Lord Mord

To jsem tak jednou seděla na hodině němčiny v kuchyni mé bývalé češtinářky a zatímco ji vařila kafe, povídaly jsme si o knížkách, jak jinak. Z té hodiny jsem odcházela s červenou, zajímavě graficky upravenou knížkou Lord Mord od Miloše Urbana, jehož jméno mi sice bylo povědomé, ale nikdy jsem o něm nepřemýšlela. Že však mi má drahá češtinářka vždy poradila ohledně knih skvěle, s důvěrou jsem ještě téhož večera Pražský román rozečetla. 

Pražská metropole, konec devatenáctého století. V ulicích zuří konflikt mezi Čechy a Němci, probíhá asanace, Židovské město ohlodávají krysy a parní bagry. Kdo z obyvatel neodejde sám, je vystěhován násilím. Ctihodní Pražané, navyklí vybíjet si strs a zapovězené choutky v nevěstincích bývalého ghetta, se bojí na Josefov chodit, přestože pár tradičních podniků vzdoruje bourání a nadále prodává své vyhlášené holky. Hrabě Arco, jemuž milovaný kout Prahy mizí před očima, se rozhoduje zachránit aspoň jeden jediný dům tím, že ho koupí a odmítne se vystěhovat. Pražská radnice má však na potírání rebelií patent a posílá proti němu své lidi nejdříve po dobrém, pak po zlém. Navíc se uličkami Josefova po nocích promenuje staré židovské strašidlo, vraždící monstrum bez tváře, jemuž se říká Masíčko nebo též Kleinfleisch. Strach se starou Prahou šíří jako lavina. V tu nejméně vhodnou dobu se Arco doslechne, že do města přijela nevšedně krásná dívka, a rozhodne se získat ji stůj co stůj.

Štrachali jsme se se Solim ven, a když jsem za námi spouštěl závěs, ohlédl jsem se do místnosti a zeptal se cikánky: "Za jakou prací jsi přišla?"
Ospale zvedla oči a opět ukázala své děravé dásně. "Za čím asi? Ty jseš opravdu hlupák."
"Některý šlapky mají neskutečný štěstí," filozofoval Soli, když jsme slézali po žebříku, "a jiný zas děsnou smůlu."
"Záleží na tom, na koho natrefí," poznamenal jsem a úzkostně se chytal železných příčlí. 
"No právě. Když narazej na hejla, jako jsi ty, mají vystaráno. Když narazej na Kleinfleische, je s nima ámen."
"Znal jsem takové, co natrefily na oba."
(kapitola 26, strana 252)


Starosti v bezstarostném životě
Karel Adam hrabě Arco-Zinneberg, to je celé jméno vypravěče románu, kterému však přátelé říkají pouze Adi. Nejmladší šlechtic ze svého rodu žije sám v Praze v útulném bytě. Ze své roční apanáže rozhazuje podle vlastních choutek, ráno snídá v kavárnách, odpoledne šermuje v sokolovně a po večerech a nocích se zavírá do bytečků židovských holek, které si vydržuje jen pro své potěšení. Život však není jako dřív - Adiho plíce vypovídají službu, svět se náhle dělí na Čechy a Němce, na radikální vlastence a konzervativní monarchisty. Adi, který celý život ležel v knihách nebo v postelích s prostitutkami a nikdy nepracoval, zjišťuje, že hraje roli v politickém životě a je postaven před rozhodnutí, na čí straně bude stát. K tomu všemu se jeho zdraví velmi rychle zhoršuje, což se snaží zmírnit nebo zapomenout heroinem, a příliv peněz od rodičů ze Stránova už také nedosahuje takových sum jako dřív. Pro Adiho je toto období jednou velkou zkouškou v jeho životě, která určí, jak se bude jeho život vyvíjet dál, a jestli vůbec.

Kniha se těžko čte, když si nesednete do noty s vypravěčem. Já si však Adiho oblíbila už po několika kapitolách, Miloš Urban mu propůjčil vtip i cit pro výběr slov. Nejen Adi mi jako ústřední postava byl sympatický (jistě, jeho život bych asi nemohla žít, ale to sem teď nepleťme), i jeho přítel Soli (Solomon) a bratránek Mani (Karel Emanuel) tvořili nedílnou součást příběhu a vyjímali se v ní skvěle. Dívky, Adiho schovanka Berenika a služebná Gita, na mě takový dojem neudělaly, přesto jsem jim rozuměla a užívala si scény, v nichž vystupovaly. Ve vztazích mezi zápornými postavami jsem se trochu ztrácela, bohužel se mi nepodařilo rozmotat tu spletitou vztahovou pavučinu ani na konci knihy.

Nová doba si žádá novinky
Miloš Urban, jakkoli si v knize vymýšlel a upravoval dějiny, předkládá mezi řádky mnoho námětů k úvaze. Popisuje novou dobu devadesátých let v Praze bez lesku, která má být změněna v metropoli po vzoru Vídně a Paříže. Šlechta se postupně stává zbytečnou a nedůležitou vrstvou společnosti, národy shluklé do velké říše touží po osamostatnění víc než kdy dřív. Adimu se do rukou dostávají lahvičky s prášky, které uklidňují tělo i mysl a povzbuzují zdraví, zároveň jsou silně návykové a smrtelně nebezpečné v případě předávkování. Z přátel se stávají policejní udavači a špiclové, nepřátelé figurují jako ochránci a radikální vlastenci s jasným cílem. A to staré židovské strašidlo Kleinfleisch, Masíčko, taky není, čím se zdá být. 

Ocenila jsem, že se autor příliš nesnažil držet na uzdě spisovnost dialogů, ta by se totiž do prostředí nevěstinců vůbec nehodila. Čelist mi padala také při mistrných popisech míst či dějů, například šermířského souboje mezi Adim a Solim. Redaktorská praxe Miloše Urbana se dostala na povrch a vytvořila příjemné čtení s důrazem na všechno důležité tak, aby nenudilo a zároveň nepřekypovalo akcí, zkrátka aby oslovilo čtenáře zlatou střední cestou.


Oceněná kniha 
Takhle zpětně po dočtení se vůbec nedivím, že Lord Mord vyhrál třetí místo v soutěži Nejkrásnější české knihy v kategorii Krásná literatura z roku 2008. I recenze a hodnocení na různých knižních portálech odpovídají mému názoru. Proto se vůbec nebojím tento titul doporučit, rozhodně jím nešlápnete vedle a myslím, že si aspoň něco málo z knihy odnesete. 

Vím, že to píšu skoro ke každé knize, nicméně napsat to musím. Miloš Urban mě mile překvapil a rozhodně tímhle románem s četbou jeho tvorby nekončím. Mám ráda českou literaturu a vždycky mě potěší, když najdu českého autora, jehož tvorba mě baví, zajímá a naplňuje... 

Mé hodnocení
85%

Miloš Urban - Lord Mord, v nakladatelství Argo vydáno roku 2008, 361 stran.

Komentáře