pátek 29. května 2015

Vidět


Vidět

Když se chci dívat svým srdcem a city,
jsem pro okolí jen věčný snílek,
jehož rozum je před smysly ukrytý
v barevném obale od lentilek.

Když se chci dívat jako malé dítě,
mám problém s vyvážením psychiky.
Pohlédnu-li na svět ostražitě,
hned jsem naivním terčem kritiky.

Umění vidět, co vidět není,
umění cítit, co je k vidění,
umění mít oči otevřené.

Umění nebát se pozorovat,
umění zrakem se naplňovat,
umění, jenž je nadevše cenné.


Když jsme se s Iris procházely Prahou, přišla řeč na sonety. Uvědomila jsem si, že svoje básničky píšu většinou tak, jak mi přijdou na mysl a na formu v první fázi nekoukám, až později třeba dolaďuji a přepisuji. Kvůli rozboru poezie jsem se však ponořila do svých poznámek ohledně versologie a slovo sonet se mi mihlo mezi řádky. A já si vzpomněla na Iris. A na to, co se mi honilo posledních pár dní hlavou. A tak vznikl můj první sonet.

Ve verších jsem se snažila vyjádřit, jak se (za určitých situací) snažím pohlížet na svět a jak to vnímá mé okolí. Myslím si, že význam, který lze přečíst, čtenáři k pochopení stačí, navíc popis zážitků spojených s druhy pohledů do zrcadla světa a odraz těch pohledů by vyšel na víc než jeden odstavec. Připomeňte mi, že si to mám zapsat mezi rozepsané články, kde jsou resty z února minimálně.

PS: Na lentilky jsem si vzpomněla v souvislosti s Bětuškou, která se podle nich učí barvy. Trošku se jí to ještě občas plete, žlutá jako travička a modrá jako pomeranč, ale jinak je šikovná a hlavně mlsná. :) video ;)

A jak se na svět díváte vy? 

8 komentářů:

  1. Překrásná básnička!
    Modrá jako pomeranč, to si budu pamatovat! :-)

    OdpovědětVymazat
  2. No vidíš! Jaký jsi napsala krásný sonet! :-)
    Nejvíc se mi líbí první sloka - moc hezky jsi zrýmovala snílka a lentilky. :-)
    Když jsem posledně "studovala" tu versologii (nevěděla jsem, že se to jmenuje takhle), zjistila jsem, že je strašná spousta druhů sonetu. V tu chvíli jsem to se sonety vzdala. Takže klobouk dolů. :-)

    OdpovědětVymazat
  3. U básní neřeším, jestli jsou sonety nebo další možnosti. Na mě musí zapůsobit, členění je spíš pro zajímavost. A tvoje básně se mi líbí, ať se rýmují nebo nerýmují, vždycky pochopím, co chceš říct, a když nepochopím, stačí mi celkový dojem, který z básně mám. Pocit.
    U tebe je jedno jisté, umíš se dívat kolem sebe.
    A barevný lentilkový svět mám ráda, viděla jsem i originální pojetí barev u Bětušky. Jestli nebude nový Van Gogh? (i když uřízlé ucho bych raději vynechala :-) )

    OdpovědětVymazat
  4. Vystihlas to. To vnímání okolí je v té básni přespříliš cítit.
    Jo a!
    Verš "umění zrakem se naplňovat" jsem si asi zamilovala.

    OdpovědětVymazat
  5. Povedené :)
    Taky uvažuji, že bych napsala sonet... no, zatím se k tomu nějak nemám :D
    Já se snažím dívat na svět všema očima :)

    Jé! Netušila jsem, že máš youtube kanál! :))

    OdpovědětVymazat
  6. Teda, Vlasti, já žasnu. Normálně jsi mi vyrazila dech. Tvoje vyjadřování o vnitřních skrytých věcech je úžasné. Tvůj blog je fajn, člověka ta slova tak naplňují, až vážně lituji toho, že už na blog nemám tolik času jako dřív. Tvá slova ve mně probouzejí motivaci být zas v srdci mladá.

    OdpovědětVymazat
  7. Nikdy by mě nenapadlo přemýšlet nad formou poetického psaní.. inspirativní :)

    OdpovědětVymazat