se mi z toho nezavařil mozek, protože 90 % knížek, ze kterých jsem čerpala, bylo v Aj a Nj a často v hodně zastaralé verzi, takže překládat to byla opravdu sranda. :D Neměla jsem ani týden skutečného volna. Potom jsem si celý rok připadala hrozně unavená a přepracovaná. Byla jsem opravdu jak praštěná polenem. Já vím, pracující teď řeknou, že my studenti se celý rok flákáme a ještě si stěžujeme na únavu, ale on ten neustálý stres a přemýšlení není úplně procházka růžovou zahradou. :D Další měsíce plánuji využít k přípravě na státnice a budu se snažit domluvit si stáž. Jednu jsem měla rozjednanou, ale potom už se mi neozvali. Ok, tak takový přístup opravdu nesnáším! Kolo upřímně moc nemusím, ale začala jsem běhat. Zatím si jedu takový ten "indiánský běh," kdy třeba 6 minut rychle jdeš, 2 minuty běžíš... takhle pořád dokola a postupně zvyšuješ zátěž. Pro začátečníka je to určitě lepší, než to hned přepálit a někde sebou seknout. D:

    OdpovědětVymazat
  5. Páni, to je krásný článek :-). Jsem moc ráda, že si užíváš prázdniny :-). Já už snad budu moci taky, ale škola mi dává zabrat - v červnu nám nevypsali skoro žádné termíny na zkoušky a mě chybí ještě tři :-/. Ale jinak se snažím užívat krásných letních dnů, jak jen to jde :-).

    Doufám, že každý den najdeš nějaké malé radosti, které Ti pozvednou náladu :).

    OdpovědětVymazat